Loni jsem si udělal radost. Díky stannému právu vyhlášenému již brzy bývalým poslancem Hamáčkem, potažmo za peníze ušetřené v důsledku věznění jsem si koupil nové kolo. Zbylo ještě i na jedno pro tu paní, co mi vaří.
Diskuse ve specializovaném obchodě byla dlouhá, ale plodná. Nehodlal jsem utratit prachy v hodnotě Sandera v plný palbě, ale po zjištění našich nároků a zvyklostí nám byla nabídnuta kola českého výrobce Superior bratru po třiceti tisících. Tlusté terénní pneumatiky o průměru 29 palců, odpružená přední vidlice s uzamykáním na madle řídítek, kvalitní brzdy a osazení Shimano – to vše dělá dle mého známého, který se prodejem kol zabývá, slušný poměr cena/výkon. Ze začátku to byl nezvyk, ale po čase jsem tomu přišel na chuť. Zdejšími čtenáři i mnohými autory tolik nenáviděná široká řídítka jsem též ocenil. V těžším terénu by se vám nemuselo totiž podařit udržet jízdu v požadovaném směru, protože ta velká kola fungují tak trošku jako gyroskop a mohlo by se lehce stát, že si rozbijete držku. Prostě ta delší páka je nezbytná.
Protože je blízko mého bydliště dostatek polních cest, cyklostezek a opuštěných okresek, začal jsem brázdit okolí ve stále větších okruzích. Ověřil jsem si, že dvacet třicet kilometrů odpoledne po práci je optimální aerobní cvičení. Místo večeře stačí chlebíček či páreček v poslední hospodě před cílem a následně doma doplním ionty z láhve zdobené rohatým skopcem. Když už jsme si vyjezdili docela slušnou kondici, zjistili jsme, že si všichni v našem okolí nakoupili elektrokola.
Tohle se výrobcům elektrických mopedů fakt povedlo. Hesla typu „zvládnete tolik, jako trénovaný cyklista,“ „dojedete dál,“ „můžete i do hor“ atd. nahnala mnohé do kšeftů utratit nesmyslně velký prachy za šunt, který především obelhává svého majitele v otázce jeho vlastní kondice. Je určitě menší zlo jezdit na mopedu na čerstvém vzduchu a nečumět třeba na Slunečnou Ulici, ale ne zas o tolik. Mnozí z takzvaných e-cyklistů nemají žádné návyky a způsobují si mnohdy vážná zranění, která jsou pohříchu zařazena do statistik Nehody cyklistů, i když já tvrdím, že člověk na e-kole není cyklista. Ale třeba se nové škatulky od Českého statistického úřadu dočkáme.
Jaká sorta lidí si taky chodí kupovat elektrokola, to mi vyprávěl můj známý prodejce kol z Moravy: Přišli za ním starší manželé, že by si tedy rádi kópili ten bicykl s elektrickó přípomocó. Na testovací jízdu ve slepé ulici, kde nikdo nejezdí, si ona klimakterická dáma nevzala ani helmu, protože nikomu takový test na pár metrech nepřišel nebezpečný. Ouha. Paní na kole seděla naposled před pubertou a bylo to znát. Po ukončení testovací jízdy nesundala nohy z pedálů a spadla jako špalek přímo na hlavu. Když ji se zlomeným nosem a lehkým otřesem mozku nakládali do sanitky, naklonil se k ní manžel a otázal se:
„Tak co, Maruš, berem?“
Stejně si myslím, je na každém, jaký způsob aktivního trávení volného času zvolí. Moje volba je jezdit za své, dokud na to budu mít. Zatím to tak je a díky tomu, že e-mopedy mají omezovač rychlosti nastaven na 25km/h, není problém zajet si s kamarády lenochy e-mopedisty na víkendový padesátikilometrový výlet s tím, že na nás bezmotorové občas na kopci počkají. Jako správného ekologa mne samozřejmě těší, že se ani zprostředkovaně nepodílím na navýšení objemu skleníkových plynů či jaderného odpadu, jen mne mrzí, že za chvíli nebude s kým jezdit. Tito e-bajkeři totiž časem přijdou na to, že když už se chtějí kochat, je menší pakárna nechat doma ty těžký krámy a dojet si pod hrad či zámek autem, pokochat se, a to pivo si odpustit, stejně by ho na kole neměli pít. Tím pádem se ale zase začnou zlepšovat čísla statistik úrazů cyklistů.
A to je dobře.
29.08.2021 Pako
(178x známkováno, průměr: 2,56 z 5)