MeeToo Czech Edition a Lex Feri: legislativní kličky soudružek z proFem, Konsent a Gender Studies

Featured Image

V souvislosti se sexuálním skandálem poslance Feriho opět vylezla z díry nenávistná feministická sdružení a chtějí si přihřívat svoji polívčičku a využívá údajných poklesků černého neomarxisty jako páky pro svoji nenávistnou agendu. Pojďme se podívat, co se na nás chystá.

Feministky rozhodně nebudou nic vymýšlet, ale převezmou neomarxistickou legislativu z některých „západních“ zemí, kde již funguje. My přitom nemusíme příliš pátrat po tom, co tyto změny přinesou, neboť v řadě států již přinášejí.

Modelovou zemí pro progresivisticky-postmoderní neomarxistické pojetí vztahu mezi mužem a ženou je Austrálie. V Austrálii (jako i v řadě dalších zemí Commonwealthu) došlo k úpravě legislativy tak, aby mohly být stíhány i méně závažné případy neshod při pokusu o intimní sblížení. Základní rozdíl spočívá v tom, že v České republice lze spáchat trestný čin znásilnění či sexuálního nátlaku (§ 185 a 186 TrZ) pouze v případě, kdy dochází ke zjevnému donucení k sexu pomocí násilí a to i v případě, kdy nakonec k žádnému sexu nedojde (§ 185 odst. 5 a § 186 odst. 7), přičemž nejmenším možným trestním jednáním je využití bezbrannosti (tedy kupříkladu situace, kdy je dáma ožralá na plech a na situaci si ani nepamatuje, respektive k této změně legislativy vedlo chování jednoho zřízence v jedné nemocnici). Důkazní řízení při případném trestním řízení se tedy soustřeďuje na 2 základní momenty – zda došlo k násilí nebo jeho hrozbě nebo využití bezbrannosti zaviněné přímým úmyslem a zda byl naplněn účel, tedy zda pachatel použil uvedených prostředků za účelem vlastního sexuálního ukojení a trestní sazby jsou odstupňovány podle závažnosti následku.

V Austrálii (ale kupříkladu i v Kanadě a v UK) existuje dvojí trestný čin: jednak znásilnění, které je po právní stránce definováno téměř identicky s českým právem a také tzv. sexuální napadení (sexual assault), které je definováno více měkce. Tam stačí prokázat, že došlo k intimnímu sblížení údajného pachatele a oběti, se kterým údajná oběť „nesouhlasila“, přičemž nátlak není možné z jednání pachatele dovodit. A zde je zakopán pes.

Údajné oběti totiž bude postačovat, když prokáže, že se s údajným pachatelem intimně sblížila, přičemž pachatelův úmysl je prokázán již proběhlým sexuálním stykem. U absence souhlasu pak stačí zavinění z nedbalosti. Tedy pachateli se nebude muset prokazovat, že o nesouhlasu věděl! Prokazování souhlasu k sexu tak bude jeho právní povinností při případném trestním stíhání. To, že soudružka nesouhlasila, nelze pak po oběti spravedlivě požadovat a to na základě tzv. negativní důkazní teorie, kdy neexistující skutečnosti prokázat z jejich podstaty nelze a bude to naopak podezřelý, žalovaný a případně obžalovaný, který bude muset prokázat, že došlo k souhlasu s intimním sblížením. S ohledem na běžné situace se dostává iniciátor sexu do absolutní důkazní nouze. Situace se tak stává značně rizikovou a žene vás do šedé zóny práva – jinými slovy, bude záležet na „individuálním posouzení“ každého případu. Nebude-li se justičnímu ksindlu líbit váš ksicht, klidně vás pošle na 6 let do krimu za něco, co jste nespáchali. Případné odškodnění, pokud se ho kdy domůžete, nebude tahle sprostá justiční verbež platit ze svého, za den neoprávněného kriminálu stát vyplácí od 500 do 1500 Kč.

V praxi se pak bude stávat přesně to, co se stalo neomarxistickému soudruhovi Ferimu. Dejme tomu, že jste obyčejný Franta Motyka, co si s ním jeho hysterka chce vyřizovat účty. Difamující feministické soudružky jí v příslušné internetové poradně poradí konstrukci sexuálního napadení následovně: přišel za mnou a pokoušel se mě ošukat. Já jsem s tím sice na jednu stranu nesouhlasila, ale na druhou stranu jsem se ho bála, co by udělal, kdybych kladla odpor (doplňte si – šel z něj strach, protože je to chlap jako hora, nevhodně mě u toho urážel, je to mocný zastupitel města Teplice a má všude známé … a podobně). Tak jsem mu podržela. Od té doby nejím, nespím, mám z toho posttraumatickou stresovou poruchu, tady máte papír spřátelené feministické soudružky psycholožky, mám odpor k sexu s mojí nebinární přítelkyní, bojím se temných zákoutí atd.“ Toho, že si konkludentně vyjadřovaného strachu a nesouhlasu pachatel musel být jasně vědom, nebude muset údajná oběť (ale mnohem častěji pachatelka křivého obvinění) vůbec prokazovat.

Na překotné legislativní úpravě nyní spolupracuje soudružka poslankyně Kořanová s „nevládními organizacemi“, tedy extrémně levicovými nenávistnými spolky proFem, Konsent a Gender Studies. Na zpracování návrhu feministek je odpovědná mimo jiné i nechvalně známá nenávistná feministická advokátka Hrdá (té jde ovšem hlavně o peníze, ale podívejte se jednak na její příznačnou kombinaci specializací a na některé její mediální příspěvky) a advokátka Ježková, která především má vazbu na nenávistnou neziskovku proFem.

Jak patrno z veřejně dostupných informací, neomarxisticko-feministický mafiánský syndikát neziskovek má opravdu dobrý byznys a manipuluje se zákony, jak jen je jim libo. Je rovněž nutné vědět, že osazenstvo těchto neziskovek je ve spojení prakticky se všemi politickými stranami napříč parlamentem (především ČSSD, Piráti, ANO, STAN a TOP09) a zaměstnanci těchto neziskovek plynule přecházejí na ministerské posty and vice versa (alarmujícím případem je třeba Marksová-Tominová, MPSV) a vzájemně si přihrávají dotace z daňových prostředků. Marxistická meziskovka Gender Studies jen za posledních cca 10 let získala z prostředků daňových poplatníků dotace na propagaci nenávisti k mužům asi 103 000 000 Kč. Slušně prosperující firma, což? Feminacistická neziskovka proFem, která se proslavila mimo jiné nenávistnými a vykonstruovanými trestními oznámeními a šikanou katolického kněze mons. Piťhy, který si při svém kázání v kostele dovolil kritizovat neomarxismus v Istanbulské úmluvě, získala za stejnou dobu dotaci přes 37 000 000 Kč, mimo jiné 255 000 Kč, aby se mohl zabývat touto legislativou. Nenávistný feministický spolek Konsent, která je mimo jiné vedením personálně propojen s extrémně levicovým periodikem A2larm (který na přímou zakázku této neziskovky kauzu rozpoutal) za poslední 2 roky získal dostace a smlouvy ve výši 382 000 Kč. Za to už se „Barush Marush“ (tak se skutečně jmenuje potetovaná hystriónská feministka ve vedení neziskovky Konsent, pozn. chall) hodí párkrát seknout pyskem. Je vidět, že feministické prasnice hravě v defraudaci daňových příjmů státu konkurují Babišovi a jeho Čapímu hnízdu, aniž by to ovšem novinářům jakkoli připadalo divné.

Dále k návrhu feministek: 100% obrana proti falešnému obvinění ze znásilnění nebude existovat, snad jen pokud si ze všech svých sexuálních avantýr budete pořizovat zvukový záznam. Ženy velmi brzy zjistí, že se proti nim muži takto jistí a jejich svolnost k takovému riziku asi nebude nejvyšší, naroste vzájemná nedůvěra a rozhodně to výrazně zkomplikuje vztahy mezi oběma pohlavími, o což feminacistickým prasnicím, o které by si žádný normální chlap neopřel ani špinavou násadu od koštěte, jde především. Když se podíváme na ty nemravné stamilionové dotace pro pár vyvolených soudružek, jejichž výdělkový tržní potenciál jinak konverguje k nule, jistě i člověku s podprůměrným IQ dojde proč.

Celá navržená legislativa je vlastně zcela absurdní. Představte si situaci, kdy v neděli ráno ležíte s partnerem/partnerkou v manželské posteli, a zatímco partnerka (nebo i partner) spí, pokusíte se o intimní sblížení. Z běžného hlediska jde o krásný začátek dne, ovšem dle feministické soudružky Johanny Nejedlové a Barush Marush z feministické organizace Konsent jste se právě dopustili sexuálního napadení. Celou tu jejich odpornou zvrácenost si uvědomíte především tehdy, když vidíte, jak na jedné straně tahle feministická chamraď tvrdí, jak jsou ženy „empowered“ a nezávislé a jak se vyrovnávají mužům ve všech ohledech, na druhou stranu vyžadují a zneužívají stát a jeho represi k tomu, aby vysvětlily opačnému pohlaví, že teď se jim prostě souložit nechce a už vůbec ne s tím, který jí tuto kratochvíli momentálně nabízí. To jejich basální schopnosti byť jen komunikovat na základní úrovni s muži jako rovný s rovným konkludentně zcela popírá. Sice jsou stejně schopné, ale potřebují mít za každým rohem fízly, protože co kdyby náhodou, potřebují násilně vymáhané slepičí kvóty, protože jsou prý diskriminované. Celá ta jejich imbecilní slepičí argumentace, která normální, slušné a inteligentní ženy musí absolutně urážet, popírá základní tržní pravidla, protože kdyby byly za stejnou práci hůře placeny, byly by pro zaměstnavatele atraktivnější a logicky by musely být na tom ekonomicky mnohem lépe. Kdyby takový zaměstnavatel zaměstnal jen samé ženy, které mu za méně dají více, musel by prosperovat jako blázen. V praxi se však vesměs setkáváme přesně s opačnými případy – viz kupříkladu feministická CEO Marissa Mayer, která za své vlády po sérii skandálů s únikem dat téměř přivedla k bankrotu technologický gigant Yahoo. Přesto jí feministická západní média neustále glorifikují.

Pokud bychom chtěli zjistit, co feministická legislativní změna přinese, můžeme tuto znalost extrapolovat ze zahraniční zkušenosti. Ve státech, kde podobná legislativa funguje již léta, dosahují počty obvinění ze znásilnění vůči mužům nebes a každoročně rostou asi o 10%. Už se vyskytly i vcelku anekdotické pomůcky, jak muže proti falešnému obvinění chránit, například ze strany australských fízlů spatřila světlo světa aplikace na souhlas se sexuálním stykem, v amerických kampusech jsou zase běžné předpřipravené formuláře souhlasu s pohlavním stykem. To uvítají kamarádi feministek, naši fízlové, kteří budou spolu s hrabivými advokáty a feministickými neziskovkami skutečnými vítězi celé této hry. Fízlové budou tvrdit, že kvůli nové legislativě nezvládají vyšetřovat a že problematika znásilnění a sexuálně motivované trestné činnosti je vysoce závažná, což budou dokládat právě statistikami falešných obvinění vzešlých z antagonismu, který vyvolaly feministické neziskovky, což si podmíní nové investice do lidí vybavení a infrastruktury. Advokáti budou profitovat ze zastoupení pro tyto jednotlivce. Není třeba uvádět, že stát bude mít přístup k celé řadě velmi zajímavých osobních údajů, které budou vohnouti ochotně a rádi poskytovat prostřednictvím různých „konsent“ aplikací a fízlovacích aparátků, což opět posílí totalitní dohled nad občany.

Vraťme se ale zpátky k Frantovi Motykovi. Franta Motyka pochopitelně nebude mít, alespoň zpočátku, v 99% žádný podepsaný souhlas, ani nebude státu poskytovat informace, kde, kdy a s kým provádí jakou sexuální praktiku, aby byl případně chráněn proti trestnímu stíhání.  Ostatně, jak napovídají papírové formuláře a policejní praxe, ke znásilnění může dojít i tehdy, pokud vám soudružka předtím nakrásně „konsent“ udělila a podepsaný papír vás vlastně před ničím po právní stránce nechrání. Protože podepsaný papír pouze prokazuje situaci před zahájením pohlavního styku, ale může se stát, že si během styku třeba uprdnete a feministická soudružka ztratí o sex zájem. Čili se teoreticky může stát, že pokud ho okamžitě nevytáhnete, tak se z vteřiny na vteřinu stejně dopustíte sexuálního napadení nebo znásilnění a budete zavřenej, až budete černej.

Čili jak se asi takový Franta Motyka bude chránit? Asi nejjednodušší bude, když Franta Motyka prohlásí, že mu dotyčná postižená soudružka ve skutečnosti souhlas dala, když ležela na posteli, byla nahá, měla roztažené nohy, pravou rukou si dráždila klitoris a prosila ho, ať jí to udělá hodně tvrdě do análu. Že tedy to byl souhlas udělený tak explicitně, že Franta Motyka vůbec nepočítal s tím, že by jej posléze chtěla obvinit, že její následné právní kroky považuje za nepochopitelné a že si je nedovede vysvětlit jinak, než že jej partnerka chtěla již prvoplánově křivě obvinit. Tak vám tady, soudruzi fízlové, dávám podnět k zahájení trestního stíhání dotyčné pro TČ křivého obvinění. Ukazuje se, že v Austrálii pouze asi 2% všech obvinění ze znásilnění nakonec dospějí do odsuzujícího verdiktu.

Nesmíme však zapomenout, že věc má z marxistickýho hlediska i druhou stránku a tou je materiální a časový průběh vyšetřování. Dá se s jistotou předpokládat, že i když vy budete dotyčnou oznamovat pro trestný čin křivého obvinění, ona bude stíhána na svobodě (a to velmi vlažně) a i když vy nakonec budete rovněž zproštěni, může se a taky se velmi často stává, že budete vyšetřováni vazebně, protože soudružka se bojí, a vy byste (přinejmenším) mohli ovlivňovat svědky. Kromě vzrušujících zážitků se spoluvězni (a pokud budou fízlové hustí, tak vám vyberou takové, abyste v base „uzráli“) také absolvujete různé procedury s různými odpornými lidmi, jako je například feministická soudružka znalkyně z oboru psychologie, psychiatrie a sexuologie, kde budete muset podstoupit různá ponižující vyšetření se zastrkováním elektrod do vašeho análu s nejistým výsledkem (měření GSR), proti nimž není odvolání a které rovněž (pokud se budete justiční prasnici moc vzpírat), dostanete k povinnosti nahradit státu. Jedná se řádově o vyšší desítky tisíc skvělého byznysu pro feministické prasnice v medicíně (Neboť kdo jiný se tímhle svinstvem zabývá? Táborovým lékařem v Osvětimi také nebyl Albert Schweitzer ale Josef Mengele). Navyšování nákladů řízení vaším sprostým ponižováním a nařizováním nejrůznějších nesmyslných psychiatrických a jiných posudků patří k oblíbené kratochvíli naší justice. Takže i když budete mít to štěstí, že vás nakonec soud zprostí na základě zásady in dubio pro reo budete zkrachovalá a zničená existence s dluhy a to, zda budete nakonec potrestán vězením, nebude vůbec relevantní. A jak nakonec skončí vyšetřování pro křivé obvinění té soudružky, co vás obvinila? To už nyní na 100%  víme – opět, když budete mít štěstí, maximálně se dočkáte podmínečného odsouzení s nulovým impaktem na život dotyčné (recentní případ z British Columbia zde). Existují pro média bezejmenní lidé, co strávili na základě falešného obvinění rok a půl v base, než si soudružka soudkyně milostivě našla čas a zprostila je, mezitím psychopatická matka rozkradla celé SJM a dostala děti do své péče. Takové kauzy jsou v Česku občasnou nicméně každodenní realitou a nová legislativa jejich počet výrazně znásobí.

Je tedy zcela jasné, že kauza Feri je celkem jednoznačně akcí feministických neziskovek, které se před volbami snaží o hijack sněmovny a převzít normotvorbu. Soudruzi poslanci se na nové legislativní úpravě shodují napříč politickým spektrem, proti jsou jen komunisté, SPD a Svobodní/Trikolóra/Podnikatelé. Zdá se tedy, že návrh projde a soudruzi poslanci budou poslušně hlasovat pro zavedení feministické nenávistné ideologie do našeho právního řádu.

Správně předpokládají, že muži jsou z 80% bluepill beta-male vohnouti, kteří se v podstatě bojí, a proti novým pořádkům se nebudou bouřit. Zatímco budou vohnouti vést neplodné hospodské debaty o konspiračních teoriích, za okny jim proběhne druhá komunistická revoluce. Pro většinu žen nebude nová legislativa zdánlivě nijak zatěžující (jen počet bezdětných singles pravděpodobně dramaticky vzroste), bude pro případ potřeby představovat novou příležitost pro realizaci msty a získání majetkových benefitů. Feministky, které sice představují menšinu ve společnosti, ale jsou nejvíc slyšet, získají moc, o jaké se jim nikdy ani nesnilo. Protože na kšeftech se státem závisí jejich byznys, budou naopak ječet v médiích, pokud by se zákon neschválil, a to znamená riziko příští ztráty hlasů a prebend. A na parazitismu a rozdělení prebend se s feministkami poslanci všech barev jistě rádi shodnou. Spolu s novou legislativou bude pochopitelně ratifikována také Istanbulská úmluva, která na ústavní úrovni institucionalizuje pohled státu na muže jako na zločince a násilníky podobně jako kdysi vedoucí úloha KSČ v ústavě ČSSR z roku 1960 (viz její text).

Takže se, k novým pořádkům můžete vyjádřit aspoň v diskusi. Aspoň nikdo nebude moci tvrdit, že to nevěděl. Můžete i odkaz článku poslat svému panu posranci, i když si myslím, že lze očekávat jen bohorovnou ignoranci. Tahle sorta lidí si je jistá, že to nakonec hodíte Pirátům, Babišovi nebo (pokud se považujete za pravičáky) tak ODS, aby váš hlas „nevyšuměl“. Doufám, že budou lidé ochotně platit další dotace pro soudružku Barush Marush, peníze z daní pro nenávistnou advokátku Hrdou a další marxistický intelektuální výkvět této země potěší a hrdě je budou muži poskytovat ze svého, protože 40 let nenávistné komunistické ideologie zjevně nestačilo. Tam přesně totiž stávající laxnost mužů proti lidsky odpornému a morálně zavrženíhodnému feministickému sprosťáctví vede. Pokud se toto snažení syntetizuje s dalšími totalitními aktivitami, jako je změna zdravotnických zákonů v rámci péče o naše dobro, nastává nám v čekoprasečáku skutečně vražedné období. Tak nějak si představuji, že začínala 50. léta minulého století s veškerou následnou bolševickou perzekucí.


31. 5. 2021 Challenger


Související články:


12345 (320x známkováno, průměr: 1,26 z 5)
22 496x přečteno
Updatováno: 18.8.2021 — 1:07

Reklama

D-FENS © 2017