Proč dnešní ženy chtějí všechno?

Motto: „Ženy nevědí, co chtějí a nedají pokoj, dokud to nedostanou.“ (Oscar Wilde)

Pokud máte partnerku nebo manželku, jistě jste aspoň jednou udělali následující zkušenost. Tento víkend jsem byl s přítelkyní vybírat kuchyň do jejího nového bytečku. Vystřídali jsme několik obchoďáků a ona se velmi agilně účastnila prozkoumávání každého prezentovaného modelu. Každý model byl ovšem trochu jiný a přítelkyně poté, co uviděla několik vzorových aranžmá se pokaždé rozhodla pro něco jiného. Jednou pro kuchyni do L, pak do U, pak lineární linku a „protilinku“, jednou digestoř tam, podruhé onde. Každá další prezentace kuchyně ani tak nepřispívala k vycizelování návrhu, jako spíše byla pro ni matoucí. Já jsem měl jasné, kde bych co dal a jaký design použil asi po 3 nebo 4 prezentovaných modelech a musel se ovládat, abych u toho nevypěnil.

Po tisíce let se muži snaží rozluštit, co ženy vlastně chtějí. Tato otázka trápila filozofy, doháněla k šílenství básníky a zanechávala bezpočet mužů zmatených kvůli zdánlivé iracionalitě a neustále se měnící povaze ženských preferencí.

Nicméně odpověď na předchozí problém je všem na očích, a získáme ji tak, že použijeme můj oblíbený biologický esencialistický přístup. Pokusme se dešifrovat algoritmus, který řídí ženskou touhu a preference. Algoritmus tak silný, že ovlivňuje každé rozhodnutí, které žena učiní, od toho, co si oblékne, přes to za koho se vdá, až po to, jak žije svůj život.

Jakmile tomuto vzorci porozumíte, každé zdánlivě protichůdné ženské chování bude najednou dávat dokonalý smysl. Nejde o odsouzení ani o kritiku, ale o pochopení jedné z nejzákladnějších biologických sil v ženské psychologii. Síly, která vysvětluje, proč žena zároveň tvrdí, že chce nezávislost, a zároveň zoufale hledá ochranu. Proč říkají, že chtějí autenticitu, zatímco sledují každý módní trend, a proč trvají na tom, aby byly jedinečné, a přitom vypadají přesně jedna jako druhá. Pochopení pravdy o tom, co ženy chtějí, může změnit váš pohled na mnoho interakcí, vztahů nebo společenských jevů, které v souvislosti s ženským chováním býváme svědky a proto je dobré si o něm říci.

Tajemství pochopení ženských preferencí spočívá v uznání základní pravdy, že ženy jsou v jistém smyslu mnohem více než muži stádní a kolektivistické. Pičulíni budou opět hystericky kvičet, že je to urážka a ukázka misogynie, nicméně je to obyčejná logická úvaha z evoluční psychologie. Zatímco druh Tyranosaurus rex konkuroval v přírodním prostředí obrovskými silnými čelistmi a ostrými zuby, druh Homo sapiens konkuroval kapacitou svého mozku, která mu umožnila racionálně analyzovat okolní svět, myslet pro futuro a adaptovat se na okolní podmínky, používat stále sofistikovanější nástroje, vymýšlet efektivnější pasti na mamuta, což před mnoha lety vedlo k jeho vyhynutí. Velikost mozku přinesla lidem mimo jiné i nevýhody – z nichž dominantní byla potřeba dlouhé péče o lidská mláďata, kterým trvalo ve srovnání s jinými zvířecími druhy mnoho let, než byli schopni v přírodním prostředí úplné samostatnosti. To nutně vedlo k diferenciaci a dělbě práce mezi lidskými samci (muži) a samicemi (ženami). Zatímco muži lovili, budovali insfrastrukturu, pouštěli se daleko od jeskyně, chránili komunitu, ženy se soustředily na práce uvnitř jeskyně a na hlídání dětí. Udržovaly oheň, žmoulaly kůže od mamuta, připravovaly mužům jídlo a hlídaly potomky, aby se od jeskyně příliš nevzdalovali a zůstali v bezpečném perimetru, zatímco muž měl mnohem riskantnější problémy k řešení. Tlak na poměrně dlouhou péči o mladší členy tlupy vedl k poměrně striktní sociální funkční diferenciaci, že zatímco muži byli evolucí selektováni pro obstarávání zdrojů, riskantní inovace a individuální úspěchy, ženy byly selektovány vlastní sociální soudržností, skupinovou harmonií a kolektivní přežitím. Zdánlivě nepatrné věci měly poměrně značný význam. Například křik ženy a hlasité vyjadřování sexuálního vzrušení při souloži. Souložila-li žena s vůdcem tlupy, vydávala u toho hlasité vzdechy. Zvuky byly tím hlasitější, čím vyšší bylo postavení obšťastňovaného muže v hierarchii lidské tlupy. Tím signalizovala všem ostatním: nyní jsem v přízni alfa samce a jsem chráněna, opovažte se ohrozit moje zájmy! Proto se mimo jiné hlasité hekání ženy u sexu mužům tak líbí, vyvolává to vyšší hladinu dopaminu a serotoninu – porovnejte s přednáškami profesora Jordana Petersona.

Po miliony let záviselo přežití ženy na udržení a zlepšení jejího sociálního postavení ve skupině. Být vyloučena ze skupiny znamenalo smrt, neboť žena nedokázala sama přežít v divoké přírodě. Být na vrcholku hierarchie ovšem znamenalo více dětí, větší pravděpodobnost přežití a nahrazování genů neúspěšných jedinců těmi úspěšnějšími v genetickém poolu lidského genofondu. To vytvořilo protektivní algoritmus sociálního chování, který také někdy nazýváme kódem Zebra. Zebry jsou stádní tvorové, přítomnost stáda je jejich hlavním mechanismem obrany proti predátorům. Nejlépe a nejbezpečněji je ve středu stáda. Aby zebra přežila, musí se podobat co nejvíce ostatním zebrám, jelikož pak je méně pravděpodobné, že si ji všimne nějaký predátor a úspěšnost předání genů filiální generaci se tak dramaticky zvyšuje, než pokud se od stáda nějak liší.

Ženy jsou na tom stejně, i když jejich algoritmus je poněkud sofistikovanejší. Jelikož samy nebyly schopny čelit predátorům ani konkurenčním tlupám, ženský algoritmus přežití tak v sobě zahrnuje nevědomý program, který neustále prohledává prostředí a ptá se: „Co dělají ostatní ženy, kam se skupina pohybuje, jak mohu zůstat bezpečně ve stádu a zároveň z něj získat maximální výhodu?“

Odpověď na otázku, co ženy chtějí, je tedy elegantní ve své jednoduchosti. Ženy chtějí to, co chtějí jiné ženy, avšak konkrétněji chtějí to, co chtějí ženy, které ostatní vnímají jako úspěšné, atraktivní a na vrcholu sociosexuální hierarchie. Stejně jako je tomu u maximalizace profitu z mužů, nejde o vědomý program, jde o program běžící v základním operačním systému, pokud použijeme poněkud nepřesnou počítačovou metaforu.

Je to biologický imperativ, který působí pod úrovní vědomí a řídí rozhodnutí, která si ani samy ženy často nedokážou logicky vysvětlit. Sledujte skupinu debatujících žen. Během několika minut nevědomě zrcadlí své držení těla, řečové vzorce i hladinu energie. Pokud si jedna objedná salát, ostatní se najednou začnou zajímat o své zdraví. Pokud se někdo zmíní o novém seriálu na Netflixu, dostane se na seznam sledovaných pořadů všech. Pokud se začne bavit o cestovních plánech, najednou všechny potřebují dovolenou. To není náhoda. Je to kolektivní mysl v akci. Možná si myslíte, že to z žen dělá nějaké tupé následovnice bez vlastního rozumu, ale jde naopak o mimořádný projev hlubší sociální inteligence a empatie. Ženský mozek se vyvinul tak, aby byl mimořádně citlivý na sociální signály, protože správné čtení skupiny bylo doslova otázkou života a smrti. Vezměme si rozložení vlastností napříč pohlavími: v téměř každé psychometrické charakteristice – inteligenci, tolerance rizika, kreativitě, agresi, muži vykazují širší variabilitu: máme více mužských géniů a více mužských idiotů, více mužských miliardářů a více mužských bezdomovců, více mužských inovátorů a více mužských zločinců. Více rizikově se chovajících a více sralbotků. U inteligence je poměr mužů a žen ve skupině nad IQ 123 3:1, nad IQ 132 5:1 ve prospěch mužů. Ženy se shlukují směrem ke středu ne proto, že by nebyly schopny extrémů, ale proto, že evoluce trestala ženské extrémy daleko přísněji než mužské. Asociální podivín se může stále rozmnožovat, pokud vynalezne něco cenného nebo nashromáždí zdroje. Asociální podivínka historicky čelila sociálnímu vyloučení a genetické extinkci. Toto shlukování vytváří fenomén, který odborníci nazývají zkreslení ženské konformity – nevědomou tendenci identifikovat a sladit se s dominantními trendy v ženském chování.

To není slabost, to je strategie přežití zdokonalovaná po miliony let. Přičemž algoritmus nesleduje jen to, co dělají ostatní ženy, ale konkrétně to, co se zdá být pro ně efektivní. Ženy nesledují náhodné ženské chování, nýbrž úspěšné ženské chování. Žena, která se zdá být šťastná, je napodobována. Žena, která přitahuje mužskou pozornost, je studována. Žena, která se zdá být naplněná, se stává šablonou pro ostatní. Žena, která vypadá, jako by v životě vítězila, se stává vzorem, který ostatní ženy nevědomě následují. To vysvětluje, proč se určité typy žen stávají vlivnými, zatímco jiné zůstávají neviditelné. Nejde jen o krásu nebo talent, ale o promítání obrazu ženy, která se úspěšně orientovala v sociální krajině a dosáhla žádoucích výsledků. Zamyslete se nad ženami, které utvářejí ženskou kulturu v dané éře: Marilyn Monroe nepředstavovala jen krásu, představovala ženu, která využívala svou ženskost k získání moci a statusu. Madonna nedělala jen hudbu, ukazovala ženám, jak být sexuálně žádoucí a zároveň úspěšné. Dnešní influenceři neprodávají jen produkty, prodávají iluzi, že dosáhli dokonalé rovnováhy všech žádoucích ženských zážitků. Své o tom vědí i tvůrci bulváru, kde nízkostatusové ženy hltají příběhy Lely a Karlose.

Algoritmus zpracovává tyto příklady a poskytuje nevědomé instrukce. Takhle vypadá úspěch, takhle musím uspět jako žena, tímhle je třeba se řídit. Tím způsobem se ženské trendy šíří s virální intenzitou. Když se dominantní žena ve své sociální bublině náhle zasnoubí, manželství je v myslích všech ostatních žen okolo. Když druhá začne zveřejňovat fitness obsah, všechny se soustředí na zdraví. Když další zahájí podnikání, cílem se stává podnikání. Nejde o to, že by se tyto ženy vědomě navzájem kopírovaly, ale o to, že jejich mozky jsou naprogramovány k identifikaci a replikaci vzorců, které pocitově vedou k ženskému úspěchu a spokojenosti.

To vysvětluje zdánlivě protichůdnou povahu ženských preferencí. Ženy nechtějí v průběhu času konzistentně totéž, protože neustále aktualizují svůj algoritmus na základě nových informací o tom, co funguje u jiných žen. Žena, která ve 22 letech zoufale chtěla kariéru, najednou chce ve 28 letech dítě, protože pozoruje jiné ženy, které se zdají být spokojené v mateřství. Žena, která na začátku třicátých let upřednostňovala nezávislost, najednou touží po partnerství, protože vidí, jak jiné ženy vzkvétají ve vztazích. Žena, která byla spokojená s jednoduchým životem, najednou touží po luxusu, protože je obklopena ženami, které se zdají být naplněny materiálním úspěchem. Muži to často interpretují jako vrtkavost a nekonzistentnost, ale ve skutečnosti je to důkaz vysoce sofistikovaného systému sociální inteligence, který neustále zpracovává nová data a aktualizuje své závěry o optimální ženské strategii.

Tato adaptační schopnost ženám v průběhu dějin dobře sloužila. Když se společenské podmínky změnily, ženy, které dokázaly rychle identifikovat a přijmout nové úspěšné vzorce, měly lepší výsledky v přežití a reprodukci než ty, které se striktně držely zastaralých strategií. Před 70 lety byla šablona úspěšné ženy jiná: manželství a mateřství dominovaly algoritmu ženského úspěchu, ženy chtěly být manželkami a matkami, protože to úspěšné ženy dělaly. Sociální důkazy byly ohromující, šťastná manželství byla všude, rozvodovost jen v okruhu tehdejší lůzy, všude se oslavovaly děti, domácí péče byla odměňována. Ženy se neřídily pouze kulturními očekáváními, ale řídily se tím, co se bylo pociťováno jako funkční u jiných žen. Ženy, které se vdaly mladé, se zdály být sebevědomé a naplněné. Ženy, které měly děti, se zdály být cílevědomé a milované. Algoritmus tyto informace zpracoval a dospěl k závěru, že toto je cesta k ženskému úspěchu. Ale algoritmus je jen tak dobrý, jako data, která přijímá, a po většinu lidské historie měly ženy přístup k relativně malému vzorku ženských zkušeností. Mohly pozorovat své matky, sestry, sousedky a možná i ženy ve své širší komunitě. Soubor dat byl omezený, ale konzistentní.

Nové technologické objevy znamenaly rovněž změnu chování žen v souvislosti s tím, jak ovlivňovaly datasety, které se dostávaly k ostatním ženám. Mělo to dalekosáhlé důsledky pro společnost

Průmyslová revoluce vedla ke stěhování do měst, války byly sofistikovanější, „průmyslovější“ a vedly k více obětem na životech. Války, z nichž největší byla WWI, vedly ke značnému zhoršení sekuritizace žen kvůli válečným ztrátám, a konsekventně k završení první vlny feminismu (která ve vyspělých zemích dřímala již od poloviny 19. století) zaměřené zejména na narovnání politických práv a zavedení hlasovacího práva pro ženy. A právě díky synchronizaci ženského chování prostřednictvím stádní reakce jejich požadavky byly vyslyšeny! Politici si v demokratickém prostředí náhle uvědomili, že mají před sebou zlatý grál věčného demokratického zvolení. Takže zatímco v 19. století se do stávkujících dělnic běžně střílelo, počátkem 20. století byl úspěch první vlny feminismu přímo legendární. První země, která uzákonila volební právo žen, byl Nový Zéland v roce 1893, další země následovaly v rychlém sledu: Finsko 1906, Velká Británie 1918, Československo a USA 1920, Francie 1944. Přitom volební právo žen pro řadu zemí znamenalo katastrofu. V USA se díky volebnímu právu žen a tehdejšímu populismu uzákonilo „jednoduché řešení“ ve formě prohibice. To nejenže nevedlo k poklesu alkoholismu u mužů, ale dokonce to vedlo k mnoha úmrtím, k nebývalé prosperitě mafie. Od té doby se bohužel ženy ani politici moc nepoučili.

Vynález antikoncepční pilulky zlevnil sex, jako velmi ceněný statek, kterým žena disponovala a za který byli muži ochotni upsat ženě prakticky celý svůj majetek. Sexuální revoluce z 60. let značně zvýšila konkurenci mezi ženami, neboť se již nemusely bát negativních následků. Vagína je od té doby o dost levnější. To vedlo k dalšímu poklesu bezpečí ve vztazích a ke snahám žen si zajistit zdroje vlastní prací, a to vedlo k druhé vlně feminismu. Druhá vlna feminismu s sebou přinesla prudký vzestup frekvence rozvodů a hromadný nástup žen do pracovního procesu. V komunistických zemích k témuž došlo shora a o něco dříve, na západě byla zásadní léta sedmdesátá. Tehdy bylo vrženo na pracovní trh miliony nových zaměstnanců. Miliony zaměstnanců znamenaly nikoli vyšší blahobyt společnosti, ale zapojení obvyklých tržních mechanismů nabídky a poptávky. Stoupla nabídka, kdežto poptávka zůstala stejná, čímž konsekventně klesla cena práce i nižší tendence k inovacím, která nízkou cenu práce tradičně doprovází. Před druhou vlnou feminismu muž bez problémů uživil celou rodinu. Po druhé vlně feminismu došlo k výraznému poklesu životní úrovně domácností, neboť najednou na stejné množství nákupů musel vydělávat ne jeden její člen ale hned dva. Svobodné matky, jejichž počty tragicky narostly, byly odsouzeny k chudobě a strádání, stejně jako jejich děti. Z tradiční roli péče o děti a domácnost však ženy exkulpovány nebyly, pročež došlo k situaci, kterou dobře znají naše maminky. Ženy se tak dostaly do situace, kdy jednu směnu odpracovaly v práci pro korporát a stát a druhou směnu odpracovaly odpoledne pro rodinu. To bylo umožněno pouze technologickým pokrokem v domácnosti – nástupem automatických praček, myček, mikrovlnné trouby a dalších pomocníků, kteří tento model vůbec umožnily, jinak bez nebyl realizovatelný. Ženy byly oklamány. Před nástupem do zaměstnání řada z nich žila ve světě, který se z dnešního pohledu zdá utopický. Nyní dřely s jazykem na vestě pro korporát. A ještě za to měly být vděčné!

Z hlediska konspiračních teorií se nabízí, zda tomuto vývoji někdo nepomohl. Druhá vlna feminismu a masivní nástup žen do zaměstnaneckého poměru stejně jako nárůst počtu svobodných matek byla totiž doprovázena poměrně značnou pozitivní propagandou a ještě dodnes vidíme, jak je role svobodných matek falešně oslavována tónem ne nepodobným historické oslavě stachanovců za komunismu, místo aby ženy dostaly příslušná varování, což byla praxe předchozích let. Ne nepodobno to bylo výrokům soudruha Vladimíra Iljiče Lenina z roku 1921, kdy vyzýval ženy ať se zbaví „comácího otroctví“, zatímco tzv. domácí otroctví bylo nahrazeno otroctvím korporátním, ze kterého již žena uniknout nemohla, tedy pokud nechtěla zemřít hlady.

Úloha této propagandy a její účel tedy implicitně vznáší nepříjemné otázky. Netrvalo dlouho a z druhé vlny feminismu se po 20 letech vyklubala třetí. Ta naplno reflektuje novodobé desperátní postavení ženy, které jim přinesla „osvobozená domácnost“ a eliminace „domácího otroctví“. Třetí vlna feminismu reprezentuje zasmrádlost, zakyslost a mstivý resentiment žen a zatímco předchozí vlny byly inspirovány touhou po svobodě a rovnoprávnosti, třetí vlna je je spojena s extrémně levicovým neomarxismem a progresivismem, nástupem kolektivní nenávisti k mužům a bezbřehým sprosťáctvím státu vůči mužům a nástupem feministického parazitismu, tedy affirmative action, zvýhodňování u rozvodů, institucionální podpora, katedry gender studies, judikáty Ústavního soudu a podobně – a opět můžeme vinit kód Zebra, který ženy v tomto názorovém proudu synchronizoval, ačkoli to nyní už to jistě nepřiznají (například „já nejsem feministka ale muží znásilňují v ČR každý den 250 žen, jak tvrdí soudružka Nejedlová). Kód Zebra dodal v demokratickém systému celému ženskému hnutí patřičné momentum, což bude mít další detrimentální efekt, který vidímě všude kolem nás. Je totiž jednoznačné, že zadavatelky těchto moderních trendů rozhodně nestojí na straně většiny žen. Na jejich straně však stojí státní úřednicko-korporativistická mafie, což si vysvětlíme v kapitole a ekonomii manželství a rozvodu.

Poslední kapitolou je nástup sociálních médií. Najednou měly ženy přístup ke globální databázi ženských zkušeností, místo aby se srovnávaly se ženami ve svém bezprostředním sociálním kruhu. Mohly pozorovat miliony žen, které žijí miliony různých životů, a co vidí, když procházejí Instagram, TikTok a LinkedIn? Vidí ženy, které se zdají být úspěšné. 25letá podnikatelka z Bali, matka tří dětí, která je také autorkou bestsellerů, fitness influencerka, která si zároveň dělá doktorát, cestovatelská blogerka, která zároveň buduje technologický startup, koučka, která je také modelkou a zároveň moderátorkou podcastů. Ale tady je klíčový poznatek: sociální média nejen nerozšiřují datovou sadu, ale zásadně ji kazí. Algoritmus nyní dostává pečlivě vybraná sestřihy nejlepších momentů místo kompletních životních fotografií. Zpracovává marketingové materiály místo autentických zážitků. Přítomnost každé ženy na sociálních sítích je v podstatě reklamou na její verzi ženského úspěchu. Bojující podnikatelka zveřejňuje pouze svá vítězství, vyčerpaná matka sdílí pouze magické okamžiky, úzkostlivá influencerka ukazuje pouze své sebevědomé pózy. Algoritmus sociálního zabezpečení žen nebyl navržen pro zpracování tohoto typu manipulovaných dat. Vyvinul se tak, aby četl autentické sociální signály z interakcí v reálném životě. Když narazí na pečlivě vytvořené digitální persony, zachází s nimi jako se skutečným důkazem toho, co je pro ženy možné a žádoucí. Algoritmus tyto informace zpracuje a dospěje ke zničujícímu závěru. Úspěšné ženy si nevybírají mezi různými životními cestami, ale jdou všemi současně! To vytváří to, co nazývám nekonečným FOMO – fobie z propásnutí šance (fear of missing out), že volba jedné cesty znamená, že přijde o všechny ostatní. Mozek moderní ženy neustále přijímá signály, že se jiným ženám nějakým způsobem daří být matkami, manželkami generálních ředitelů, světoběžnicemi, duchovními guru a královnami večírků, a to vše ve stejnou dobu. Data naznačují, že každá volba je omezení, že kompromisy nejsou nutné, že mít všechno je nejen možné, ale i očekávané. Algoritmus dochází k závěru, že každá žena, která se současně nesnaží ve více oblastech, se jednoduše dostatečně nesnaží nebo nepřemýšlí dostatečně ve velkém.

Žena prohlížející si svůj každodenní nášup z facebooku, TikToku a dalších médií a vidí neustálý proud dalších žen, které se snaží dosáhnout nemožného, a její mozek to interpretuje jako důkaz, že nemožné je ve skutečnosti jen nová norma a cokoli jiného, přizpůsobení se jakémukoli omezení se stává osobním selháním. To vytváří moderní ženské dilema paralýzy tváří v tvář nekonečným možnostem, kdy chcete všechno a výběr čehokoli se zdá být selháním. Když věříte, že jiné ženy mají všechno, mít jen část z toho se zdá být nepřijatelné, takže ženy odkládají důležitá rozhodnutí, aby si udržely otevřené možnosti. Odolávají závazkům, protože závazek znamená vyloučení jiných možností, zůstávají déle ve fázi objevování, protože byly přesvědčeny, že jiné ženy nějakým způsobem dokázaly všechno prozkoumat, než se usadí.

Žena po třicítce, která se nezaváže ke vztahu, protože ještě dostatečně necestovala; úspěšná profesionálka, která nechce mít děti, protože si ještě nevybudovala své obchodní impérium; vdaná žena, která je nešťastná, protože má pocit, že by o zážitky přišla. Svobodné ženy mají tento vzorec odkládaného rozhodování, který má skutečné důsledky. Ženy čekají se vztahy a budováním rodiny déle, mají méně dětí a později, častěji mění kariéru, častěji se rozvádějí a obecně k životu přistupují s optimalizačním myšlením, které považuje každou volbu za potenciálně špatnou, pokud existuje lepší možnost.

Ironií osudu je, že tento přístup, jehož cílem je maximalizovat spokojenost se životem, ji většinou minimalizuje. Žena, která si nechává všechny možnosti otevřené, často nakonec nevybere žádnou z nich v optimální čas. Žena, která se odmítá spokojit s dobrým, protože někde existuje něco lepšího, se často posléze bude muset spokojit s mnohem horším aranžmá, když její biologické hodiny dotikají a její možnosti se stanou s věkem stále omezenější a příležitosti se postupně promarní.

Algoritmus totiž nezohledňuje časová omezení ani biologickou realitu, pouze zpracovává aktuální sociální důkazy a vydává aktuální touhy, aniž by kalkuloval s budoucími důsledky. Ženy vidí 40-letou influencerku, jak zakládá rodinu, a docházejí k závěru, že načasování nehraje roli, ignorují problémy, kterým by samy mohly čelit, nebo zdroje, ke kterým měly přístup a které umožnily pozdější rodičovství.

Tento vzorec vysvětluje to, co muži často vnímají jako ženskou nestálost nebo nemožnost ženy uspokojit. Nejde o to, že ženy nevědí, co chtějí. Jde o to, že to, co chtějí, se neustále mění na základě toho, co pozorují, že jiné ženy chtějí a dostávají. Algoritmus každoročně a kontinuálně aktualizuje ženské preference. Minimalismus byl trendem, takže ženy minulý rok chtěly jednoduchý život a zachraňovat planetu, estetika a klidný život je populární tento rok, takže ženy chtějí luxus a pohodlí příští rok by to mohlo být opět dobrodružství a nezávislost. Muži to sledují a cítí se zmatení, protože mužské preference bývají v průběhu let mnohem konzistentnější. Muž, který chce budovat podnikání, obecně chce stále budovat podnikání. Muž, který chce rodinu, si nadále přeje rodinu. Mužské cíle bývají vnitřně poháněné a relativně stabilní, ale ženské cíle je kalibrovány externě. Mění se se společenskými důkazy, aktualizuje se novými informacemi o tom, co funguje u jiných žen. Vyvíjí se s vývojem definice ženského úspěchu. Nejde o charakterovou vadu, je to vlastnost. Tato flexibilita umožnila ženám přizpůsobit se měnícím se společenským podmínkám v průběhu dějin. Když společnosti oceňovaly mateřství, ženy chtěly být matkami. Když společnosti odměňují kariérní úspěchy, ženy chtějí kariéru. Když společnosti oslavují individuální vyjádření, ženy se chtějí individuálně vyjadřovat. Problém nastává, když společnost vysílá smíšené zprávy o tom, co by ženy měly chtít, což je přesně to, co se děje nyní.

Současný kulturní moment zároveň oslavuje pracující matku a matku v domácnosti, nezávislou ženu a oddanou manželku, podnikatelku a umělkyni. Každá možná verze ženské existence je prezentována jako cesta k naplnění. Algoritmus, který přijímá protichůdná data a vydává protichůdné touhy, se rozbil. Ženy chtějí být nezávislé, ale také chtějí, aby se o ně někdo staral. Chtějí kariéru, ale také chtějí být přítomny pro své děti. Chtějí dobrodružství, ale také chtějí bezpečí.

Tento vnitřní rozpor vytváří úzkost, depresi a obecný podvědomý pocit životního neštěstí, který charakterizuje tolik moderních žen. Snaží se dosáhnout vzájemně se vylučujících cílů, protože jejich algoritmus jim říká, že jiným ženám se nějakým způsobem podařilo dosáhnout nemožného.

Řešením není soudit ženy za tento vzorec, ale pochopit ho. Pokud jste muž a snažíte se pochopit ženy ve svém životě, je třeba si uvědomit, že jejich preference nejsou libovolné, ale jsou výstupy sofistikovaného systému sociálního zpracování, který se neustále aktualizuje na základě nových informací. Pokud toto čte žena, je potřeba vědět, že měnící se preference nejsou důkazem nestálosti nebo zmatku, ale přirozeným výsledkem podvědomé činnosti mozku, který je navržen tak, aby sledoval a přizpůsoboval se sociálním vzorcům. Ale uvědomění vytváří volbu. Jakmile algoritmu porozumíte, můžete se rozhodnout, zda se jím budete slepě řídit, nebo kriticky přemýšlet o tom, co skutečně chcete, oproti tomu, co si myslíte, že byste měli chtít, na základě toho, co se zdá, že mají ostatní ženy. Ženy, které nacházejí skutečné uspokojení, jsou často ty, které se naučí pečlivěji filtrovat sociální vstupy. Přestanou se srovnávat s jednotlivými částmi a začnou se dívat na ucelené obrazy.

Přestanou se snažit mít všechno a začnou si vybírat to, na čem jim osobně nejvíce záleží. Rozvíjejí to, co nazývám algoritmickým uvědoměním – schopnost rozpoznat, kdy jsou jejich touhy formovány sociálními důkazy spíše než autentickými preferencemi. Učí se ptát: „Chci to proto, že by mě to skutečně naplňovalo, nebo proto, že to vypadá, že to funguje i u jiných žen?“ To neznamená, že by měly zcela ignorovat sociální informace.

Ženská intuice pro čtení sociálních vzorců je cenná a neměla by být zavrhována, ale znamená to naučit se tyto informace zpracovávat vědomě, a nikoli jimi nevědomě řídit každé rozhodnutí. Je to nesmírně důležité, neboť tyto tendence jsou známy i politickým marketérům, kteří jich zneužívají v politické propagandě.

Jestlipak víte, proč si soudruh Rakušan do své strany STAN kooptoval Blbuši Nerudovou? Protože mu to řekli političtí marketéři, a protože tahle strategie funguje. Podobně tato strategie funguje i u europoslance Turka, který je pro ženy přímo ukázkovým alfasamcem, od kterého by se každá ještě ráda nechala znásilnit. STAN je stranou sprostých mafiánských gaunerů bez politického programu. Pronásleduje je kauza Dozimetr, kterou nechce nikdo dotáhnout do konce, bezbřehá blbost členů jejich poslaneckého klubu je přímo legendární, u hnutí STAN nejsou známy politické cíle ani sponzoři. Je to banda, která nemá nic společného ani s komunální politikou. Začali jako přílepek k jiným stranám – známe její počátky „Koruptostrana s výtažkem ze starostů“. Přesto si tihle zloději udržují přístup k moci právě tím, že ovládají stádní reakce ženské populace.

14. 7. 2025 Challenger

Související články: