Generál Pelz ve víru vášně – atomové odhalení s neokonzervativní příchutí

Featured Image

Ve svých vystoupeních (nikoli náhodou na médiu, jež obdrželo od Českého klubu skeptiků za rok 2023 cenu Bludný balvan) generál Pelz vehementně hlásá ruskou „mírumilovnost a neporazitelnost“, oboje samozřejmě nezměrné a nekonečné jako samo Rusko.

Tak jsme se již dříve dozvěděli (viz například zde a zde), že „My si neuvědomujeme, že dneska je i NATO v Evropě rozhodně, výrazně slabší než Rusko.“, a že „Myslím, že Rusko je dneska – teď zase dostanou někteří, kteří to budou studovat, kopřivku – vojensky nejsilnější, že je silnější, než Spojené státy.“ Ovšem ve vší té chvále se se generál soustředí pouze na ruské síly odpovídající těm bojujícím na Ukrajině, tj. konvenční síly, k nimž nám sděluje: „Takže si myslím, že Rusko by během několika týdnů – možná, to je můj odhad – dokázalo západní Evropu, nebo Evropu vojensky porazit.“

Kde jsou atomovky?

Ve své ódě na ruskou „neporazitelnost a mírumilovnost“ však generál Pelz skoro nezmínil ruské jaderné harašení. Zapomněl snad na zlatý hřeb v repertoáru všech opěvovatelů Ruska, na atomové zbraně, které sežehnou „mocným trestem a divokým hněvem“ (asi takto) každého, kdo se opováží neobdivovat ruskou velikost a vzdorovat ruským (jak jinak než spravedlivým a skromným) přáním? Odolal snad pokušení ulevit svému napětí z kontaktu s „nevěřícími ve velikost Ruska“ a vytáhnout „velké a mocné rakety“? (podrobnosti o tomto specifickém fetišismu viz zde)

Ale kdepak, generál Pelz by nemohl takto zradit „matičku Rus a babičku s rudou vlajkou“ (citováno podle majdanovského hitu Sarmatíček, blíže viz též bábuška Z). A samozřejmě coby generální expert si je vědom, že teprve nezměrně drtivá síla ruské jaderné výzbroje a hrozba jejího použití je v duchu pelzistické dialektiky tím nejvyšším důkazem ruské mírumilovnosti. Ovšem jak zakomponovat tuto hrozbu do ódy na Rusko, které při své nadpozemské mírumilovnosti samozřejmě jaderné zbraně použít „nechce“ a k jadernému vyhrožování je „nuceno“? Řešením je osvědčený trumf, jenž nikdy nezklame stoupence „tábora míru a harmonie bratrských národů“ (dříve též „socialismu a internacionální solidarity“), a to činnost agresivních „západních imperialistů“ (od roku 2014 v moskevských pramenech nahrazených modernizovanými termíny „Anglosasové“ a „kolektivní západ“), neodbytně provokujících bdělost ruské ozbrojené moci, té ochránkyně všech utiskovaných, nejen Slovanů, ale i Palestinců (viz Gaza jako Leningrad a poděkování Putinovi)

Ukrajina a světovláda

Činnost proradných západních imperialistů je natolik záludná, že v mírumilovných Rusech vzbudila dojem, že budou moci na Ukrajině v klidu provádět svou „denacifikační“ politiku. To však byla podvratná operace, jež oklamala i takové velikány, jako jsou Putin a Pelz: „Rusové nevěřili – oficiální Rusové, to znamená prezident Putin a jeho nejbližší spolupracovníci – a já jsem tomu v podstatě nevěřil taky, a myslím, že tomu nevěřil ledaskdo – že Západ do tohoto rizika půjde.“ Z toho plyne, že ruská invaze na Ukrajinu byla ve světě generála Pelze způsobena „zahraničním spikleneckým centrem“.

A kdo stojí v jeho čele? I na to má generál Pelz ráznou odpověď: „Neokonzervativci, kteří ovládli celou americkou politiku, zejména tedy zahraniční politiku.“ Důkazem má být dokument z roku 1992, v němž na sebe Američané prozradili své zvrhlé plány a který odhalil právě náš bdělý generál Pelz. Dozvídáme se: „Roku 1992 vyšel Defense Planning Guidance, což je americké obranné plánování, kterou napsal pozdější náměstek obrany Paul Wolfowitz s dalšími spolupracovníky, a tam se objevila věta – a teď to zkusím odcitovat z hlavy – že je třeba odstrašit každého konkurenta, který by se jenom odvážil přemýšlet o tom, že by hrál regionálně, nebo globálně významnější roli.“ To zní dosti vágně, ale vizionář Pelz cíl tohoto temného spiknutí jedním brilantním hmatem vytahuje na světlo: „Ale myslím si, že bychom se dostali úplně daleko, to bychom se dostali do podstaty neokonzervativní zahraniční politiky ve Spojených státech, dostali bychom se k pokusům – zní to šíleně, ale já to řeknu tak, aby to bylo pochopitelné – o světovládu.

Bez konspirace není legrace

Tedy generál Pelz se svou typickou genialitou odhaluje plán amerických neokonzervativců a jedním z jeho autorů je Paul Wolfowitz. Ten byl náměstkem ministra obrany za prezidentství G.W.Bushe a to byla patrně ta doba, od kdy neokonzervativci ovládají americkou zahraniční politiku (a to ještě generál Pelz taktně vynechává to, co každý jeho poučený posluchač již dávno ví, tj. že Wolfowitz je židovského původu a byl členem řídíci komise Bilderbergu). Tato nadvláda neokonzervativců tedy po Bushovi pokračovala i za prezidentů Obamy a Trumpa a jejími příklady zjevně byla odměna za proběhlou invazi do Gruzie skrze pokusy o spřátelení se Putinem (viz tzv. obamovský „reset“), definitivní odvolání plánu na radar v Brdech, stažení se z Iráku, neochota k intervenci v Sýrii, nechuť reagovat na ruskou okupaci Krymu atd. Anebo jsme opět, jak je to v rozhovorech s generálem Pelzem běžné, svědky pohledu do alternativní dimenze, v niž Obama a Trump neexistovali, případně prosazovali agresivní neokonzervativní politiku řízeni Wolfowitzem a spol.

A co je tedy cílem této americké, obamovsko-trumpovské, neokonzervativní politiky? Generál Pelz „aplikuje své dlouholeté vojenské zkušenosti“ a má jasno: „Cílem Západu je oslabení Ruska, ideálně rozdělení Ruska na několik států. Vždyť o tom se mluvilo. To není nějaká moje teorie, kterou předkládám lidem, o tom se přece mluvilo.“ Tedy neokonzerativci usilují o „rozdělení Ruska“, ale záludně to neudělali v první polovině devadesátých let, kdy Wolfowitz sepisoval onu generálem Pelzem odhalenou strategii a kdy se SSSR rozpadl a Rusko bylo slabé a mělo plné ruce práce s vlastním bordelem. Naopak. V rámci složitého plánu, jemuž dokáže porozumět pouze takový „expert“, jakým je generál Pelz, neokonzervativci nejdříve pomohli Rusku získat monopol nad všemi jadernými zbraněmi rozpadlého SSSR a přesvědčili země jako Ukrajina, Kazachstán a Bělorusko, aby je předaly Rusku nebo se jich zbavili (viz úvodní část zde, případně zde a zde. Následně vyčkali, až jejich spojenci v NATO skrze čerpání „mírové dividendy“ řádné zredukují své armády a dostatečně posílí svou energetickou závislost na importu z Ruska. Taktéž nechali Rusko stabilizovat svou ekonomickou i politickou situaci a posílit armádu. A ještě později, tj. poté, co Rusko spustilo svou, jak jinak než vítěznou, invazi na Ukrajinu a plně převedlo svůj vojensko-průmyslový komplex na válečný provoz a začalo být „vojensky silnější než Spojené státy“ (viz generálovo odhalení výše), se rozhodli spustit onen plán na „oslabení Ruska, ideálně rozdělení Ruska na několik států“. Muselo to být dlouhé a těžké čekání, ale jistě stálo za to. A s trochou „pelzování“ je logika tohoto postupu jasná na první pohled.

Jaderné vyvrcholení

Nyní už jsme doma, vše je jasné a generál Pelz konečně může s úlevou vypustit svou dlouho zadržovanou tirádu na téma „Západ se chystá napadnout Rusko jadernými zbraněmi a všichni zemřeme, pokud Rusku rychle neustoupíme a nesplníme jeho přání.“ Paní moderátorka mu k tomu pomůže a zkušeně generála povzbudí svou „nažhavující“ otázkou: „Pane generále, v každém případě situace a hysterie eskalují, a jsou přiživovány. Myslíte si, že nás politici tímto způsobem mohou dovést až k nukleární válce?“

A pan generál s chutí vyrazí na zteč: „Naši politici, západní politici, novináři, mainstream, tvrdí, že Rusko haraší jadernými zbraněmi. Rusko má ve své doktríně nepoužití jaderných zbraní jako první, pokud nebude ohrožena existence Ruska jako státu. Jenže když někdo už několik let veřejně prohlašuje, že jeho cílem je oslabit Rusko, zničit Rusko jako stát, rozdělit ho na několik menších států, tak to je asi základní existenční ohrožení Ruska jako státu, takže to už se rovná použití jaderných zbraní.“ A je to. Šach mat pro západní imperialisty i všechny pochybovače expertním důkazem skrze použití „pelzistické dialektiky“. Mírové Rusko z donucení hrozí jadernými zbraněmi a jeho síla je nezměrná, což je důkazem jeho nezměrné mírumilovnosti. A naopak.

Ale co kdyby se někomu skok z konvenční války přímo do globální jaderné apokalypsy zdál poněkud přehnaný, a to jak z hlediska Ruska (které na Ukrajině samozřejmě vyhrává), tak z hlediska „neokonzervativců“ bažících po „světovládě“? V takovém případě ruskému mírovému úsilí prospěje občasné připomenutí i taktických jaderných zbraní sloužících jako vhodný mezistupeň (viz například ruský nácvik použití taktických jaderných zbraní z května 2024). Ani tato příležitost neunikne bdělému oku generála Pelze a moderátorka mu opět pomůže. Nejdříve mu servíruje další nažhavovací otázku: „Vznikne nějaký omezený nukleární konflikt, třeba na území Evropy – kde také jinde?“, a k ní přidá dotaz, zda si pan expert všiml spekulací v médiích o důsledcích eventuálního použití taktických jaderných zbraní v kontextu, že škody by byly pouze lokální a tedy by toto použití pro výsledek války patrně nebylo rozhodující.
Generál Pelz se této až divadelní „narážky“ samozřejmě s chutí chytí a promptně zvládne i druhé číslo tohoto dokonale sladěného vystoupení: „Ano, všiml, ale to je součást módního slova „narativu“, že je totiž možné použít malou roztomilou atomovou bombičku, a ostatní si to nechají líbit. Protože my, Západ, Spojené státy, už tak dlouho stále někoho bombardujeme, on si to nechává líbit, protože nemá možnost odpovědět: Irák, Sýrie, Afghánistán, Libye, některé středoamerické republiky – tak nám to přijde jako: „Tak jo. Tak někde? Dobře, použijeme trošku atomovou zbraň, dáme jim přes čuňu o něco víc, a ono to na ně víc zabere.My teď ale vyhrožujeme zemi, která je na tom vojensky asi o vlásek lépe, než jsme my, a myslíme si, že si to nechá líbit.“, zatímco paní moderátorka jej submisivně povzbuzuje výroky jako „Tomu by se dalo říkat: Dráždit chřestýše bosou nohou.“, a „dostaneme výchovnou lekci“.

Poučení z krizového vývoje

Toto dramatické finále přirozeně nemohou kazit nějaké přízemní otázky o příčinách a souvislostech. Protože „neokonzervativci“ mají svůj (generálem Pelzem odhalený) plán a chystají se na mírové Rusko použít atomové zbraně. A jen nepřející provokatér by poukazoval na to, že „imperialistické“ bombardování, které postihlo „Irák, Sýrie, Afghánistán, Libye, některé středoamerické republiky“ nebylo tak úplně jaderné, že v Sýrii se ho s chutí účastnilo i Rusko a že mezi zeměmi jako „Irák, Sýrie, Afghánistán, Libye, některé středoamerické republiky“ a Ruskem existují zdánlivě pouze dílčí, ale v určitém směru přeci jen podstatné rozdíly. Stejně tak by bylo netaktní připomínat, že onen svůdný odkaz na taktické atomové zbraně se týkal jejich případného použití ze strany Ruska, například pokud se Rusku cokoli znelíbí, od vývoje bojů na frontě po neklesající dodávky výzbroje Ukrajincům (viz též ruská doktrína „eskalace k deeskalaci“ – její příklad zde). A nemusí zůstat jen u taktických zbraní, jak ilustrují, v dojemném souladu s generálem Pelzem, jeho kolegové z řad „mluvících hlav“ v ruské televizi spekulující na téma: „Které evropské město vypaříme jako první“. (třeba zde nebo zde)
Podstatný je naopak triumf pelzistické dialektiky, podle něhož Rusko může podle své libosti použít atomové zbraně, což jde na vrub záludných „neokonzervativců“ a zároveň je ultimátním důkazem ruské mírumilovnosti. Též je povzbuzující, že k obdobnému závěru dospěl i oblíbený zahraniční parťák generála Pelze – plukovník komik Douglas Macgregor (viz příslušná část zde, včetně vstupu od europoslance za SPD), jenž již na konci března 2022 předpovídal zhroucení Ukrajiny a v září 2022 očekával atomové údery ze strany USA proti nadcházejícímu úspěšnému ruskému průlomu ukrajinské obrany v Charkovské oblasti (a od té doby v pravidelných intervalech věští brzké zhroucení Ukrajiny). Závěr, který si z toho posluchač generálova školení má odnést, je přirozeně ten, že pokud se NATO postaví Rusku, tak bude (NATO) zničeno, takže by mělo dát Rusku volnou ruku v jeho „mírovém úsilí a budování lepšího světa“.

 


02.06.2024 Jaroslav Neveris Zamazal


Související články:


12345 (348x známkováno, průměr: 3,96 z 5)
11 383x přečteno
Updatováno: 2.6.2024 — 22:04
D-FENS © 2017