Poslední dobou se roztrhl pytel se zprávami, ze kterých pravověrný hodnotový občan musí mít bolehlav. Země bez inkluze, správných hodnot a se zlomkem rozpočtu na obranu odrazila útok západní mocností číslo jedna. Živoucí společnost v Severním Irsku vypadá jako z plakátu SPD, pravověrný novinář byl soudně prohlášen za misogynního šikanátora a ikona demokracie přišla o své vyznamenání.
Palestinský konflikt a válka na Ukrajině jsou v mnohém odlišné, avšak přesto sdílí zásadní společné rysy, které jsou většinově ignorovány, což vede k jejich pokračování a opakování. Co má společného Hamás s Putinem? Více, než se zdá…
Úvodní disclaimer: Navzdory osvědčené moudrosti o nekrmení trollů jsem nakonec neodolal nutkání reagovat na tento text páně Challengera. Nic proti autorovi, naopak se tu přiznám, že jeho standardní texty si občas přečtu.
Dřívější článek nabídl výběr z ruské hudební scény za posledních deset let před spuštěním „speciální vojenské operace“ a umožnil nahlédnout jak do hlubin ruské duše, tak i do hlubin vytrvale předávaného sdělení o nezměrné moudrosti báťušky Putina.
Po ruském útoku na Ukrajinu byly hojně slyšet názory vyjadřující překvapení ve stylu: „Putin se změnil, jak se to mohlo stát?“, jako by ruský útok byl něco nového a nečekaného. Případně to bylo rozvinuto ve stylu: „To je jen ten iracionální Putin, ale prostí Rusové jsou mírumilovní Slované s něžnou duší a určitě s válkou nesouhlasí.“ Z toho pak vyrůstaly neoprávněné naděje, že když si Rusové nebudou moci koupit nejnovější iPhone, tak začnou protestovat a přinutí Putina se zklidnit.
Mnoho článků bylo napsáno, jak se jednání o příměří na Ukrajině nedaří a jak je to špatné. Ale mohlo by to být horší. Mohlo by být příměří opravdu uzavřeno. A možná i mír. Je snad mír něco špatného? Inu, není mír jako mír…
Jednání mezi Ruskem a Ukrajinou, která začala v Bělorusku a skončila v Istanbulu na jaře 2022 mají v komunitě „mírotvůrců“ stále až mytický rozměr. Zejména mezi fanoušky Ruska je běžná interpretace ve smyslu, že „mír byl na dosah, ale zlý Západ to Ukrajincům zakázal a přinutil je pokračovat ve válce“.
Dosavadní sledování války na Ukrajině jasně potvrzuje onu nepřekvapivou informaci, že Putin měl po celou dobu možnost uzavřít mír, ale nechtěl a díky snahám západních „deeskalátorů“ a „usmiřovačů“ ani nemusel.
Letos se hodně mluví ukončení (i když reálně půjde patrně jen o přerušení) války na Ukrajině. Důvody k těmto očekáváním jsou různé. Pokud necháme stranou ty bizarní ve stylu „Už jsme z války unaveni.“, kdy se o této „únavě“ mluví více v EU než v samotné Ukrajině, tak je častým argumentem: „Už to trvá moc dlouho.“ Jakkoli je trvání válek velmi proměnlivé, je to relevantní otázka, na níž se však nabízí celá plejáda odpovědí. Únava a motivace Nejhlasitěji přirozeně slyšíme ty z onoho „unaveného“ tábora či přímo z Moskvy. Jedná se propagandistické sonáty ve smyslu: „Rusko je nesmírně silné a neporazitelné, a proto, i když proti […]
Předchozí článek přišel s nepřevratným zjištěním, že pokračování války na Ukrajině je plně důsledkem ruského rozhodnutí. Na tom není nic zvláštního, protože to bylo právě Rusko, kdo tuto válku zahájilo.
Den mobility Od 16 do 20 hodin? Nechcete to raději nazvat Jdem na večeři nebo tak?
Náš mladej se od mala učil používat InDesign místo Wordu a dodnes v něm udělá vše podstatně rychleji, než ve Wordu. Je to čistě věc zvyku.
Ale nemá pořád konkurenci. Můžete pár programů nahradit, ale kompletní balík, který tak nějak spolupracuje (něřešíme, že co program, to jiné klávesové zkratky, názvosloví a podobné "drobnosti") a v mnoha (...)
Ja cakam ze svetlo do situacie konecne zas vnesie pan Smazal.
těch příkladů je mraky, ten útes se probírá už pár let, pak rostoucí ledovce, rostoucí led na antarktidě atd. akorát mainstrým drží basu s politikou, je to nežádoucí