Máme tu rok 2025, kdy očekávání ohledně míru a „míru“ na Ukrajině jsou velká, nejen na Západě u všech „chápačů Ruska“ a „deeskalátorů“, ale i v samotném Rusku, kde se desítky let shromažďované sklady sovětské výzbroje postupně vyprazdňují.
Když v srpnu Ukrajinci překročili hranice do Ruska v Kurské oblasti, ozývalo se mnoho hlasů, jak je celá takto akce zbytečná a Ukrajinci jen plýtvají silami. Ovšem osazenstvo Kremlu má zjevně jiný názor a navzdory pokročilé roční době Rusové aktuálně šturmují od Kurska o sto šest, i když jim to jde poněkud hůře než v roce 1943. Elán a síla už zřejmě nejsou to, co bývaly, tak Putin požádal o pomoc „medvídka“ Kima z Pchjongjangu.
V obsazeném území má Rusko velký náskok, což je zjevný fakt a navzdory realitě to bývá prezentováno jako hlavní či jako jediný ukazatel při hledání odpovědi na otázku: „Kdo vyhrává?“ V celku logicky je tento způsob uvažování nebo alespoň propagandistické prezentace typický zejména pro tu stranu konfliktu, která zoufale hledá „důvody“, proč by Ukrajina měla přestat klást odpor a prostě splnit „skromné a rozumné“ (jak jinak) požadavky Ruska v plném rozsahu.
Rusko nedávno modifikovalo svou jadernou doktrínu a, aby to vypadalo ještě strašidelněji, tak vzápětí na Ukrajinu vypálilo „experimentální“ raketu středně až dlouhého doletu. To je sice poněkud bizarní, protože od února 2022 Rusko na Ukrajinu vypálilo cca 11 000 střel (viz příslušná část zde) s plochou dráhou letu a balistických raket různých typů (a ještě cca 14 000 dronů), takže je zvláštní, že by jedna další raketa měla být tak šokující. Ale jistě, tahle je „nová, lepší, nepřekonatelná“ atd. A mohla by teoreticky nést jadernou hlavici. Což by ovšem mohla i značná část z těch tisíců již vypálených. Ale tohle je hned po úpravě […]
V médiích už bylo zaznamenáno to, o čem se mluvilo už o cca měsíc až dva zpátky, a to skutečnost, že Rusko změnilo svou jadernou doktrínu. Mediální ohlasy byly přesně takové, jaké se daly čekat, tj. ve stylu „Jsme jen krůček od apokalypsy, Rusko může použít jaderné zbraně, kdy se mu zachce. Ó, jaká hrůza!“ V této souvislosti není od věci se podívat, o co jde, jak je to prezentováno, ale co to reálně znamená a proč se to děje obecně a proč zrovna teď konkrétně.
Rusko má v roce 2024 nejlepší dostupné „okno příležitosti“ k rozhodnutí války na Ukrajině ve svůj prospěch. Fakticky přešlo na válečnou ekonomiku a rychleji než Západ zmobilizovalo kapacity svého vojensko – průmyslového komplexu. V téže době byla pozice Ukrajiny oslabena zároveň v oblasti lidských zdrojů i výzbroje kvůli odkládání nezbytné mobilizace a kvůli „pauze“ v dodávkách výzbroje a munice z USA v důsledku tamních vnitropolitických sporů.
Známý ruský propagandista se notoricky upejpá prozradit, jak konkrétně vypadá jím vzývaná ruská „denacifikace“, ale naopak s chutí opakuje bajku o tom, jak podstatnou část obyvatelstva na Ukrajině tvoří Rusové a jak charakteristickým rysem „pravých Ukrajinců“ je kladný postoj k Rusku.
Na ruské probíhající „denacifikaci“ generál Pelz zjevně nevidí nic špatného či neobvyklého, ačkoli o jejích konkrétních opatřeních ve svých vystoupeních cudně mlčí. Na její podporu a ve snaze maskovat v předchozím textu nastíněná opatření však vytahuje svou univerzální expertizu, nasazuje si svůj etnografický klobouk a obohatí čtenáře vědeckým výkladem o obyvatelstvu Ukrajiny:
Za války se zle žije. Od nejednoho člověka z Doněcké lidové republiky vím, jak vypadá takový běžný den obyvatele obce nacházející se v první linii. To ale rozhodně neplatí pro Sorošovu byznys zónu jménem Ukrajina. Tam to totiž není tak „horký,“ jak se povídá. Vlastně je to spíš teplý.
Své tradiční teze o neporazitelnosti a mírumilovnosti Ruska se generál Pelz ještě snaží obohatit ve stylu, že ruské cíle jsou „spravedlivé“, mírové a vlastně pro všechny přínosné, včetně samotných Ukrajinců, což dává do kontrastu se zlovolností „kolektivního Západu“ (ruský termín pro aktuální konflikt nahrazující sovětskou klasiku „západní imperialisté“), jenž v pelzovském pojetí usiluje o „světovládu“ a „zničení Ruska“ Těmi ruskými cíli jsou samozřejmě „demilitarizace a denacifikace“.