ukraine_war

„A kde je ta nevděčná země? Země malicherná, země nacistů?“ aneb politicky korektní historie z Moskvy

Známý ruský propagandista se notoricky upejpá prozradit, jak konkrétně vypadá jím vzývaná ruská „denacifikace“, ale naopak s chutí opakuje bajku o tom, jak podstatnou část obyvatelstva na Ukrajině tvoří Rusové a jak charakteristickým rysem „pravých Ukrajinců“ je kladný postoj k Rusku.


Minipohádka o třech Ukrajinách

Na ruské probíhající „denacifikaci“ generál Pelz zjevně nevidí nic špatného či neobvyklého, ačkoli o jejích konkrétních opatřeních ve svých vystoupeních cudně mlčí. Na její podporu a ve snaze maskovat v předchozím textu nastíněná opatření však vytahuje svou univerzální expertizu, nasazuje si svůj etnografický klobouk a obohatí čtenáře vědeckým výkladem o obyvatelstvu Ukrajiny:


Když dojde olovo, táhni na Rusa s duhou. V Charkově se koná deviantní Pride pochod

Za války se zle žije. Od nejednoho člověka z Doněcké lidové republiky vím, jak vypadá takový běžný den obyvatele obce nacházející se v první linii. To ale rozhodně neplatí pro Sorošovu byznys zónu jménem Ukrajina. Tam to totiž není tak „horký,“ jak se povídá. Vlastně je to spíš teplý.


Krásy ruské „denacifikace“

Své tradiční teze o neporazitelnosti a mírumilovnosti Ruska se generál Pelz ještě snaží obohatit ve stylu, že ruské cíle jsou „spravedlivé“, mírové a vlastně pro všechny přínosné, včetně samotných Ukrajinců, což dává do kontrastu se zlovolností „kolektivního Západu“ (ruský termín pro aktuální konflikt nahrazující sovětskou klasiku „západní imperialisté“), jenž v pelzovském pojetí usiluje o „světovládu“ a „zničení Ruska“ Těmi ruskými cíli jsou samozřejmě „demilitarizace a denacifikace“.


Zmrdi proti zmrdům: Banda vrahounů natrhla prdel žabožroutům v Sudži

Poslední dny znepokojeně sleduju, co se děje v Kursku a aby toho nebylo málo, jen co dneska (10. 8. 2024) otevřu internet, hned mi moje zdroje prozradily, že byly jatka a slušný. Takže mi to nedá a zase o tom musím něco sesmolit a tentokrát bez obalu, protože mě to, jako mírumilovného pacifistu a anarchistickýho rebela v jedné osobě, pěkně sere.


Příběhy Pelze Pytlíka: Generál je stále při chuti aneb ruský mír a ničení kapitalismu

Dříve popsané vášnivé a explozivní odhalení jaderných a světovládných piklí „neokonzervativců“ však generálu Pelzovi nestačilo a, za povzbuzování neúnavné paní moderátorky: „Pane generále, mnohé vaše teorie a prognózy se ukázaly být realistické, mnohé se naplňují.“, vystoupil po úspěšném provedení svého kurzu „Pelzistická dialektika pro začátečníky i pokročilé“ ještě v dalším odhalovacím expozé, kde se předvedl v roli ekonoma a potěšil diváky obnažením plánu na zničení kapitalismu skrze údernické plnění a překračování norem stanovených v rámci pětiletky.


Případová studie: Generál Pelz a jeho metamorfóza v brouka Pytlíka – pružný vojenskohistorický úvod

Generál Petr Pelz přirozeně není jediný proruský propagandista, ale vyniká mezi nimi vytrvalostí a svou snahou působit „seriózně a nezávisle“. V tom se schovává za své bývalé pozice generála (která se za roky jeho mediální prezentace stala jeho alternativním „křestním jménem“) a velvyslance, ačkoli je zjevné a prokázané, že hodnost vojenská či úřednická u svého držitele negarantují ani schopnosti ani morální integritu.


D-FENS © 2017