18. května 1980 došlo na symetrickém kuželu sopky k nejlépe dokumentované erupci v lidské historii. Za jediný den vychrlila sopka do atmosféry 520 miliónů tun popílku a uvolnila mnohonásobně větší množství skleníkových plynů, než vyprodukovalo lidstvo svou činností za celou dobu existence.
Sedm geologických zázraků u hory St. Helens
Dále popsaných sedm divů je sedm geologických událostí, následků erupce v roce 1980. Protože se udály náhle, geologicky vzato prakticky v jediném okamžiku, vzdorují evolučnímu myšlení, které připisuje těmto útvarům stáří miliónů let.
1. Hory změněné k nepoznání za deset hodin
Mohutné zemětřesení způsobilo sesuv severní stěny do údolí. Tím se uvolnil obrovský vnitřní tlak a došlo k erupci. Počáteční výbuch zničil téměř 600 čtverečních kilometrů lesa – za pouhých 8 minut.
Erupce pak pokračovala až do večera, přičemž uvolněná energie se vyrovnala 20 000 atomovým bombám svrženým na Hirošimu. V průběhu prvních 9 hodin jednoduše zmizela čtvrtina vrcholu, celý střed hory a vznikl obrovský kráter v podobě podkovy. Hluboké údolí bylo zasuté, na dno jezera klesla 76 metrů silná vrstva usazenin a řeku, která předtím odnášela vody ze severní a severozápadní strany, pochoval nános silný 46 metrů. Celá kouzelná horská oblast se během devíti hodni změnila v ohavnou mrtvou pustinu.
2. Kaňony vytvořené za 5 měsíců
V prvních pěti měsících po erupci se v bahně a magmatu vytvořily dva kaňony a vznikla tak odtoková ramena pro tříkilometrový kráter. Hlavní rameno, Strmý Kaňon“, je místy hluboký více jak 200 metrů. Na východ od něj leží kaňon „Loowit“. Koryta obou kaňonů sahají do hloubky 30 metrů v pevné skále. V každém kaňonu dnes teče jen potůček. Typické evoluční vysvětlení zní, že potoky tvoří kaňony milióny let. V tomto případě víme, že kaňony vznikly velmi rychle a až pak se v nich objevil pramen.
3. Poušť vytvořená za pět dní
Masivní kamenná lavina odnesla z vrcholu hory St. Helens obrovské množství ledu a sněhu a pochovala je v hlubokém údolí na severu. Během jediného dne se zde pak nahromadila desetimetrová vrstva popela s teplotou 300 stupňů. Když žhavý popel rozpustil sníh a led v údolí a přeměnil je na páru, následné parní exploze vytvořily krátery místy hluboké až 38 metrů. V době vzniku měly kolmé stěny, než se gravitací zřítily a vytvořily se dolíky a malá údolí, které jsou jedním z charakteristických rysů topografie badlands (pouště vytvořené erozí, například ve státě Utah). Je proto možné, že badlands v USA vznikly při katastrofické události a následné sopečné činnosti.
4. Geologické vrstvy vytvořené za tři hodiny
Třetí erupce, 12. června 1980, přinesla 8 metrů silnou vrstvu nánosů, která geology udivila. O uložených geologických vrstvách se tradičně tvrdí, že proces jejich usazování probíhal velmi dlouhou dobu, Přesto se v průběhu jedné noci, zejména mezi 21. a 24. hodinou, nahromadilo a ukázkově uložilo víc než 100 vrstev. Zatím co lehký materiál rychle vystoupal až do výšky 14 kilometrů, z kráteru začaly jedna za druhou vyletovat vlny těžších nánosů a padaly dolů severní stěnou do údolí pod horou. Vznikaly tak nové a další vrstvy usazenin. Tyto vrstvy o síle od jednoho centimetru až po více než metr se vytvořily během několika sekund až minut.
Pozoruhodné je, že se tato směsice ze žhavého popela a sopečného prachu od sebe oddělily a vytvořily dokonale definované vrstvy hrubých a jemných částeček. Podobné tenké vrstvy se vyskytují jako„tapeats“ ve Velkém kaňonu. Tapeats jsou nejspodnější vrstvy usazenin vytvořených z pískovce. Podle konvenčního vysvětlení se tyto vrstvy nahromadily pomalou sedimentací během mnoha let.
5. Říční koryto vytvořené za 9 hodin
Při erupci 18. května zavalil sesuv půdy řeku i s cestou k jezeru Spirit vrstvou vysokou v průměru 50 metrů. Taky zavalil většinu dalších vodních toků v oblasti údolí Upper Toutle o rozloze 60. čtverečních kilometrů a ucpal východ z údolí. Po dobu 22 měsíců tam neexistovala pro vodu žádná cesta k Tichému Oceánu.
Dne 19. května 1982 rozpustil sopečný výbuch spousty sněhu, které se v zimě nahromadily v kráteru. Voda se smísila s volným matriálem na svahu sopky a došlo k obrovskému sesuvu bahna. Během devíti hodin si pak bahno nepozorovaně vyřízlo ucelený systém koryt ve většině údolí a otevřelo vodě novou cestu k Tichému oceánu. Přinejmenším tři z těchto koryt jsou hluboká přes 30 metrů. Mnoho vody (nebo bahna) dokáže rychle vytvořit to, co by troše vody (nebo bahna) trvalo věčnost.
6. Ponořené dřevo vypadá za 10 let stejně, jako v místech mnoha jiných prastarých pralesů
Při erupci byly do jezera Spirit splaveny miliony stromů. Během let se postupně dostatečně napily vodou, aby klesly ke dnu. 10% těchto stromů dodnes tvoří husté kořenové dřevo, takže stromy klesaly ke dnu kolmo a jejich kořeny rychle pokrývaly další nánosy, které neustále padaly do jezera. Dnes vypadají jakoby vyrostly a zemřely tam kde jsou, jako les vyrůstající na lese po celou věčnost.
Podobné formace existují i jinde, například v Specimen Ridge (Yellowstone, Utah). Geologové tam kdysi objevili zkamenělý prales „zakořeněný“ v 27 rozdílných vrstvách a došli k závěru, že objevili 27 po sobě následujících pralesů. Podle oficiálního tvrzení „ je v sopečné skále, z níž se skládá tato hora, uloženo 27 vrstev zkamenělých pralesů starých 50 milionů let.“
Pravda je ovšem jiná. Vědci si uvědomili, že úkaz na jezeře Spirit dokonale vysvětluje, co se stalo v Specimen Ridge. Stromy plující po jezeře postupně nasákly vodou a klesaly dnu, což se jeví jakoby šlo o mnohonásobné pralesy rostoucí jeden na druhém. Takto se údajně 50 miliónů let stará formace se mohla snadno vytvořit během pouhých několika let, plus roků potřebných k fosilizaci dřeva (100 až 1000 let).
7. Nový model rychlejší tvorby uhlí
Tématem disertační práce Dr. Stevena Austina (Univerzita Penn State) byl model tvorby uhlí, vycházející z jeho výzkumu uhelných vrstev ve státě Kentucky. Geologové odedávna užívají modelu močálů a v něm hnijící vegetace v procesu trvajícím více než 100 let. Austin to považuje za nesmysl. Důvodem je struktura uhlí, která je stejně hrubá tak jako kůra zuhelnatělých stromů, zatímco struktura vegetace hnijící v močálech je jemná. Hnijící vegetace v močálech také obsahuje kořenový materiál, zatímco uhlí ne. Dodnes se nenašla žádná vegetace z močálů, která by se alespoň částečně přeměnila na uhlí.
Austin představil vlastní model – vodní katastrofou vytržené stromy z miliónů hektarů lesa se propletly jako koberec. Tyto „koberce“ pluly po oceánu nad dnešním Kentucky, narážely do sebe a odpadávala z nich vodou nasáklá kůra, která klesala na dno. Pozdější sopečná činnost pak dodala potřebné teplo a tlak, poslední přísady, jichž vědci použili při simulované výrobě uhlí v laboratoři. Výsledkem byly bohaté uhelné sloje a doktorát pro Austina.
Pouhých 10 měsíců po erupci, která smetla do jezera Spirit obrovské množství vegetace, včetně miliónů stromů, našel Dr.Austin plovoucí stromy zbavené kůry. Dno jezera místy pokývala až metrová vrstva stromové kůry, promísená s ostatní vegetací a usazeninami. Dodnes tento materiál zůstává v podobě pomalu hnijící formě. Ale jakmile by nějaká následná katastrofa dodala potřebnou teplotu a tlak, veškerý dřevní materiál by se rychle změnil v uhlí. Výzkum Dr. Austina naznačuje, že dosavadní teorie o tvorbě uhlí vyžadující milióny let je velmi pochybná.
Pro některé čtenáře mohou být výše uvedené informace těžko přijatelné. Třeba si říkáte – můžeme připustit, že skleníkový efekt způsobený CO2, kterého atmosféra průměrně obsahuje mizivých 0,04%, je metafyzický nesmysl založený pouze na pochybných matematických modelech, jež byly vytvořeny „na zakázku“ (politizace vědy ) novodobého klimanáboženství. Ale zpochybňovat vědní obor, jakým je geologie?!
Věda je obecně v mnoha případech založena na axiomech. Pokud vědci nejsou ochotni o těchto axiomech diskutovat, stanou se z axiomů církevní dogmata a z vědy se pak stane náboženství. Neochota polemizovat se většinou zdůvodňuje tím, že již v dané věci bylo dosaženo vědeckého konsenzu a neexistuje tedy důvod proč a o čem se bavit.
Ale co když je opravdu všechno jinak, jak tvrdí geolog RNDr. Ivo Novosad? Co když je historie lidstva ve skutečnosti naší fantastickou minulostí? Zatím to však vypadá, že si kapříci svůj rybník nevypustí a do žádného zpochybňování vědeckého konsenzu se pouštět nebudou. Změna nastane, až touha po poznání pravdy bude silnější než vlastní ego, strach a pohodlí komfortní zóny. To se týká nejen samotných vědců, ale i „řadových“ občanů. Ve výsledku by měly být všechny vědecké teorie systematicky přehodnocovány na základě nových poznatků. I kdyby to přineslo některým lidem a společnostem řadu více či méně bolestivých komplikací, pro společnost jako celek by to znamenalo skutečný pokrok.
V Kocourkově 2.6.2024 Terbo
(285x známkováno, průměr: 1,33 z 5)