Máme tu rok 2025, kdy očekávání ohledně míru a „míru“ na Ukrajině jsou velká, nejen na Západě u všech „chápačů Ruska“ a „deeskalátorů“, ale i v samotném Rusku, kde se desítky let shromažďované sklady sovětské výzbroje postupně vyprazdňují.
Když v srpnu Ukrajinci překročili hranice do Ruska v Kurské oblasti, ozývalo se mnoho hlasů, jak je celá takto akce zbytečná a Ukrajinci jen plýtvají silami. Ovšem osazenstvo Kremlu má zjevně jiný názor a navzdory pokročilé roční době Rusové aktuálně šturmují od Kurska o sto šest, i když jim to jde poněkud hůře než v roce 1943. Elán a síla už zřejmě nejsou to, co bývaly, tak Putin požádal o pomoc „medvídka“ Kima z Pchjongjangu.
Povolanie novinára je často vnímané ako neustále hľadanie pravdy, boj za spravodlivosť a úsilie o zachovanie sociálnej rovnováhy. Počas vojnových konfliktov sa však tieto princípy stávajú čoraz náročnejšie na dodržiavanie. V informačnej vojne víťazí ten, kto disponuje väčšími zdrojmi – či už finančnými, technologickými alebo kreatívnymi.
Na ruské probíhající „denacifikaci“ generál Pelz zjevně nevidí nic špatného či neobvyklého, ačkoli o jejích konkrétních opatřeních ve svých vystoupeních cudně mlčí. Na její podporu a ve snaze maskovat v předchozím textu nastíněná opatření však vytahuje svou univerzální expertizu, nasazuje si svůj etnografický klobouk a obohatí čtenáře vědeckým výkladem o obyvatelstvu Ukrajiny:
Své tradiční teze o neporazitelnosti a mírumilovnosti Ruska se generál Pelz ještě snaží obohatit ve stylu, že ruské cíle jsou „spravedlivé“, mírové a vlastně pro všechny přínosné, včetně samotných Ukrajinců, což dává do kontrastu se zlovolností „kolektivního Západu“ (ruský termín pro aktuální konflikt nahrazující sovětskou klasiku „západní imperialisté“), jenž v pelzovském pojetí usiluje o „světovládu“ a „zničení Ruska“ Těmi ruskými cíli jsou samozřejmě „demilitarizace a denacifikace“.
Generál Petr Pelz přirozeně není jediný proruský propagandista, ale vyniká mezi nimi vytrvalostí a svou snahou působit „seriózně a nezávisle“. V tom se schovává za své bývalé pozice generála (která se za roky jeho mediální prezentace stala jeho alternativním „křestním jménem“) a velvyslance, ačkoli je zjevné a prokázané, že hodnost vojenská či úřednická u svého držitele negarantují ani schopnosti ani morální integritu.
Byl jsem více času offline, tak jsem až pozdě zahlédl „Nevojenské důvody, proč NATO neporazí Ruskou federaci“. Neironicky konstatuji, že oproti výtvorům generála Pelze bylo jeho čtení balzámem na oči.
Ve svých vystoupeních (nikoli náhodou na médiu, jež obdrželo od Českého klubu skeptiků za rok 2023 cenu Bludný balvan) generál Pelz vehementně hlásá ruskou „mírumilovnost a neporazitelnost“, oboje samozřejmě nezměrné a nekonečné jako samo Rusko.
V průběhu ruské invaze na Ukrajině můžeme za ty více než dva roky pozorovat už jisté trendy a opakující se jevy. Kromě obvyklých „červených linií“, jejichž překročení má znamenat „nepřijatelnou eskalaci“ včetně hrozeb jadernou apokalypsou, jen abychom se následně z Moskvy dozvěděli, že o nic nejde a veškeré dodané zbraně už stejně byly snadno zničeny (nezřídka ještě před jejich dodáním), jsou oblíbeným tématem mírová jednání a příměří.
V předchozím rozhovoru jsme si vyslechli oblíbené bajky, jak je Rusko neporazitelné a drtívě silné a zároveň mírumilovné; jak Rusové na Ukrajinu nepřijeli bojovat, nýbrž dělat gesta dobré vůle a jak vše bylo jen součástí mírového vyjednávání.