Obecní radarový outsourcing státu

Zatímco až doposud fungoval náš skromný projekt tak, že přinášel informace čtenářům a nic významného od nich nechtěl, v tomto článku s určitým záměrem tuto logiku obrátíme. Nastala totiž situace, kdy budeme potřebovat od čtenářů určitou investigativní činnost.

Nejde o nic menšího než o automatizované měření rychlosti, které se v naší zemi velmi rozmáhá a které slouží obcím k plnění obecních rozpočtů. Vláda má aktuálně nějaké úmysly, ale zjevně nemá dost informací o tom, jak to ve skutečnosti probíhá a jak propracovaný systém přečerpávání peněz od veřejnosti k obcím a od obcí do soukromých kapes je.

Fascinuje mě ten posun. Když jsme v roce 2018 popisovali, jak ruku v ruce okrádá řidiče Městský úřad Mělník a Obecní úřad Medonosy a pak vybrané prostředky vyplácí strážníkům a úředníkům na odměnách, jednalo se jednoznačně o extrém a byli tím otřeseni i někteří poslanci. Dnes by se nad tím nikdo nepozastavil. Výběr daně z tachometru se stal normálním.

Naše vytrvalé odhalování a tématizování praktik měst a obcí má konkrétní výsledky. Poprvé za mnoho let, vlastně od dob senátora Kubery, máme vrcholové politiky, kteří jsou ochotni se o omezování obecního radarového ranaření bavit. Mají dobré důvody. Jeden je samozřejmě ten, že obecní radarové okrádání nabylo rozměrů, který je evropsky a možná světově unikátní. Druhý je pragmatický. Chtějí ty peníze, které obecní radaroví vyžírkové nakradou, nasměrovat do státního rozpočtu a využit pro financování státních agend, zatímco dosud mizí v kapsách soukromých firem a co zbyde, se utratí za opulentní odměny obecním úředníkům a strážníkům. Třetí důvod je ještě pragmatičtější. Pokud by se podařilo defundovat obce a odstřihnout je od zisku z kradarů, tak by odebrali prostředky strukturám kolem STAN, ČSL a TOP09, které na obecním speedbusinessu nejvíce profitují. Být na místě vládních politiků, nečekám vůbec na nic a zakousnu se jim do krku, protože s každým dnem se fondy navázaných soukromých firem plní a tyto prostředky pak uvedené subjekty využijí proti nim, například hned zanedlouho v komunálních volbách.

A tak nadešel čas zasadit této agendě pořádnou ránu do vazu.

Současná vláda deklarovala alespoň snahu, ne snad toto okrádání občanů zastavit, ale dát mu nějaká pravidla. Jak jsme již informovali, ve vládním programovém prohlášení je naznačen záměr nastavit této radarové zlodějně mantinely. Víme také, že vláda obeslala radnice dopisem, ve kterém požaduje v celkem 10 bodech poskytnutí údajů o tom, jak obce měření provádějí, kolik je z toho čistý zisk a co s těmito penězi obce dělají.

Dopis je formulován velmi velmi naivně a nemyslím, že ho protřelí obecní radaroví zloději budou vůbec brát vážně. Asi jako když se pětileté dítě ptá otce recidivisty, jak se správně krade. Ten, kdo ho sestavil, měl jen velmi mlhavé představy o tom, jak propracovaný zlodějský systém obce vytvořily za zády veřejnosti. Další pozoruhodnou vlastností této písemnosti je, že se ani v jednom z deseti bodů ministerstvo nedotazuje, jak tyto radary přispěly k zvýšení bezpečnosti v dotčené obci. Pravděpodobně dotyčného ministerského úředníka vůbec ani nenapadlo, že radary mohou být ještě k něčemu jinému než k výběru peněz do obecních pokladen, a ony nakonec ani nejsou.

Ministerský dopis, jakkoli je naivní, hloupý a na první pohled zbytečný, přesto plní určitou funkci. Obecním radarovým zlodějům došlo, že doby jejich radarového ranaření mohou skončit a možná i končí, protože se o speedbusiness začíná někdo zajímat. A to pro ně není dobré, protože jejich šmelení s pokutami a whitelisty a vyvádění zisků do firem se nejlépe daří, pokud je ve stínu. Na nějakou dobu je to přibrzdilo a vyvolalo to v nich pochybnosti. Co když už nebudeme moci krást? To bude katastrofa! Co když se naše městské policie budou muset přeorientovat z výběru pokut na službu občanům? Co když nebudeme moci vyplácet horentní sumy našim spřáteleným firmám a odtud je nějakou postranní cestou čerpat? To jsou všechno negativní věci a ministerstvo dopravy nyní čelí tlaku, aby vše zůstalo, jak to bylo.

(V Litovli mezitím naznali, že bude lepší krást vůbec nezačít. Říkám, tahle vláda dělá dobrou práci. Jen ji neumí prodat. Ta minulá to měla opačně. Dělala na hovno práci, ale skvěle ji prodávala.)

Nicméně stěžejní otázkou toho veselého psaní z ministerstva je, kolik mají obce ze svých radarů čistý zisk. Otázkou je, zda lze vůbec v souvislosti s výběrem pokut hovořit o zisku, výstižnější slovo by bylo „kořist“. Ale zůstaňme při tom.

Teoreticky je toto číslo poměrně snadno spočítatelné a vláda se nemusí nikoho ptát, protože všechny potřebné údaje již má. Vláda ví, kolik „městské policie“ zjistily pomocí radarů přestupků, protože to městské policie mají za povinnost hlásit ministerstvu vnitra a tyto údaje jsou veřejně dostupné. Městské policie totiž mají povinnost poskytovat ministerstvu vnitra statistiky podle § 27 odst. 4 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii ve znění pozdějších předpisů, v rozsahu stanoveném v § 17 vyhlášky č. 418/2008 Sb., takže vláda ví, kolik přestupků obecní policie zjistily.

Vláda také ví, kolik radarů která obec má, protože tato data má ČMI a zřejmě je vládě poskytl, jinak by nevěděla, komu adresovat ty dopisy. Konečně vláda ví, kolik stojí jeden radar, protože je to ve smlouvách, které musejí obce zveřejnit. V tom posledním postačí hrubý odhad, dejme tomu 1,5 milionu za jedno zařízení. Výše pokut je také známa, respektive je uvedena přímo v zákoně. Zbylé náklady jako třeba poštovné se dají odhadnout paušálem, protože cena je známa.

V čem je tedy problém?

V tom, že je tady ještě jeden náklad, který není nikde vidět a který obce nějakým způsobem maskuji.

O co jde?

Podívejte se na tato čísla.

Komu to nedochází, obecní policie v těchto víceméně náhodně vybraných obcích zjišťují řádově desetitisíce přestupků ročně, ale disponují jen pár strážníky, takže ti zjišťují řádově tisíce přestupků za rok. To samozřejmě není v ničích silách, a my víme, jak pracovití strážníci bývají. Například v Hlubočkách u Olomouce by strážník musel „zúřadovat“ jeden přestupek za 23 minut.

Obecní radarová zlodějna totiž jen vypadá, že ji provádí městská policie. Je to takto naaranžované, má to vyvolávat ten dojem, je to jen konstrukt. V praxi měření provádí nějaký jiný subjekt, ale všechno se to tváří, jakoby to dělala městská nebo obecní policie, protože to tak zákon vyžaduje a kdyby tomu tak nebylo, tak by takto získaný důkaz nebyl procesně efektivní. Realita je taková, že obce provozují vysoce automatizovaný proces na výběr peněz od provozovatelů vozidel, který se tváří, jakoby měření prováděla městská policie, ale ve skutečnosti o něm městská policie ani neví.

Spolu s kolegy ze spolku Mobilita 2014 už nějakou dobu zkoumáme tento mechanismus, správně česky řečeno trestný čin přisvojení pravomoci úřadu a trestný čin podvodu spáchaný v jednočinném souběhu, a někdy to vede k velmi komickým situacím.

V roce 2020 například při řízení s jedním provozovatelem vozidla, které domněle překročilo nejvyšší dovolenou rychlosti v obci Bernartice v jižních Čechách (jednoznačně inkasní měření provozované městem Milevsko) vyšlo najevo, že městská policie Milevsko v roce 2019 oznámila správnímu orgánu celkem 68 přestupků v dopravě, z toho přestupků spáchaným překročením nejvyšší dovolené nebo povolené rychlosti bylo 0, tedy žádné. Současně obec zveřejnila statistiku úsekového měření v obci Bernartice za rok 2019, ve které bylo uvedeno, že v roce 2019 bylo úsekovým měřením rychlosti zjištěno celkem 9.655 překročení nejvyšší dovolené rychlosti. Ptáte se, jak je to možné. Buď městská policie nedostála své povinnosti a neposkytla ministerstvu vnitra správné údaje, ale spíše a pravděpodobněji Městská policie Milevsko ani nevěděla, že něco takového dělá a nějakou rychlost měří. Šlo to kompletně kolem nich. Tato drobná diskrepance byla následně využita k obraně vlastníka vozidla ve správním řízení. Praxi Městské policie Milevsko jsme pro jistotu oznámili Ministerstvu vnitra. Správní orgán se následně polekal a v řízení zůstal úmyslně pasivní, takže k výběru pokuty do obecního rozpočtu nedošlo. Ta samá situace se opakovala o něco později ve městě Slavkov, které je také velmi aktivní ve výběru radarového poplatku za průjezd. Městská policie ve Slavkově také vykázala 0 přestupků spáchaných překročením nejvyšší dovolené rychlosti, ale papírově zjišťovala jich řádově nižší desetitisíce. V obou případech ale vše působilo dojmem, jako by měření městské policie provedly, oznámení přestupku byly provedeny na hlavičkových papírech městské policie a byla na nich uvedena jména konkrétních strážníků, avšak chyběl jejich podpis (proč, to si snadno domyslíte).

Někdy je to až komické. Například Městská policie Kyjov „zaslala“ provozovateli výzvu k úhradě určené částky, která byla nečitelná, protože byla špatně vytištěná v důsledku nějaké technické závady. Provozovatel neměl v úmyslu na výzvu reagovat, ani kdyby čitelná byla, nicméně v následném řízení jsme úřadu přičetli k tíži, že nebyl s to adresovat provozovateli čitelnou výzvu. Odpověď úřednice byla, že to sice také vidí, ale „že s tím nemůže nic dělat“. Kdo s tím tedy může něco dělat, když ne město? Jak se měří rychlost v obci Kyjov a přilehlých, pašalíku to velkého obhájce obecního radarismu starosty a předsedy SMOČR Lukla, jinak předního klientelisty, bych mohl napsat článek příště, pokud ovšem ještě budu naživu. Je třeba mít na paměti, že zde hovoříme o byznysu, ve kterém se za rok protočí přes dvě miliardy.

Ve správních řízeních obecní správní orgány kladou obrovský odpor výslechu strážníka, jehož jméno je pod oznámením přestupku uvedeno, a odvolací orgány v tom s nimi spolupracují a aprobují tento postup, protože také ví, co se tam odehrává. Bojí se, že by přišel na úřad a řekl tam něco nešikovného, například že vůbec takovou listinu neviděl a někdo ji vystavil jeho jménem.

Celkově je tedy dostatek indicií o tom, že procesy kolem měření rychlosti jsou pouze nastaveny tak, aby to vypadalo, že měří městské policie, avšak veškerou agendu realizuje nějaký vysoce automatizovaný proces v pozadí, o kterém městská policie ani neví a který vlastní a ovládá někdo jiný. Je to obcházení nebo porušování zákona a děje se to ve velkém. V krajním případě se může jednat o trestný čin přisvojení pravomoci úřadu.

Problém je, že těžko dostává k informacím, jaký subjekt to je a jak je tato spolupráce nastavena.

S uvedenou problematikou souvisí ještě další okruh nezákonností, které se jmenují whitelisty. Jsou to seznamy netrestatelných osob, lépe řečeno pro radary neviditelných registračních značek. Může se jednat například o vozidla tajných služeb, ale nejčastěji se jedná o vozidla záchranné služby, policie, městské policie, ale především městských organizací včetně MHD, městských představitelů, jejich příbuzných, známých, známých těchto známých a příbuzných těchto příbuzných. To je příčinou velké diskrepance mezi počtem zjištěných a projednaných porušení zákona, jak bylo v minulosti popsáno například v Praze (jak jsme předpokládali, o tématu se brzy přestalo psát). Odpad je asi 25% až 50% podle míry klientelismu v daném městě. Existují obce, kde starosta od počátku zaujme pozici, že instalovaným obecním kradarem nebude postihovat místní obyvatele, protože chce být i příště zvolen a nechce dopadnout jako ta ulhaná cháska v Trhových Svinech v čele s exstarostou Randou a exstarostkou Korčakovou, kteří se po úspěšně proradarovaném volebním období a přečerpání šestimístných částek z rozpočtu města do soukromé firmy Dosip se odebrali do „opozice“.

Whitelisty jsou nejpřísněji střeženým tajemstvím české obecní radarové mafie.

Jen pro pořádek uvádím, že vozidla policie, záchranné služby a spol. jsou povinna dodržovat nejvyšší dovolenou rychlost stejně jako kterákoli jiná! Výjimku mají jen a pouze v případě, že plní úkoly podle příslušných zákonů, tedy například honí kriminálníky nebo zachraňují životy. Povinnost tuto skutečnost doložit stíhá jejich řidiče. Postup, kdy jsou automaticky nezjišťovány a neprojednávány přestupky jen na základě příslušnosti RZ ke složkám IZS je nezákonný a je dalším, nepříliš významným prvkem souboru nezákonností, které obecní radarismus produkuje. Toto není podnět pro diskusi, zda je to správně nebo ne, ale konstatování stavu současného práva, kdyby někdo nechápal.

Pomalu se dostávám k tomu, co jsem měl na mysli na začátku, kdy jsem si řekl o spolupráci s širokou veřejností. Celý tento servis spočívající v předstírání agendy městské policie a vedení seznamů netrestatelných je sice vysoce automatizovaný, ale i tak ho musí někdo uvést do provozu, nastavovat, organizovat a udržovat v chodu. A skutečně si nemyslím, že 6 strážníků z Dobrušky ročně vytiskne 13.700 výzev k úhradě určené částky a olízne 13.700 obálek. Někdo to pro ně dělá a mě zajímá, jak to dělají, jak je za to platí a za co to maskují.

Bohužel se nám za ta léta nepodařilo nijak výrazně pokročit. Máme jen málo konkrétní náznaky, které zatím nelze procesně ani jinak využít. Je nás na to málo a nemáme potřebné informace, dobývat se k ním na základě zákona č. 106/1999 Sb. je velmi úmorné. Obce si dávají velký pozor, aby neprozradily něco, co pomůže zaříznout jejich zlaté radarové slepice. Obce si provozní tajemství svého zlatého dolu velmi bedlivě střeží a do jeho kuchyně nenechají nahlížet jen tak někoho, protože by to pro jejich radarovou zlodějnu bylo devastující. Bude to schované za služby administrativní podpory, elektronických plateb, podpory správního řízení a kdoví čeho ještě.

Potřebujeme trochu nasměrovat.

Doba je příznivá. Zatímco Fialova vláda se snažila obcím vytvářet podmínky, aby mohly krást ještě víc a zvětšovat už takhle jejich nafouklé rozpočty, současná vláda se netají záměrem obcím jejich nakradené miliony sebrat. To je jistě správně, jak jsem již probral zde.

Náš cíl je však ještě jiný, totiž shromáždit dostatek argumentů pro to, aby všechny automatické radary byly napojeny do centrálního informačního systému ve správě státu. To by zbavilo obecní vyžírky možnosti vytvářet seznamy netrestatelných, případě netrestatelnost monetarizovat a stavět na ní korupční a klientelistická schémata. Také by se postupem času ukázalo, jaká měření mají nějaký bezpečnostní přinos a jaká existují jen za účelem výběru pokut od veřejnosti.

Pokud jste tedy prováděli nějaký vlastní právní výzkum nebo disponujete potřebným vhledem do obecního hospodaření, možná máte něco, co by nám pomohlo dojít dál. Můžete použít libovolný komunikační kanál. Narozdíl od jisté politické strany s velkým M, vy můžete nyní dělat to, co my děláme již od roku 2014. Pomoci motoristům s malým m.

09.04.2026 D-FENS

Související články: