Nebojte se úřadu aneb dopravní přestupky

Featured Image

Pro mimopražské: V hlavním městě funguje spešl systém, jak se řeší dopravní přestupky. Funguje to takto: Strážním městské policie za pomocí mozkového myšlení odhalí přestupek, zapíše si SPZ, tu zadá to tajemného systému a tajemný systém vám pošle tzv. pražské výpalné.

Je to dopis, ve kterém se kromě bububu a výhrůžek, co všechno se může stát, když nezaplatíte (a operuje se tu i s odnětím svobody) píše o tom, že když zaplatíte magistrátu 500 Kč, nebude to řešit.  Až úplně na konci je napsáno, že účelem tohoto dopisu je, abyste sdělil jméno občana, který přestupek spáchal.

Typický občan, vystrašen, si řekne, že pětikilo je proti odnětí svobody nic a zaplatí přiloženou složenku. Placení je uživatelsky velmi vstřícné, zde se žádné komplikace nekonají.

Můj vzkaz zní: Nebojte se jich a přečtěte si můj příběh.

Pět let žiji v typické pražské čtvrti vnitroblokových činžáků. Jsme šťastni, že tu nejsou modré zóny, poslední pokus o jejich zavedení málem skončil defenestrací zastupitelstva městské části. Parkování tu ale je obtížné. Jsou tu široké asfaltové chodníky (tolik široké, že by se na ně vlezly další dva pruhy) a úzké ulice. K tomu je tu spoustu křižovatek a co víc, velká základní škola. Inženýr přemýšlel, jak děti ochránit a tak všude, až nesmyslně, nasázel přechody pro chodce. Děti stejně chodí jinudy – ulice jsou klidné, kvůli jejich šíři se tu jezdí pomalu a tak ji přejít na jakémkoliv místě nečiní žádné potíže.

Z toho plyne, míst kde se dá zaparkovat, aby to přesně odpovídalo zákonným předpisům – odstup od středu ulice, odstup od přechodu, odstup od hranice křižovatky – je tak asi deset. Proto všichni parkujeme, jak se dá. Ne jako prase, že si to auto naseru na přechod, ale třeba na ten pět metrů široký chodník. Sdružení Automat může být klidné, na zbytek chodníku se vejdou i tři matky s kočárky vedle sebe.

Pět let tady žiju a pět let vládl s městskou policií smír. Až najednou….

Případ první

Můj první přestupek byl parkování na chodníku. Přišlo mi pražské výpalné, udal jsem sám sebe a přišla mi pozvánka na magistrát. V daném časovém rozmezí jsem se dostavil, tam mi bylo řečeno, že všichni mají školení a proč jsem se neobjednal telefonem. Odpověděl jsem, že na výzvě k podání vysvětlení bylo ať buď zavolám nebo ať se buď dostavím. Bylo mi oznámeno, ať přijdu jindy. Chtěl jsem lejstro, že jsem se opravdu dostavil a že jsem splnil svou zákonnou povinnost a že případné podání vysvětlení mimo zákonnou lhůtu nebylo způsobenou mou osobou. Nakonec jsem z nich to lejstro dostal, a že mi úřednice zavolá. Kouzlo to má v tom, že už se na to nevztahuje žádná lhůta. Zavolala. Slušně jsem ji řekl, že nechci vůbec klást žádné překážky v řízení, bohužel budu mít čas až za jeden rok a tři dny. Úřednice pochopila a zavěsila. Celá věc prekludovala.

Případ druhý

Opět parkování na chodníku, tentokrát z důvodu, že jsem něco stěhoval z bytu a nechtěl jsem to tahat v ruce dva bloky. Neohlášen jsem se dostavil na úřad. Přestupek byl se mnou probrán. „Vozidlo bylo na chodníku odstaveno z důvodu poruchy, kdy jsem nechtěl tvořit překážku v provozu. Na chodník jsem se dostal setrvačností. Poté, co jsem řádně umístil výstražný trojúhelník, jsem zjistil, že závada byla zapříčiněna upadlou svorkou na autobaterii. Bezprostředně poté jsem si zašel do bytu, vzal si příslušné nářadí a závadu odstranil. Rád bych do protokolu uvedl, že mi přijde šokující, že městský policista, namísto toho, aby mi nabídnul pomoc, tuto věc posoudil jako přestupek.“

Ano, prekluze.

Případ třetí

„Parkování na trávníku“ Otráven policí jsem začal parkovat ve vedlejší ulici, kde je staveniště. Tráva tam žádná není, jenom bahenní sračky. „Spíše se mi to zdá jako krajnice,“ řekl jsem úřednici.  Věc prekludovala.

Případ čtvrtý

Nedostatek odstupu od přechodu. To mě nasralo, protože tentokrát bylo vše v pořádku. Přeměřil jsem si to i svinovacím metrem. Odstup pět metrů třicet. Strážník asi měřil mozkovým myšlením. Na výzvu jsem udal sám sebe a čekal. Nikdy nic dalšího nepřišlo.  Volal jsem na magistrát a říkal jim, že tohle zrovna bych rád projednal do konce, protože bych se rád dožil konstatování, že se přestupek nestal a né že to jenom odložej. Řekli mi, že se tím budou zabývat.  Nikdo se ničím nezabýval. Prekluze.

Případ pátý až osmý

Parkování.  Odstup od křižovatky, opět přechod a zase chodník. Vždycky jsem udal sám sebe a nikdy mi nic nepřišlo.  WTF? Že by moc tuhý občan?

Další případy z jiných čtvrtí

– sedím v autě a svačím. Je zima, mám zapnutý motor, aby mi šlo topení a zapnutá světla, která nejdou vypnout, když běží motor.  Stojím v zákazu zastavení, které je tam kvůli nákladové rampě, jinak úplně mrtvá ulice. Samozřejmě, že když se objeví náklaďák, tak okamžitě zmizím, abych nepřekážel.  Najednou, koukám, někdo mi ze vzdálenosti tak osmi metrů fotí auto a má na sobě uniformu městské policie.  Řadím za jedna a jedu pryč.  Přišlo výpalné, udal jsem se, přišel dopis, šel jsem na magistrát, úřednice mi ukázala fotku. „Paní,“ povídám, „zdá se vám, že stojím? Mám tam zapnutá světla, rukou držím volant a z výfuku jde čoud, dle mého soudu spíše projíždím.“  „Aha, to bude nějaký omyl.“

– Přijel kamarád z USA a půjčil si moje auto, aby si mohl projet vlast českou. Na Břevnově ho chytil radar, jak jede osmdesát za hodinu na čtyřproudovce oddělené od chodníku zábradlím a zeleným pásem.  Vrah! Dopis přišel, když už byl dávno ve Státech. S radostí jsem ho udal. Dopis mu žádný nepřišel.

Dohra

Po té, co všechny tyto případy prekludovaly, jsem dostal pokutu, opět za parkování.  Už mě to naštvalo, stokrát nic unavilo osla. Poslal jsem email místnímu nadstrážníkovi. „Přijde mi zarážející, že od městské policie neustále dostávám pokuty, aniž by se v jediném případě přestupek prokázal. V příloze máte seznam domnělých přestupků. To zavání šikanou a zneužitím pravomoci policie. Apeluji na vás, abyste byl důslednější v proškolování a kontrole strážníků, jinak budu muset zvážit právní kroky. Prosím odpovězte mi, co si o celé věci myslíte. Děkuji, A.H.

Přišla odpověď: Vážený pane, nemáte pravdu, že přestupky nebyly prokázány, pouze se nestihly projednat v zákonné lhůtě.  Naši strážníci prochází řadou školení a nedovolí si bez vážného podezření přestupek zaznamenat.

Závěr

No… už je to rok od tohoto emailu, parkuji stále stejně a blok jsem žádný nedostal. Že by strážníci přestali používat mozkové myšlení?

 


25.01.2016 Jezevec


Související články:


12345 (271x hodnoceno, průměr: 1,14 z 5)
18 629x přečteno
Updatováno: 31.1.2016 — 22:51
D-FENS © 2016