Očkování je jedna z věcí, o které se nepochybuje, která se tak nějak ví. Všichni vědí, že je prospěšné a kdo ne je ekobio blázen, který by měl být v shovívavějším případě poslán do blázince, ale lépe někam do Burkiny Faso nebo tak. Očkování přece doporučuje každej doktor, a ten je na to odborník. My tomu nemáme šanci a ani důvod rozumět.
Protože však po zkušenostech s lékaři nemám o nich ani o jejich znalostech valné mínění a ráda si všechno prověřuju, než mu odkývu, co mi radí (z mého pohledu) či spíše nařizuje (z jeho pohledu), zjistila jsem, že když si člověk zkusí udělat základní přehled co, jak, kdy a proč se očkuje, vyskakujou mu tam docela velký otazníky a vykřičníky.
Jaká jsou základní očkování?
Většinou v diskusích panuje shoda, že ta základní (povinná, pravidelná) očkování je dětem dobré bez diskusí dát. Tuhle větu miluju. Málokterý rodič dokáže vůbec vyjmenovat nemoci, proti kterým je jeho dítě očkováno. Ba to možná ani nezkoumal. To je pro doktory.
Fakt, že je to povinné, rozhodnuté odborníky z národní imunizační komise, lidem k důvěře a neřešení stačí. Ale proč bych měla věřit, že zrovna náš stát to určil nejlépe?
Jenom v Evropě jsou velké rozdíly v určení, proti kterém nemocem je potřebné či prospěšné povinně očkovat. U nás to je proti 9 nemocem. Lotyšsko 14, Maďarsko 11, Bulharsko, Polsko, Rumunsko, Slovensko 10, Slovinsko 9, Řecko, Itálie 4, Francie 3, Belgie 1.
Bez povinného očkování fungují Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, UK, Dánsko, Estonsko, Finsko, Itálie – Benátsko, Irsko, Kypr, Litva, Lucembursko, Island, Norsko, Švédsko. Možná by se ti odpírači měli vystěhovávat tam.
Když teda člověk srovná, že v Estonsku a Litvě není povinné očkování žádné, kdežto Lotyšsko vede se 14, asi to určování nebude až tak závislé na nejlepší možné obraně daného obyvatelstva, ale na jiných faktorech.
Zde je seznam nemocí podle četnosti zařazení do seznamu povinných očkování v Evropě. Dětská obrna se teda povinně očkuje (tam, kde je povinné očkování) všude,
neštovice jen v Lotyšsku.
Dětská obrna, tetanus, záškrt, žloutenka B, černý kašel, spalničky, zarděnky, příušnice, HIB, TBC, pneumokoky, rotaviry, neštovice, HPV.
Co říká vyhláška a co říkají doktoři
Hexavakcína, neboli bojuj proti šesti různým oslabeným nemocem najednou, se dle vyhlášky očkuje ve schématu 3+1 (3 dávky po obvykle měsíci + 1 přeočkování po půl roce). Příbalový leták uvádí, že je rovnocenné očkování v 3+1 dávkách s očkováním 2+1 dávka. Opět v různých státech se běžná praxe u těch samých ampulek liší. Rodiče, kteří z nějakého důvodu nezastávají názor čím víc očkování tím víc Adidas, ale naopak všeho moc škodí, se na základě příbalového letáku (nalezeného na internetu, doktor ho kolikrát ani nemá k dispozici, hází ho rovnou do koše) rozhodli pro 2+1. A tady se projevilo kouzlo řetězové státní buzerace. Doktor často řekl, že vyhláška je vyhláška, takže buď 3+1 a razítko pro školku anebo 2+1 a školko adios. On si přece neveme na triko, že neočkuje podle vyhlášky a vydá potvrzení dítěti, které není řádně očkované. Podle výrobce je dítě naočkováno, do školky ho však nepustíme. Tato situace se nakonec změnila v srpnu 2015, kdy ministerstvo zdravotnictví po stížnostech rodičů vydalo stanovisko upřesňující pojem „řádně očkované dítě“ a schéma 2+1 bylo takto shora výslovně schváleno jako dostačující.
Rovněž vyhláška stanovuje, kdy má být naočkována – první tři dávky v průběhu prvního roku dítěte, čtvrtá dávka do 18. měsíce. Haha. V praxi se první dávka očkuje ve 3. měsíci, druhá ve 4., třetí v 5., čtvrtá v 11. To by bylo v pořádku. V pořádku však není, že když se rodič rozhodne odložit očkování dítěte až třeba po půl roce, což je zcela dle vyhlášky, spousta doktorů spustí virvál, vyčítání a nakonec odchází rodič jak spráskaný pes s naočkovaným dítětem. Pořádek musí být. Klasický střet kdo má mít navrch, klient nebo lékař? Pacient nebo odborník?
Trojvakcína proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám je další lahůdka. Lidově nazývána MMR (z anglického measels, mups, rubeola), což byl i dříve název vakcíny (dneska frčí Priorix). Dávají se dvě dávky. Vyhláška stanovuje, že:
(1) Základní očkování se provede živou očkovací látkou, a to nejdříve první den patnáctého měsíce po narození dítěte.
(2) Přeočkování se provede za 6 až 10 měsíců po provedeném základním očkování, v odůvodněných případech i později s tím, že horní věková hranice pro podání očkovací látky není omezena.
Nic víc, nic míň. V praxi si vás doktor pozve na 15 m. Někteří rodiče měli za to, že když není stanoveno do kdy je třeba ji naočkovat, mohou bez ní poslat dítě do školky. Ne, školky měly jasno, dítě není řádně očkované. Jiní měli pocit, že když má dítě první dávku (očkování zahájili později) a druhou se mu chystají dát, může do školky. Tady se to více různilo, v jedné školce ano, v druhé ne. I tento bordel rozseklo srpnové stanovisko ministerstva, které požaduje alespoň jednu dávku.
¨
Nařízení vyhlášky se má změnit, 1. dávka má být nově naočkována do 18. m, druhá v sedmi letech. Zatím to ještě nevyšlo v platnost.
Poslední lahůdka ohledně školky, kterou zmíním, je, že mohou příjmout dítě, které má trvalé kontraindikace k očkování. Trvalé. Pokud lékař řekne nebudeme očkovat, dokud se ten a ten příznak nezlepší a vydá potvrzení o kontraindikaci, školka dítě nepřijme.
Na MMR mě osobně vadí ty zarděnky a příušnice. Tyto nemoci možná ještě někteří z vás prodělali, nepovažuji je u dětí za nebezpečné. Nebezpečné jsou zarděnky u těhotných žen a příušnice u dospívajících/dospělých mužů. Raději než proti nim očkovat plošně všechny děti mající něco přes rok, nechala bych svoje děti očkovat třeba až v 15. letech, pokud by nemoc neprodělaly. On je totiž mezi očkováním a proděláním jeden poměrně podstatný rozdíl, a sice v době účinnosti protilátek. Zatímco po prodělání příušnic má chlap celý život pokoj, očkování často vydrží asi tak… do puberty. To je prostě úplně na hlavu. V době, kdy kluk tu ochranu potřebuje, proč se teda vlastně očkuje, už protilátky nemá.
To veřejně přiznávají i lékaři: „‘Účinnost vakcíny u očkovaných totiž klesá po patnáctém roku věku. Říká se tomu vyvanutí,‘ objasnil předseda České vakcinologické společnosti Roman Prymula, proč zánět příušní slinné žlázy, který doprovázejí horečky, trápí hlavně chlapce a slečny mezi šestnácti a devatenácti lety.“ V článku zaznívají perly typu: „Hygienička Jágrová má ještě jedno vysvětlení: mladí žijí v tomhle věku poněkud bouřlivě. „Začínají si užívat život a životospráva není zrovna optimální. Virus pak snáz prolomí oslabenou imunitu,“ naznačila Jágrová diplomaticky, že ponocování na večírku je ideální prostředí, v němž se kapénková infekce může pohodlně šířit.“ Koukejte promluvit náctiletým do duše!
Nebo „Proto také pražská epidemioložka doporučuje, aby rodiče popohnali děti na přeočkování. Není to žádná přehnaná péče.“ Čti – když je děti skutečně třeba očkovat, už to není povinné a spousta lidí to nedělá.
Co se týče hexy, pediatr mého syna mi řekl (beru, že jiný lékař by mohl říct něco jiného), že by očkoval proti nemocem dvěma. Tetanu a černému kašli. Obrna a záškrt už se tu několik desítek let nevyskytly, pravděpodobnost, že to tu dítě chytí je asi jako že chytne malárii. Hib nezmiňoval. Žloutenka typu B bývá nejčastěji kritizována za zařazení mezi povinná očkování. Obhajoba zní, že je to strašně nebezpečná nemoc s hrozným průběhem. Kritika je za to, že se šíří a) pohlavním stykem, b) krví (stříkačky feťáků) a dítě, natož tříměsíční, ji nemá jak chytit.
Nežádoucí účinky v ČR
Jo, to je taky vtipná oblast. Jak pozná nežádoucí účinky rodič? Třeba tak, že děti všichni vyhodnocují jako normální, ať už rodiče, okolí, lékař, v 18. měsíci měla preventivní prohlídka dvojčat výsledek naprosto zdraví, vývoj jako u normálního dítěte. Po naočkování otok v místě vpichu, teplota, plačtivost, problémy se spánkem, nejí, nepijí, nehrají si, zničeho nic se dítě začne točit dokola a dělá to třeba hodinu, hodinové přebíhání z pokoje do pokoje, stanovena mentální a těžká mentální retardace, vývojová dysfázie, ADHD. Doporučuji rozhovor s rodinou.
Nebo že se dítě vyvíjí normálně, ba až nadprůměrně a v den očkování začnou škubat nožičky, pak i ručičky, pak záchvaty a je to vyhodnoceno jako těžká epilepsie, mentální a fyzické postižení. Genetické a jiné testy vyjdou v pořádku. Doporučuji video cca od 13. minuty. Diagnóza pediatra je na přesdržku. Zbytek dokumentu je spíš machrování tvůrce hele já natáčím dokument.
Jak pozná nežádoucí účinky lékař? Nijak. Nejsou na to testy. Nedá se prokázat, že to bylo zrovna tím a ne časovou shodou. Je to možné, ne napsat vám to nemůžu. Běžte domů, maminko.
Tito rodiče si pravděpodobně netroufnou očkovat další svoje děti. Tímpádem se na ně pak budou vztahovat postihy za nenaočkování (pokuta, návštěva sociálky, nepřijetí do školky). Až letos v lednu jim dal šanci ústavní soud ve svém rozsudku, že rodič nemusí očkovat, když ho k tomu vede výhrada svědomí. I když to se týká pokuty, se školkou bych nepočítala.
Jak funguje kolektivní imunita?
I kdyby někdo dal předchozím myšlenkám za pravdu, vždy přichází trumf jménem kolektivní imunita. Rodič dejme tomu může mít více či méně či vůbec oprávněné obavy z očkování a nechtít očkovat své dítě, jeho jednání je však hrozně sobecké a nezodpovědné vůči společnosti. Protože pokud klesne proočkovanost pod určitou míru, nemoci se vrátí. A odnesou to především ty děti, které ze zdravotních důvodů očkovány být nemohly. Tyhle argumenty umíme vysypat z rukávu lépe než Archimedův zákon. Nechápala jsem, jak to, že to ti odpírači nevidí.
Představte si, že vy nebo vaše dítě má kašel. Buď k doktorovi ani nebudete vážit cestu a nebo budete. Co udělá průměrný český doktor? Cosi předepíše a tím to hasne. Asi těžko bude dělat testy, jestli to není černý kašel. Jednak není tak hrozný a jednak jsou pacienti očkovaní.
Takhle nějak se nakazil černým kašlem a zemřel kojenec v Izraeli. Sourozenci chodili do plně proočkovaných školek. Studie prokázala, že adolescenti a dospělí mohou být rezervoáry infekce s nespecifickými projevy nemoci. Stejně tak děti ve školce, nebyl však učiněn závěr, jestli nemoc přenáší.
Prostě mi není jasné, jak může fungovat kolektivní imunita, když i v novinách vychází takováto vysvětlení: „Vakcinace chrání 3 až 12 let, národní imunizační komise doporučuje v dospělosti alespoň jedno přeočkování, dospělí si platí vakcínu sami. Podle odhadu je výskyt nemoci u dospělých až 200krát vyšší, než uvádějí statistiky. Pokud totiž nemoc má jen mírnější formu, pacienti lékaře nevyhledají. Nevědomky ale nemoc dál šíří.“
Respektive proč vadí nenaočkované dítě, ale nevadí nenaočkovaní dospělí v autobuse. Učitelka ve školce. Rodina.
Když proočkovanost tak buď všichni, i dospělí, anebo všichni dobrovolně, i děti. Jestli je člověk chráněný se dá zjistit odběrem (kdo to dělá, že. Na příušnice. Na černý kašel. Na zarděnky. Atd.). V příbaláku to není. Tady mi doktor v chatu (předposlední otázka) šalamounsky tvrdil-netvrdil, že je to uvedené v SPC, ale tam to taky není. Teď hádám, ale pediatři patrně nemají ani šajnu, jak dlouho ta vakcína chrání. Mají údaje ze shora kdy co očkovat, jakým kódem to poslat k proplacení pojišťovně a to je tak všechno.
Když to shrnu
Na českém systému očkování mi vadí:
To, že doktoři nejsou schopni s rodiči diskutovat, vysvětlovat. Naopak se je snažej donutit poslouchat. To je obecně problém českých doktorů. To že dělaj problémy rodičům, kteří chtějí očkovat, ale později než v těch nejdřívějších termínech. Bagatelizace problémů dítěte. Když přijde matka, že její dítě má křeče, je poslaná domů, že je hysterická. Pokud doktor jó uzná problémy, k očkování přidá diazepam a očkuje se dál.
Ten řetězec buzerace a strachu a bordel ve výkladech, který vede k principu papežštější než papež. Rodič jde k doktorovi s obavami, co mu na odložení/neočkování řekne. Doktor se bojí, aby z toho neměl popotahování nahoře. Právník rodičům řekne, že doktor neočkování hlásit nesmí. Doktorovi jeho právník řekne, že hlásit neočkování je jeho povinnost. Školky se bály, aby nedostaly pokutu, kdyby přijaly dítě jen s jednou dávkou MMR.
Bezmoc rodičů s postiženými dětmi po očkování. Často žádné písemné potvrzení příčiny, žádné odškodnění, jen dítě vyžadující nadstandardní péči na krku.
Těch pár okrajových případů, které povinnost odnesou. Rodiče s dítětem s dočasnou kontraindikací. Rodiče s neočkovaným sourozencem postiženého dítěte.
Výběr nemocí, proti kterým se musí očkovat – já osobně bych pro své dítě zvolila méně a nepíchala bych do něj všechno jenom proto, že na to někdo vyrobil vakcínu.
Nesystémovost očkování – děti musí mít protilátky, dospělí ne.
A konečně to, že vznášet námitky proti očkování je vnímáno asi jako vlastizrada. To prostě principielně není dobře. A nálepka odpírač očkování, kterou se jakákoliv diskuse utne. To že někdo vnímá jako blbost očkovat své mimino proti žloutence typu B či chce odložit očkování až bude dítě trochu větší podle mě z něho dělá antivaxera asi tak jako kritika masového nelegálního přistěhovalectví dělá z člověka v médiích xenofoba.
(287x známkováno, průměr: 1,97 z 5)