Honda Accord 2.4 AT, ročník 2007

Featured Image

Přestože zde je hodně článků o autech, tak o těch z Japonska je tu poskrovnu a o Hondě jsem zde za pár let nenašel nic. A tak se to pokusím napravit krátkým pojednáním o stroji, který mi slouží téměř sedm let. Předem napíšu že nejsem technik, takže budu auto hodnotit z uživatelského hlediska a dozvíte se něco kolem oprav, které jsem absolvoval.

Co se týká techniky, pak snad jen pár základních bodů – moje Honda Accord je benzínový atmosférický čtyřválec o výkonu 140 kW, nejvyšší točivý moment 223 Nm dává při 4500 otáčkách. Stovku zvládne za 8,4 sekundy, nejvyšší udávaná rychlost je 227 km/h. Jedná se o klasický sedan o délce téměř 4,7 metrů s pohonem předních kol, převodovka je automatická pětistupňová s možností sekvenčního řazení pákou.

Proč Honda a jak jsem se k ní dostal?

Od počátku mé řidičské dráhy se mi japonská auta líbí, několik mi jich prošlo rukama a vždy se mi odvděčila spolehlivostí, zábavností, množstvím “fičur” uvnitř i jistou neokoukaností na českých silnicích. A tak když z českého trhu odkráčel můj zaměstnavatel a s ním i můj služební Citroen C5, jako své další vozítko jsem vybíral Japonce.

Před “citroušem” jsem vlastnil Hondu Accord 2.0 v benzínu z roku 2006 (model před faceliftem) v relativně základní výbavě, auto bylo spolehlivé a poskytovalo dostatečný komfort. Proto jako první jsem se díval po Hondách. Když Honda přišla na trh s novým Accordem (ročníky 2003-2007), auto se mi designově nelíbilo tak jako jeho tehdejší japonští konkurenti (Mazda 6 například), ale postupem času musím říct, že když se na auto podívám dnes a postavím ho vedle jiných, hranatější a zároveň sportovní design stále není zastaralý, líbí se mi i vedle novějších vozů jiných značek a je dle mého nadčasovější než kulatější tvary tehdejších konkurentů. Co se mi ale na Accordu už tehdy líbilo byly silné a spolehlivé motory a výbava uvnitř včetně možnosti příplatkového adaptivního tempomatu.

Svoje nové vozítko jsem vybíral na Tipcars.cz. Pokud si dobře vzpomínám tak před sedmi lety byl výběr Accordů relativně široký. Dnes tam uvidíte jen pár desítek kusů, což je způsobeno zejména tím, že Accord se už několik let do Evropy nedováží. Do oka mi tehdy padl tmavě modrý kousek v top executive výbavě (to nejlepší co jste v té době mohli v tomto autě mít), kterých po českých silnicích moc nejezdí. Rok výroby 2007, nájezd po šesti letech 180 tisíc km. Auto stálo v jednom menším pražském bazaru, cena 189 TCZK se mi zdála OK (dnes kdybych chtěl 6 let staré auto podobné úrovně s top výbavou, asi bych se pod 300 TCZK stěží vlezl), i když nájezd nebyl zrovna malý, ale věřil jsem jednoduchosti atmosféry a svým předchozím zkušenostem s Japonci :-) Jako laik jsem auto jen jednou krátce projel, ověřil funkčnost toho co jsem stihl a mohl, ověřil jsem si na Jarově prohlídky zaznamenané v servisce a v hlavě jsem si rychle srovnal že to auto chci. Trochu jsem sklepl s bazaristou cenu (-10 TCZK), vyřídil papíry a odjel.

Jak je to vybaveno a jak se v tom jezdí

Accord v roce 2007 nabízel mnoho udělátek které oceňuju a o jednom se rozepíšu trochu podrobněji. Auto nabízí vyhřívané a elektricky ovládané přední sedačky (bohužel bez paměti, která by se hodila když se v řízení střídám se ženou), duální automatickou klimatizaci (bez automatického přepínání na vnitřní oběh v případě low air quality kolem vozu), stěrače se senzorem deště, klasické xenony ročník 2007, CD changer na 6 CD, bohužel bez AUX vstupu přes USB, dotykově ovládanou navigaci s příjemně velkým displejem, jejíž grafika připomíná textový editor T602. Odkládacích prostor je dostatek, velkou petku sice do dveří nedáte, ale ve středové konzoli je místo na dva kelímky s Colou. Praktické je ovládání rádia i tempomatu přímo na volantu (páčky pod volantem které mají koncernová auta mi vyhovují méně), na volantu se ovládá i palubní počítač a originální Bluetooth spojení s telefonem. Už když jsem auto přebíral, věděl jsem že Bluetooth nefunguje, což jsem se rozhodl řešit později a sklepl cenu. Po pár dnech či týdnech se mi povedlo telefon s originálním BT přeci jen propojit, dělá se to zcela neprakticky pomocí hlasových příkazů (“foun konekt”, “péring” apod.), takže se musíte sakra snažit aby vaše anglické povely Japonec z roku 2007 poznal. Každopádně když se telefon od BT odpojil, ztratil jsem nervy na další připojovací odysseu a rozhodl se věc řešit klasickým Parrot modulem. Věc kterou mám rád je i elektricky ovládaný šíbr, v létě příjemná záležitost.

Jak se v tom jezdí? Nečekejte extra komfortní limuzínu, podvozek Hondy je laděný spíš do sportovna, ale z vydrncaného pozadí mít strach nemusíte. Když srovnávám s mojí předchozí Hondou Accord v základní výbavě, tak podvozek je u této novější TOP verze i po letech o poznání méně vybouchaný a pražské nerovnosti žere s přehledem. Automatická převodovka ročník 2007 je pomalejší a při sekvenčním manuálním řazení chvilku přemýšlí, já ale nejčastěji používám klasický automatický mód který čas od času když jedu v autě sám a je chuť přepnu do sportovního režimu. Ten drží otáčky přiměřeně vysoko a auto na plyn reaguje téměř okamžitě. Červené pásmo otáčkoměru začíná v 7 tisících a tahle vysokootáčkovost mě na Japoncích vždy bavila. Jízdu si rád užívám, zvuk motoru ve vyšších otáčkách mi přináší větší radost než muzika, kterou v autě spíš ani nepouštím. Auto je z dnešního pohledu relativně malé, na zadních sedačkách místa k rozdávání není. Menší velikost a slušná porce koní pod kapotou ale znamená, že si auto nejvíc užijete nejen na dálnici, ale i na okreskách.

Jak jsem slíbil, o jedné fičuře se rozepíšu podrobněji. Jedná se o adaptivní tempomat, věc kterou jsem poprvé viděl naživo fungovat v Mercedesu S-Class rodinného známého někdy v roce 2001. Už tehdy mi ta věcička přišla zajímavá, hodně ulehčující řízení na delších dálničních trasách nebo v kolonách na okresce. U klasického tempomatu mi vždy hodně vadilo, když auto přede mnou zpomalí a já musím taktéž šlápnout na brzdu, což tempomat vypne a musím jej znovu nastavit. Proto jsem klasický tempomat téměř nepoužíval. Adaptivní tempomat je naproti tomu ve spojení s automatickou převodovkou téměř ideální. Člověk jen lehce koriguje volant a o přidávání a ubírání rychlosti se stará tempomat, který laserem sleduje vůz jedoucí před vámi a udržuje za ním konstantní vzdálenost. Dnes už tuto vymoženost najdete v každém druhém Korejci a Fabii za pár set tisíc, ale v roce 2001 to byla čerstvá novinka, v roce 2007 sem tam pronikala mezi technicky vyspělejší značky a pokud vím, tak například ve Škodě Superb se poprvé objevila až v modelech roku 2015.

Jak tahle fičura funguje v 12 let staré Hondě? S drobnými otazníky tak jak bych očekával. Na volantu klasicky zapnete tempomat, na displeji v kapličce přístrojů vidíte rychlost a obrázek automobilu, který je vyplněný v případě že systém vidí auto před vámi. Vzdálenost lze nastavit opět na volantu ve třech krocích, bohužel i ta nejkratší vzdálenost znamená relativně velký odstup od auta před vámi, takže se může stát že se do mezery nacpe další auto a tempomat začne blikat a brzdit. Další nevýhoda tohoto staršího ACC (adaptive cruise control) spočívá v tom, že při jízdě na dálnici levým pruhem systém občas v mírné levotočivé zatáčce vyhodnotí rozměrnější vůz (typicky kamion) v pravém pruhu jako vozidlo před vámi a začne brzdit. Tomu se lze vyhnout tak, že při předjíždění mírně sešlápnete plynový pedál, čímž se ACC po tuto dobu deaktivuje. V některých případech by bylo lepší mít tempomat pouze klasický bez kontroly vzdálenosti aut před vámi, ale bohužel Honda přepnutí na klasiku nemá. Kde si ACC opravdu užijete je jízda v souvislejší koloně na dálnici či okresce kdy neměníte jízdní pruhy, jen se šinete tu osmdesátkou, tu stodvacítkou, systém si přibržďuje a zrychluje dle jízdy před vámi jedoucích soudruhů. Když srovnám zkušenost se Superbem 2018 a jeho ACC, ve staré Hondě je systém trochu méně plynulý a nevzpomínám si že by někdy systém Superb 2018 mylně registroval auto v sousedním pruhu. Celkově ale i starý ACC v Hondě považuju za věc, která mi hodně zpříjemnila delší cesty. Poslední poznámka k ACC u Hondy – v recenzi nové Hondy CRV na YouTube recenzent kritizoval stejné věci jako já, tedy občasné registrování auta ve vedlejším pruhu a slabší plynulost systému – někdy prostě tempomat zrychluje příliš rychle a zbytečně podřazuje aby docílil stanovené rychlosti. Inu, asi to ACC u Hondy za 12 let ještě nevychytali…

Život s autem a zádrhele

Během téměř sedmiletého života s Accordem jsem řešil pár větších či menších oprav. Auto jsem kupoval na konci listopadu a hned další leden či únor jsem po pár dnech kdy auto stálo nenastartoval. Výměna autobaterie řešila problém jen zdánlivě, po pár týdnech kdy auto déle stálo se situace opakovala. Navíc jsem na počátku jara se zvyšujícími se teplotami zjistil další zádrhel – klimatizace neklimatizuje, pouze fouká studený vzduch. Bohužel se ukázalo, že odešel kompresor klimatizace, což znamenalo výměnu celého zařízení. (BTW totožný problém jsem měl cca 20 let zpátky s Mazdou 323 F – nabyl jsem dojmu že Japonci ty klimy moc neumí)

A tak jsem auto nechal známému mechanikovi a čekal na ortel. Výměna klimatizace (druhovýroba) stála cca 13 K, po pár týdnech zkoumání odhalil i příčinu vybíjení baterie. Za tu mohlo nefunkční bluetooth ovládání, které bylo stále připojené a žralo energii. Při té příležitosti jsem nechal do auta namontovat Bluetooth Parrot za dalších pár tisíc, i s prací jsem v tom byl celkově i s klimou za lehce přes 20 TCZK a další rok jsem spokojeně jezdil.

O rok později se pří jízdě rozsvítil červený znak autobaterie. Jako laik jsem tušil že by to mohl být nefunkční alternátor, což se potvrdilo. Problém vyřešila opět výměna za kus z druhovýroby, i s prací cca 6 TCZK.

Co v autě po čase ještě nefungovalo správně byla navigace, která po chvíli psala hlášku “DVD disc reading error”. Tento problém jsem dlouho neřešil, stejně používám raději Google Maps. Nedávno mi ale přišlo líto že v autu nefunguje vše tak jak má, na řadu přišla výměna celé DVD jednotky za 4 TCZK..

Větší opravu jsem řešil na jaře 2019, kdy jsem při přejezdu nerovností slyšel slabé klepnutí u pravého předního kola. Rozbor ukázal nutnost výměny ramena a stabilizátoru, celkem i s prací tentokrát v autorizovaném servisu Honda za cca 16 TCZK. Možná se ptáte proč drahý autorizovaný servis? Inu, byl jsem sem pozván na svolávací akci, kdy mi zdarma měnili airbag spolujezdce (předběžná opatrnost výrobce), a tak jsem to sfoukl při jednom.

Letos jsem po letech provozu nechal vyměnit i komplet brzdy – kotouče a brzdové destičky a nějaké vadné táhlo u ruční brzdy, dále se ukázal vadný regulátor výšky na jednom xenonu a další xenonové světlo po letech odešlo. Tento milý komplet mě vyšel na cca 35 TCZK..

S Accordem jsem za téměř 7 let provozu najel přes 90 tisíc km, a to většinou na delších cestách. Nejdále se auto podívalo do severského Stockholmu. Dlouhodobá spotřeba činí 10 litrů benzínu na 100 km, což mi přijde OK vzhledem ke stáří a obsahu motoru a také mém stylu jízdy. Dálniční jízda lehce přes rychlostní limit si vyžádá kolem 9 litrů, město v zácpách znamená i 12 litrů. Cestou z italské dovolené s lehkou nohou na plynu jsem jel i za 7,7 l, ale taková jízda chce hodně sebekontroly a upřímně mě nebaví. Kdo chce něco úsporného, určitě si starší atmosféru nepořídí, já s tím při nájezdu cca 15 T km/rok nemám větší problém.

Závěrem

Po letech vlastnictví nákupu Accordu rozhodně nelituju, spíš naopak mám to auto stále raději. Pozdravit se na silnici s dalším Hondistou v Accordu nebo vnímat jak atmosféra krásně tahá v 6 tisících otáčkách, to se neomrzí. I když čas od času koukám po něčem mladším a modernějším, říkám si proč vlastně? Pro úspornější jízdu? Pro vyšší výkon? Pro Head up displej, parkovací kameru, odvětrávané sedačky a pár dalších hejblátek? Mám za to utratit několik set tisíc nelehko vydělaných zlaťáků, když v autě trávím jen pár hodin týdně? Moje odpověď je zatím negativní, ale jelikož už jezdím i s malým dítětem, asi časem si situace vyžádá nějaký ten kombík… Pokud se tak stane, chtěl bych Hondu nechat někde v garáži a projet se s ní občas pro radost. Představa že jde do cizích rukou a já ji druhý den nenajdu v garáži mne naplňuje smutkem. Těch pár kusů železa, skla, kůže, plechů a japonské elektroniky si chci ponechat, i když nám třeba drazí EU soudruzi zakážou řídit. Ale kdoví jak to všechno dopadne.

 


23.08.2020 Jirikor


Související články:


12345 (99x hodnoceno, průměr: 1,26 z 5)
11 418x přečteno
Updatováno: 23.8.2020 — 23:03

Reklama

D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!