Zbraně v ústavě jdou do finále

Před necelým rokem předložilo ministerstvo vnitra návrh změny ústavního zákona č. 110/1998 Sb. Stalo se tak těsně před vánočními svátky. U ostatních ministerstev se tento krok nesetkal s pozitivním ohlasem, některým poslancům se navíc nelíbil text novely. Proto se přikročilo k novele pomocí poslaneckého návrhu.

O čem tedy přesně novela je?

V článku 3, je odstavec 2, který říká: „Státní orgány, orgány územních samosprávných celků a právnické a fyzické osoby jsou povinny se podílet na zajišťování bezpečnosti České republiky. Rozsah povinností a další podrobnosti stanoví zákon“.

Novela chce za odstavec 2 vložit ještě odstavec 3: „Občané České republiky mají právo nabývat, držet a nosit zbraně a střelivo k naplňování úkolů uvedených v odstavci 2. Toto právo může být zákonem omezeno a zákonem mohou být stanoveny další podmínky jeho výkonu, je-li to nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, veřejného pořádku a bezpečnosti, životů a zdraví nebo pro předcházení trestným činům.“

Všimněme si, že odstavec 3 neříká vůbec nic o tom, že nabývat zbraně by mělo být jakkoli jednodušší. Stejně tak neříká nic o tom, že by se rozšířilo oprávnění zbraně použít. Pouze, že občan má právo za určitým účelem zbraně nabývat, držet a nosit. Naopak je ještě naprosto explicitně uvedeno, že právo může být zákonem omezeno a mohou být stanoveny další podmínky jeho výkonu.

Co to v praxi znamená? V současné chvíli vlastně nic. Máme tu výborný zákon o zbraních, do kterého se nám EU snaží hodit vidle. Pokud nebude žádný další, stále platí tento náš zákon.

V červnu tento ústavní zákon schválila poslanecká sněmovna 139 hlasy PRO (potřebný počet byl 120) – dá se říct, že je to zákon, který sněmovnou prošel s maximální podporou. Proti, zdržel se nebo nepřítomen bylo jen pár hlasů (vždy pod 20).

Zajímavé to začalo být ve chvíli, kdy toto začala hodnotit média. Poslanci, kteří tvrdě vystupovali proti, tedy Gabal (KDU-ČSL), Zlatuška (ANO), Farský (STAN) a Kalousek (TOP09) dostali v médiích mnohem více mediálního prostoru, než zastánci, kterých bylo mnohonásobně více (konec koců – Bakalova Economia a.s. svými články do samotné změny 110ky šila už od ledna 2017).

Nyní se novela pomalu blíží k velkému finále v senátu. A opět se dějí podivné věci.

Těsně před volbami už měla novela do senátu jít, ale na základě jkéhosi náhlého popudu byla před volbami vyřazena. Údajně proto, že senátoři nechtěli pracovat pod tlakem voleb, že to neprojednaly výbory, že nejsou navazující zákonné normy, … Co na tom, že to v senátu leželo už 4 měsíce. Část senátorů prostě řekla zatím ne… Dejme tomu.

Nyní je již opět znám termín hlasování, a to schůze, která začne 6.12.2017. A jelikož bodů na této schůzi je hodně, k faktickému hlasování dojde pravděpodobně až 7.12.2017.

Pojďme si tedy shrnout, co byly nejčastější udávané mediální důvody pro neschválení. Vyjmenuji 3 nejzákladnější. Kdo jich chce vidět více, doporučuji web www.gunban.cz, ze kterého čerpám.

„Stát chce rozdávat lidem zbraně“ – kdo mi v textu najdete jedinou tečku o tom, že by stát měl usnadňovat přístup ke zbraním více, než je tomu nyní, máte u mě flašku něčeho dobrého.
„Občané budou střílet po podezřelých dle vlastního uvážení“ – vlastně stejný argument – v textu o tom není ani čárka.
„Stát přiznává, že nedokáže zabezpečit ochranu obyvatel“ – tady už se to trochu opírá o pravdu, ježe jde o to, čemu říkáme „ochrana obyvatel“. Nikde v ústavní změně se jakkoli neomezuje ochrana státem, nikde se nevymezují nové pravomoci civilistům se na této ochraně podílet. Ta povinnost je tam už od přijetí tohoto zákona v roce 1998. Kdyby stát na 100% dokázal ochránit své občany, nebyl by v ústavním zákonu v článku 3 odstavec 2, se kterým nemá nikdo doposud žádný problém. Stát (policie, armáda) prostě nemůže být vždy a všude. A to nikde na světě.

V senátu pak odpůrci novely přišli s několika dalšími (pseudo)argumenty. Naprosto největším propagátorem těchto myšlenek je senátor Láska (nezávislý za Zelené, nyní zakladatel hnutí Senátor 21) podporovaný Dienstbierem (ČSSD), Wágnerovou a dalšími. A těmi především jsou:

Neexistuje navazující legislativa. Ano, pokud bychom to brali takto, tak nevznikla ani samotná ústava, ani jakýkoliv ústavní zákon, jelikož nejprve vzniká právní rámec (ústavní zákon) a na jeho základě se tvoří samotné zákony. Nicméně i tento argument už je naprosto lichý. Jednak už je předložen návrh věcného záměru zákona o branných spolcích, který má 161 stran (tedy je snad dostatečně podrobný, aby z něj šlo ledasco vyčíst) – ke stažení ZDE. K tomu ministerstvo vnitra vypracovalo analýzu dopadu směrnice EU o nabývání zbraní. Nejdřív jen zhodnocení dostupné ZDE. A pak analýzu s jasným návrhem řešení situace. Ta je ke stažení ZDE. To je 156 stran zcela jasných řešení. Dovolím si tedy říct, že i tento argument je vyvrácen
Nenecháme se tlačit volebním populismem – tento argument už je samozřejmě po volbách vyčpělý. Ale je potřeba se na něj podívat v té souvislosti, že senátor Láska, který se tímto tak moc oháněl už naopak začal novou kampaň, a to založením hnutí Senátor 21. Takže s trochou nadsázky lze říct, že se kozel stal zahradníkem.
Je to zbytečné, máme dobré zákony a není třeba nic měnit – to je skoro až ukázkový příklad diletantismu a definice kruhem. Ano, máme dobré zákony o zbraních. Ale PRÁVĚ PROTO, ABYCHOM JE UDRŽELI je potřeba si pro to připravit pevné základy. Nejde o tuto směrnici EU. Na tu bude mít novela ústavního zákona 110/1998 opravdu minimální vliv. Jde o to, co je v té směrnici skryto v preambuli (že by se mělo zakázat i to, co ještě zakázané není), jde o to, co prohlásila Evropská komise po schválení stávající verze směrnice (že je málo ambiciózní a je potřeba toho zakázat více), jde o to, že už v průběhu schvalování „velká čtyřka“ (Francie, Německo, Itálie a Španělsko) vydala společné prohlášení o tom, že oni chtějí zakazovat více (a víme, že když si tito 4 usmyslí, neexistuje síla, která by je zastavila). Doporučuji TENTO článek.

Takže je zcela zjevné, že JE POTŘEBA se připravit na další zákazy. Pokud to totiž neuděláme, budeme za pár let zase jenom krčit rameny a říkat: „No my sice máme super zákon o zbraních, ale když jsme v té EU, tak prostě musíme implementovat to, co od nich přijde“. A to je ta definice kruhem. Definice toho, jak to prohrát.

A co a jak nám vlastně ústavní zákon přinese? 2 věci:

Zvýšení bezpečnosti – kdo si pročetl návrhy vnitra i obrany, ten v nich vidí to, že spousta lidí, kteří chtějí mít určitý typ zbraní, bude donucena s nimi trénovat. A každý aktivní trénink zvyšuje schopnost zbraň bezpečně ovládat, tudíž snižuje riziko, že s ní pak člověk ublíží někomu, koho nechce. Zároveň stát bude mít rezervu a kontakt na lidi, kteří se zbraněmi trénují a nebude sahat na slepo mezi dnešní pacifistickou omladinu, která se při ROZBREČÍ při výstřelu z pušky. A že nebude tato rezerva potřeba? No pak jenom dobře.
Prevence pro další nesmyslné zákazy z EU – Už jsme si řekli, že proti poslední směrnici to nijak zásadně nepomůže. Kdo bude chtít samonabíjecí Sa58 či cokoliv s dlouhými zásobníky, vstoupí do správně sportovní střelecké asociace. Jenže právě s ohledem na již předem avizovanou snahu dále zakazovat, je potřeba mít nějakou boční cestu. Navrhovaný odstavec 3 novely zákona o bezpečnosti zařazuje zbraně do politiky bezpečnosti. A dle Lisabonské smlouvy je politika bezpečnosti VÝHRADNĚ V PRAVOMOCI ČLENSKÉHO STÁTU. Takže i když pak EU zruší tzv. „volný trh“ se zbraněmi úplně, v rámci „bezpečnosti“ si zbraně budeme moct nejen ponechat, ale i nadále pořizovat. Všimněte si, že ve společném prohlášení té velké čtyřky je i snaha zakázat spojení civilních zbraní a bezpečnosti státu – tedy snaha překročit Lisabonskou smlouvu a zakázat členským státům něco, co jim Lisabonská smlouva garantuje. Proto když ne teď, tak v budoucnu už možná nikdy!

Máme teď posledních 14 dní na to, abychom dokázali toto senátorům vysvětlit. Najděte si každý kontakt na svého senátora, zažádejte o schůzku, zkuste mu volně převyprávět obsah tohoto článku (kdo tak skutečně učiníte, přečtěte si i všechny odkazy, ať máte širší znalostní základ). Nebojte se senátorů, jsou to jen lidé. My je volíme, s námi by měli mluvit a naše blaho by měli prosazovat.

Podělte se následně tady, na sociálních sítích (na Facebooku třeba LEX a Petice proti regulaci zbraní) a kdekoliv jinde o tom, co Vám na to senátor řekl. Napište, kdo řekl, že nás podpoří a proč. Napište, kdo řekl, že nás nepodpoří a proč. A hlavně – buďte důslední. Politikovi se dá věřit jenom to, co už udělal. Karel Kryl pravil: „Politikům se nevěří, politikové se kontrolují. Věří se v Boha, věří se v přírodu, věří se v krásu, věří se v myšlenku, ideu. V politika se nevěří, a kdo v něho věří, je idiot!“ Nevolte ty, kteří nám vráží kudlu do zad. Vysvětlete to rodině, ať je nevolí nikdo z Vašich blízkých. Kdo střílíte, proberte to na střelnici. Zcela jistě po hlasování bude veřejně dostupný seznam lidí, kteří byli pro, kteří proti a kteří nedorazili (což je vůbec velký strašák – spousta senátorů možná nedorazí proto, aby nemuseli zvednout ruku pro něco, o čem média už rok lžou, že je to špatné). Bojujme proti alibismu a proti těm, kteří jdou proti nám. Využijme naše svaté demokratické právo, pamatujme si je, mluvme o nich a pošleme je do … politického důchodu. Zvláště ty nejkřivější z nich, kteří se ohání právem a nechutí něco řešit v rámci kampaně a následně ač nemají jediný právní důvod být proti a chtějí na tom svou kampaň postavit, tak se silně vymezují proti. A vlastně obecně sledujme, kdo byl pro před volbami a říkal, jak je to úžasné, zda-li nyní bude úplně stejně pro i po sněmovních volbách.

Nepřistupme na hru, že je „po volbách“. Naopak, čeká nás tzv. „supervolební období“. Můžeme je demokraticky vyhodit ze všech úrovní politiky. A nejpozději za 4 roky zase volby sněmovní. Nikdy není po volbách.

26.11.2017 Anonymní autor

Redakce se s autorovým návrhem zcela ztotožňuje. Obětujte pár minut, neváhejte oslovit své senátory, oni bývají většinou poměrně kontaktní, a nenechte je zamést to pod koberec. D-F

Související články: