Vrtěti Lacinou 3: Fotografie auta

V tomto článku se vrátíme k tématu, které tento týden opět proběhlo médii, a ukážeme si to, co veřejnost dosud neměla příležitost vidět, totiž fotografie vozu Luboše Laciny tak, jak vypadal po nehodě.

Pro osvěžení paměti, Lacina způsobil dopravní nehodu, když podle policie, některých znalců a soudu na dálnici úmyslně bočně narazil do vozidla Mazda. Důvodem pro toto jednání měla být agresivita podnícená sporem s osádkou Mazdy krátce poté, co řidička Mazdy jménem Urbancová provedla nesprávný předjížděcí manévr kamionu a vjela rychlostí cca 90 km/h do levého pruhu před přijíždějící Superb jedoucí rychlostí 130 km/h.

Hodně lidí se domnívá, že Lacina narazil svým vozem do Mazdy bočně stylem „dveře na dveře“ tak, jak to vídáme v akčních filmech. Z oficiálního videa, které bylo právě v tomto kritickém okamžiku z neznámých důvodů zrychleno, to tak dokonce vypadá. Opatřil jsem proto z různých zdrojů několik snímků Škody Superb II 2.0 TDi, který v kritický den p. Lacina řídil.

Tato fotografie byla pořízena po nehodě ještě D1, a to na km 23,5 na odpočívce za dálničním mostem ve směru na Prahu zhruba tři hodiny po nehodě.

Vidíme zadní nárazník vozu Škoda Superb II, na kterém jsou v jeho zadní části, prakticky na samé zádi vozidla, asi čtyři vodorovné škrábance. Dále jakýsi otlak, který vypadá jako šmouha od přejetí prstem. Výše na nárazníku je také patrný nějaký otlak bez poškození laku.

Tato fotografie stejného vozu byla pořízena Policií ČR během vyšetřování. Tato fotka vznikla 7.4.2010 v odpoledních hodinách při znalecké prohlídce vozidla na policejním parkovišti v Praze na Zbraslavi.

Zde je automobil již umytý. Z důvodu, který mi není znám, je vyznačen jakýsi defekt poblíž přední hrany zadního nárazníku zhruba v místě spáry mezi nárazníkem a blatníkem. V tomto místě se nachází škrábanec, přičemž s ním nekoresponduje žádná ze stop na fotografii první (kde by nutně musela být vidět). Toto poškození bylo tedy na autě už předtím anebo tam vzniklo mezi 22.3. a 7.4.2010.

Pro jistotu a pro důvěryhodnost výše uvedených fotografií ještě poměrně nekvalitní foto znaleckého posudku:

Myslím, že není pochyb o tom, že se jedná o tentýž vůz.

Bezprostředně po nehodě p. Lacina s vozem odjel, podle všeho s ním jezdil až do začátku dubna. Škoda na něm byla leasingovou společností vyčíslena na 0,- Kč, nebylo nutné na něm provádět žádné opravy. Při sestavování znaleckého posudku k dopravní nehodě se vyskytla pochybnost, zda nebylo vozidlo přestříkáno nebo neproběhla výměna některých částí, jako blatník, nárazník apod., což vyloučil posudek zpracovaný PČR. I přesto bylo vozidlo bylo Lacinově zaměstnavateli zadrženo na 3 měsíce (!), během kterých PČR prováděla blíže neurčené analytické úkony, aby nakonec zjistila, že je vše původní.

Jaká byla síla nárazu? Podle Ústavu soudního inženýrství v Brně (ÚSI) minimální. Podle znaleckého posudku ÚSI se jednalo o letmý střet s nízkou energetickou hodnotou. Přesto konstatuje znalec Vémola z ÚSI v Brně, že k vychýlení Mazdy z přímého směru to postačovalo, toto konstatování je v posudku uvedeno bez dalších důkazů.

Jak je vidno z náčrtku, který jsem vyhotovil za pomoci skicy Superbu z webu Škoda Auto, Lacinův Superb narazil do Mazdy zhruba posledními 33 centimetry své délky. Lacinovo vyjádření, že o střetu vůbec nevěděl, je nanejvýš pravděpodobné. Náraz podle všeho zanikl v hluku motoru a otřesech auta na D1, protože konstrukce i materiál nárazníku jsou uzpůsobeny k tomu, aby energii pohlcovaly a deformace nárazníku byla podle všeho minimální.

Znalecký posudek, pod který se podepsal znalec Vémola, konstatuje blíže neurčené překrytí vozidel, přičemž ke kontaktu došlo v oblastí levého předního kola Mazdy. Došel k tomu tak, že oblýskaný flek viditelný na prvním snímku prohlásil za otisk pneumatiky Mazdy (aniž by k tomu provedl nějaký důkaz. Vémola je podle všeho zvláštním druhem znalce, který se podívá, vidí a nemusí nic dokládat nějakými analýzami, pokusy nebo měřeními). To bylo rozporováno jiným znalcem, kterého přibrala obhajoba a který porovnáním známé výšky kola vozidla Mazda 323 s pozicí otisku na nárazníku konstatoval, že tomu tak nebylo, a to ani v případě, že by kolo Mazdy bylo vychýleno, jak se někdy říká, v rejdu. Tento oponentní znalec konstatoval překrytí vozidel v délce 70cm, viz skica níže.

To rozporoval opět Vémola, protože výškové poměry se podle něj mění dynamicky s tím, jak vozidlo akceleruje nebo deceleruje. Na první pohled je však zřejmé, že tvar otisku vůbec neodpovídá otisku, který by při svém relativním pohybu zanechala rotující pneumatika. I soudce zřejmě vycítil v tomto bodě určitou nejistotu a údaj o překrytí vozidel pro jistotu nevzal vůbec v úvahu, jinak by asi nesplnil plán ve stíhání pirátů-manažerů.

Výše uvedené fotografie mají podle mých informací některé redakce celostátních periodik k dispozici. Přišly k nim asi jako já, našly si svůj zdroj v systému. Pokud mě paměť neklame, nebyly nikde uveřejněny, patrně nevypadají dost dramaticky a nezapadají do celkového pojetí „informování veřejnosti“ o tomto případu.

Když jsem fotografie viděl, učinil jsem pro sebe následující závěry

– je nepochybné, že se vozidla dotkla. Je také nepochybné, že se dotkla letmo, přičemž Superb narazil do Mazdy prokazatelně posledními 33cm zádě vozidla. To odpovídá mnohem více Lacinově verzi o přejíždění z pruhu do pruhu než tomu, co konstruovala média a čemu uveřil soud.

– posudek by se měl zaměřit na to, s jakou přesností průměrný řidič (nikoli kaskadér, závodník apod.) vůbec ovládá svoje vozidlo za takových podmínek. Proč? Kdyby se Lacina rozhodl úmyslně zprovodit osádku Mazdy ze světa, ať už z jakéhokoli důvodu (protože na něj agresivní spolujezdec Sankot ukazoval neslušná gesta, protože je sám agresivní, protože je manažer, protože… ), proč to dělal takhle blbě? Proč „naplánoval“ útok tak, že narazit do někoho zadní částí vozu, převisem za zadním kolem? Vždyť to je ta nejméně bezpečná a nejvíce „pracná“ varianta takového útoku.

Bezpečnostní složky vyvinuly něco podobného, jmenuje se PIT manévr (ukázka). Ten je prováděn za účelem vychýlit ze směru pronásledované auto jedoucí před pronásledujícím. Má dvě fáze. Nejdříve letmé najetí do zadní části pronásledovaného vozidla z boku a pak jeho násilné vychýlení do strany. Kalkuluje se zde s tím, že zadek pronásledovaného auta se vychýlí dříve než předek pronásledujícího. Provedení manévru jaksi odzadu, zadkem do předku, postrádá smysl. Kromě toho v případě Laciny vs. Urbancové pořád chybí ta druhá fáze PIT manévru.

– takovým manévrem v rychlosti nad 100km/h by Lacina ohrozil především sám sebe. Ať ÚSI namítá co chce, platí zákon akce a reakce. Pokud Lacinovo auto působilo silou na mazdu, působila mazda silou na superb. Moment (vyvolávající rotací vozidla) působící na jeho vozidlo byl nepochybně větší než moment působící na mazdu, protože moment = rameno x síla a rameno bylo u Lacinova vozu větší. Lacina v žádné ze svých výpovědí neuvedl, že by musel nějak korigovat dráhu vozu po nárazu, dokonce uvedl, že o nárazu ani nevěděl.

– daleko komfortnější, bezpečnější a přirozenější variantou útoku by pro Lacinu bývalo prostě napálit do Mazdy, když byli v pozici „dveře na dveře“. O auto se starat nemusí, neboť, jak vysvětlil soudu znalec psychologie Kořán, řidiči služebních aut jezdí jako prasata, protože z cizího krev neteče (výplodům experta Kořána se budeme věnovat příště a předesílám, že je to síla). Účinek maximální, riziko minimální, zvládne i amatér.

08.05.2011 D-FENS

Související články: