Před dvěma lety tu byl publikován můj článek o starém Toledu. Ten byl zaměřen spíše technicky a věcně. Navíc z něj zřejmě bylo cítit, že jezdit s tím autem mě baví. Toledo je ale zdrojem potěšení nejen pro jízdu samotnou. Neméně příjemným bonusem je totiž množství příležitostí, které se mi naskytují za volantem tohoto postaršího vozu k interakci s naším ozbrojeným sborem. Mám teď na mysli ty šašky s nápisem Chránit Bránit nebo podobně duchaplným heslem.
Včera ve 14.10 soudce Miroslav Rákosník z OS Praha 8 zprostil viny policistu nstržm. Šimona Vaice za úmyslné najetí služebním autem do protisměru ve výjezdu z Těšnovského tunelu, přičemž tak v přímém úmyslu limitoval prostor k projetí právě vyjíždějícímu motorkáři.
Váhal jsem, zda tento článek nepatří spíše na roaD-FENSe, ale protože má určitý společenský přesah, nechám ho tady pro poučení většího počtu čtenářů, kteří by se jinak mohli stát obětí prima policejního vojebu.
Tento příběh se stal v polovině července 2017. Kromě policejní hlídky je nechtěným aktérem můj otec, sedmdesátiletý senior, jedoucí na Vysočinu vyzvednout vnučky z dětského tábora.
Nedávná policejní prasárnička se „stíhací“ Octavií vyvolala diskusi o skrytých majácích policejních vozidel a já bych si dovolil komentovat některé skutečnosti, které média uvádějí.
Začalo to nevinně, pokračovalo jako špatná gansterka a skončilo jako naprostá komedie.
V tomto článku seznámím čtenáře s některými detaily soudního projednávání případu dvou plzeňských dopravních policistů, kteří stanuli v nedávné době před soudem jako obvinění z trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele, kterého se měli dopustit tím, že pozměnili úřední záznam v neprospěch řidiče.
Já si teda osobně na policii nemůžu stěžovat, protože kdykoli jsem s nima něco vyřizoval, proběhlo to lege artis a šílený historky některých čtenářů se mi vyhýbají. Zatím. Bude hůř, nicméně čtvrteční setkání se švestkama bylo naprosto typický pro současnou dobu.