Štrajchpudlíci verze 4.0

Věrozvěsti příchodu průmyslu 4.0 hlásají příchod zlatého věku lidstva, kdy stroje převezmou práci v automatických továrnách a lidé budou nezaměstnaní se spoustou volného času pro tvůrčí činnost. Nebude nutné se starat o obživu, protože od toho tu bude nepodmíněný příjem. Svět se promění v Utopii. Nic nemůže být vzdálenější skutečnosti, než tohle snění o tom, jak stroje převezmou dřinu, a nastane vláda rozumu.

Technický pokrok ústí ve spotřebu

Pozitivistické myšlenky o tom, jak stroje převezmou dřinu a lidé budou jen užívat plodů jejich výkonu, tu byly od počátku průmyslové revoluce. Nikdo nic nebude dělat a lidstvo se změní ze dne na den díky technice v rasu tvůrčích lidí, kteří budou budovat lepší a nový svět. Ale ten se ne a ne dostavit. Pokaždé je to zklamání. Jak ten nový a lepší svět bude vypadat lze již dnes vidět ve městech západní Evropy nebo zvlášť pěknou ukázku budoucnosti lze spatřit v americkém Detroitu. Samí tvůrčí lidé po celém městě. O tom, jak se pracovalo u strojů na počátku zrodu mechanizace, jsme v komunistických školách slýchávali často. Státním zásahem došlo k omezení pracovní doby. Ta se zkrátila, ale potřeba práce zůstala. Proto do práce nastoupily také ženy. Již z toho je zřetelné, že mechanizace práci nezmenšila, naopak práce je mnohem více.

Technický pokrok tak ve skutečnosti pracovní místa produkuje a předpoklad, který zní na první pohled logicky, že nové stroje převezmou práci, tedy se stane zbytečnou a vznikne tak masa nezaměstnaných lidí se zatím v historii nikdy nenaplnil. Mechanizace a strojní výroba nevedly k tomu, že vznikly hromady lidí bez práce. Co jsme se učili na základní škole o středověké společnosti? Krom jiného tehdy spousta lidí pracovala v zemědělství. Po zavedení mechanizace v současném zemědělství dělá naprostý zlomek populace v porovnání s tehdejší dobou. Podle věrozvěstů nového průmyslu by tady měly být doslova obrovské masy lidí nemajících práci, kterou jim sebrala mechanizace obdělávání půdy. Vidíte snad takový výsledek kolem sebe? Ale ať se nepohybujeme v historii, kdo si dnes vzpomene na to, že se říkávalo, že po roce 1989 polovina českých pracujících změnila profesi.

Výhoda technického pokroku je v tom, že díky němu lze skutečně vyrábět více a rychleji včetně věcí, které před tím vyrobit nešly. V Číně postavili továrnu, co automaticky vyrobí mobilní telefon každé tři vteřiny. Skvělé. Vyrábí se něco, co nikdo před tím tisíce let nepoužíval a život plynul i bez toho. Ne, netvrdím, že by bylo nejlepší vrátit se do divočiny a technika je zlá věc, ale lze na tom ukázat, jak to funguje. Vytvoří se nová potřeba – vlastnit mobilní telefon. Tu výrobu je nezbytné zaplatit, a aby jedinec mohl žít v novém důstojném standardu, považuje za naprosto nepostradatelné si koupit zmíněný telefon. Aby si ho mohl koupit, tak musí také něco vytvořit, což se roztomile nazývá anarchií produkce. Tudíž neustále vyšší a vyšší výroba vede zcela neomylně jen ke spotřebě. Dnes je v kurzu jedna věc, zítra druhá. Vyrábí se na plný výkon a nesmí se nijak zastavit. Co by jinak lidé dělali? Zabývali se tvůrčími idejemi? Jistě lze namítnout, že nikdo člověka nenutí si tu věc pořídit a existuje plná svoboda odmítnutí. Proč ji ale využívá tak málo lidí? Vše se děje zdánlivě svobodně, ale téměř všichni se chovají stejně. Přirozená potřeba člověka vlastnit více a mít lepší a lepší věci způsobuje, že spotřeba nemá hranice. Mimochodem na tom ztroskotal i komunismus se svým heslem „Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“.

Racionalizace iracionálního

Problém snění o novém zlatém úsvitu je, že rozumnost není v tomto světě dost dobře možná, protože nutně předpokládá objektivně poznatelný a determinovaný svět. Tedy takový, kde všechny jevy a události mají příčinnou určenost ať už v přírodě nebo ve společnosti. Vše je poznatelné, změřitelné a předvídatelné. Jenže svět takový není. Lidé ho svou aktivitou mění a vytváří. Ale teď to bude zcela jistě jiné, že ano? Máme nyní nově k dispozici výpočetní sílu, která je schopna simulovat děje, předvídat a včas zasáhnout. Jen v běžném mobilním telefonu se ukrývá kapacita větší, než byla nutná k letu na Měsíc. Díky tomuto novému prvku lze výrobu naprosto zefektivnit. Což určitě lze, podstata není v tom, že by to nešlo. Stačí se podívat na množství oblečení, které má dnes každý člověk. Není technický problém ušít kvanta oblečení, o tom svědčí obsah ženských šatníků. Bývá v nich tolik oblečení, že by se dřív z toho oblékla půlka vsi, ale přesto ženy s oblibou tvrdí, že nemají co na sebe. Abyste mne nechápali špatně, nevyčítám jim touhu mít módní věci. Je to podobné jako u mužů, kteří touží mít větší a silnější auto, rychlejší počítač atd. Jde o pocity, emoce. Jedná se tedy o příčinu iracionální. V tom je podstata. Nelze zracionalizovat to, co má iracionální příčinu a spotřeba je racionální pouze z malé části.

Počítače ale iracionální prvky nemají a dokáží řídit naprosto racionálně a přesně. Jenže takové řízení znamená omezit člověka, diktovat mu jeho spotřebu, návyky. Co se zdá rozumné jednomu, nemusí připadat rozumné druhému. Takovou společnost jsme tu už jednou měli a spějeme do ní díky Zelenému údělu znova. Nicméně zpět k myšlence, že pomocí výpočetní techniky a její simulaci inteligence dokážeme věci dělat lépe. Jednoduchou ukázku, že umělá inteligence a zavádění počítačů nenahrazuje lidskou práci nebo schopnost řízení, si lze dobře prohlédnout v dnešním Zlíně. Stačí navštívit budovu s názvem 21. V nedalekém muzeu věnovaném podnikateli Baťovi návštěvníka poučí, že z této budovy řídil celou firmu. Racionalizace výroby u nich byla neuvěřitelně vysoká, a proto dokázali vyrábět boty levně a rychle. Firma byla doslova a do písmene nadnárodní obří společnost. A v tom mrakodrapu s názvem 21 sídlilo její ústředí bez počítačů a umělé inteligence. Z téhle budovy řídili celosvětové impérium. Dnes? V té samé budově sídlí krajský úřad, který řídí bůhví co. Obce mají svou samosprávu, krajská nemocnice svůj management, muzea a jiné kulturní objekty taky, to stejné školy, to stejné organizace sociální péče. Spousta lidí na to, aby předali příkaz z bodu A do bodu B. Srovnejte si to – nadnárodní společnost a předávání příkazů zabere stejný prostor. Může se namítnout, že jde o úřad a ty mají vždy tendence být nehospodárné. Ale kolikpak úředníků řídilo, znova podotýkám bez počítačů a umělé inteligence, celou tehdejší Československou republiku? Netvrdím, že počítače nebo obecně digitalizace je neužitečná a zbytečná, ale je vidět zjevné, že dokonalejší technika nevede k úbytku práce nebo lepšímu řízení, ať už si o potřebnosti té práce myslíme cokoliv. Je to stejné, jako když dáte nezručnému člověku do rukou značkové špičkové nářadí, kvalitu jeho práce to nezlepší.

Vše bude propojeno

Takže přechod na průmysl 4.0 je prý naprosto nevyhnutelný. Bude to stát hromadu práce, peněz a dalšího. Výsledkem budou továrny, co chrlí zboží, jaké si jen vymyslíte. Vše bude v cloudu a propojené do internetu, což je výsledek, který stojí za to. Ukázku takové krásné sdílené budoucnosti jsme mohli vidět docela nedávno při aktualizaci bezpečnostního softwaru společnosti Crowdstrike. Obchody jsou plné zboží, obsluha na místě, ale protože nějaký projektový vedoucí zapomněl zadat otestování aktualizace, tak nic nejde. Už jen ta absurdita připuštění stavu takového řetězení následků. Teď si tu celou situaci představte v kombinaci s výpadkem bankovních systémů v bezhotovostní společnosti. Potřebujete spoustu lidí, abyste naplánovali, co v takové krizové situaci. Zařídit si organizační složky, které v případě krize budou situaci řídit a tak dále. Už jen existence hrozby si vynutí další a další práci, která by jinak nebyla nutná. Což má za následek, že zavádění automatizace nepovede k úspoře lidí, naopak poroste poptávka po lidech se specializací, kterou předtím nikdo nepotřeboval, nebo nebyl nutný takový počet.

Pokud lze uvést další příklady, kdy automatizace nevedla k úspoře práce, tak nádhernou ukázkou je výběr DPH berním úřadem. Každá organizace, která je plátcem DPH posílá pravidelně tzv. kontrolní hlášení. Komu, co, kolik fakturovala a podle toho zaplatí. Přeloženo do češtiny, lidem na úřadě výrazně ubylo práce, firmy se samy udávají, počítač to dá celé dohromady a úředník jen zkontroluje, zda to všechno pěkně sedí. A jaká je skutečnost? Lidí na úřadě přibylo, protože systém až tak dokonalý zase není. Ale ať si neberu na paškál jen úřady, byť jejich poslání je z principu věci řízení, tak lze poukázat například na autonomní řízení vozidel. Prorokovalo se, že tato chytrá vozidla snadno nahradí lidi, taxikáři přijdou o práci a je to jen otázka kratinkého času. Výsledek je zřejmý.

Práce neuteče, nemá nohy

Díky zvýšené produkci člověk bude mít potřebu vlastnit další věci, ať už uměle přiživenou nebo přirozenou. Proto bude muset pracovat víc a víc, aby si mohl dovolit více technických hraček. Obecný tlak na společenský status vyjádřený drahým, tzv. pozičním zbožím, je vysoký a efektivně lidi donutí si na nové věci opatřit prostředky pro jejich pořízení. Lidé budou naopak dřít víc, ničit si nervy stresem v práci, aby si mohli pořídit další nezbytnou tretku, ze které se stal standard. Můžete tento vývoj sledovat i v literatuře. Jako příklad si lze ve volném čas přečíst Oblomova od Gončarova a jeho vylíčení pracovního dne na Rusi. Dojem pak lze srovnat se sovětskými díly o dělnících údernicích. Když to třeba srovnáte s dnešním kultem pracovní výkonnosti, tak současníci považují za ctnost sedřít se v práci. Tím nechci říct, že lenost nebo apatie je ctnostnější, ale v tomto psychickém nastavení je zřejmé, že úbytek práce není společensky přijatelný.

Obsluha a výroba strojů potřebuje znalosti. Už dnes lidé studují mnoho let a jejich specializace je čím dál tím užší a užší. Překvapivě také ani neklesá poptávka po manuální nevzdělané pracovní síle, která se stroji musí pracovat. Vzrostla poptávka pro kvalifikované síle, která ty stroje navrhuje, ale na druhé straně je potřeba obsluhy. Sny o univerzálních výrobních linkách nahrazující nekvalifikovanou pracovní sílu se ukázaly poněkud nereálné. Roste poptávka po lidech, co umí stroje opravit. Lze připomenout, jakou námahu dá sehnat řemeslníka, který umí tu spoustu zařízení, co lidé mají v bytě udržovat. A to nemluvím jen o složitých zařízeních, ale třeba o instalatérské práci. Dříve si to skoro každý uměl opravit sám, dnes díky nutnosti specializace nebyl čas se to naučit. Obydlí jsou plné různých zařízení, které potřebují další a další specializovanou obsluhu, revize, údržbu. Kde přesně bude ta úspora práce? Lidé budou dřít do úmoru, aby si mohli koupit věci nebo stroje, jejich vylepšené verze nebo novinky na trhu a následně platit dalším lidem, aby jim je udržovali v provozu.

S rostoucí specializací naopak roste nedostatek pracovních sil. Dnes je v naší zemi velká poptávka po zaměstnancích, kterou není možno uspokojit a to dokonce vzniká v situaci, kdy zde pomalu, ale jistě, mizí průmysl. Lze namítnout, že spousty pracovní síly vycucne z trhu práce stát a jeho orgány, protože polovinu pracovních sil zaměstnává stát přímo a další spousty lidí naprosto zbytečnou administrativou. Vznikla dokonce vrstva lidí, kteří se živí tím, že produkují a vyžadují po ostatních něco, co nikdo nepotřebuje a nechce. Jinými slovy lidé, co jsou schopni vytvářet zboží a služby, které jsou užitečné pro jiné, živí tuhle masu. Skutečně je výroba tak schopná automatizace, že základní potřeby je schopno pro celou populaci obsloužit pár procent lidí? Jenže už tato úvaha naráží na základní problém, kde jsou hranice základních potřeb? Je to 700 gramů černého chleba a místo na posteli v hromadné ubytovně? To, co je dnes běžné pro normálního občana, neměli v historii ani králové. Spojení průmyslu a půdy se jeví jako dobré řešení, ale nevede ke vzniku společnosti volného času. Když srovnáte produktivitu práce nevolníka a dnešního dělníka, objeví se tam propastný rozdíl. Přes veškerou mechanizaci se nyní pracuje více a usilovněji. Budoucnost na tom nic nezmění.

Související články: