Věrozvěsti příchodu průmyslu 4.0 hlásají příchod zlatého věku lidstva, kdy stroje převezmou práci v automatických továrnách a lidé budou nezaměstnaní se spoustou volného času pro tvůrčí činnost. Nebude nutné se starat o obživu, protože od toho tu bude nepodmíněný příjem. Svět se promění v Utopii. Nic nemůže být vzdálenější skutečnosti, než tohle snění o tom, jak stroje převezmou dřinu, a nastane vláda rozumu.
Když jsem sledoval soudruha Kubka, prezidenta ČLK, kterak vznáší svými ústy údajné požadavky lékařů na doživotní rentu, pomyslel jsem si, že je to asi nějaký skrytý agent soudruha Válka, toho času ministra zdravotnictví a snaží se podle hesla čím hůře tím lépe posrat všem lékařům život ještě víc.
Nejnovější hit propagandy v dokazování správnosti a oprávněnosti oficiálních názorů spočívá v tvrzení, že byly vytvořeny pomocí vědeckých postupů založených na datové analýze. Všechno bylo přesně vědecky změřeno, hozeno do grafu a výsledkem nutně musí být naprosto nepopiratelná pravda, kterou zostudíme všechny dezinformátory. Jak si pamětníci dobře vzpomínají, tak tato metoda představovaná legendárním Jan Kulveitem slavila obrovský úspěch při sestavování mimořádných opatření proti šíření covidu.
Kryptoměnami se zabývám už řadu let; ekonomií (a penězi obecně) ještě mnohem déle. Nedávno jsem četl tento hate na Bitcoin; a následně tuto jeho obhajobu. Rád bych zareagoval a podělil se s čtenáři o svůj pohled na problematiku, jíž jsem věnoval tisíce hodin studia (dávno předtím, než „to bylo cool“). Nebudu rozebírat, jak, kde a za kolik nakoupit jakou kryptoměnu, na čem vydělat, případně co je a není letadlo. Pokusím se vysvětlit smysl Bitcoinu z hlediska ekonomie (a potažmo i ekonomiky).
Pojďme si zahrát hypotetickou hru; myšlenkový experiment. Představme si, že se na Zemi objevila staronová civilizace. Bájná Atlantida se kdysi vážně ztratila pod mořem, ale její obyvatelé byli již tehdy dost technologicky vyspělí na to, aby mohli dlouhé stovky let přežívat ve svém podvodním světě; a za ten dlouhý čas své technologie ještě výrazně vylepšovali, takže jsme pro ně více méně křováci. Někteří z nich nás však zatoužili poznávat, čímž existenci Atlantidy odkryli; a začalo civilizační poznávání, ba dokonce výměnný obchod.
Libeňský most je důležitou součástí pražské dopravní infrastruktury (určitě proto, že se přes něj jezdí z Paralelní Polis do Satoshi Labs xD); zároveň má také svou historickou a uměleckou hodnotu. Most však nestačí jen postavit, je třeba jej i udržovat; a kdo by bez státu desítky let kašlal na opravy? V důsledku soustavného zanedbávání údržby této stavby režimem současným i minulým se nyní stav zhoršil tak moc, že je více méně výhodnější most strhnout a (širší) postavit znovu; takhle hospodárně totiž funguje stát, což by si měl uvědomit každý, kdo používá argument, že stát potřebujeme kvůli plánování v dlouhodobém horizontu.
O dětské práci (až do krajnosti) jsem psal před více než rokem; reakce čtenářů byly spíše emocionální než racionální, neboť se jedná o relativně citlivé téma. Nyní bych se rád věnoval něčemu docela podobnému: Mnoho lidí vnímá jako problém „vykořisťování“ pracujících lidí v chudých částech světa; a protože tam, kde je chudoba, typicky bývá celkem běžná i dětská práce, samozřejmě se toto téma týká i dětí. Mám například kamarádku, která nechce kupovat určité produkty vyrobené zoufalými lidmi v otřesných podmínkách; tedy otřesných v porovnání s těmi, na které jsme zvyklí teď a tady.
Kauza Babišovy luxusní hotelové farmy poslední dobou bublá naším mediálním prostředím; zatímco jeho odpůrci poukazují na faktickou stránku věci, tedy že Babiš dostal (opět další) dotaci (ne že by ročně nedostával miliardové dotace na Agrofert, takže kam se hrabe nějakých padesát mega na hnízdečko), ministr financí a bývalý eSTéBák vymýšlí, jak z toho vykličkovat a koho označit za papírového příjemce oněch peněz z EU. Osobně si však myslím, že otázky, které se v souvislosti s touto dotací řeší, jsou celkem irelevantní; proč?