Kauza Babišovy luxusní hotelové farmy poslední dobou bublá naším mediálním prostředím; zatímco jeho odpůrci poukazují na faktickou stránku věci, tedy že Babiš dostal (opět další) dotaci (ne že by ročně nedostával miliardové dotace na Agrofert, takže kam se hrabe nějakých padesát mega na hnízdečko), ministr financí a bývalý eSTéBák vymýšlí, jak z toho vykličkovat a koho označit za papírového příjemce oněch peněz z EU. Osobně si však myslím, že otázky, které se v souvislosti s touto dotací řeší, jsou celkem irelevantní; proč?
Pojďme na chvilku zapomenout na spor, zda to jsou (další) legálně získané peníze pro Babiše, nebo k nim přišel v důsledku obcházení či porušování zákonů, neboť se domnívám, že je to ve výsledku stejně docela jedno; ta primární otázka by totiž dle mého soudu měla znít: Z jakého důvodu je vůbec investováno padesát milionů z peněz daňových poplatníků do stavby luxusního hotelu? Skoro pokaždé, když někomu řeknete, že násilné přerozdělování je zlo, odpoví stejně: Bohatí se musejí dělit s chudými, děti z nižších sociálních vrstev potřebují vzdělání a lékařskou péči, bez policie bychom se tu všichni pozabíjeli, kultura a věda by bez daní nepřežily a v neposlední řadě evergreen – kdo by bez státu stavěl silnice? Ale jak zatraceně s tímhle vším jde byť jen vzdáleně dohromady padesátimegová dotace hotelu, ve kterém za noc necháte mnoho tisíc korun?
Ten hotel je samozřejmě pouhý příklad, dotace se cpou úplně do všeho, znám třeba IT firmu s rozpočtem ve výši desítek milionů korun ročně, která dostává dotace na tvorbu pracovních míst a podnikání v zahraničí; podobných příkladů zajisté nebude problém několik najít i ve vašem okolí. V takových případech mi zcela uniká logika celé věci: Daňoví poplatníci – včetně těch nejchudších s minimálními příjmy, kteří žijí z ruky do pusy – jsou násilím donuceni hradit milionářům část nákladů na stavbu luxusních hotelů pro další bohaté; vážně? Proč? Skrývá se za tím nějaký smysl? Žádný nevidím; a už vůbec ne žádný takový, kterým je přerozdělování typicky zdůvodňováno, protože zde ten směr dotací není od bohatých k chudým, ale od všech k bohatým.
Oficiální zdůvodnění Evropské unie, proč dotaci poskytla, je podpora cestovního ruchu; v souvislosti s tím se lze zeptat na dvě věci: K čemu to bude dobré? A lze toho vážně takto dosáhnout? Aby byl cestovní ruch skutečně podpořen, muselo by se objevit nezanedbatelné množství lidí, kteří navštíví středočeský kraj kvůli Čapímu hnízdu, bez kterého by se tam jinak podívat nejeli; netvrdím, že takoví nejsou, ale kolik jich bude? A jaká část z nich pojede do středočeského kraje místo nějaké jiné destinace? Protože všichni tito v zásadě svou návštěvou Čapího hnízda cestovní ruch nezvyšují, pouze jej přesunují z místa na místo; reálně se cestovní ruch zvýší jen v případě, že středočeský kraj kvůli Čapímu hnízdu navštíví ten, kdo by jinak tyto prostředky (čas, peníze) vůbec nevynaložil na cestování. O jakých počtech turistů asi tak mluvíme nyní? Dobrá, mnoho takových třeba nebude, ale alespoň někdo, říkáte si? Jistě; takže celou slavnou dotací dosáhneme toho, že nějaký počet lidí utratí v rámci cestovního ruchu peníze, za které by si jinak koupili jiné statky, ergo dojde k odlivu prostředků zase z jiných odvětví. Čemu jsme tím pomohli? Je to vůbec žádoucí? Co s tím? Jak to kompenzovat? Á, už to mám! Nepomohla by nějaká ta korunka z dotací?
Ale předstírejme na moment, že cestovní ruch je důležitější než ostatní resorty, kde mohou lidé utrácet; také předpokládejme, že Čapí hnízdo není „školicím centrem Agrofertu“ (tak mile jej mimochodem nazval Bendl; ano, právě ten Petr Bendl, jenž byl v době posuzování žádosti o inkriminovanou dotaci středočeským hejtmanem), ale na slovo vzatý magnet na turisty. Jaká se skrývá logika za dotací takového projektu? Údajně je to dobré k tomu, že když turisté přijedou kvůli Čapímu hnízdu, utratí své peníze i v okolí; jen tak pro zajímavost, kolik by to muselo být, aby to dávalo alespoň číselně (záměrně nepíší „ekonomicky“) smysl? Inu, padesát mega zisku (nikoliv obratu, protože daně, ze kterých jdou dotace, se platí ze zisku); na to by tam museli nechat klidně půl giga. Takže kdyby každý takový turista v rámci návštěvy Čapího hnízda utratil ještě třeba pět tisíc v okolí (a to jsem docela štědrý), muselo by jich být asi sto tisíc (pořád se bavíme jen o těch, kdo by – nebýt té dotace – vůbec nikam nejeli), aby se do cestovního ruchu z jiných odvětví přesunulo alespoň tolik peněz, kolik činila ona dotace (a stále mluvíme pouze o přesunu útraty z jednoho místa na druhé, nikoliv o nějaké hodnotě vytvořené „navíc“).
Mimochodem, jak často vidíte jakéhokoliv podnikatele či zaměstnance živícího se v cestovním ruchu (natožpak někoho z úplně jiné branže), že vezme své těžce vydělané peníze a investuje je do stavby hotelu, jenž mu nepatří, s cílem „zvýším tím cestovní ruch, bude líp“? Asi příliš často ne. A proč asi? Jednoduše proto, že to nedává žádný ekonomický smysl. A napadá někoho, proč by to mělo být v čemkoliv lepší, když je k tomu donutí státní moc a úředník z Brusele (všichni zajisté vědí, podle jakého vzoru skloňujeme tu Brusel), kteří si z těch peněz ještě nechají tučnou provizi? Ne, vážně, tvrdit: „Vyplatí se, když EU dotuje stavbu hotelů pro rozvoj cestovního ruchu,“ je mnohem hloupější tvrzení než: „Lidi, vyplatí se vám, když pošlete peníze na účet tomu, kdo kolem vás staví hotel.“ Bral by tu druhou větu kdokoli vážně? On i tu první může prosazovat jen úplný dement, protože se od té druhé liší pouze tím, že jako bonus spoustu těch peněz pohltí byrokracie.
Nemluvě o etické rovině celé věci: I kdyby to nebyla z ekonomického hlediska absolutní krávovina a nějak zázračně by se to vážně finančně „vyplácelo“, opravňuje to někoho vzít jinému pod hrozbou násilí jeho zdroje? Osobně si myslím, že nikoliv, leč vím, že v tom se s většinou lidí neshodnu; každopádně je třeba vzít v úvahu ještě toto: Kdyby se to vážně těm lidem vyplácelo, nebylo by příliš zapotřebí je k takové investici nutit; nebo snad musíte lidi nutit, aby dělali to, co je pro ně výhodné? Ono je to tak prakticky se vším, nicméně to by bylo spíše asi na jinou debatu.
Otázka tedy zní, zda ve světle výše uvedených skutečností vůbec vážně tak záleží na tom, co se v dnešních dnech tolik řeší – tedy zda onu dotaci Babiš získal legálně, nebo ne; samozřejmě je to grázl, bývalý eSTéBák, ministr financí a zavádí nám tu EET či kontrolní hlášení, takže nemám vůbec nic proti tomu jej podusit ve vlastní šťávě a jsem rád za každého, kdo tuto kauzu vytahuje na světlo, jen mě trochu zaráží, kolik textu je všude možně na téma, zda Babiš dotaci zneužil, nebo ne (což jest v podstatě druhotný problém), v porovnání s tím, jak málo se v souvislosti s tím řeší ten samotný fakt, že vůbec někdo (lhostejno kdo) může na takový projekt dotaci získat, ačkoliv je to celé úplně mimo (a zároveň jde o původní příčinu celé kauzy). Nečiní mi sebemenší potíže věřit tomu, že dotace byla zneužita; hlavní problém je však především to, že i když je využita tak, jak bylo zamýšleno, výsledek není o nic lepší.
Související články:
- Štrajchpudlíci verze 4.0 (1.8.2024), Josef Vohnout
- Já chci svoji doživotní rentu! (16.12.2023), Challenger
- My máme správný názor založený na datech (11.9.2022), Josef Vohnout
- Ekonomie, peníze a Bitcoin (1.6.2021), Urza
- Z perspektivy bájné Atlantidy (3.9.2018), Urza
- Libeňský most a ekonomická kalkulace (30.4.2018), Urza
- Vykořisťování (20.9.2016), Urza
- Berou stroje lidem práci? (13.3.2016), Urza
12 828x přečteno