Světové dění se poslední dobou mění v groteskně smutný cirkus; sledovat Trumpa, Putina, Chámeneího či Netanjahua (a ten výčet zdaleka není kompletní) by mohla být braková zábava na úrovni telenovely, kdyby výsledkem jejich zvrhlých her nebylo tolik mrtvých, zmrzačených, znásilněných a jinak poškozených. Důsledky válek do české kotliny dopadají naštěstí celkem mírně v podobně zvýšené ceny pohonných hmot či záminky pro (především tu minulou) vládu k omezování svobody slova; v jiných částech světa takové štěstí nemají – platí totiž cenu krve.
anarchokapitalismus
Cesta ke svobodě v praxi
Svoboda je mé celoživotní téma; zkoumám ji odmalička. Hledal jsem ji v demokracii, různých (centralizovaných) utopiích, osvícených monarchiích (s jednoduchou legislativou a drakonickými tresty) i v malém státu, až mě asi před dvaceti lety touha po poznání dovedla ke studiu anarchismu (především anarchokapitalismu); ten jsem zpočátku tvrdě odmítal, až dokud mě pátrání po argumentech proti němu nedovedlo k jeho (zpočátku neochotnému) přijetí. Před třinácti lety (ten čas letí) jsem o něm zde publikoval sérii článků; ta řadu čtenářů popudila – považují ji za snůšku nesmyslů a mě za idiota, jenž jim věří – přesto jsem za většinu jejich kritiky vděčný.
#ne_poslušnosti: Svoboda projevu
První akce #ne_poslušnosti, o které jsem tu před časem psal, měla úžasnou odezvu – větší desítky tisíc zhlédnutí, rozhovor v DVTV, ale především ohlasy diváků (na místě přítomných i online sledujících), ze kterých jasně vyplývá, že nad tématem (ne)poslušností přemýšleli; to mě potěšilo nejvíc, jelikož primárním cílem není nikoho o ničem přesvědčovat, ale dát inspiraci k zamyšlení každému, kdo o to stojí. To mě povzbudilo k dalšímu vystoupení; jeho smyslem bylo poukazovat na (ne)svobodu projevu.
#ne_poslušnosti: Proč veřejně porušuji zákony před kamerou?
Jsou tomu bezmála čtyři roky od doby, co tu vyšel můj poslední text; a údivem mě naplnilo zjištění, že od toho úplně prvního uplynulo více než šestnáct let. Články už moc nepíšu; o to víc však přednáším, debatuji, točím videa, pracuji na další knize (většinu mám napsanou, příští rok snad vyjde), a navíc učím jako dobrovolník v sebeřízené soukromé škole Ježek bez klece v Brně, kde teoretické anarchistické myšlenky svobody mohu žít v praxi, což sice není tak úplně legální, zato rozhodně funkční – jak pro děcka, tak i pro dospěláky.
Štrajchpudlíci verze 4.0
Věrozvěsti příchodu průmyslu 4.0 hlásají příchod zlatého věku lidstva, kdy stroje převezmou práci v automatických továrnách a lidé budou nezaměstnaní se spoustou volného času pro tvůrčí činnost. Nebude nutné se starat o obživu, protože od toho tu bude nepodmíněný příjem. Svět se promění v Utopii. Nic nemůže být vzdálenější skutečnosti, než tohle snění o tom, jak stroje převezmou dřinu, a nastane vláda rozumu.
Díky za Vaše podpisy!
Před měsícem a půl jsem zde žádal o podpisy pro založení politické strany, jejímž cílem bude kandidovat a účastnit se předvolebních bojů; ne však vyhrát volby – proto se zavazujeme složit každý mandát a odmítnout každou politickou funkci. Podpisů jsme potřebovali tisíc; poslali jste nám jich 1332 (a další nejméně stovka je na cestě). Děkujeme!
Nechceme Vaše hlasy! Potřebujeme Váš podpis…
Volby se blíží; a já jsem se s několika dalšími anarchokapitalisty rozhodl založit politickou stranu a kandidovat. Nechceme však Vaše hlasy; coby anarchisté bychom beztak odmítli každou politickou funkci (ne že bychom měli šanci ji získat). Nicméně Vás tímto žádáme o podpisy na petici pro založení strany (potřebujeme jich tisíc). Ptáte-li se, proč zakládáme stranu, když si nepřejeme být (z)voleni, čtěte dál…
Pandemie koronaviru – důkaz nezbytnosti státu; nebo ne?
Někdy na samém začátku koronavirové krize jsem obdržel několik sdělení přibližně tohoto obsahu: „Díky pandemii se jasně ukázalo, že stát nutně potřebujeme, neboť je v této krizi nezbytný; snad už to došlo i anarchistům.“ Ačkoliv mi některá vládní opatření připadala smysluplná, o nezbytnosti státu mě rozhodně nepřesvědčila; ba naopak – neschopnost, zbytečnost, nepotřebnost a škodlivost státu mi přišla zjevnější než obvykle. Začal jsem si tedy dělat poznámky; a během nouzového stavu je průběžně doplňoval. Dnes tento stav skončil, tak se o ně podělím.
Totalita včera, dnes a zítra
Dlouhá staletí či tisíciletí žilo lidstvo v podřízenosti vůči svým vladařům. Ti byli králi z boží vůle, proti čemuž nebylo radno protestovat; a kdo to zkusil, dopadl nedobře. Ne všichni diktátoři dávné minulosti uvrhli své poddané do tuhé totality; ale když se tak stalo, mívalo to určitou podobu: všemocný král, kolem něj rodina a jeho nejvěrnější (ale i pro ty byl král něčím speciálním), pak další dvořané a vlivní lidé; a nakonec chudina, která na ně dřela a vzhlížela k nim.
Perfektní iluze
Horko, nervy, vypětí, brzda – plyn – brzda – plyn; mezí tím však není 200 km/h na závodním okruhu, ale 20 km/h na D1. Příšerné vedro a dusno. Tak nějak probíhala má dnešní cesta do Brna [tuto část článku jsem psal více než měsíc před vydáním]. Proč? Desítky (!) kilometrů dálnice jsou zúžené. Zavře se toho hodně, aby nebyla práce s přiděláváním značení; a s opravou se neukvapujeme, takže v některých zavřených místech ve spárách na vozovce už roste tráva. Jak dlouho na ně nikdo nesáhl? A proč také? Řidič si přece rád počká.

Den mobility Od 16 do 20 hodin? Nechcete to raději nazvat Jdem na večeři nebo tak?
Náš mladej se od mala učil používat InDesign místo Wordu a dodnes v něm udělá vše podstatně rychleji, než ve Wordu. Je to čistě věc zvyku.
Ale nemá pořád konkurenci. Můžete pár programů nahradit, ale kompletní balík, který tak nějak spolupracuje (něřešíme, že co program, to jiné klávesové zkratky, názvosloví a podobné "drobnosti") a v mnoha (...)
Ja cakam ze svetlo do situacie konecne zas vnesie pan Smazal.
těch příkladů je mraky, ten útes se probírá už pár let, pak rostoucí ledovce, rostoucí led na antarktidě atd. akorát mainstrým drží basu s politikou, je to nežádoucí