Povinné testování ve firmách aneb Blue Monday

Pan ministr zdravotnictví si pro nás všechny od pondělí 17. 1. vymyslel hru „Pojďme hledat rýmu“ a to povinně 2x týdně. Myslel jsem si, že pracuji s inteligentními a rozumnými lidmi a tedy budeme hrát zhruba stylem „Tady máš test, plivni, zapiš a jdi makat“.

Již ve čtvrtek přistál v mailu oběžník s interními pravidly, později vylepen na všechny možné i nemožné plochy ve firmě. V „Pokynech k testování zaměstnanců“ po všeobecném úvodu a nutnosti tuto hru hrát, neb nám to bylo nařízeno shůry a my přeci jakožto zodpovědní občané chceme zachránit všechny mrtvé, dále stálo, že byla stanovena „komise dohlížejících osob nad vykonáváním a výsledkem prováděného testu“. Dále pak verzálkami a podtrženě, že neočkované osoby budou od pondělí v prostorách firmy používat respirátor. Ze 13 lidí v našem oddělení jsme tři neočkováni a dva z nás v období hájení po prodělání nemoci.

Pověřené osoby se začaly poplácávat po ramenou, jakou že to dostaly důležitou funkci a za všeobecného veselí se diskutovalo, jaká bude v pondělí legrace. Stále jsem byl optimistou a myslel si, že vše proběhne, tak nějak v normálu.

To jsem ale netušil, jak jsem se mýlil. V pondělí, po příchodu do práce, jsem byl vyveden z omylu. Žel jsem neviděl, jak se tato hra hraje v kolektivu, na to si budu muset počkat do čtvrtka, protože jsem nastupoval jako jediný odpolední směnu.

Ani jsem si nestihl sundat bundu a už mě předvolávala soudružka dohlížející lékařskému vyšetření. Máme na recepci kameru, takže zajisté minimálně půl hodiny před mým příchodem sledovala monitor a čekala, kdy rozrazím dveře. S testováním nemám problém, i když si o tom myslím své a tak jsem ji následoval na hřiště. Musím říct, že její nadšení v očích mě až vyděsilo.

Jak nemám rád kibice, kteří povětšinou dokáží jakoukoli hru pokazit, tak se z řad dohlížejících jeden resp jedna taková přitočila s dotazem „roušku nebo respirátor?“ a já mezi popliváváním odpověděl „třeba konspirátor“.

Po té odcházím ke svému stolu dělat to, proč jsem tady a za co mě platí. Po chvíli přibíhá testovací vyšetřovatelka s tím, že jsem negativní a nezapomene se zeptat, kde že mám respirátor. Odpověď „že asi někde doma“ ji evidentně neuspokojila a s výrazem „tak ty takto“ nasraně odchází.

Za malou chvíli přibíhá paní šéfová s krabicí respirátorů a roušek s dotazem, co prý chci. Po té se stávám majitelem dvou roušek, což je 2x tolik než jsem vlastnil za posledního ¾ roku. Naštěstí mám v šuplíku ještě trochu místa, takže tyto velmi cenné dary mám kam uložit.

Za dalších cca 5 minut přichází majitel s třístránkovým mailem od právníka firmy, který mi podává a vyzývá mě k přečtení si tohoto dokumentu a k nasazení respirátoru. Potupně nasazuji symbol, šéf spokojeně odchází.

Pročtu mail pana JUDra a nic o tom, že by neočkovaní měli nosit ochranu v textu nenacházím. To, jestli má někdo právo vědět, zda jsem očkován nebo ne, teď neřeším a to i přesto, že v rámci dodržování GDPR jsem musel kdysi z nástěnky sundat telefonní seznam lidí ve firmě, aby se tato citlivá data náhodou někdo nedozvěděl.

Každých 5 minut mě chodí kontrolovat místní dohlížející policie zda a jak mám nasazenu ochranu firmy.

Po půl hodině se zjevuje šéf a se ptám, proč mi dával k přečtení onen mail, který se týká testování na pracovišti a jestli tedy chápu správně, že nařízení ohledně ochrany je interní neb v dokumentu o tomto není ani zmínka. „Já ta pravidla nevymýšlím“ říká s dotazem, zda jsem to četl. Říkám, že ano, a že nic jsem nenašel, a že chápu snahu zachránit svět potažmo lidi ve firmě a budu tedy toto nařízení akceptovat. Bere tisky do rukou, že to tam někde viděl. Ukazuji mu pasáž, kde se píše, co se stane v případě, že se zaměstnanec odmítne testovat a tam stojí, že pak má povinnost, aby ochranu začal používat.

Po vyslechnutí si argumentů, že toto dělá pro dobro nás všech s tím, že si nemůžeme dovolit, aby část lidí odpadla do karantény, což by bylo zcela jistě pro firmu likvidační, že nás chce všechny ochránit mi sděluje „Já vás chci donutit nechat se očkovat“.

Krátkou chvíli debatujeme zda si myslí, že můj slinták všechny ochrání, když tady spolu trávíme 8 hodin denně, odpovídá: „tak si to tedy sundejte“.

To že je tady část vlezdoprdelů vím, ale že se budou chovat jako zmrdi až tak, jsem nečekal. Přecházím komentáře, po té, co jsem si zívl, typu „to máš z toho, že nenosíš respirátor“, „teď už budeš zívat až do smrti“ a podobné jen mávnutím rukou s vědomím, že s těmito lidmi určitě už nikdy na pivo nepůjdu, bude-li mi to někdy povoleno.

Každopádně se po dnešku v tomto kolektivu cítím skvěle a těším se na dny nadcházející.

Naše kovidové skóre zatím je: 1 člověk zalehl v době předvakcinační, další 4 v době tečkovací a 1 nesmrtelný v době boostrovací.

Ve čtvrtek máme druhé kolo hry, tak jsem zvědav, jestli si vylosuji nebo mi bude přidělen ten správný balíček a budu na 5 dní vyřazen ze hry za potlesku všech zúčastněných. Jistě by to všem zvedlo sebevědomí a se zadostiučiněním by mohli jít v klidu spát.

23.01.2022 Koťan

Související články: