Novela pandemického zákona skrývá neuvěřitelnou technickou past. Zavádí presumpci doručení SMS za 1 den od odeslání a pokutu 1-3 miliony Kč, pokud obsah SMS neposlechnete. Háček je v tom, že doručení SMS není garantovaná služba – pravděpodobnost, že vám nikdy nebude doručena, je v řádu procent! Nemáte ale šanci to prokázat. Nad doslova každým občanem ČR tak visí Damoklův meč existenční likvidace…
Každý, kdo někdy posílal SMS na silvestra či při jiné události kdy jsou sítě operátorů vytížené, má asi zkušenost s tím, že jím odeslaná SMS přišla protistraně s prodlevou klidně 8 hodin nebo i několika dní. Leckdo také již zažil, že jedna strana odeslala SMS, která však protistraně nikdy nepřišla. Technická omezení a nespolehlivost SMS a GSM při přetížení sítě popisuje Kocman z ISP aliance. To je však jen špička ledovce nespolehlivosti SMS.
Celý smysl novely pandemického zákona je, aby MZČR a KHS dovolil páchat ta nezákonná opatření, která jim doposud pro nezákonnost shazovaly a rušily soudy. Ve smyslu „to, co bylo doteď nelegální, jsme sami sobě právě dovolili zákonem.“ Inspirace Babišem s jeho „já nekradnu, já jsem si jen změnil zákony, aby mi úplně legálně přihrály dotace“ určitě náhodná.
Jedním z nelegálních-pandou-legalizovaných opatření je i udělování karantén a izolací přes SMS. Vládní novela v §8 odst. 1 zavádí uložení mimořádného opatření dle §69 (1)b) ZOVZ „i pomocí prostředku komunikace na dálku“.
Zároveň novela zavádí fikci doručení v §8a (3): „bylo-li oznámení učiněno písemně pomocí prostředku komunikace na dálku, platí, že k oznámení došlo následujícím dnem po odeslání“.
Háček je v tom, že SMS v žádném případě není smluvně garantovaná služba. Naopak, namísto garance pouze slibuje vynaložit určité úsilí, ovšem bez garance výsledku (v anglosaském obchodním právu, které je v tomto exaktnější, by se jednalo o ekvivalent reasonable best effort.)
Viz smluvní podmínky Vodafone, článek 5.2:
Služby vám budeme poskytovat v oblastech pokrytých příslušným rádiovým signálem nebo ve zprovozněných koncových bodech sítě,
a to nepřetržitě a v co nejvyšší kvalitě za podmínek stanovených příslušnými právními předpisy. Vznikne-li v rámci sítě nějaká závada, odstraníme ji co nejdříve
Viz Smluvní podmínky T-mobile, sekce B článek 1.1:
Operátor se zavazuje poskytovat Účastníkům Službu v co nejvyšší možné kvalitě.
Viz Všeobecné podmínky O2 sekce 2.1 a 9.1:
2.1 (kvalita služeb) O2 se zavazuje poskytovat Službu v takové kvalitě, aby požadavky Účastníka byly řádně a včas uspokojovány
v souladu se smluvními podmínkami (…) O2 není povinna hradit Účastníkovi, popř. Uživateli, náhradu skutečné škody ani ušlého zisku, které vzniknou v důsledku a) omezení, přerušení, neposkytnutí či vadného poskytnutí Služby, b) překročení kapacitní meze, poruchy, opravy nebo údržby Sítě či její části, popř. povahou použité technologie
Dobře, operátoři tedy neslibují, že doručí každou SMS, a už vůbec ne že ji doručí v rozumném čase. Jak často se ale něco takového stává?
Český Telekomunikační Úřad vydal v roce 2005 závazné opatření obecné povahy OOP/14/12.2005-43, podle kterého musí každý operátor periodicky hlásit tuto kvalitu – kolik poruch, neprovedených spojení atd. měl. Jsou tam nespojení a výpadky hlasových služeb, SMS se schovávají do kolonky o poruchách.
Hlášení operátorů jsou velmi zajímavá. Srovnání kvality služeb za rok 2020 naleznete v tabulce ČTÚ, a O2 s Vodafonem je občas hlásí i samostatně – hlášení kvality a poruch O2 2013, hlášení kvality a poruch Vodafone 2020.
Nejsou to úplně úžasná čísla – jedná se až o 2% poruchovost ročně! Přitom se v kolonce „Četnost poruch vztažená na účastnické koncové vedení“ týká pouze poruch, které jsou nahlášeny operátorovi – a nikdo si nebude stěžovat, že mu operátor nedoručil SMS.
Další problém je, pokud je koncové účastnické zařízení nedostupné – mobil je vypnutý nebo se jeho majitel nachází třeba na chatě mimo pokrytí signálem. Jednak už kvůli tomu prošvihne 24h lhůtu „fikce doručení SMS“ a může dostat pokutu za neuposlechnutí příkazu, o kterém nemohl vědět. Ale jednak se zde naráží i na dobu uložení SMS v ústředně operátora, která bývá 48-72 hodin. Poté SMS zmizí.
Kvantifikace nedoručení SMS v reálném prostředí je těžší. Selhání v řádu 1-3 % SMS naměřil experiment SMS spolehlivosti v Tanzanii, ale tamní prostředí TelCo služeb nemusí být vypovídající a šlo relativně malé množství SMS.
Podstatně reprezentativnější jsou data inženýrů z IEEE, které nejmenovaný severoamerický TelCo operátor pustil ke svým provozním logům. Analýza IEEE spolehlivosti SMS zjistila, že až 5 % SMS je za zcela normálního provozu nedoručeno operátorem!
Z 5,1 % SMS zpráv, které byly nedoručeny, bylo 3,5 % nedoručeno z důvodu překročení limitu opakovaných pokusů o doručení SMS střediskem a 1,6 %. To ale nutně neznamená, že na vině byl telefon příjemce.
IEEE uvádí, že 86,4 % marných pokusů o doručení selhalo z důvodu týkajícího se statusu cílového zařízení – ovšem nikoli pouze příjemce bez signálu či se zaplněnou pamětí SMS zpráv, nýbrž i z důvodu opakovaného signálu obsazeno, nebo protože cílové zařízení nereagovalo na signál.
Dalších celých 12,8 % marných pokusů o doručení selhalo z důvodu síťové chyby na straně operátora v routování – byla špatně nebo už zneplatněna sestavena cesta signálu k doručení zprávy, ale operátor přesto nefunkční route dál používal až došlo k expiraci SMS nebo překročení počítadla neúspěšných pokusů.
A zbývajících 0,4 % marných pokusů o doručení selhalo z důvodu selhání síťových prostředků – nedostatku systémové paměti apod.
To všechno platí pro normální provoz – pokud je síť zahlcena množstvím SMS jako např. na Nový rok, počet selhaných, zcela nedoručených SMS se pohybuje nad hranicí 20 %!
Z toho všeho plyne, že v podmínkách ČR řádově jednotkám procent lidí žádná SMS z Hygieny nikdy nepřijde. Jenže presumpce doručení novelizované Pandy je chce trestat likvidační milionovou sankcí za to, pokud se podle nedoručené zprávy nebudou chovat do 24h po odeslání!
Nikdo pak samozřejmě nemůže prokázat, že mu zpráva nebyla doručena, protože se nedostane k logům operátora – ty by sice měly existovat podle Data Retention, ale nikomu je nevydají a kdo ví, v jaké formě je logují.
Novela pandemického zákona je tak protiústavní, protože ukládá občanům technicky nesplnitelnou povinnost, proti které se nemohou ani soudně bránit.
Novela je samozřejmě protiústavní i z celé řady jiných důvodů – jednak je výsměchem právnímu státu, aby si úředníci napsali zákon, který jim legalizuje doposud nezákonné jednání za cílem obcházet soudy.
Dále je tu flagrantní porušení Ústavního principu proporcionality práva. Pandemický zákon již od začátku naprosto svévolně a nevědecky všechny své restrikce zdůvodňuje „likvidací epidemie COVID-19“, což je hrubě nepřiměřené způsobeným represím. Ústavně přiměřeným cílem by mohla být např. „ochrana zdravotního systému před přetížením“ apod., ale nikoli nevědecká a v praxi zdiskreditovaná doktrína „ZERO COVID“, která popírá základy biologie.
Protože je totiž COVID-19 zootické onemocnění, nikdy není možné je „zlikvidovat“ pokud by nebyly zlikvidovány všechny rezervoáry viru – tzn. nejen navozena 100% imunita celé lidské populace, ale i vymýceni všichni savci, kteří mohou COVID přenášet, od chráněných covidových netopýrů přes covidové norky až po covidové křečky.
Celkově vzato tato vládní novela popírá všechny zásady ústavnosti i právního státu, je projevem babišovského pohrdání zákony a svévole, a v žádném případě nesmí projít. Pište a volejte svým poslancům a senátorům a zastavte ji, dokud je čas!
(432x známkováno, průměr: 1,15 z 5)