Ať chceme, či nechceme, historie nás všechny provází den co den. Lhostejno, co děláme, jakou máme v práci pozici, jak jsme vzdělaní, či jakým způsobem vnímáme svět, všichni jsme postiženi (někdy positivně, někdy negativně) historií našeho národa, kontinentu či lidstva. Každému Čechovi cosi hrkne v palici, když uslyší slovo „Mnichov“, každý z nás aspoň trochu vnitřně (možná, že podvědomě) se zachvěje, když uvidí naše korunovační klenoty. Stejně tak se všichni tak trochu bojíme v temné uličce hloučku dvaceti rómských spoluobčanů, kteří vypadají, že s vystřelovacím nožem umí zacházet mnohem lépe, než s učebnicí zeměpisu, či matematiky a kolem kterých musíme […]

Kromě základních občanských dovedností, jako je třeba platit daně a nic za to od státu nepožadovat, znát hychykyrydytyny … ….nebo telefonní číslo na hasiče a umět se ubránit útoku utlačovaných příslušníků frustrovaných menšin vzniká pomalu ale jistě ještě jedna. Fandit fotbalu a vědět, kdo je česká superstar. Trpím. Začalo to předminulý týden, kdy mi pár Němců nezávisle na sobě pogratulovalo a následně kondolovalo k výhře a prohře českého teamu v jakémsi mistrovství. Měl jsem zpočátku okno. Mysleli si, že když to prožívají oni, tak že zákonitě musí každý. Sportovní stránku novin odkládám bez přečtení a s výrazem, s jakým se […]

Na rozdíl od rasově motivovaného nepřinesení piva nebyla moje zkušenost z neděle 27.6. způsobena spektrálně nepřijatelným provedením gesichtu. Byla způsobena fotbalem. Už jsem si (nerad) zvykl na určitá specifika života v Čechách, shrnutelná do věty „co chci mít provedeno dobře, musím si udělat sám“. Tedy, ne že bych na tohle nebyl zvyklý už několik desítek let z doby, kdy jsme byli členy východoevropské unie RVHP. Spíš je to rozčarování z faktu, že tenhle princip pořád ještě nezmizel. Jakž takž ještě rozumím, že na větších prosperujících firmách mohou vohnouti úspěšně dlouho parazitovat – oni se „pouze“ vezou na káře, kterou táhne […]

Přestrojil jsem se za Che Guevaru a vnikl do kanceláře našeho odborového předáka a zadáka současně, abych mu tam sebral něco fakt hustýho. Upozorňuji, že po přečtění toho, co napíšu níže, už váš svět nebude nikdy takový, jako byl předtím. Jedná se o volbu srovnatelnou s dilematem Nea, který si vybíral mezi rudou a modrou kapslí. Pokud tedy chcete vidět, co se honí komoušův v hlavě, pojďte dál. Jestli se na to ale necítíte, radši jděte někam jinam.         Komunistické podzemní periodikum se jmenuje Kovák, týdeník odborového svazu Kovo, je ze 3.6.2004 a stojí 6Kč. Za cenu […]

Článek obsahuje sprostá slova, takže by ho neměl nikdo číst. Neodradil jsem Vás? Ok, tak do toho… Tedy k tomu co se stalo. Jedu po ránu do práce a jsem na pomezí spánku, rozespalosti a úvah co mne zase „hezkého“ čeká. S vědomím, že zázraky se občas dějí, koukám že se uvolnila sedačka v tramvaji. Charakterně toho využiju a neutrálně čučím z  okna. Koukám po lidech venku a při spatření asi stopáté prudce moderní slečny ve zvonáčích muj mozek mi automaticky hodí informaci že je patrně nějaká továrna kde je lisují, podobně jako miss, nebo takzvané superstar. Jinak si to […]