Je mi 22 let, žiji na severu Čech. Odmalička jsem se snažil žít jako moji rodiče, slušně, spořádaně, mít jednou auto, děti, baráček na vesnici. Měl jsem vcelku pěkné dětství, vyrůstal jsem převážně na vesnici, i když jsem bydlel ve městě. Dodělal jsem si střední průmyslovou školu a jelikož jsem zjistil, že vysokoškolská matematika není nic pro mě, začal jsem se ucházet o zaměstnání. Do té doby byl život jedna velká pohoda, prakticky bez starostí. Každý den po škole jsem chodil na brigádu, přivydělával jsem si počítači v jedné firmě, získal jsem celkem slušné zkušenosti, každé léto jsem byl alespoň […]

Můj názor na záměr zvaný Die Netzwerkpartei poté, co pominulo počáteční okouzlení.   Politická strana jako taková s náležitostmi a strukturou, na kterou jsme v české prostředí zvyklí u hlavních hráčů ČSSD a ODS, je nepochybně svinstvo. Kromě obecně známých negativních jevů, jako třeba vliv velkých firem na politické strany, které pak slouží jako jejich zakázkové kanceláře, je zde jeden efekt, který mě vadí zdaleka nejvíc. Totiž schovávání se různých zmrdů a vohnoutů za strukturu a jméno politické strany. Když sleduji některé poslance ČSSD v akci, nemohu uvěřit tomu, že takové dementy někdo zvolil, a když slyším ty jejich tlachy […]

…tak jsem napsal director! Soudruh Kraus je bezesporu výjimečným jevem české politiky. Ve sněmovně tráví již dvacátý rok. Devětadvacetiletý Kraus začal úřadovat ve sněmovně ve věku pouhých dvaceti devíti let. Již tehdy dovedl snaživý komunistický zmrdeček pojmenovat naléhavé společenské potřeby: „Soudružky a soudruzi, jak vyznělo z nedávných zasedání nejvyšších státních orgánů, realizace zásad přestavby hospodářského mechanismu si vyžádá značné změny v našem zákonodárství“. To je jistě věta, se kterou by se i nyní dala udělat díra do české politiky, stačilo by slovo „přestavba“ nahradit „reforma“ a nejvyšší státní orgány by se mohly nazvat prostě grémiem. Po „revoluci“, či revoluci, jak […]

Kdysi si lidé pamatovali doslovné vyprávění celých dějin. Proč? Asi chtěli na zemi zanechat svou stopu. Časem jsme o kvalitu paměti přicházeli, cvičili jsme jiné dovednosti. Bylo to naše rozhodnutí nebo záměr „z nadřízeného prostoru“? Mně se jeví, že šlo o záměr. Příroda neměla důvod takovou výhodu postupně likvidovat, nebo ano? Podobně mě zaráží, proč se rostliny nenaučily chodit, když už žerou maso. Zkrátka membrány mezi „úrovní samořiditelnosti“ si příroda stanovila sotva. Boha si lidé posadili vždy tam, kde jim rozum nestačil. Inspirace je něco jako vhlédnutí. Nápověda. Ta má svou protiváhu v naší lenosti, hybné síle pokroku. Proč zajíce […]