Je mi 22 let, žiji na severu Čech. Odmalička jsem se snažil žít jako moji rodiče, slušně, spořádaně, mít jednou auto, děti, baráček na vesnici.
Měl jsem vcelku pěkné dětství, vyrůstal jsem převážně na vesnici, i když jsem bydlel ve městě. Dodělal jsem si střední průmyslovou školu a jelikož jsem zjistil, že vysokoškolská matematika není nic pro mě, začal jsem se ucházet o zaměstnání. Do té doby byl život jedna velká pohoda, prakticky bez starostí. Každý den po škole jsem chodil na brigádu, přivydělával jsem si počítači v jedné firmě, získal jsem celkem slušné zkušenosti, každé léto jsem byl alespoň jeden měsíc na brigádě, odváděl jsem daně, prostě žádná černota. Z mých ušetřených peněz jsem si tenkrát koupit auto, na které jsem platil, dával jsem ho postupem času do pořádku, vybudoval jsem si vlastní internetové stránky s klubem Italských aut, prostě jsem se snažil žít hlavně pro svoje koníčky. Díky tomu sice neumím hrát ani fotbal, ani hokej, ale jsou to věci, které mě nikdy nelákali, tak proč se jim někdy věnovat?? Tehdy jsem si říkal, že život není tak špatný, že všechno není tak zlé a že když člověk chce, může se mít dobře. Hned po první návštěvě Úřadu práce v Mostě, kdy mi bylo řečeno, že mám osobní automobil, že jsem vlastně bohatý, takže ho mám prodat a že nikdo nebude dotovat příživníky, jako jsem já. Ptal jsem se, jak jsou na tom cikáni, kteří nemají od auta papíry a jezdí na černo. Paní mi řekla, že jsem jí to neměl říkat, a že mám smůlu, protože kdybych to auto nepřiznal, stejně by to nikdo nikdy nezjistil a že to tak dělá každý. Říkal jsem si, dobrá nic s tim nenaděláš, vyděláš si peníze jinde.
Po třech měsících hledání práce jsem konečně něco našel. Industrial Engineer jr.v jedné zahraniční firmě, navíc komunikace hlavně v angličtině, vypadalo to dobře. Jelikož si měl zaměstnavatel vzal z pracáku, dostal od něj příspěvek. Dělal jsem od rána do večera, do toho jsem opravoval a upravoval moje milované auto, dělal věci pro klub, prostě jsem se nezastavil. Po třech měsících v práci (měl jsem na starost zavádění 5S, Poka Yoke, Kanban, atd, bylo mi 20) mi řekli, že odemně očekávali víc, a že to semnou ještě zkusí, ale jakoby externí zaměstnanec. Příspěvek byl pak ještě větší. Dělal jsem prakticky za pakatel od rána do večera, na nic jsem neměl čas, v práci jsem byl neustále pod tlakem mého neschopného šéfa.
Mezitím jsem si bokem vydělal na lepší auto, našel jsem zálibu v tuningu (nemysli spoilery a doplňky ala Interspar), ale úpravy motorů, jejich charakteristiky, chování, atd. Pořídil jsem si Fiata Uno Turbo i.e., se kterým jsem jezdil hlavně na sprinty porovnávat s kolegy, kdo jak dalece upravoval a snažil se. Za dva roky jsem si získal poměrně dost přátel z okolí úprav aut, přes profi firmy, pořadatele tuningových akcí, samotných majitelů a fandů do úprav aut. Proč jsem tohle psal? Myslím si, že jsem se snažil.
Nyní pracuji pro větší českou firmu na severu Čech, lidi zde si váží mých dovedností, do práce chodím tak jak mám, nemusím tu zůstávat déle, zaměstnavatel si mě váží stejně jako já jeho, nemarodím, funguje tady určitá harmonie. Nemusím chodit na zbytečné meetingy, nemusím poslouchat kecy, které nikdy nebudou pravdivé, nemusím poslouchat jak jsem neschopný a nemusím si nosit do práce jídlo. Do včerejšího dne jsem měl i dvě auta. Fiat Punto GT, kterých u nás v ČR moc není, a již výše zmíněné Uno Turbo po vcelku brutálních úpravách motoru. Přes jiné turbo, jiný tlak paliva, tlak na turbu, jinou hlavu, intercooler, výfuk, hadice, kompletní GO motoru, po snížení hmotnosti, přepracování elektroniky, interieru, atd. Hádejte co se stalo? Včera mi moje milované Uno ukradli. Asi nějací cikáni, kteří semnou stáli na pracáku v jedné frontě, asi se chtěli jenom svézt, pak to někam zapíchnout, oberou to, jiní cikání to dají do šrotu a mají vyděláno. Když je někdo zastaví, nemají jim co vzít, tak je nechají být, nebo nějaký blbec, kterému jsem ujel na sprintu a teď se mi pomstil? Co je naplat moje roční práce, shánění dílů, které u nás nejsou k dostání, co všechny ty peníze, úsilí? Všechno přijde vniveč. Přemýšlím, jestli má cenu dnes vůbec něco dělat jen tak pro radost? Proč? Proč si my, jako tupý stát plný volů necháváme tohle líbit? Proč jsme tak pohodlní? Jak si alespoň trochu užívat svých zájmů, když nemáte miliony ani statisíce? Já nechci jen přežívat, ale jak je vidět, asi to jinak nepůjde. Udělám něco, zase mi to někdo zničí. Já nechci pomstu, chci jen spravedlnost. Ano, je pravda, potkat toho zlodějíčka, asi by nějakou dobu, jestli vůbec nechodil po svých. Škoda, že by za to potrestali mě, protože jsem ho buď diskriminoval, nebo nesouhlasil s navrácením mého majetku, nebo se ho právě snažil vrátit a já jsem ho vlastně napadl. Poslední dobou mi opravu připadá, že zákony jsou napsány proti nám, ne pro nás. Kdo zákony porušuje, má se dobře. Ale kdo zákon poruší jednou, je hned zle. Každý to vidí a nikdo s tím nic neudělá. Proč necháváme cikány žít? Proč jim cpeme peníze za to, že nás okrádají a to ještě dvojnásob? Na soc. výdajích a našich daních? Vždyť takový bordel nemají ani v Americe. Mám rád Čechy, ale asi tady nezůstanu.
Češi pitomí líní, nikdo z nás nezbyde!
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)