Odpor proti koronafašismu

*V jednotě je síla!* Nalijme si čisté vody. Nikdo jako osamocený jedinec zdivočelý fašistický stát, agenty nepřátelských mocností ani aktivistické jasánky neporazí. Mají na své straně peníze, zákony, média a dočasně i armádu a policii.

To vše ale platí jen do okamžiku, kdy si každý slušný člověk uvědomí jednu podstatnou věc.

Nás jsou miliony, jich je pár. Oni jen hodně křičí, zatímco ty miliony často nekonají, hádají se nebo mlčí. Rozhádané, neorganizované jednotlivce je snadné ovládat na principu taktiky Rozděl a panuj.

Je také snadné fašisovat atomizovanou společnost salámovou taktikou vaření žáby.

Jakmile se ale tito jednotlivci začnou organizovat do skupin a následně do jednotného hnutí, nastává revoluční změna, proti které je každý totalitní režim bezmocný. Čím víc následně na organizovaný národ tlačí, tím větší vzniká protitlak. A když zatlačí ještě víc, celý národní kotel vybouchne a smete všechno, co mu stojí v cestě.

Totalitní stát a fašisté mohou zajít jen tam, kam jim my sami svou nejednotností, rozhádaností a nečinností dovolíme. Když jim to nedovolíme a začneme organizovaně bojovat, jejich postup skončí.

Odpor a boj může mít mnoho podob, měkčích i tvrdších, které si po předmluvě nastíníme.

Předmluva

Lidé se často ptají, co mají vlastně proti nastupující totalitě, státním represím a proti fašisujícím aktivistům dělat.

To je v zoufalých a krizových situacích naprosto rozhodující a správná otázka.

Slušní lidé se často chtějí postavit na odpor, ale vlastně nevědí jak. A tak volí neefektivní řešení, která nedosahují cíleného efektu nebo postup totality a fašistů jen zpomalí.

A když navíc v rozhodných situacích národu chybí lídři s vizí, kteří lidi v boji vedou, je boj předem prohraný.

Už mnoho let čelíme nepřátelské propagandě, která nám denně vyřvává na všech úrovních, jak jsou Češi a český národ zbabělí, neschopní a nebojují. Snaží se, aby o tom tisíckrát opakovanou lží přesvědčili většinu lidí.

Ale není to pravda. Český národ a většina českých občanů jsou v jádru schopní, odvážní a umí zatraceně dobře bojovat, když se tak rozhodnou. Většinu našich dějin čelíme nějaké formě nepřátelské agrese nebo genocidy.

A víte, co po tom všem a po tisíci letech? Pořád jsme tady! Zatímco jiní už dávno nejsou. To o něčem svědčí.

Máme být na co hrdí, máme slavné dějiny a slavné předky, kteří si nenechávali srát na hlavu.

Na jednu prohru máme v minulosti deset výher. Jen nepřátelská, protičeská propaganda tu prohru extrémně zveličuje, zatímco o výhrách mlčí. A tu profesionální protičeskou propagandu opravdu potřebují, protože se mají čeho a koho bát, a dobře to vědí. Češi jsou totiž ve své podstatě mírumilovní pacifisté, kteří se neradi rvou a neradi válčí. Ale, jak už se jednou opravdu naserou, tak se zvednou jako ničivá lavina a nakopou všem prdele.

V celé historii se evropští vládcové v přípravě válek snažili o jednu věc – mít na své straně Čechy.

S Čechy na své straně se totiž zpravidla neprohrává. Jsou výjimečně chytří, schopní a umí bojovat.

Zatímco je nejhorší mít je proti sobě jako válečníky a ještě horší jako smějící se sabotérské bestie.

My Češi zatraceně dobře víme, jak přežít a také, jak bojovat. V naší slavné české historii je hodně příkladů, kdy jednotný český odpor vyděsil nejen lokální vládce či protektory, ale celou Evropu. Máme na čem stavět. Jen se musíme vrátit ke kořenům. Vlastenectví. Jednota. Loajalita.

Ve válce vždy vyhrává ten, kdo je lépe organizovaný, jednotný, má lepší strategii, lepší spojence a lepší technické prostředky. Anebo ten, koho je víc a používá hrubší sílu. Ideální je tyto roviny spojit.

Ano, statečný hrdina se může odvážným osamoceným činem sebeobětovat a teoreticky strhnout lavinu.

Ale zpravidla jen skončí jako zapomenutý pěšák v běhu dějin, který nic nezměnil a obětoval se zbytečně.

Statečnost a sebeobětování má totiž smysl, pokud volíte správné prostředky, ve správný čas a na správném místě.

Tato předmluva je opravdu důležitá, protože desítky let nepřátelské propagandy už pomalu přesvědčilo část národa, že jsme malí, neschopní a zbabělí. Naserte na hroby těch vlastizrádců a agentů, kteří to v naší zemi šíří.

Až oni budou historií, my tady stále budeme, jako vždycky.

Problém našich nepřátel vždy byl a je přesně opačný. My Češi jsme inteligentní, hrdí, schopní, nebezpeční.

A takové národy se musí nejvíce lámat totalitními represemi a tlačit k zemi. Protože, když jen trochu povolíš, postaví se, narovnají záda a udělají si doma pořádek.

Vážení Češi a Češky, náš problém vůbec nejsou naši nepřátelé a nikdy nebyli. Náš problém jsme vždy byli a jsme jen my sami. Zvedněme se, narovnejme záda, přestaňme se hádat, podejme si ruce a udělejme si v naší krásné zemi pořádek. Je jen na našem rozhodnutí a na povaze nepřítele, jestli to uděláme mírovými nebo násilnými prostředky. Ale jak se společně narovnáme a zvedneme, nemůže nás nikdo zastavit.

Nezapomínejme na naši sílu, na naše slavné předky, na všechny vítězné české bitvy a války.

Těch pár malých historických exkurzí, kdy jsme takticky ustoupili velké přesile, na tom nic nemění.

Ve skutečnosti to nebyla zbabělost, ale pragmatičnost, kdy jsme šetřili našich vlastních lidí i nevinných lidí v řadách našich nepřátel. Ale vždy dobře zvažme, kdy je na místě takticky ustoupit a kdy se MUSÍ bojovat.

Vzdání se bez boje ve špatně vyhodnocené situaci poznamená národ na desítky až stovky let.

A proto se už zásadně bez boje nevzdávejme. Když to bude každý vědět, k boji s námi ani nedojde.

Víte, čeho se každý totalitní režim a všichni fašisté bojí nejvíc?

Dobře organizovaného masového odporu.

A víte, čeho se doslova děsí? Když takový odpor vedou charismatičtí, zásadoví, vlastenečtí lídři.

A víte, kdy je s fašismem konec? Když ty lídry nejde zastrašit, zkazit ani koupit, protože to dělají pro své ideály, hodnoty, vize a pro svůj národ. Proto se stali všichni zásadoví vlastenci a vlastenectví největším nepřítelem státu. Jsou pro režim opravdu nebezpeční.

Jistě jste si všimli, že politické strany jako prostředky odporu proti totalitním opatřením a fašisaci společnosti zcela selhávají. Skutečná opozice neexistuje, nebo je pro nedostatek finančních i mediálních prostředků, lídrů a vizí neúčinná. Je to proto, že to jsou -jejich- zbraně, ne naše. Každá finančně zajištěná a mediálně pokrytá politická strana se nezodpovídá svým voličům, ale svým sponzorům (kmotrům). Proto nikdy nebude zastupovat zájmy občanů, ale vždy zájmy kmotrů. Proto také nemůžou stranické společenské systémy fungovat pro dobro občanů a národa. Nezakládejte tedy politické strany, ale národní hnutí. To může měnit podstatu problémů, jak mimo politiku svým tlakem, tak následně v politice. Nechtějte měnit vlády, chtějte měnit Ústavu, zákony, praxi a režim. Změna vlád, premiérů, ministrů v rámci totalitního režimu totiž vůbec nic neřeší. Za jednu loutku přijde jiná a vše zůstane stejné resp. zpravidla bude stále horší.

V normálním stavu musí být dobře napsaná Ústava ve svém základu nedotknutelná. Špatně napsaná Ústava v totalitním režimu se ale naopak musí roztrhat a napsat znova. Je důležité si uvědomit, kolik v našich životech ústavně-právní principy určují, zajišťují nebo také ničí. Proto je Ústava jako právní základ státu tak důležitá, je to opora občanů a národa. Samozřejmě platí, že kdo si svou Ústavu nechrání, tomu ani sebelepší nepomůže.

Proč se vpodstatě nedá nastolit jakoukoliv změnu k lepšímu v rámci stranické politické soutěže?

Protože se o žádnou soutěž nejedná. Všechny úspěšné strany vlastní stejný tým kmotrů a ty potenciálně nebezpečné jsou už v zárodku zlikvidovány, jejich lídři kriminalizováni nebo nemají peníze na kampaně.

Je to proto, že v běžném politickém boji se hraje podle -jejich- pravidel, s jejich rozhodčím a na jejich hřišti. Když hrajete na cizím hřišti podle cizích pravidel, většinou nemůžete vyhrát, i když budete lepší.

Proto je potřeba přenést hru na vaše hřiště a začít hrát podle vašich pravidel. Musíte nepříteli vnutit svou vlastní hru a vaše vlastní pravidla.

Honěná myš nikdy nevyhraje, leda v animácích. Když se otočí, změní se na tygra a začne honit nepřítele, stává se on myší, která neodvratně prohraje. Takže, když se kdokoliv ptá, jak bojovat proti totalitě a fašistům, je tu jednoduchá principiální odpověď, ze které můžete vycházet. Přestat být myší a stát se opět českým Lvem.

Postavte se na odpor. Přestaňte zlu a sviním ustupovat. Přeberte iniciativu. Přestaňte dodržovat špatná pravidla. Začněte nepříteli diktovat vaše vlastní pravidla. Přestaňte se přizpůsobovat totalitě, ovlivněte vaše okolí, aby se muselo přizpůsobit vám.

Co je důležité a co už jsme si řekli v úvodu. Aby tato strategie zafungovala, nesmí ji dělat jen osamocení jednotlivci, musí jít o organizovaný lokální a následně díky tomu celonárodní odpor.

Co je nutné si také uvědomit. S rozumným člověkem se vždycky nějak domluvíte, minimálně na tom základním vzájemném respektu a na nenarušování svých teritorií a práv. S blbcem a sviní se po dobrém nedomluvíte. Funguje na ně jen hrozba hrubé síly a přesila. Výjimečná situace vyžaduje výjimečné prostředky.

Nesmíme být naivní a bojovat měkkými prostředky s těmi, kteří na nás používají ty tvrdé.

Měkké prostředky boje platí jen na toho, kdo nepoužívá ty tvrdé. Na nepřítele s tvrdými prostředky musíte použít ještě tvrdší, jinak nelze vyhrát. Někdy jde vyhrát nenásilně, jindy to jinak než silou nejde.

Popíšeme si základní principy a prostředky odporu a boje.

Jistě si je bez problémů aplikujete na současnou situaci.

Řešení – jednotlivci

Řekněte NE.

Slovo Ne má totiž obrovskou sílu a občané ho málo používají, když s něčím nesouhlasí.

Chce po vás někdo cizí něco, s čím zásadně nesouhlasíte? Řekněte mu do očí hrdě své Ne. Odmítněte to a tečka.

Nejspíš ho to vyděsí, protože to ještě nezažil.

Nedodržujte špatná pravidla, která nefungují, škodí nebo nedávají smysl. Nechcete to dělat? Nedělejte to!

A dávejte to jasně najevo, aby to viděli všichni kolem. Tím dodáváte odvahu ke stejnému činu i všem ostatním kolem sebe.

Věřte v dobré lidi. Není pravda, že jsou všichni blbci, svině, zbabělí, neschopní. To jsou jen tyhle hovada nejvíc vidět. Dobrých lidí je pořád hodně, dejte jim i sobě šanci. Mluvte spolu, spolupracujte, pomáhajte si, dělejte své nejbližší okolí i svět lepším místem k životu.

Postavte se bezpráví, zlu a sviním jasně, tvrdě a nekompromisně veřejně na odpor. Většina sviní a krys je zbabělá, jsou to přece jen svině a krysy. Dovolují si, jen když sami vidí zbabělost nebo jsou v přesile nebo mají podporu státu a jeho orgánů.

Když to bude jeden na jednoho, nikdy neustupujte. Když to bude proti dvěma, zvažte poměr sil a jestli nemůžete jednoho z protistrany získat na svou stranu. Když to bude proti třem a více, zvažte taktický ústup a přiveďte si posily. Kdo na to má fyzickou, psychickou i rétorickou sílu, měl by se postavit i přesile tam, kde je to efektivní a rozumné.

Zastaňte se napadaných a šikanovaných lidí. Kdekoliv v kolektivech, na ulici, na úřadech. Nečekejte, že to někdo udělá za vás. Příště taky nemusí být nikdo, kdo by se zastal ve stejné situaci vás. Jakmile se už jeden dva lidé postaví agresorovi na odpor, vyděsí ho to k smrti a uteče nebo se bude zkoušet domluvit.

A když to nepůjde po dobrém, tak se vy muži nebojte použít fyzickou sílu. Někdy to jinak pro pacifikaci agresorů a nastolení pořádku nejde. Svině spoléhají ze zkušeností na to, že je nikdo nesrovná do latě a dokud nezažijí, že za své činy nesou následky, tak se nezklidní a budou to dělat zas.

Chcete změnu k lepšímu? Jděte příkladem a buďte vy tou změnou. Pak se přidají další a další.

Nepřesvědčujte přesvědčené a ty, které nelze přesvědčit. Je to ztráta času, blbce ani propagandou vygumovaného lumíka a zombíka o ničem nepřesvědčíš, aktivistu už vůbec ne. To je častá chyba.

Působte na nerozhodnuté lidi a na umírněné sympatizanty, abyste z nerozhodnutých udělali umírněné a z umírněných radikální. Chovejte se k nim slušně, nenadávejte jim, nekritizujte je. Prezentujte jim mírnou formou fakta, argumenty, zamyšlení k tématu, chyby nepřítele a jděte jim sami příkladem v tom, co po nich chcete. Do ničeho je nenuťte, jen jim ukazujte cestu. Vy můžete ukázat cestu, oni po ní musí chtít jít.

Mluvte řečí toho, komu chcete něco sdělit. Jinak musíte stejnou věc říct muži, ženě, kamarádovi, oponentovi.

V argumentaci s rizikovými přijímači nepoužívejte odkazy s názvem režimem dehonestovaných zdrojů, použijte pouze citaci nebo celý článek. Když dáte jen odkaz na mainstreamem ovlivněným lidem dehonestovaný zdroj, tak na něj ani nepůjdou.

Nepodporujte a nevolte menší zla. Volba menšího zla je volbou zla a podle toho to dopadá.

Volte menší a větší dobro. Podpořte -radikální- občanské lídry a hnutí. Neřešte, jestli máte shodné či rozdílné sekundární idee a názory, to vůbec není důležité. Neřešte, jestli mají peníze na kampaně a možnost splnit totalitní omezení totalitního státu pro vstup do nějakých komor. Dokud je nepodpoříte vy i vaši příbuzní a kamarádi, tak tu sílu nezískají a nebudou moci zastupovat vaše zájmy.

Máte společné hlavní cíle? Jsou to vlastenci? Podpořte je.

Slovo je zbraň. Čin je kulka.

Šiřte důležité informace, fakta a pravdu. Vyvracejte lži, propagandu, demagogie.

Mluvte, pište, působte na lidi kolem sebe v rodině, ve škole, na pracovišti, v hospodě, na internetu.

Nebojte se mluvit o tom, o čem se mluvit nedoporučuje. A vždy, když je to potřeba, podložte svá slova činy.

Každé zlo potřebuje jedinou věc, aby uspělo – aby slušní lidé nic nedělali a mlčeli.

Informace je moc.

Hledejte si informace z různorodých zdrojů (alternativních i mainstreamových), naučte se je třídit, dávejte si je do souvislostí, porovnávejte je s historickými opakovanými jevy, přemýšlejte a utvářejte si vlastní myšlenkové závěry.

Mnoho lidí dělá chybu v tom, že sbírá informace jen z mainstreamu nebo naopak jen z alternativy.

Zdroje nedělíme na alternativní a mainstreamové, ale na kvalitní a nekvalitní. Pamatujte, že fakt je faktem bez ohledu na to, jestli ho konstatovala alternativa nebo mainstream. Ohledně kvality zprávy není důležitý pošťák, ale obsah dopisu. Fakt, že současná mainstreamová média dosáhla bodu, kdy jsou v nich faktické jen sportovní výsledky (někdy ani to ne), je jiná rovina.

Nesnažte se jen o to, aby vše zapadalo do vašeho světonázoru z vašich oblíbených zdrojů, ale abyste našli pravdu a udělali si rozumný závěr. Rozdělujte informace na ověřená fakta, na domněnky a na subjektivní názory, a podle toho je prezentujte ostatním.

Ohledně tvoření vlastního světonázoru pamatujte, že historii píší vítězové válek, současnost vládní vrstva a její propaganda, ale budoucnost píšete vy a vaše děti.

Nepoužívejte dehonestační nálepky, pokud to není vyloženě nutné vůči nepříteli.

Snažte se u lidí hledat to, co vás spojuje a ne to, co vás rozděluje. To přes nálepky, šuplíky, krychle nenajdete.

Pozor, když naopak dehonestační nálepky používá nepřítel na vás, musíte použít adekvátní na něj.

Naučte se podívat na lidi, život a svět i mimo svou světonázorovou krychli a sociální bublinu.

Často zjistíte, že je všechno jinak, než je to ve vaší krychli a bublině.

Naslouchejte lidem, místo abyste je kritizovali a uráželi. Nehledejte v diskusi jen potvrzení svých názorů a ideí, ale pravdu. Diskuse není o tom, kdo má ten nejlepší názor, ale o výměně ideí, názorů, zkušeností. Jen když budete mít k ostatním diskutujícím respekt a oni k vám, může být diskuse přínosná pro obě strany.

Ignoraci si zasluhují jen nepoučitelní, nenapravitelní blbci. Ale věřte, že těch zase tolik není. Pozor na to, že pokud vám přijde většina lidí jako blbci nebo blázni, zpravidla nebude problém jen u nich.

V blázinci bývá nejtěžší rozeznat, jestli jste pacient nebo primář a na které straně zdi stojíte…

Nejlépe na tom mentálně bývají zpravidla ti, kteří si uvědomují, že jsou letadlo se spoustou diagnos.

Inteligenčně a vědomostně pak ti, kteří chápou, že stále mnohé neví a že se mají pořád čemu učit.

Naproti tomu ti nejhorší pacienti mají vždycky ve všem pravdu a jsou naprosto dokonalí.

Nebojujte prohrané bitvy, pokud to nemá žádný pozitivní dopad.

Předem ztracený boj má smysl, jen když není jiné východisko nebo tím dosáhnete nějakého cíle.

Pokud je jiné lepší řešení, nebojujte zbytečně. Jen tím ztrácíte energii a sílu na boj, kde půjde vyhrát.

Jděte důstojně a včas pryč, když nelze dosáhnout vašeho cíle nebo je někdo v přesile nebo je situace pro vás jako hlava 22. Hodně konfliktních situací vyřeší jednoduše odchod. Ne zbabělý, ale se vztyčenou hlavou a podle vašich pravidel. Je už na vás, jestli na odchodu protistranu pošlete do prdele, profackujete, slušně se rozloučíte, řeknete Sbohem nebo konstatujete „Lev krys neloví“. Nezapomínejte, že když se začne slušný člověk hádat s blbcem, tak za chvíli už se hádají jen dva blbci. A také na to, že kdo se pere v žumpě s prasaty, vždy se ušpiní. Ušpinit se má smysl, když tu žumpu i s prasaty můžete vykydat.

Pozor, tato i následující položka není myšlena jako návod na útěky a zbabělost tam, kde se bojovat má a musí.

Je pouze příkladem strategického pragmatismu, kde jeden krok vzad či stranou může znamenat deset dopředu.

Změňte cílovou osobu vašeho konání. Není člověk, není problém. To platí doma, ve vztahu, na ulici i na úřadě.

Někdo vám někde na úřadě, v práci, ve škole apod. dělá potíže?

Jděte za někým jiným nebo ho vyměňte. Když nemůžeš zeď prorazit, zkus ji obejít nebo se podívej, jestli v ní nejsou dveře. Jen dávejte při rošádách velký pozor, abyste přijatelného blbce či snesitelnou kurvu nevyměnili za ještě větší svini, než jste nedoufali ani v nejhorším snu.

Včasný boj.

Bojujte proti zlu a sviním v zárodku jejich aktivit. Zničte je, dokud to ještě jde a nejsou tak silní.

Když to budete odkládat, protože vás zrovna nic moc nepálí nebo to ještě není tak strašné, tak se dostanete do bodu, kdy už zlo a svině tak zesílí, že už je nebudete moci porazit. Když se postavíte na odpor včas, bude potřebná energie k vítězství řádově menší. Když pozdě, riskujete, že už vyhrát nepůjde. Pokud zastáváte zdánlivě pragmatickou, ale fakticky sebedestrukční filosofii, že si zatím přišli jen pro samé extremisty a kretény, musíte počítat s tím, že až si přijdou pro vás, nebude už nikdo, kdo by vám a vašim dětem pomohl.

Podejte hromadné žaloby na Českou republiku, na vládu, na premiéra, na ministry.

Podejte trestní oznámení na ty samé subjekty a osoby. Proč už je nepodali vlastenečtí politici a jejich strany?

Nepodceňujte armádu ani policii.

Přestaňte nadávat na české policisty a vojáky! To je naprosto hloupé a hlavně nepragmatické.

Za prvé, mnoho policistů i vojáků je na naší straně a nesnáší totalitní stát a represivní opatření.

Jen čekají na vhodnou situaci a hnutí s nadějí na úspěch, aby se přidali k občanům.

Taky se jim nežije zrovna dobře a jsou ve své většině ti poslední, kdo by chtěl buzerovat občany.

Za druhé, my potřebujeme je a oni nás. Občanské hnutí nemůže bez podpory armády a policie uspět, skončí v krvi. Věřte ale, že většina policistů a vojáků opravdu nechce jít proti vlastním lidem, většinou jsou to vlastenci jako my. Oni jen musí plnit rozkazy, jinak přijdou o práci nebo skončí před soudem a nebudou mít z čeho živit sebe a své rodiny. Jsou to lidi jako my a většina chce jen dělat práci, která je jejich životním posláním.

Nemůžou za to, co jim přikazují magoři s vyššími pravomocemi. Většina z nich se v rámci svých možností snaží v praxi dopady nesmyslných opatření mírnit. A ta menšina, co si v praxi svinstva vůči občanům naopak užívá, tak je opět jen hodně vidět a sere nejvíc své kolegy, kterým dělá špatnou pověst a zhoršuje podmínky k práci v terénu s lidmi. Ale chlapi v uniformě nejsou problémem ani příčinou, tím je vládnoucí vrstva režimu a ti, kteří tvoří zákony a udílí jim rozkazy. Až se všechno posere a vyhrotí, my se bez nich neobejdeme, pamatujte na to. Oni do nás nechtějí střílet a my nechceme, aby do nás stříleli. Kdo má na své straně armádu a policii, ten určuje pravidla hry a podmínky kapitulace. Chovejte se tedy k našim policistům a vojákům s respektem. Místo nadávek jim nabídněte podporu, spolupráci a komunikaci. Nebojte se s nimi v klidu popovídat, zpravidla zjistíte, že je štvou stejné věci jako vás. No a na blbce a arabské turisty holt dnes narazíte všude, s tím se musí počítat.

-Působte pozitivně na děti a mládež. Jak na své vlastní, tak na cizí. Předávejte jim rozumné životní hodnoty, učte je lásce k vlasti a k národu. Děti jsou naše budoucnost.

Vůdce.

Přestaňte konečně podporovat sráče jen proto, že nejsou vyhranění a radikální!

Co od sráčů čekáte než samé sračky???

Podpořte zase své občanské vůdce. Ano, ty radikální, co se s ničím a s nikým neserou. Ano, ty, kteří nemají od kmotrů prachy na mediální kampaně a je na ně házena špína a všemožné nálepky.

Podpořte je. A že se to párkrát zvrhlo a nepovedlo? A co, se sráči se to posere milionkrát a pokaždé. Horší to nebude. Je třeba dát zase našim občanským vůdcům šanci. Nemusí být dokonalí, hlavně, že mají charisma, vizi, pevné zásady, jsou rozhodní, jsou vlastenci a umí dobře mluvit. To je vše, co je třeba. Anebo aspoň dvě položky z toho (jedna vlastenectví), na současnou konkurenci to postačí.

Přestaňte se bát charismatických lídrů a vůdců jen proto, že vás s nimi odmalička straší ve škole a ve filmech.

Ve skutečnosti vždy byli, jsou a budou jedinou zkratkou ven z totality a k prosperitě. Jestli pak s nimi přijde něco lepšího, je i na vás. Odmítněte manipulační škatulku režimní propagandy „vůdce Hitler“. Přijměte jako doktrínu, že každé sebelepší hnutí potřebuje charismatického vůdce, bez kterého nelze dosáhnout vytčených cílů. Bez svého lídra se žádné sebelepší hnutí neprosadí. Jen charismatický chlap s vizí dokáže za sebou a za svou vizí sjednotit masu lidí. A masu lidí musí někdo schopný vést, aby byla schopna účinného odporu, boje a vítězství.

Jinak by jen došlo k masakru. Když přijde rozhodná situace, někdo to prostě musí rozhodnout, musí říct, co se udělá a také musí vyjednávat podmínky kapitulace nepřítele.

Ideální lídr má především jasnou vizi, charisma a dobrou rétoriku. A je kolem něj velký řev nepřátel.

Až ho uvidíte, podpořte ho a opět neřešte menší neshody.

Je to vlastenec? Ví, co chce? Umí mluvit? Dokáže získat lidi? Nabízí řešení a má vizi? Je radikální a nesere se s tím? To bude On, vašeho srdce šampión.

Řešení – skupiny

Odmítněte na pracovišti nebo ve školách nebo kdekoliv jinde jako kolektiv nebo jeho většina to, co vám vadí.

Zaměstnavatel nebo ředitel školy vás nemůže propustit všechny, může jen trestat neorganizované jedince.

Jednotného odporu se každý zalekne a ustoupí nebo začne vyjednávat. Domluvte se a nenechte si srát na hlavu.

Domluvte se osobně i přes digitální komunikaci a organizujte se do skupin na všech úrovních.

Stanovte si své cíle, čeho chcete dosáhnout a určete prostředky, jak toho dosáhnete.

Buďte si mezi sebou i stanoveným cílům loajální. Zrádce kolektivu či ideí tvrdě vylučte a informujte o jeho zradě všechny ostatní skupiny svého hnutí.

Zakládejte lokální buňky odporu a ty pak spojujte do krajských organizací, ty následně do celonárodních.

Hnutí by mělo být jak centralizované se svou kvalitní radou starších, která řídí základní strategii, ale také decentralizované tak, aby mělo ideálně v každém městě, maloměstě, vesnici svou buňku, která ovlivňuje své nejbližší okolí. Tím má hnutí jak vedení, tak velký dosah a rozsah, který nelze totalitně potlačit.

Jako hnutí si stanovte své cíle a svůj program. Nevytvářejte nic složitého.

Základní cíl by měl mít 1-3 body. Programových bodů by mělo být do 10.

Vymyslete si úderná motta, která osloví masu lidí. Naučte se dobré prezentaci myšlenek, ideí a lidrů.

V rámci svých možností se snažte sehnat na aktivity hnutí peníze. Máte jen tři možnosti:

a) platit to ze svého, b) jít za menšími kmotry a hledat mezi nimi vlastence, c) vybírat členské a sponzorské příspěvky od členů a sympatizantů hnutí. Ale větší peníze budete potřebovat, pokud má být organizace profesionální a úspěšná ve větším měřítku (živobytí, propagace, médium, budovy, ochranka, zbraně atd).

Pamatujte, že lídři hnutí musí být velcí idealisté i velci pragmatici, aby dosáhli svých cílů.

Ideály nesmí ohrožovat uskutečnění hlavních cílů a pragmatismus nesmí ohrozit hlavní ideály.

-Přestaňte akceptovat taktiku Rozděl a panuj. Nehodnoťte lidi podle jejich ideí, ale podle činů, hodnot a cílů.

Bez toho nejde nic sjednotit ani změnit. Je třeba hrát hru přesně obráceně. Spojte se naprosto s každým, kdo má shodné hlavní cíle a je taky vlastenec. Vůbec se neohlížejte na rozdílnost v ideích, názorech ani na minulost. Důležitá je shoda na hlavních cílech, přítomnost a budoucnost. Když použijete tento filtr, najednou zjistíte, že se na základních věcech shodují i lidé z naprosto odlišných ideových spekter.

Až společně porazíte nepřítele, můžete začít porcovat medvěda. Když se budete hádat ještě před bojem, jste nepříteli k smíchu a k boji ani nedojde. Stačí vám jen ukázat, koho máte nenávidět a komu tleskat – to musí přestat. Naším společným nepřítelem je totalitní stát a každý vlastizrádce, který jde proti zájmům českého národa. To je jednotící i hodnotící měřítko. Jen pokud se přestanete bránit spolupráci i s obvyklými oponenty nebo dokonce s obvyklými ideovými nepřáteli, tak můžete prosadit společný cíl a porazit společného nepřítele.

Síla nepřítele je v tom, že se vždycky proti občanům domluví a spojí, i když se jinak nesnáší a neshodne.

Proto logicky vyhrávají – jsou jednotní. Politikům a kmotrům je úplně jedno, jakého jsou ideového smýšlení, na společném postupu proti občanům se vždy dohodnou.

Musíme postupovat úplně stejně. Jednota a spolupráce musí nastat na společném hodnotovém a cílovém základě.

Vy se nesmíte ve výjimečné bojově-válečné situaci dále ohlížet na to, kdo je ideově levičák, pravičák, demokrat, komunista, nacista, monarchista a jinej ista. Přestaňte hrát tu hru podle pravidel nepřítele! Hodnoťte lidi jen a pouze podle toho, jestli jsou nebo nejsou vlastenci a jestli máte nebo nemáte společné hlavní cíle. Tečka.

Jedině pak lze navázat širokou lokální i celonárodní spolupráci a změnit vše ve společnosti k lepšímu ve prospěch všech. Serte už konečně na nálepky, které pro vás připravili režimní propagandisti, aby vás rozhádali.

Jejich cílem je rozdat lidem čepičky různých barev, dát jim do rukou klacky a pak otrokům pobaveně vládnout.

Řekněte rozeštvávání vlastenců NE. Komunista, nácek, monarchista, ankap nebo demokrat – jestli jsi vlastenec, pojďme spolu sviním prdel nakopat!

Média!!! Zakládejte menší i větší média všech typů. Bez mediálního pokrytí se nedá s totalitním režimem a jeho masmédii a profesionální propagandou bojovat. Musíte mít prostředky, jak své myšlenky, idee, vize, řešení a lídry k lidem dostat. Bez vlastního média adekvátního dosahu neexistujete a nemáte žádnou šanci.

Menší vlastenecká hnutí selhávají z těchto hlavních důvodů: nemají charismatické lídry, nemají komplexní vize nového společenského systému, nemají peníze a nemají vlastní větší médium. To poslední je naprosto katastrofální chyba. Jak chcete získat lidi, když je nemáte jak oslovit??? Chcete je oslovovat na mediálních platformách svého nepřítele? Co čekáte jiného, než že vás smaže, zablokuje, vypne? Musíte myslet politicky a pragmaticky. Když nemá hnutí či lídr své médium, tak je nikdo neuslyší, neuvidí a nepodpoří, i kdyby měli ty nejlepší vize a úmysly všech dob. Chcete něco změnit ve větším měřítku? Začněte u své mediální platformy.

Skrz ni pak za den oslovíte víc lidí, než by se vám podařilo za rok chození po hospodách a demonstracích.

Nebojujte s policisty a vojáky, získejte si je.

Navažte efektivní komunikaci a spolupráci s členy armády a policie. Lokální soukromou, i veřejnou celonárodní. Ustavte komunikační mosty, hledejte společná řešení problémů. Získávejte je do svých řad.

Udělejte si z policistů a vojáků lidi na své straně, ne proti vám.

Nenechávejte si svá hnutí inflitrovat agenty protistrany. Jejich poznávací znak je jednoduchý – většinou už působili ve strukturách nepřátelských stran. Pro odfiltrování vlastenců od zrádců jsou kvalitní vedení hnutí a rozhodný lídr prostě důležité.

Organizujte demonstrace tímto způsobem:

a) Velké masové, které zaplní náměstí. Použijte k tomu vlastní mediální platformy, digitální komunikaci, sociální sítě, vytvořené organizované buňky.

b) Mnoho menších demonstrací po celé zemi paralelně v jeden čas a opakovaně.

c) Generální celonárodní stávka – ta jediná ve skutečnosti na režim a vládnoucí vrstvu funguje, zvláště podpořená organizovaným celonárodním hnutím jednotného, dlouhodobého odporu.

Jen, když přestanete makat a paralyzujete minimálně na týden až měsíc trvale denně základní občanskou vybavenost společnosti, tak vám musí vládnoucí třída věnovat skutečnou pozornost. Protože bez vaší práce a z ní generovaných hodnot jsou úplně v prdeli. Můžou na vás zkusit sílu nebo vyjednávání. Když budete mít větší sílu, jednotu a počty, přijde vždy vyjednávání. Nejdříve se pokusí nabídnout reformy stávajícího systému nebo výměny loutkových kádrů. To nikdy nepřijímejte, je to jen úhybný manévr pro otupení hnutí a vše by se vrátilo do původních kolejí. Vaším nepřítelem nejsou jen oni, ale především špatný Systém, který je třeba od základů změnit. Požadujte vždy jen totální změnu systému, mějte připravený vlastní Systém a nabídněte jim takové podmínky, které umožní protistraně přežít a důstojně odejít (jinak je nepřijmou a dojde ke krveprolití).

Jednorázové, lokální menší demonstrace nic neřeší. Lidé se sejdou, pak rozejdou a všechno normálně běží, to strach nikomu nenažene. Akorát to funguje jako upouštění páry a jako rozeštvávání s těmi, co se nedostavili, což režimu vyhovuje. Jednorázové, nesystematické malé demonstrace nahrávají režimu, který je dehonestuje nebo rozežene a demonstranty označí za extremisty, fašisty, teroristy (tedy reverzní manipulační taktikou za to, co je sám). A následně skrz tyto neefektivní demonstrace zavede další totalitní zákony a opatření.

Demonstrujte tak, aby se vás a vašeho odporu režim bál. Jen, když jste silní, početní, organizovaní a jde z vás strach, tak s vámi bude někdo jednat. A také na vás nepoužije hrubou sílu, protože se bojí té vaší.

Revoluce má smysl jen jako Evoluce. Ústava, společenské hodnoty, zákony a geopolitika.

Udělat bordel umí kdekdo, ale co pak? To je správný argument každého totalitního režimu a jeho poskoků.

Pokud na to nemá lídr a hnutí jasnou odpověď, nejděte za ním, jen by vás vedli na jatka nebo do stejného či horšího marasmu. Lídr i hnutí musí mít jasnou vizi společenského uspořádání poté, co svrhne předchozí režim. Jinak jednu totalitu či chaotickou anarchii nahradí další. Příkladů zpackané nebo ukradené revoluce je dost. Toho se musí kvalitní lídři a hnutí vyvarovat. Musí vědět, co chtějí a musí to lidem PŘEDEM nabízet, nejen prázdnými frázemi.

Jaké budou pilířové hodnoty režimu? Jaká bude Ústava a společenský systém? Jaké budou zákony? Jaké budou programy jednotlivých resortů? Jaké bude mezinárodní hospodářské a vojenské směřování?

To jsou dobré otázky, které by měl občan svému kandidátovi na vůdce celonárodního hnutí klást.

A ten by na ně měl znát bez zaváhání odpověď, i by je měl mít zpracované ve formě programu a dokumentů.

Dodejme, že opět nesmíme být naivní a musíme být pragmatičtí. Což musí být i ten lídr, aby uspěl.

Většina voličů žádné programy nečte, natož nějaké dokumenty, zákony či novou Ústavu.

Proto se používají úderné slogany, líbivé fráze a motta. To je v pořádku, nepřítel to dělá také.

Kdybych nepsal článek pro myslící chlapy, ale pro masy, taky to shrnu na pár řádků do několika frází.

S propracovanou prezentací Ústavy by nikdo nezískal ani tisíc lidí, s úderným mottem jich má milion.

Takže, hlavně si dávejte pozor, aby tam ta komplexní vize budoucnosti zpracovaná a prezentovaná byla.

Protože, když není a jsou pouze motta a prázdné fráze, tak je daný lídr vždy jen pouhý revolucionář nebo agent nepřítele. Když tam jasná vize je, je i naděje. Pak už jen záleží, jestli se své vizi zpronevěří nebo ji uskuteční a jak. Ale tyto roviny rozhodně nejsou důvodem setrvávat v nějaké totalitě a ve špatném společenském uspořádání.

Dejte svým vůdcům zase šanci, jinak se pro vás ani pro vaše děti nemůže nic změnit k lepšímu.

Určitě přijdete na další možnosti odporu. To nejhorší, co můžeme při nástupu zla dělat, je nedělat nic.

Závěr

A pokud to všechno nezafunguje a totalita a fašisté budou dál zkoušet utahovat šrouby?

Pak je na místě zvolit organizovaný násilný odpor.

Čas od času musí zem zalít krev vlastenců i tyranů, aby z ní mohly vyrůst květy svobody a prosperity.

Nikdy nezapomínejte, že máte veškeré právo postavit se všemi prostředky na odpor proti každému, kdo zkouší odstranit ústavní pořádek České republiky a mění demokratickou povahu společnosti na totalitní.

Vy občané jste národ, vy jste Ústava a zákony, vy jste síla, vy jste řád a vy jste také pořádek.

Je to naše země!

14.02.2021 Alien

Související články: