Odložme roušky!

V dobách mé puberty se člověk dostal občas na zákoutí, kde jsme s kamarády nalézali podivné bílé předměty, jejich účel nám byl zatajen jen do té chvíle, než nám to starší kluci prozradili.

Při klukovských rvačkách občas tekla krev, létaly kameny, hliněné hroudy či drny, ale největší potupa byl zásah klackem s nabodnutou vložkou. V ten okamžik se i z největších spojenců stávali posměváčci a bitva končila řehotem všech zúčastněných bez ohledu na příslušnost k válčícím stranám. Tedy kromě zasaženého. Bitvy s postupem věku skončily, ale podivné předměty tam, kam se chodilo s ureou, byly dále součástí všech křovíček a diskrétních zákoutí. Vše změnila poněkud civilizovanější doba a vynález tamponů.

Pamatuji na dobu masivní propagace této diskrétní dámské pomůcky. Miliony billboardů, tisíce hodin odvysílaných reklam v televizi mnohé předpubertální chlapce občas přesvědčily, že pouze vlastník Oubí tamponů může svobodně kajtovat na moři, létat helikoptérou či sjíždět vysokohorský ledovec, aniž by k dosažení takových klukovských snů potřeboval ještě něco jiného. Díky tomuto vynálezu jsem zaregistroval podstatné snížení výskytu odhozených vložek v křoví – ale možná to bude i tím, že jsem začal chlastat víc po hospodách a domů pak jedu taxíkem a křovíčka neobcházím (v době, kdy se do hospody smělo)

V éře koronaviru byly odhozené vložky bohatě nahrazeny rouškami. Potíž je v tom, že k odhození roušky nemusíte nikam pod keř, a díky absenci podmínky funkčních vaječníků je počet nositelů více jak dvojnásobný. Na ty nenáviděné symboly ponížení narazíte všude, třeba i na podlaze prostředku MHD. Když už se stane nehoda a taková věc mi upadne, není nijak eklhaft se pro ni sehnout a hodit do koše. Ale kdo z nás to udělá, přátelé? Ale pokud se prosadí můj inovativní návrh, je těmto zlořádům konec: Už nám to přece jednou firma oubí předvedla. Přejděme na tampony.

Tato poněkud netradiční představa se týká především nosních dírek. Ústní tampon bude mít rozhodně víc úskalí, ale na druhou stranu nejen já bych asi uvítal, kdyby mnozí naši politici měli tampon v ústech po celou dobu svého volebního období. Nosní tampony z nanomateriálů by měly být samozřejmě více prodyšné a voděodolné a rozhodně by neměly tolik nabývat při styku s tekutinou na objemu, nos přece jen není tak pružný. Každopádně by byly vyřešeny dva problémy najednou. Nejen že budeme bezpečně chráněni před výdechem škodlivých virů a bakterií, ale zároveň každý občan by s sebou měl okamžitě vzorek k PCR testu, stačilo by jen zatáhnout za šňůrku čouhající z nosu. Ano, šňůrku. Někomu se to zdá nepraktické a možná neapetytlich, ale mladou generaci jinak nenalákáte – výrobce tamponů může na tkaničku navázat svoje logo, čímž se už na dálku rozliší lidé, kteří mají na značkové zboží. Přímo barvitě si představuji nejmenovanou prezidentku nejmenovaného státu s dvěma bimbajícími se fajfkami nad horním rtem ladícími s jejím dokonalým outfitem.

Absence klasických ksichtendeklů v parných letních dnech bude mít též svůj jednoznačný efekt. Naturistický paradox, při kterém dochází k opálení celého těla kromě huby, bude minulostí. Pokud potkáte na hladině přírodního koupaliště plovoucí světlý předmět, budete mít jistotu, že nejde o roušku a nehrozí vám nebezpečí nákazy. Ostatně odkládání použitých tamponů do testovacích roztoků každý večer je dle mého nápad hodný Nobelovy ceny, které se tímto předem vzdávám ve prospěch těch, kteří testovací aparát dlouho a namáhavě budovali bez ohledu na osobní prospěch. Můj přítel Erik Jouda, vzorový euroobčan, je stejného názoru. Stačí jen málo a výrobní linky mohou začít produkovat.

Věřím, že můj návrh je zcela v souladu s bojem proti koronaviru, a omezení díky takovému vynálezu budou již brzo minulostí. Pokud znáte někoho, kdo můj nápad nadšeně přijal, pošlete ho s ním prosím za Erikem rovnou do Brusele.

23.05.2021 Pako

Související články: