Odchod dopravního experta

Nedávno, přesně 28.12.2021 nás opustila osoba často skloňovaná na našem webu, totiž Stanislav Huml, exposlanec, politik, publicista a jednou policajt, furt policajt. V tomto článku bych rád udělal za esenbákem a jeho nejednoduchou osobností pověstnou tečku, protože, konec konců, byl to náš čtenář.

Pokud se týkalo dopravy a práva, nesouhlasil jsem s Humlem v ničem. Myslím, že málokterý politik uškodil řidičům tolik jako on. Ať už se jedná o právní konstrukt objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla, který Huml pronesl do třetího čtení jako poslanecký návrh a nechal prohlasovat bez důvodové zprávy a který umožnil obcím vytvářet rychlostní pasti a vybírat něco jako průjezdní poplatek či daň z tachometru, nebo povinný odvod procenta z povinného ručení do tzv. fondu zábrany škod ČKP, něco jako „policejní daň“, ze kterého se finančně hojně obsluhuje policie a její spřátelené firmy, organizace i jednotlivci. Všechny tyto věci Huml prosadil a všechny pokládám za naprosté zlo. Je fatální, že se řidiči nedokážou sjednotit natolik, aby dosáhli vyříznutí těchto vředů, které vznikly z infekce, kterou do právního řádu naší země zavlekl Stanislav Huml.

Humlovi by mohli konkurovat pravděpodobně jen bývalý ministr dopravy Milan Šimonovský, který se postavil za nespravedlivý, asociální a šikanistický bodový systém, nebo exposlanec za KDU-ČSL Petr Kudela, který navrhoval zadržovat řidičáky za pouhé podezření ze spáchání přestupku. Nicméně obě tyto zavrženíhodné lidovecké existence odlišuje od Humla jedna věc, a to je motivace. Zatímco Šimonovského pohánělo ego, kdy chtěl vstoupit do dějin jako zachránce stovek životů, které jistojistě nevyhasnou díky monstróznímu drahému represívnímu systému a Kudela měl zadání od úředníků z MS kraje, Humla pohánělo přesvědčení a ať dělal, co dělal a jak špatné to bylo pro mě nebo pro vás, dělal to, protože to pokládal za správné. Což bylo dobré pro policajty a úředníky, ale ne už tolik pro Humla.

Na Humla sedělo přísloví, že kdo má v ruce kladívko, ten ve všem vidí hřebík. Pokud mladej Huml uvedl, že „navždy opustil bývalý policista, bývalý poslanec, otec, děda, manžel, správný a čestný muž“, tak mimoděk přesně vystihl, jaké bylo pořadí Humlových priorit. Také není vůbec daleko od pravdy, když uvádí, že Huml byl čestný muž. Huml byl čestný muž stojící na opačné straně barikády a proto neobvyklý fenomén.

Stanislav Huml měl za to, že dělá něco prospěšného a správného, protože měl policajtský smysl pro spravedlnost. Sice vnímal problémy, které jiným způsobuje a nechal si je vysvětlit, ale byl přesvědčený, že přesto je to všechno správně, protože to tak prostě má být. Nebyl na tom hmotně zainteresovaný ani za to nedostal žádnou trafiku, (většinou) jednal z policajtského idealismu a nezištně. V mnoha ohledech byl naprosto pragmatický, v jiných zase neuvěřitelně naivní, zejména pokud se týkalo zneužívání pravomocí policií a obecními orgány. Sice dal několik malých domů, ale byly to skutečně malé domů, a ani fízl Vilém Bárta na něj nic pořádného nenašel. Byl budovatelem dopravního fašismu z přesvědčení, což je poměrně ojedinělý zjev.

Mimochodem Stanislav Huml se nebál nikoho a ničeho, kromě jednoho, a to byl právě fízl Bárta. Huml věděl, jakými metodami se skrček dostal k moci a to bylo také na pozadí médii nepochopené akce, kdy Huml odvezl poslankyni Kočí „do bezpečí“ na neznámé místo poté, co v jejím bytě našli odposlouchávací zařízení. Média tuto Humlovu „bojovku“ nechápala, nicméně myslím, že právě v této chvíli udělal jednu z nemnoha jednoznačně správných věcí. Musíme mít na paměti, že právě odchodem Kočí se začal Bártův politický projekt hroutit a nikdo netušil, k jakým prostředkům Bárta s Johnem sáhnou, aby zastavili počínající řetězovou reakci. Humlovi tak nejspíš můžeme poděkovat za to, že VV skončily.

Stanislav Huml byl ambiciózní člověk a veřejné funkce sám aktivně vyhledával, nicméně nebyl nijak extrémně protřelý ani nebyl součástí žádných rozsáhlých klientelistických sítí. Nikdo ho „nepásl“, nebo jsem se to alespoň nedozvěděl. Byl tak poslancem, ale nijak extrémně vlivným, navíc měl zvláštní talent si to svojí prostořekostí podělat. Huml byl totiž politik starého typu, absolutně bez smyslu pro pí ár a bez ochoty vyměnit svoji názorovou integritu za mediální nebo voličskou přízeň. Když se mu nelíbilo, že tenistka Kvitová daní svoje příjmy v Monaku, tak to řekl a bylo mu jedno, že ho to poškodí, protože to byl od počátku velmi nerovný boj. Kvitová tehdy získala druhý wimbledonský titul a Huml byl poslancem Paroubkovy ČSSD. Samozřejmě z principu se mu nelíbilo, že bratři Mašínové zabili uniformovaného státního poskoka se zbraní, protože to je přece špatně a policajtům se takové věci nedělají. Stejně tak, když se mu ještě v době policejního působení nelíbily kožené sedačky ve vozech Ford Mondeo ST, tak si pustil hubu na špacír, protože utrácet za kožená sedadla bylo podle Humla prostě špatně pro sbor i pro daňové poplatníky, kteří ho financují. Pořád někde vyčníval, nejen fyzicky, ale taky názorově, což iritovalo přátele, nepřátele i úplně nezainteresované lidi. Většina moderních politiků proplouvá veřejným prostorem tak nějak amébovitě a fluidně a velmi vyváženě a korektně vyjadřuje své názory. Schválně, víte, jaké názory má takový Vít Rakušan? Helena Langšádlová? Já upřímně nevím, nejspíš nemají žádné názory, Nebo mají takové názory, jaké jsou právě třeba. To u Humla nehrozilo, tam člověk hned věděl, jak na tom je.

Jak nahlížel Stanislav Huml na opulentní policejní nákupy v době ministra Hamáčka mi není známo, ale jsem si jistý, že se už nenajde ani jeden policajt, který by protestoval proti koženým sedadlům. Nad nějakým Fordem by policie ohrnula nos, protože aktuálně surfuje na vlně okázalosti… za naše peníze.

Zhruba od roku 2015 byl Huml na tripu … wait for it … na druhou stranu barikády. Šlo mu to pomalu, bylo v něm prostě příliš policajta, ale každým dnem byl establishmentu dále a alternativě blíže. Spíš než o kontinuální trip se jednalo o jednotlivé výpravy s návratem do původních pozic. Informovaným tak neuniklo jeho „hození vidlí“ do odtahového byznysu, které on sám komentoval zde. Škoda, že jsem se nedozvěděl jeho názor na to, co se děje teď, dejme tomu v posledním roce. Parkovací byznys, radarový byznys, odtahový byznys, byznys s psychoposudky, byznys s odpustky, blacklisty, whitelisty…

Když v roce 2017 skončilo Humlovo poslanecké angažmá, stal se bezprizorním, a to ve všech smyslech toho slova. Politicky korektní ČSSD Sobotkova pojetí pro něj nebyla vhodnou platformou a postupně přišel i o post v komunální politice. Lidé, kteří díky jeho návrhům získali moc, peníze nebo oboje už ho k ničemu nepotřebovali a tak mu nic rozumného nenabídli. Mouřenín posloužil, mouřenín mohl jít.

Z politika Humla se stával čím dál více občan Huml. A občan Huml byl čím dál více konfrontován s tím, co jako poslanec navrhl a odhlasoval. Tak se například dopravní expert Huml coby „vedoucí právních služeb“ velkobazaru AutoESA jal soudně napadnout svůj vlastní právní výplod, totiž objektivní odpovědnost provozovatele, protože se stalo, že si koloušek koupil v AutoESA veterána a hned ho řádně protáhnul po Jižní spojce, protože byl pouze vlastník, ale nikoli provozovatel (tím se stal až po formální registraci vozidla) a bazar musel platit pokuty. Soud musel uznat, že takové použití tohoto institutu zákonodárce nepředpokládal a tak se stalo, že Huml úspěšně soudně popřel to, co sám pronesl parlamentem (paragrafované znění novely mu prý dali do ruky úředníci na Ministerstvu dopravy). Mouřenín posloužil, mouřenín si to může zažalovat (9 As 260/2018-21). Současně se jednalo o jeden z mála skutečně úspěšných útoků na tento nespravedlivý a jednoznačně účelový právní institut. Ironií osudu je, že Huml sám také nazýval toto pojetí objektivní odpovědnosti za nespravedlivé a tvrdil, že za to mohou právníci z ministerstva.

Na Humlově příkladu se dal dobře ilustrovat úpadek politiky za působení Anofertu. V dobách Humlova poslancování bylo pro hodně lidí (oprávněně) pobuřující jeho členství v KSČ a služební poměr u VB, jmenovitě u dopravní policie. Ve sněmovně donedávna seděla SNB mlátička z Údolí dutých hlav a sám předseda vlády nikdy dostatečně neobjasnil svoje spojení s StB, ale s nikým to nic nedělalo.

Humlovy pokusy o politický comeback nevyšly a byl čím dál více pasivní. Možná to byla škoda, protože by z něj byl dobrý opoziční politik. Zpráva o jeho smrti mě zaskočila, ze sporadické komunikace s ním jsem neměl dojem, že by trpěl něčím závažným a natolik fatálním.

A tak pane Stanislave, ať jste kde jste, nechť je vám tam dobře. Nebylo to s vámi jednoduché a stál jste na opačné straně barikády, ale na rozdíl od jiných, co tam taky jsou, jste tam alespoň stál a stál víceméně rovně.

01.01.2022 D-FENS

Související články: