Zimní kontrolní kontrola

Featured Image

V minulosti jsme si povídali o případu, kdy 100,- Kč pokuty za údajné špatné parkování vedlo až ke správní žalobě, která zvůli správních orgánů učinila přítrž. Dnešní příběh byl ukončen překvapivě již rozhodnutím odvolacího správního orgánu, ale vzhledem k hrozícím následkům jsem měl připraven i koncept žaloby.

Případ byl od samého počátku sledován i na fóru 30kmh.cz kde je po přihlášení k dispozici většina spisové dokumentace.

V lednu roku 2023, tedy uprostřed zimy, během sněhové kalamity, jsem byl účastníkem kontrolní kontroly, kdy dva zcela evidentně juniorní zaměstnanci PČR pod vedením a nátlakem svého seniorního nadřízeného projevovali maximální snahu o nalezení sebemenšího důvodu k udělení jakékoliv sankce. Tou dobou měl probíhat policejní „speed marathon“ či podobná hurá akce a hoši asi neplnili stanovenou kvótu. Kontrola začala tradičním otvírákem:

– „Pane řidiči víte, proč Vás stavíme? : „Nevím““

– „A pane řidiči, kam tak pospícháte? : Já nikam nepospíchám.“

– „A proč přitom tak letíte? : Já neletím, já jedu.“

– „Dáme Vám dýchnout, souhlasíte s tím? : Souhlasím“

Diskuze se tedy nevyvíjela podle představ policistů, neb jsem se k ničemu nepřiznal a ani chyták s odmítnutím testu na alkohol nevyšel. Po krátkém brainstormingu ve služebním vozidle hoši přišli s tím, že mě staví, protože zadní registrační značka mého vozidla je špinavá. Policistům jsem řekl, že při odjezdu byla značka čistá a dál se s nimi nebavil, ani jejich protokol nepodepsal. Zde jsou fotky pořízené při policejní kontrole a v den kontroly těsně před odjezdem. Záměrně nechávám alespoň část RZ vidět.

Přestupek nebylo možné řešit na místě a byl předán místně příslušnému správnímu orgánu. Krátce na to mi byl doručen příkaz s pokutou 5.000,- Kč a zákaz řízení na 6 měsíců za porušení §125c, odst.1), písm. a) bod 2. zákona o silničním provozu. V příkazu správní orgán operoval s jakousi fantazií, že k zavinění mělo dojít „jednoznačně z nedbalosti nevědomé“, přičemž byla několikrát vytvořena jakási fiktivní úvaha, že jsem vozidlo před jízdou nezkontroloval či neočistil, např: „Obviněný měl před jízdou znečištěnou tabulku s registrační značkou očistit, aby byla zajištěna její čitelnost“, nebo „obviněný si měl před jízdou zkontrolovat obě tabulky s přidělenou RZ, aby mohl být v případě potřeby identifikován“. Mé jednání prý ohrožovalo „život, zdraví nebo majetek jiných osob i můj vlastní, životní prostředí i život zvěře“ a kdyby všichni jezdili jako já, na silnicích bude Carmageddon. I proto „správní orgán uložený trest chápe jako odpovídající závažnosti a okolnostem a dostatečný k získání řidičské odpovědnosti a kázně“. Proti příkazu byl v řádné lhůtě podán odpor a ve věci bylo nařízeno ústní jednání.

Během něho mi ani na opakovaný dotaz nebylo vysvětleno, jakým způsobem úřad ví, co před jízdou dělám či nedělám a jakým způsobem ohrožuji život zvěře. Bylo mi odpovězeno, že toto je „omáčka, kterou vyžaduje zákon“. Explicitně a do protokolu jsem uvedl, že vozidlo i jeho RZ byly před jízdou čisté a že důkazní břemeno je na straně úřadu. Dále jsem rozporoval i formální znak přestupku, neboť značku lze v pohodě přečíst a materiální znak, neboť zájem společnosti je poškozen leda chováním policistů, kteří se uprostřed zimního marastu rozhodli pomáhat a chránit kontrolou čistoty vozidel ve snaze o udělení likvidačních trestů zákazu řízení, tedy trestů na úrovní řízení pod vlivem alkoholu nebo drog. Z jednání jsem pořizoval audiozáznam, vybrané pasáže jsou k dispozici na fóru a opravdu všem doporučuji jejich poslech.

V dubnu 2023 mi bylo doručeno rozhodnutí o vině, kde úřad jen okopíroval celé odstavce textu z příkazu vč. gramatických chyb a zcela ignoroval platnou legislativu, skutkový stav i mé argumenty z ústního jednání. V řádné lhůtě bylo podáno odvolání, kde jsem zopakoval, že úřad prokázal leda hovno, a poukázal na nesprávný úřední postup. Jako přílohu jsem přidal audiozáznam ústního jednání a upozornění, že v případě pokračování této záležitosti formou správní žaloby bude vyčíslena a po úřadu vymáhána vzniklá škoda související se ztrátou řidičáku ve smyslu § 5 a § 7 zákona 82/1998 Sb. Navrhl jsem proto raději rozhodnutí zrušit a řízení zastavit.

Mé očekávání, že to úřad nechá vyhnít se nepotvrdilo, a tak mi měsíc před prekluzí dorazilo upozornění z pošty o příchozí zásilce s názvem „Rozhodnutí krajského úřadu“. V očekávání nejhoršího jsem zásilku nechal 10 dní ležet na poště a ve snaze využít několik dní náskoku jsem zatím začal připravovat koncept žaloby. Největší důraz byl kladen na minimalizaci škod, neboť správní žaloba, na rozdíl od předchozího odvolání, již nemá odkladný účinek, leda by o něj žalobce náležitým způsobem požádal a soud to schválil. Minulý soud trval 3 roky, takže i v případě vítězství to neřeší akutní problém, tedy že budu půl roku bez papírů, bez práce a o náhradu této škody se pak můžu do důchodu soudit.

Předpokládal jsem, že úřad se bude nějak točit na tom, že jsem měl a mohl vědět, že když je hnusně, tak se auto ušpiní a měl jsem ho tedy průběžně kontrolovat i během cesty. Žaloba se proto měla opírat především o rozsudek NSS čj. 2 AS 187/2021-20 ze dne 29.11.2022, ze kterého cituji:

• „Zimní podmínky jsou v zimním období relativně obvyklým jevem. Samotné sněžení, teploty kolem 0 C a mokrá či zasněžená vozovka nemohou bez přistoupení dalších důležitých okolností vést k povinnosti řidiče během jízdy pravidelně zastavovat vozidlo a kontrolovat stav registračních značek.“

• „Dle krajského soudu za daných skutkových okolností proto nešlo konstruovat povinnost žalobce (ale de facto povinnost každého účastníka silničního provozu) při jednorázové cestě v zimním období za sněžení, deště či vozovky, která není suchá, v pravidelných intervalech vozidlo zastavovat a kontrolovat stav registrační značky.“

• „Jak správně krajský soud podotkl, takové podmínky jsou v zimním období poměrně běžné, přesto nelze na krajnicích silnic, benzinových stanicích či odstavných plochách sledovat zástupy řidičů očisťujících registrační značky svých vozidel.“

Za další jsem chtěl upozornit na § 89 Správního řádu, kdy odvolací správní orgán přezkoumává napadené rozhodnutí jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání. Pokud odvolací správní orgán ve svém rozhodnutí vykonstruuje jakousi novou fiktivní povinnost, bez dalšího předpokládá že jí žalobce nesplnil a na základě toho vydá rozhodnutí o vině, poruší tím nejen § 89, ale i § 36, který poskytuje účastníkům řízení možnost vyjádřit své stanovisko a možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním, což v takovém případě umožněno není. Odvolací SO by tak měl vrátit věc k novému projednání o patro níž, kde by se mě měli zeptat, zda jsem čistotu vozidla kontroloval i během cesty a třeba předvolat pasažéry z vozidla jako svědky, kteří mi to potvrdí.

Připraven s konceptem žaloby k urychlenému podání jsem vyzvedl dopis a k mému překvapení bylo rozhodnuto v můj prospěch, kdy odvolací správní orgán ani nevrátil věc k dalšímu řízení, ale rovnou jí zastavil. V rozhodnutí uvedl, že byť jsem se do záznam o přestupku nevyjádřil a ani ho nepodepsal, tak s policií jsem spolupracoval, neboť již na kamerovém záznamu policejní kontroly, který doteď nikoho nezajímal, jsem uvedl, že auto bylo před jízdou čisté a nikdo zatím neprokázal opak. Nejedná se proto o zaviněné jednání, a tedy ani o přestupek. Ostatní námitky (Formální znak, materiální znak, nesprávný úřední postup…) odvolací orgán neřešil.

Z celé věci je několik zajímavých poznatků.

Policie Vás při kontrole natáčí na kameru a stačí jediná špatná věta typu:

„Víte, že máte špinavé auto? : Vím“

A rázem chodíte 6-12 měsíců pěšky, nehledě na to, co podepíšete do jejich záznamu. V tomto případě je to game over hned na začátku.

Úřad je schopen otevřeně lhát a ignorovat platnou legislativu, kdy již v příkazu si vycucá z prstu zavinění z nevědomé nedbalosti, neboť před jízdou jsem podle nich auto nezkontroloval a neočistil. Na ústním jednání se 3x zeptám, jak na to přišli, nejsou schopní odpovědět. Explicitně uvedu do protokolu, že auto bylo před jízdou čisté a že důkazní břemeno je na jejich straně. Rozhodnutí copy-paste z příkazu. Zavinění z nevědomé nedbalosti, neboť jsem podle nich auto nezkontroloval a neočistil. Čekal jsem, že u odvolacího SO se tato smyčka bude opakovat.

Stát stanoví obviněnému striktní lhůty (8 dní na odpor, 15 dní na odvolání) a jejich promeškání, byť o jediný den znamená chodit minimálně půl roku pěšky. Úřad má na své rozhodnutí 60 dní a za nedodržení mu žádná sankce nehrozí, takže rozhodne klidně i za 11 měsíců s celkovou promlčecí dobou 3 roky, tedy dobou na úrovni promlčení některých trestných činů.

Úředník není za své jednání nijak odpovědný, může beztrestně lhát a nic mu za to nehrozí. Prostě vydají rozhodnutí a když se nelíbí, tak ať se póvl odvolá nebo soudí. Jediná chybná věta či promeškaná lhůta během celého procesu je přitom pro obviněného konečná bez možnosti nápravy.

Zvažoval jsem případnou medializaci kauzy, kdy v případě pokračování žalobou bude veřejné soudní jednání, přenášené online. Jako svědek se pozve dotyčná úřednice, aby před soudem a na kameru vysvětlila jakým způsobem ví, co dělám nebo nedělám před jízdou a jak špinavé auto ubližuje zvířátkům. Exemplární ostuda a možná motivace pro ostatní úřednictvo.

Účast ve správních řízeních jsem dosud bral jako hobby po práci, neboť při mém nájezdu se občasné kontrolní kontrole prostě nevyhnete. Pokud ale reálně hrozí ztráta kariéry a živobytí za špinavé auto uprostřed zimního marastu, je to úplně jiný challenge, než když jde o 100,- Kč za parkování nebo za 55 km/h mimo zástavbu na kraji obce. Tady víc, než kdy jindy platí, že kdo je připraven, není překvapen.


24.03.2024 Hoba


Související články:


12345 (470x známkováno, průměr: 1,03 z 5)
17 211x přečteno
Updatováno: 24.3.2024 — 22:57
D-FENS © 2017