Film: Sully

V nedávném článku jsem se zabýval fenoménem šedesátitunových kluzáků, k čemuž mě dovedl právě film Sully, jehož premiéra v kinech se blížila. Návštěva kina se tak ukázala nevyhnutelnou.

Je to dobrej film. Jděte na to. Právě jsem vám ušetřil pět minut čtení.

Předně to není katastrofický film, jak by námět, totiž dramatické nouzové přistání letadlem na vodu implikoval, ani to není film o supermanovi. Není to Gore movie, kde hynou tučňáci po stovkách a jejich mrtvá tělíčka padají na mrtvé velryby, které uhynuly v předchozím dílu, ačkoli je tam také dost studené vody. Dal by se charakterizovat jako soudní drama, až na to, že zde není soud a perfomují tu tři byrokrati různého stádia postižení a dva piloti, kterým zpočátku nedochází, co to všechno znamená. Přistál jsem s tím? Přistál. Tak co vlastně chcete?

Neznamená to, že by akční záběry chyběly, film staví na střídání komorního dramatu a akce. Film totiž není časově lineární. Odehrává se během doby, kdy byli kapitán letadla Sullenberger a první důstojník Skiles internováni v hotelu kvůli probíhajícímu vyšetřování. Na jedné straně je Sullenberger konfrontován s neuvěřitelnou popularitou a oslavován jako hrdina kdekoli se jen objeví, na druhé straně musí čelit dotazům rigidní komise, která zjevně vychází z předpokladu, že všechno špatné musí mít lidského viníka. Pijete? Máte doma potíže? Tak nám to řekněte, nebojte se, my to obratem použijeme proti vám, abyste mohl začít chlastat doopravdy a měl doma skutečně potíže. Spočítal jste, kam až můžete doklouzat? To nás nezajímá, že jste na to neměl čas, spočítal jste to?

V této proměnlivé atmosféře se Sully vrací v myšlenkách k alternativnímu scénáři osudného letu, ke svému prvnímu letu na dvojplošníku, k první kritické situaci v kokpitu F-4 Phantom s vadným řízením a poté k osudnému letu tak, jak ho historie zaznamenala. Vrcholným okamžikem filmu je pravděpodobně finální slyšení před komisí včetně reprodukce záznamu z CVR, kde se Sullenberger musí obhájit a udělá to bez velkých gest na čistě argumentační rovině.

Sám šestiminutový let je ztvárněn zcela realisticky (záznam z CVR a komunikace s departure control zde), odehraje se realtime a cítíte, že takhle se to mohlo stát. Celé to probíhá bez nemístných zjednodušení a patetických sraček tolik typických pro americké filmy. Sully a Skiles jsou během pár desítek sekund vytrženi z běžné rutiny „řidičů lítacího autobusu“ (v USA někteří lidé věří, že společnost Airbus původně vyráběla autobusy) a dělají svoji práci bez dramatických výkřiků do poslední chvíle. Cestující nehysterčí jako všude v holywoodské produkci. Vizuálně je letecká scéna vynikající, totální orgasmus, a jako bonus na vás po otevření nouzových východů dýchne sychravá zima stejně jako dýchla onoho dne například na cestujícího s ryze americkým jménem Kolodjay.

I následná scéna záchrany cestujících se odehrává nečekaně racionálním způsobem a bez typicky amerického lezení do prdele záchranným složkám. Jak je známo, hlavní roli při záchranně cestujících sehrály říční přívozy, jejichž posádky se zkoordinovaly rádiem a vyrazily z různých míst k plujícímu vraku letadla bez významné účasti záchranných složek.

Popravdě řečeno jsem nečekal, že akční scény budou takto „civilní“, už vzhledem k zemi původu. O to větší požitek to byl. Maximální snahu o realističnost podtrhuje značná fyzická podobnost mezi filmovým a reálnými postavami, kterou můžete porovnat zde. Přitom přijdete na to, že kapitán jednoho z člunů hrál sám sebe. Reálné protějšky naopak nemají členové komise.

Pár věcí se mi nelíbilo a mohli je klidně vynechat.

Kontroler na odletu se ve skutečnosti nehroutil, naopak, do poslední chvíle dělal letadlu „cestu“ a podporoval je v diverzi na jiné letiště. Podle záznamu byl naopak naprosto cool.

Předně hovory Sullyho s jeho ženou, které jsou příliš zdlouhavé a místy nikam nevedou. Ve skutečnosti paní Sullenbergerová neměla ani tak problém s vyšetřováním, ale se zájmem médií a veřejnosti, který byl v kontrastu s jejich dosavadním životem. Což muselo být taky docela slušný drama.

Dále mám za to, že role vyšetřovací komise byla docela hrubě zkreslena. Komise k posádce nijak zásadně kritická nebyla a na konci vyšetřování její počinání vysoce ocenila. Já sice chápu, že v tom filmu musel být někdo za padoucha a taky chápu, že naprosto prdelní lidské typy v komisi se dobře shodují s reálnými členy komisemi tohoto druhu, ale zde je to řešeno tak, že jsou reálné části vyšetřování zasazeny do úplně jiného rámce. Například scéna se simulacemi, kdy ve filmu piloti na simulátoru doletí na letiště poté, co ihned po selhání motorů provedou zatáčku k letišti bez jakékoli prodlevy na analýzu situace, má reálný základ. Takové simulace byly skutečně provedeny a skutečně je provedl výrobce Airbus. Až potud je to pravda. Nicméně NTSB za nimi vůbec nestála, jak je to ve filmu, naopak se ohradila argumentací, kterou film přiřkl Sullenbergerovi. Záznam veřejného slyšení můžete najít zde (230 stran) a sami si učinit názor, jak dalece vám připadá filmové ztvárnění vyšetřování korektní. Já osobně postup, který scénárista zvolil, nepokládám za právě straightforward. Když už tedy měli zapotřebí konstruovat zápletku kolem vyšetřování a komise, mohli zvolit úplnou fikci a ne tehle hybrid z reálného vyšetřování a vypravěčské licence, která silně připomíná překrucování tolik obvyklé v českých médiích. Na druhé straně nepochybuji o tom, že existovalo dost lidí připravených to hodit na pilota. Podle mě mají v tomto ohledu letecké procedury docela díru – jak správně ve filmu zazní, všechno je nepravděpodobné dokud se to nestane a srážka letadla s hejnem hus mi nepřipadá nereálná. Býval bych radši, kdyby na problematiku kolem vyšetřování příčin nehody šli trochu jinak.

V případě, že by se takové přistání mělo opakovat, byl bych rád, kdyby si na to piloti vzali hezčí letadlo, 737 třeba. Na tu francouzskou klobásu s křídlama se moc dobře nedívá.

Ale jo. Stálo to za to. Myslel jsem jeden čas, že dobrý americký film je něco jako dobré francouzské auto, tedy něco, co už dávno neexistuje. Už ani nevím, jak dlouho jsem neviděl dobrý film založený na skutečné události. Nebo film o inspirovaný reálnou událostí, ve kterém hlavní (anti)hrdina udělá něco, co má fakt koule. Kde hlavní hrdina není policajt nebo nějaký pošahaný aktivista. A najednou se to zase stalo, už zase existuje klasické oldschool drama, je ohromně populární a třeba se zase vrátí dobré časy.

Šel bych na to klidně ještě jednou.

15.09.2016 D-FENS

Související články: