Film: Race for Glory: Audi vs. Lancia

Filmy založené na rivalitě závodníků nebo soutěžních týmů jsou obyčejně populární. Mohli jsme vidět Rush (v češtině Rivalové), jehož základem byl lehce zdramatizovaný duel mezi Laudou a Huntem.

Později se objevil stejně skvělý a nezapomenutelný Le Mans ´66 o tom, jak Ford za použití hrubé síly a nekonečných zdrojů vyhrál v roce 1966 Le Mans nad Ferrari. Film byl hvězdně obsazený, herecký výkon Christiana Bale naprosto nezapomenutelný (srovnání by snesl snad jen jiný dechberoucí film Machinist, česky poněkud nepřesně Mechanik) Le Mans ´66 byl z mého pohledu důležitý také proto, protože dokonale popsal poměry ve firmě Ford a široké publikum se mohlo dozvědět, proč Ford nevyrobí nikdy dobré auto svým zaměstnancům navzdory.

Duel o pohár konstruktérů mezi Lancií a Audi byl určitě skvělý základ pro další takový film. Petrolheady zaměstnává permanentně. Když jsem se doslechl o o filmu s názvem Race for Glory, navíc ještě italské provenience, musel jsem to vidět. Těšil jsem se jako malé dítě, a moje očekávání byla jen zčásti naplněna.

Pro ty, kdo neví, hlavní dějová zápletka je stejně jako v případě předchozích zmíněných konflikt filozofií. Na jedné straně figuruje Audi Quattro, masivní, hranaté, ošklivé jak prdel, ale německy efektivní s pohonem všech kol převzatým z vojenského vozidla. Tomu se chystá konkurovat křehká Lancia 037, další stupeň vývoje Lancie Beta Montecarlo a následník Lancie Stratos. Lehké a filigránské auto, které má co dělat, aby během závodu vydrželo pohromadě. Nizká hmotnost je jediným jeho trumfem, protože Lancia je dvoukolka se zadním transaxle náhonem a dvoulitrovým nijak oslnivě výkonným motorem uprostřed. Jak se s tím asi jezdilo, můžete vidět tady. Jen tak pro zajímavost, v roce 1982 vyhrála mistrovství světa zadokolka. Opel Ascona. Dnes se těžko dá uvěřit, že Opel také někdy vyhrál nějaké rallye.

Konflikt filozofií se projektuje do obou hlavních postav. Italský manažer týmu Cesare Fiorio (Riccardo Scamarcio) je kreativní charismatický Ital, zatímco německý Führer Roland Gumpert v podání Daniela Brühla je typický německý technokrat. Na problém je tedy zaděláno. Tato závoďárna není o rivalitě jezdců ani značek, ale o rivalitě týmových manažerů.

Ve skutečnosti to bylo složitější. Gumpert byl inženýr, hands-on týpek, kterého najdete na dobových záběrech špinavého od oleje, jak se hrabe v motorech. Fiorio vystudoval politologii, byl to spíše manažersk založený.

Do příběhu vstupuje příležitostně jako deux ex machina Avvocate, což není ovoce, ale přezdívka Agnelliho, šéfa FIATu, pod který Lancia spadala. Avvocate většinou nemluví, když ano, tak z něj vypadne nějaké velice krátká motivační věta. Jeho pohledy však stačí na to, aby Cesare pochopil, že jeho nynější i budoucí kariéra je velice těsně spojena s úspěchem křehké Lancie. Nezbývá mu tedy než tlačit tým úplně až na hranu, případně i přes ní, a pouštět se s Lanciemi do závodů, ve kterých jejich pro asfaltové tratě optimalizovaná konstrukce není právě vhodná. Má také jedno eso v rukávu, známého německého jezdce Waltera Röhrla, jehož náklonnost k vozům s pohonem jedné, a to zadní nápravy je všeobecně známa.

Jak to celé dopadne? No, to nakonec všichni víme, kdo neví, může číst tady. Lancie v roce 1983 udolala Audi, získala pohár konstruktérů, ale také to byla labutí píseň typu 037 Rallye a poslední velké vítězství dvojkolek. Hannu Mikkola na Audi se současně stal mistrem světa. V roce 1984 se vylepšená 037 Evo 2 už neprosadila. Na další úspěchy si Lancia musela počkat až do uvedení typu Delta Integrale, který, jak název napovídá, byl rovněž čtyřkolka.

Film to byl sice zajímavý, ale jel na tři válce. Scénář byl tak nějak standardní, byl přesně takový, jaký od závoďárny tohoto typu očekáváme, ale pořád jsem měl pocit, že to nejede na plnej výkon. Je tam spoustu dialogů a scén, ze kterých by se dalo vyždímat víc, jak obsahově, tak vizuálně, jenže tvůrci to nechají tak nějak proplynout. Například rozhovor Cesara s motoristickou novinářkou, který definuje dějovou osu celého příběhu, je natočený stylem „mluvící hlava“. Proč je neposadit proti sobě, v mikrofonem mezi nimi, a nevnést do toho trochu italského bodytalku a mimiky? Takových ztracených příležitostí je tam mnoho. Závodní scény jsou velmi osekané, asi nebyl budget, a chybí v ních takový ten typický způsob jízdy s přemotorovanými zadokolkami, kdy se vozidlo řítí do zatáčky ve zdánlivě nemožné stopě a skoro už si myslíte, že vyletí ze silnice, ale najednou všechno změní směr a čumák se zázrakem srovná, protože se auto řídí smykem zadní nápravy. Jak řekl Walter Röhrl, u nedotáčivého auta vidíte v zatáčce strom, do kterého narazíte, u přetáčivého ho slyšíte. Ve filmu je pouze okrajově naznačena brutální síla a rychlost skupiny B a diváci rozestupující se před jedoucím vozem, asi aby citlivé povahy neutrpěly šok.

Film je roztomilý v tom, že postrádá moderní prvky. Chybí tam LGBT černý závodník, patrně proto, že tehdejší skupina B fakt nebyla nic pro buzny. Rovněž chybí další povinná přísada moderních filmů, totiž mentálně nebo fyzicky handicapovaný jedinec, který za nezištné pomoci občanské společnosti, úřadů, policie, neziskovek a všech lidí dobré vůle dosáhne něčeho velikého. Téměř chybějí nezbytná vztahová témata, i když několik malých vycpávkových dějových odboček by se našlo. Například ta se závodníkem Kurtem v kómatu, jejíž účel jsem tak docela nepochopil, nicméně jsem si jistý, že v rámci skutečné sk. B by se Kurt po vážné nehodě vypařil spolu s laminátovým speciálem, jehož vnitřek tvořilo pouze palivo, motor a posádka.

Někdy autoři mlčky předpokládají, že divák sám zná background, což ale nemusí být automatismus. Většina lidí tak neví, co za fenomén je Walter Röhrl, proč ho tolik zajímal med, kde přišlo Audi ke čtyřkolce a jaká byla geneze oturbených čtyřkolek v rallye. Proč si Stig z Top Gearu vlastně říká Stig? Většina diváků netuší, kdo byl Avvocate a proč bylo dobré ho nezklamat. Řada soudobých diváků nebude vůbec chápat, proč se to celé dělo, jak prestižní záležitost tehdy rallye byla a v jaké míře ovlivňovalo rallye prodeje aut. Kdo si chce film užít naplno, musí znát alespoň trochu pozadí.

Jinak je tam všechno, co potřebujeme. Narazíme na všechna jména, která definovala naše dětství, jako Walter Röhrl, Michele Mouton ještě v době, kdy měla dlouhé černé vlasy, Hannu Mikkola, Markku Alen. Postrádáme Stiga Blomquista coby třetího továrního jezdce Audi v roce 1983. Zato nechybějí Lancie v ikonickém markingu Martini a jejich typický zvukový projev, Quattra A1 hranatá jako lednice, Opely Ascona, Golfy GTI s blatníky vytaženými asi do dvojnásobné šířky auta, Renaulty 5 Gordini ještě z doby, kdy Renault vyráběl auta a ne nechutné oteklé mastodonty s ohromnou píčou. Film se místy odehrává v reálných kulisách, myslím že je tam vidět továrna FIATu v Arese a stárnoucí zkušební okruh Ballocco. Závodní záběry mají zvláštní patinu, aby vypadaly stejně jako dochované filmy z té doby, Lancie mají krásný zvuk a občasné technické nebo závodní lapsy pod vlivem toho všeho rádi promineme.

Příjemným vedlejším bonusem nízkorozpočtového filmu v italsko-britské kooperaci je, že neobsahuje okoukané tváře, kvůli kterým mainstreamová produkce vypadá jako jeden velký seriál. Daniel Brühl, který si zahrál v jiné podobné závoďárně (Niki Lauda v Rush) se ve filmu spíše jen mihne.

Sice to nebylo úplně podle mých představ, nicméně je třeba ocenit, že takový film vůbec vznikl. Jeho tvůrce zřejmě pohánělo nadšení, představitel Cesara Fioria Riccardo Scamarcio se podílel i na scénáři, zřejmě to pro něj byla srdeční záležitost. Na první pohled by někdo mohl namítnout, koho zajímá v dnešní době nějaké rallye z osmdesátek. Lancia je dávno zapomenuta poté, co ji nadobro pohřbila licenční produkce zastaralých amerických křápů a sportovní divize Audi směřuje do téhož bodu, kdy přední techničtí manažeři odcházejí do firem vyrábějících lednice. Nicméně skeptiky mohu ujistit, že rallye nebude tak docela zapomenuto. Moje dcera asi před rokem propadla formuli 1 a co se zprvu jevilo jako platonický obdiv metrosexuálních operátorů monopostů, se postupně proměnilo v celkem slušné technické hobby. Každopádně patnáctiletá holka umí vysvětlit, jak funguje systém KERS a jaká taktika je potřeba v souvislosti s DRS zónami, z pokojíku se občas ozývají věty jako „na softy bych to teď rozhodně nedávala“ a na mně je platit tématický televizní kanál, navštěvovat F1 akce ve střední Evropě a když někdy přinesu nějaký ten F1 artefakt, tak jsem největší king. Po několika měsících Jája pochopila, že jezdci jsou jen malá špička obrovského ledovce a že musí existovat někdo, kdo to celé zorganizuje, vyvine, vyrobí, vyzkouší a všechny tyto činnosti, které jsou sice neviditelné, ale zásadní. Jáje to pomohlo nějak nabrat směr. Možná je tohle ten problém s generací Z My jsme měli naše hrdiny, oni mají nechutné prázdné pytle od hoven, youtubery, influencery, deprivanty, levicové zmrdy, Ivana Bartoše a agenta Pávka.

Rád bych toto hobby posunul někam dál, ale ještě než se do toho pustím, zkusil jsem Jáje podsunout něco lepšího a vzal jí s námi do kina. Kupodivu se to ujalo a i Marcela musela připustit, že na rallye něco je. Musím na tom zapracovat.

Kdo film už nestihne v kině, což je docela dobře možné, tak doporučuji tento díl Gran Turisma. Má skutečně mnoho společných bodů s filmem, dokonce bych řekl, že film natočili podle něho nebo naopak. Navíc tam najdete interview s Walterem Röhrlem a Cesarem Fioriem. Hotový poklad.

Jo a abych nezapomněl, koupit si Lancii Montecarlo zase není takový problém. Za cenu olítaného prasečího SUV z Boleslavi může říkat pane každému, pardon, jednomu z nás.

21.07.2024 D-FENS

Související články: