Filmy založené na rivalitě závodníků nebo soutěžních týmů jsou obyčejně populární. Mohli jsme vidět Rush (v češtině Rivalové), jehož základem byl lehce zdramatizovaný duel mezi Laudou a Huntem.

Film Ferrari je skvělý. Jen je tam málo závodění.

Ten film se fakt povedl. V době, kdy směli do kina i neočkovaní vrazi, jsem si šel užít fakt pěkné životopisné dílo o člověku, kterých po světě nikdy neběhá dost, a odcházel jsem fakt spokojený, možná by se dalo říct nadšený.

Přátelé a kolegové, ať vás potěším něčím, co se netýká covidu, státní buzerace apod.

V Polsku se urodilo pozoruhodné filmové dílo. Má silné téma, slušné herecké výkony a přesvědčivé zpracování. Uvěřitelným způsobem se na příkladu jedné vesnice se smíšeným polsko-ukrajinským obyvatelstvem zpracovává téma etnického „čištění“ Volyně a východní Haliče od Poláků v průběhu 2. sv. v. (celkem bylo vyvražděno zhruba 130.000 Poláků pro „Slavu Ukrainy!“) páchaného nacionalisty z organizací OUN a UPA s širokou podporou ukrajinské veřejnosti. (Ani dnes na Ukrajině na své hrdiny nezapomínají. V Rovně tak můžete navštívit pomník hrdlořeza Dmytra Kljačskivského, v Ivano-Frankivsku pak monument věnovaný Stěpanu Banderovi.)

“Every lie we tell incurs a debt to the truth. Sooner or later that debt is paid.” The next time you are about to lie, or participate in a lie, consider whether you are willing to pay the debt from the lie in the future“.

Ačkoli jsem to neměl v plánu, i tentokrát bude hlavním tématem mnou recenzovaných filmů krevní msta. Nejnovější “neesonovka” Cold Pursuit (Mrazivá pomsta) – a ano, “neesonovka” se dá dnes už považovat za jakýsi podžánr – se totiž tentokrát netočí kolem unesené dcery (nebo manželky), ale zabitého syna. Vlastně dvou.

Chodit na český filmy je nepochybně masochismus, ale v těch kinech skutečně nic není. A když říkám nic, tak nic. Když se vám po delší době podaří vnutit haranty tchyni a jít se ženou do kina, zjistíte po veškeré té organizační činnosti, že jediné, na co reálně můžete jít, je český film.