Film: Ferrari

Film Ferrari je skvělý. Jen je tam málo závodění.

Příběh nás zavede do střední Itálie v roce 1957. Enzo Ferrari je v problémech, které si dílem nadrobil sám, dílem se na něj zřítily. Konkurent Maserati překoná jeho rychlostní rekord, auta se moc neprodávají, do kabrioletu určeného pro orientálního krále naprší a bigamie taky dává člověku zabrat. Člověk by za běžných okolností očekával, že tento vývoj bude směrovat k nějakému dramatickému vyvrcholení, a to se nakonec i stane.

Film Ferrari je o tom, že nic není zadarmo, a to ani když jste Il Commendatore.

V dnešní době už je to tak, že pokud se film má prodat mainstreamu a být ten správný blockbuster, musí se tam řešit vztahy, a to se tady děje měrou vrchovatou. Enzo na jedné straně v důsledku machinací s majetkem firmy během války přepsal polovinu firmy na manželku Lauru, ale prakticky žije s Linou Lardi, se kterou má syna. Tato konstelace by stačila na průměrné drama sama o sobě, ale v kombinaci s nejednoduchou osobností Il Commendatore to má ještě větší grády. Neustále totiž musí udržovat alespoň nějakou stabilitu této třaskavé směsi, což mu lehce ujetá, ale velmi chytrá a pragmatická Laura neusnadňuje.

Mann si dal dostatek práce s osobností Enza samotného, a to není divu. Steva Jobse nebo Elona Muska by Enzo strčil do kapsy. Je sice brilantní technik a svým inženýrům čmárá do výkresů červenou tužkou, ale především staví na lidech a jejich motivaci, a to v dobrém i zlém. Vidíme ho, jak vyvolává rivalitu uvnitř vlastního týmu nebo manipuluje média, ale také vidíme, jak se stará o pozůstalé po jezdcích, co se zabili při zkouškách jeho vozů, ručně roztlačuje ráno auto, aby zvuk motoru nevzbudil jeho alternativní manželku nebo absolvuje svoje pravidelné rituály začínající u hrobu syna Dina. Máme také možnost vnímat, jak se jezdilo s monoposty té doby, s motorem vpředu a na úzkých kolech, z jejichž minimalistické karosérie trčela bez jakýchkoli ochranných prvků horní polovina trupu jezdce. Ztráty na životech byly samozřejmě značné, což film dostatečně naturalisticky vypodobňuje.

Upadající prodeje přivedou Enza k záměru zvítězit v Mille Miglia a použít úspěch pro propagaci produkčních vozů Ferrari. Enzo svoji taktiku staví na novém jezdci jménem de Portago, který „jezdí jako Varzi“. Enzo nakonec vítězství získá, ale také to není zadarmo. Záběry na sportovní vozy řítící se jarní krajinou Lombardie plus Mannova tradičně propracovaná práce se zvukem je dechberoucí. Oproti tomu triková de Potragova nehoda je nerealistická a zbytečně spektakulární.

Enza hraje nyní populární Adam Driver. Asi to měl snadné, velmi formální Enzo je téměř prost jakékoli expresivnosti a během filmu ožije v podstatě jen jednou, když popisuje synovi Pietrovi, jak funguje sání u motoru. Kdo však překvapil hodně, je Penelope Cruz v roli de iure manželky Laury. Osobně jsem od této dámy neočekával nic a nakonec se ukázalo, že po herecké stránce byla největším překvapením celého filmu. Kromě toho mluví Laura anglicky s krásným italským přízvukem a garantuji, že si užijete každou sekundu Laury herecké akce.

Ferrari není další Le Mans ´66 (ve kterém se Enzo také objeví, když urazí manažery z Fordu. Je to moje oblíbená scéna, urážet manažery z Fordu mi rozhodně nevadí) nebo Rush, Tenhle kousek je komornější, promyšlenější a méně prvoplánový. Není to tak, že jedni vyhrají a druzí prohrají. Jedni vyhrají, druzí prohrají, všichni něco obětují a nedá se zcela spolehlivě řici, kdo z toho nakonec vyšel lépe.

Auta? Kromě těch závodních určených pro Mille Miglia (Ferrari 350 S spider, 250 GT coupé) se tam hojně vyskytuje Peugeot 403, kterým se dopravoval hlavní hrdina. Řídíl ho stylově a s gustem. Výrazný meziplyn jak z praku zhruba v páté minutě filmu potěší každého petrolheada. Stálo mě trochu přemýšlení, jak se Il Commendatore ocitl za volantem Peugeotu, a myslím, že to nebylo nemožné. Peugeot 403 mohla spojovat s Ferrarim osoba „Pinin“ Fariny, který stvořil design tohoto francouzského sedanu. Nakonec o Enzovi bylo známo, že používal pro své účely úplně obyčejná auta, jako třeba Mini nebo FIAT, který se také mihne ve filmu Le Mans ´66. Laura se nechává vozit Alfou Romeo Giulietta Berlina, což je tak nějak očekávaná volba. Automobil, který má jinak krásný charakteristický zvuk, se však ve filmu akusticky projevuje jako Octavia TDI, což mám tvůrcům velice za zlé.

Jak to dopadlo? Jděte do kina a nechte se překvapit. Rozhodně to stojí za to, zvláště pro ty z nás, co mají rádi Ferrari, italská auta nebo Itálii. Je vůbec zázrak, že takový film v této době vznikl. V kině jsem byl naposledy loni touto dobou. Nemám zájem o všechny ty příšerné fantasy blitky, slátané superhrdiny z komiksů ani sebezpytné sračky, kde hlavní hrdina černá transgender lesba na kole prochází krizí identity, protože se cítí být 43. pohlavím, a úchylní intoši si myslí, že nás to všechny hrozně zajímá. Nečekal jsem, že od dob Eastwoodova Sullyho někdo natočí film, kde hlavní hrdina není narkoman, buzerant ani kripl. Zaujalo to i moji dceru Jáju, která před časem z ničeho nic začala jevit zájem o Formuli I a díky filmu se vypravila ke kořenům této nyní již spíše mediální než motoristkcké show. Teď už ví, z čeho to celé vyrostlo.

Jsem zvědav, zda Mann skutečně natočí remake svého vlastního filmu Heat.

14.01.2024 D-FENS

Související články: