Společnost, politika a jiné hříchy
Andrej Babiš může v Agrofertu vlastnit 24,99 % jako fyzická osoba, dalších 24,99 % může držet jeho stoprocentně vlastněná firma „A“ a dalších 24,99 % jeho stoprocentně vlastněná firma „B“. Výsledek? Ani on, ani žádná jím ovládaná osoba nevlastní alespoň 25 %, takže Agrofert může v klidu dál čerpat dotace a získávat zakázky. Legálně. Hra podle pravidel, která si napsal stát.
Jak 19.11.25 zveřejnilo nesporně velmi oblíbené a hodnotové médium Blesk: ‚Hrad včera uvedl, že Pavel ve snaze o transparentní, ústavní a rychlý proces vedoucí ke vzniku nové vlády zaslal harmonogram dalších kroků. Šéf ANO měl přislíbit, že po 24. listopadu předloží seznam navrhovaných ministrů. Poté má Pavel dva týdny s kandidáty vést konzultace‘.
„Ta kytka je fakt nádherná“ s uspokojením konstatovala Tereza, když s Tomášem nasedali k Dvořákovým do auta.
Letošní oslavy svátku 17. listopadu nijak nevybočily z trendu. Jako obvykle nebyly prosty komických a absurdních momentů.
Stařík sedí na lavičce a hovoří. O tom, jak bylo zamlada. Jak krásně hřálo slunce. A zurčel potůček! Ale hlavně mluví o poměrech. Jak to bylo mezi lidmi.
Tento článek má popsat důvody, proč bychom se neměli spoléhat na to, že by válka na Ukrajině mohla být někdy ukončena. Naopak, měli bychom pokračování této války brát jako trvalý stav, a to min. po desítky let. Je třeba, abychom se s tímto stavem naučili žít.
Dovolte mi moji osobní vzpomínku na 17. listopad 1989. Tou dobou jsem si kroutil rok povinného kriminálu se značkou Základní vojenská služba na jihu republiky, zatímco svou novou rodinu jsem měl na severu. Šestnáctého jsem dostal krátkou dovolenou, kdy jsem se směl vzdálit od posádky a podívat se na svou čtyřměsíční dceru. Že jsem ten víkend neřešil politiku, je snad jasné.
Letos budeme slavit 36. výročí získání svobody. Ta po oněch letech nějak zeslábla natolik, že je nutné ji chránit a zaštiťovat. Chrabří bojovníci za svobodu přispěchali zcela nezištně ji podepřít. Proto je náš život tak veselý a radostný. Kdo nejásá nad naší svobodou, odhaluje své proruské ledví.
V každé dobré společnosti jsou pravidla psaná a nepsaná. Formálně jsou psaná pravidla nadřazena těm nepsaným a mají sloužit pro blaho lidu. Realita je odlišná. Pravidla moštárny jsou rozsáhlá, nikdo je nečte a nikdo se jimi neřídí.
Došlé zprávy o rozmanité živoucí společnosti v pokrokovém Německu zaznamenaly, že schovanka vychovávaná příkladně sebevědomou politicky správně myslící osobností se nějak drobátko zradikalizovala. Za pomoci nože se jala vysvětlovat své adoptivní matce, jak moc se cítí být utlačována rasistickou společností. Inu Německo v kostce.
Oni nezmizeli, ale byli zařazeni pod regulérní ruskou armádu. Ale já se kloním k tomu, že Prigožin se válí někde na soukromym ostrově a uživá si zaslouženej důchod na kterej (...)
V téhle souvislosti jsem nikdy nechápal co se K.H.Borovskému nelíbilo na plné penzí v alpském "resortu" na erární C&K útraty.
I s celým jeho štábem. Nevšiml jsi si jak Wagnerovci doslova zmizeli z veřejného prostoru, jen občas prosákne že čičmundí tuhle v Africe, támhle u arabáčů, ale dohromady nic moc (...)
Skladatel Schumann žil někdy za Máchy, když teď máme ten máj. V každým případě s Daladierem si těžko mohl pokecat, natož být u vzniku EU.
Předpokládám, že máte na mysli černoprdelníka Roberta Schumanna, nikoli skladatele Roberta Schumanna. Toho prvního si ostatně velmi považuje Vatikán. Což potvrzuje úsloví co křesťan, to blbec.