V posledním publikovaném textu (Ano, ale přesto rozpaky) jsem k vyjádření pocitů z výsledků nedávných parlamentních voleb v ČR, použil slovo ‚rozpaky‘. Rozpaky se mění v ‚důvodné obavy‘, když hlavním iniciátorem těchto obav byla a je končící vláda, včetně některých opětovně zvolených poslanců (bohužel).
Společnost
Společnost, politika a jiné hříchy
#ne_poslušnosti: Svoboda projevu
První akce #ne_poslušnosti, o které jsem tu před časem psal, měla úžasnou odezvu – větší desítky tisíc zhlédnutí, rozhovor v DVTV, ale především ohlasy diváků (na místě přítomných i online sledujících), ze kterých jasně vyplývá, že nad tématem (ne)poslušností přemýšleli; to mě potěšilo nejvíc, jelikož primárním cílem není nikoho o ničem přesvědčovat, ale dát inspiraci k zamyšlení každému, kdo o to stojí. To mě povzbudilo k dalšímu vystoupení; jeho smyslem bylo poukazovat na (ne)svobodu projevu.
Stovkou po magistrále + na červenou + smrt člověka = přestupek
Tak schválně. Jak byste to označili vy, čtenáři. Řidič jede autem do křižovatky rychlostí přes 100 km/h na červený signál. Přitom dál ztrychluje. V křižovatce se srazí s jiným autem, které nejelo na červenou ani nepřiměřeně rychle. Výsledek srážky je jedno úmrtí a několik lehkých a jedno středně těžké zranění.

Skladatel Schumann žil někdy za Máchy, když teď máme ten máj. V každým případě s Daladierem si těžko mohl pokecat, natož být u vzniku EU.
Předpokládám, že máte na mysli černoprdelníka Roberta Schumanna, nikoli skladatele Roberta Schumanna. Toho prvního si ostatně velmi považuje Vatikán. Což potvrzuje úsloví co křesťan, to blbec.
Né, jsou to jenom ti normální původní komouši. No, vlastně...
No jo, jako Malej Jarda... :-P Já jsem se alespoň zasmál. :-)
Bingo! :-D