Once upon a time… koordinovanou operací různých ozbrojených složek podléhajících autoritě prezidenta Donalda Trumpa byl z území Venezuely extrahován komunista Maduro s manželkou. Akce má ještě jednu nenápadnou oběť. České libtardy.
Tato „speciální vojenská operace“ byla původně vykládána jako policejní akce za účelem zajetí čelního představitele země, který čelil kriminálním obviněním. Následně ovšem vystoupil prezident Trump a vytyčil ještě další mediální rámec, když řekl následující:
– budeme vládnout ve Venezuele („we are going to run the country“)
– budeme to dělat tak dlouho, dokud nenajdeme někoho, kdo to bude dělat za nás („We are going to stay until a proper transition takes place)
– když nás budete srát, bude to jen horší („We are prepared for a second wave, a much larger wave).
Tím momentem už o extrakci kriminálníka nešlo. Později Trump přidal ještě další rámec, kdy uvedl, že severoamerické subjekty brzy začnou ve Venezuele těžit ropu.
Soudruh Maduro drahnou dobu provozoval něco jako drogovou subverzi, kdy různými cestami podporoval transfer drog do USA. Bidenově administrativě to bylo fuk, Trumpově to fuk nebylo. Stejně tak jí nebylo fuk, že Venezuela je něco jako základna ruských a čínských zpravodajců, které tam soudruh Maduro farmil. Soudruh Maduro byl totiž jeden z posledních oldschool revolučních marxistů, kteří dosud surfovali na sovětské vlně exportu „proletářské revoluce“ do světa. Žádná ekologie, žádná cyklistika, jen socialismus, odbory, revoluce a drogy.
Jsem rád, že zmrd Maduro je tam, kde právě je. Mám určité spojení na Venezuelu, protože tam emigroval a zemřel můj blízký příbuzný. Po mém příbuzném se v chaosu změny režimu v polovině devadesátých let doslova zavřela voda. Asi byl na tamní poměry moc bílý nebo moc bohatý. K jeho smrti jsme obdrželi pouze velice kusé informace a dodnes mi to vrtá hlavou. Nemohl jsem se s ním rozloučit a nemohl jsem mu dát ani kytku na hrob, protože tam úřadovali revoluční vůdci jako soudruzi Chávez a Maduro. Jakákoli cesta do Venezuely mi byla silně nedoporučována, tedy pokud nechci přijet domu v sypkém stavu. Jestli se zadaří, tak desetiletí trvající éra lidových postsověstkých vůdců realizujících levicovou diktaturu skrze drogové klany bude narušena a bezpečnostní situace se zlepší, já budu rád.
Myslím, že soudruh Maduro jako správný revoluční vůdce nevyužil možnosti klást ozbrojený odpor a odebrat se do revolucionářského nebe, aby se tam potkal s dalšími bratry v boji, třeba s tím magorem Che Guevarou.
Ano, Trump říká pravdu, venezuelská administrativa okradla v sedmdesátých letech USA. Doslova ze dne na den znárodnila majetek amerických firem, které tam podnikaly v ropném a zpracovatelském průmyslu. Proč? Protože proletářská revoluce a protože potřebovali na proletářskou revoluci prachy. Jestli se podaří USA tuto komunistickou státní zlodějnu napravit, bude to taky dobře.
Musím však uvažovat o něčem jiném.
24. února 2022 se ruské výsadkové jednotky pokusily obsadit letiště v ukrajinském Hostomelu, aby odtud provedly ozbrojený výpad do nedalekého Kyjeva. Nedošlo k vyhlášení války, celé se to prodává dosud jako „speciální vojenská operace“. Má se za to, že chtěli extrahovat komedianta Zelenskýho a silou deinstalovat jeho vládu v Kyjevě. Co chtěli ve skutečnosti, to ví asi jen oni, pokud vůbec. Paralelně se ruská armáda pokusila vytvořit pozemní koridor, kterým by se útočné jednotky společně se zadrženými ukrajinskými prominenty stáhly.
Rusové to následně zpackali. Nebyli s to dostatečně rychle obsadit Hostomel a proměnit ho v opěrný bod pro vojenskou akci. Narazili na odpor ukrajinských jednotek vybavených moderními západními zbraněmi. Ukrajinci také pomocí dvou stíhacích bombardérů Su-24 odpálili ranvej, takže ji nešlo použít pro velkokapacitní dopravní stroje. Od té doby byli Rusové odkázáni na vrtulníky, které se ale ocitly v hledáčku operátorů MANPADS. Části ruských jednotek se přesto podařilo nekoordinovaně vyrazit do Kyjeva, ale dosáhli maximálně předměstí, kde je postříleli jak králíky. Rusům pak trvalo zhruba rok, že se povadlo formát „speciální operace“ změnit na full-scale konflikt s frontovou linií, jak ho známe teď. Všichni asi máme na paměti 60 km dlouhou frontu vozidel, která zůstala „viset“ v prostoru zamýšleného koridoru.
Venezuela naproti tomu zcela selhala. Nechala Američany provádět rozsáhlý HUMINT v bezprostředním okolí prioritního cíle Madura. Fakt dementi. Ruské protiletecké systémy Buk, nakoupené Venezuelou před deseti lety ve velkém počtu, byly zničeny ještě dříve, než stačily proti útočníkům zasáhnout. To je rozhodně zvláštní. Venezuela nedokázala efektivně reagovat na útočnou vlnu, nejspíš byla slepá a hluchá. Stejně tak nebyla schopna účinně nasadit systémy MANPADS, které ve velkém nakupovala v Rusku. Osobně bych si tipnul na nějakou formu součinnosti ruské strany, která musela mít zpravodajské informace, ale nejspíš je neodevzdala včas, případně „umrtvila“ venezuelské obranné systémy ruské provenience.
Druhý rozdíl je, že zatímco Rusové k průběhu jejich speciální operace mlčí, Spojené státy zvolily selektivní transparentnost. Dozvěděli jsme se tak přesný čas útoku, počet a typy použitých letadel, různé detaily z boje, například o poškození jednoho stroje nepřátelskou palbou. Zejména mě zaujala tato věta, kterou vyslovil prezident Trump:
„It was dark… The lights of Caracas were largely turned off due to a certain… expertise that we have.“
Máme tady využití blackoutu jako taktického prvku, což naznačuje ovládnutí civilní, konkrétně městské infrastruktury, možná použití elektromagnetického pole k vyřazení elektroniky.
Selektivní transparence v tomto případě slouží k demonstraci síly. Zhruba takto: Připravili jsme se, provedli jsme to, byli jsme schopni v útoku pokračovat i přes odpor, koordinovaně se všemi složkami našich útočných sil, s ovládnutím veškerého operačního prostředí, ať fyzicky, nebo v kyberprostoru, a jsme schopni to provést znovu a také to eskalovat, když budeme chtít. Takže si dejte pozor a spolupracujte, zejména pokud jste Grónsko.
Jak vidíme, „speciální vojenské operace“ se dějí. Není to žádná dějinná křivda specificky seslaná na jednu zemi (Ukrajinu), je to jeden z prostředků, jakými velmoci prosazují své zájmy. Zda je to dobré nebo špatné je téma pro profesionální moralisty, nám bude stačit, že to tak prostě je a musíme s tím žít.
Utrpení soudruha Madura, který nyní úpí ve věznici a čeká na soud, je srovnatelné snad jen s utrpením českých libtardů. Ti jsou z toho špatní a hrozně trpí potřebou vykládat všechno optikou válečné romantiky a falešného moralismu.
Na jednu stranu cítí, že ve Venezuele proběhla „speciální vojenská operace“ jako když vyšije. Je tam úplně všechno. Útok na suverénní zemi, bez vyhlášení války, bez mandátu OSN, s rozsáhlým zapojením regulérních ozbrojených sil na zemi, na vodě a ve vzduchu, s (tentokrát dokonaným) únosem hlavy státu a jeho starý.
Na druhé straně ovšem, Venezuela je, nebo spíš byla (nepříliš významný) člen nepřátelské osy spolu s Čínou a nenáviděným Ruskem, a sám Maduro byl proruský vládce. A Rusko my libtardi nenávidíme, takže Venezuelu taky nenávidíme.
Pokud se Trump zmocní venezuelského ropného průmyslu, zvýší se objem ropy na světovém trhu a tím klesne cena, což by mohlo zlevnit benzín, ale to my nevyužijeme, protože tou dobou už budou spalovací motory zakázané a my všichni budeme radostně jezdit elektromobily z Číny. Ekonomicky poškodí Russko a Putlera víc, než svetry Markéty Pekarové Tukanové, a svetry MPA dostaly Putina na kolena.
Znáte to, nepřítel mého nepřítele je můj přítel, ale tady je nepřítel nepřítele Donald Trump a s tím my libtardi nechceme být přátelé! Trump chce ukončit naši milovanou válku a dělá milion různých dalších nepřístojností, takže ho hrozně nenávidíme.
Tak co tedy? Je tahle „speciální vojenská operace“ ta dobrá, a ta „speciální vojenská operace“ na Ukrajině ta špatná? Je Trump také agresivní násilník jako Putin, nebo není?
Co budeme dělat? Co si máme myslet? Máme to pochválit, protože je to proti Rusku? Máme to odsoudit, protože to udělal Trump? Útvar ideologické propagandy plukovníka Foltýna je mimo provoz, nová vláda ho paralyzovala, takže neurčí lines-to-take, nevydá komunikační kartu, na které by bylo přehledně uvedeno, co si máme myslet.
Odmlčely se i politické neziskovky, morální kompasy země. Co Člověk v tísni, už připravuje misi do Venezuely, aby tam nechal Lékaře bez hranic zalátat postřelené komunisty?
Co Fórum 24? Taky nic, tam se řeší Turek a prostořeký Okamura.
A co poslední spása českého libtarda, média pana Lukačoviče? Nic, horoskopy, dopravní nehody, jak péct řízky, Turek, Okamura, Pavel, Babiš.
Katastrofa. S kým vším máme teď bojovat? Doteď se bojovalo s Putinem a s uhlíkem, tady se otevírá další libtardí bojová fronta.
Lze si vystačit s bipolárním myšlením v multipolárním světě?
Jaká míra doublethinku je ještě akceptovatelná?
Je na to všem skvěle vidět, jak jsou tuzemští klávesnicoví válečníci s tou jejich romantickou proxy válkou, kde se na Ukrajině bojuje i za Prahu, úplně mimo mísu.
Válka je k prdu. Proč nedosáhnout stejného výsledku podstatně menší operací, se zlomkem zdrojů, v podstatě dekapitací státu, a neinstalovat spřátelený režim za zlomek nákladů full scale konfliktu?
I my můžeme být cílem něčí SVO. Jako zásadní strategická témata bych viděl následující body:
– Nestat se cílem SVO, tedy nezavdat protivníkovi příčinu ji vůbec zahájit.
– Předejít SVO, tedy nedat protivníkovi taktické poznatky, které on k jejímu provedení nutně. potřebuje.
– Detekovat a zastavit rozbíhající se SVO.
– Znemožnit SVO dosáhnout cíle, tedy chránit kritickou infrastrukturu, posílit protileteckou obranu a zabezpečit kyberprostor.
– Zvrátit silou SVO, která právě začala
– Navrátit v předchozí stav SVO, která proběhla
Obávám se, že nemáme kapacitu ani na jedno z toho.
05.01.2026 D-FENS
Související články:
- Kolem Venezuely (8.1.2026), Josef Vohnout
(472x známkováno, průměr: 1,71 z 5)