Společnost, politika a jiné hříchy
Když jsem tu během posledních týdnů publikoval své texty o bídě našeho státního školství, nešlo si nevšimnout jedné věci: obrovské množství energie tu (stejně jako ve zbytku společnosti) věnujeme detailním analýzám toho, co se děje na Ukrajině nebo na Blízkém východě. Není se čemu divit, média nám nic jiného neservírují.
Světové dění se poslední dobou mění v groteskně smutný cirkus; sledovat Trumpa, Putina, Chámeneího či Netanjahua (a ten výčet zdaleka není kompletní) by mohla být braková zábava na úrovni telenovely, kdyby výsledkem jejich zvrhlých her nebylo tolik mrtvých, zmrzačených, znásilněných a jinak poškozených. Důsledky válek do české kotliny dopadají naštěstí celkem mírně v podobně zvýšené ceny pohonných hmot či záminky pro (především tu minulou) vládu k omezování svobody slova; v jiných částech světa takové štěstí nemají – platí totiž cenu krve.
Existují problémy, které se řeší. A pak existují problémy, které se udržují při životě, protože na nich stojí celé odvětví. Klimatická agenda v Evropě začíná čím dál víc připomínat tu druhou kategorii.
Nedávno jsem vedl na sociální síti takovou menší diskusi s kolegyní, která trvale žije v Německu. Začalo to tím, že jsem jí poslal odkaz na propagační videa o tom, jak to dělají v Číně a jak v Rusku. Šlo o videa, kde prezentovali obě země své úspěchy a plány v různých technických směrech. Zde je odkaz na tu ruskou prezentaci, pokud by to někoho zajímalo. a zde na čínskou.
A tenhle znáte? Jdou takhle tři libtardi. Američanka, kvír buzna z Egypta a Češka. Jdou zapálit zbrojovku, protože tam prej dělaj zbraně pro židy. Tak tedy zapálí fabriku a pak zjistí, že tam dělali drony pro Ukrajinu. Dobrý, ne?
V uplynulých devíti dílech jsme provedli kompletní pitvu státního školství. Krok za krokem jsme prokázali, že pruský systém nevznikl proto, aby vychovával svobodné lidi, ale poslušné vojáky a plniče tabulek. Ukázali jsme si, jak ignoruje lidskou biologii, arogantně vyvlastňuje náš volný čas, trestá přirozenou neurodiverzitu diagnózami a vychovává generaci ustrašených alibistů, které v éře umělé inteligence čeká nevyhnutelný pád do digitálního proletariátu.
Zkorumpované vedení pražského dopravního dozipodniku se zjevně oprostilo od veškerých zábran a k již probíhajícím programům okrádání a špehování obyvatelstva přidalo ještě cynismus, sarkasmus a krajně neuctivé chování.
V minulém díle jsme se podívali na to, jak z nás 15 let sezení v lavicích vyrobilo ustrašené plniče zadání, kteří trpí syndromem podvodníka a děsí se vlastní iniciativy. Možná si ale říkáte, že ten systém přece musel mít nějaký smysl, když z něj vyšly celé generace úředníků, inženýrů a manažerů, kteří jakž takž fungují.
„Věřím, že všichni ti, kteří těží z války a přispívají k jejímu vzniku, by měli být zastřeleni hned první den občany své země.“ Ernst Hemingway
Po přečtení této story čtenáři teprve dojde, v jak hluboké krizi se nachází školství.
Z pohledu nihilisty možná, z pohledu realisty jsou vidět citelné rozdíly. Bolševici jsou vyřízení, zatímco my jsme pořád tady.
Tak to musí platit i opačně, vždyť je to obojí to stejné.
To je selhání jednotlivce, systém je v naprostém pořádku (tj. standardně se to ututlá).
To je hodně odvážné tvrzení. Třeba v Kumránu se našly autentické svitky z 1. století, a velmi dobře odpovídají tomu, co čteme a čemu věříme po dvou tisíciletích.
Lov velkých zvířat můžeme klidně zahrnout pod "válčení". Provozovalo se stejnými prostředky i metodami.