Pseudokultura
Ten film se fakt povedl. V době, kdy směli do kina i neočkovaní vrazi, jsem si šel užít fakt pěkné životopisné dílo o člověku, kterých po světě nikdy neběhá dost, a odcházel jsem fakt spokojený, možná by se dalo říct nadšený.
Dočkali jsme se znovuzrození Českého Slavíka. Nevím tedy, co bylo důvodem obnovovat kratochvíli z šedesátých let, ale budiž. Sál se naplnil „celebritami“ a Nova měla nejspíš slušnou sledovanost.
Kdysi jsem Romy stejně jako spousta lidí moc nemusel, přiznávám bez mučení, ale jak stárnu, cosi se ve mně zlomilo. Proč? Asi proto, že si čím dál tím víc uvědomuji skutečné hodnoty. Pro Romy je například typický temperament a ten já stavím hodně vysoko. Jedině temperament znamená život; lidé studení jak psí čumák jsou pro mě mrtví a jsou mi bytostně odporní.
Když jsme v roce 1992 na předmaturitní spářce v olomoucké zahrádce „U Včelek“ propíjeli 6 tisíc korun, které jsme vybrali na posledním zvonění, notně podroušeni jsme pařili i na velký hit „Smells Like Teen Spirit“ od tehdejšího velkého objevu Nirvany.
Včera jsem se díval na televizi a v rozporu s očekáváním mi to něco přineslo.Jednalo se o americkou zábavnou tvorbu z prostředí železnic. Film se jmenoval Nezastavitelný (Unstoppable).
Kdysi dávno v osmdesátkách mne oslovil spolužák žijící na vesnici: „Přijeď v sobotu večer, budou u nás hrát Brutusáci.“ A já tehdy netušil, že se díky svému souhlasu zamiluju na celý život.
Až dosud jsme žili v bludu, že Pán prstenů je prostě jen fantasy příběh, pohádka pro dospělé o boji dobra se zlem. Naštěstí se progresivní levice chopila příležitosti a vysvětlí nám, jak se máme na toto dílo dívat správnýma, LGBTQI(A zbylá písmena abecedy)+ očima.
„Nakonec je otázkou morálky, zda muž plně aplikuje v životě to, co se v mládí naučil.“ C. G. Jung