Představení má na repertoáru Stavovské divadlo. Už z názvu jde strach a pokud se podíváte, kdo je autor, měli byste být obzvlášť opatrní. Vezměte se termosku s čajem, Xanax a cestovní polštář jako do letadla. Maxim Gorkij.
V roce 1910, v době, kdy Lenin ještě vesele šukal po Finsku, napsal divadelní hru, o které si určitě ani on nemyslel, že ho udělá slavným. Ještě ji za Stalina přepsal, ale pořád tomu něco chybělo. Já bych si myslel, že nejlepší by bylo vzít čistý papír a začít znovu. Z takové píčoviny kvalitu nevykřešeš, ani kdyby ses jmenoval William.
Abych byl spravedlivý, zhlédl jsem zřejmě první, původní verzi, kterou ještě mohla vidět vyděšená kapitalistická třída v Rusku a budoucí bolševici, jejich nastávající osud. Jedni, aby pochopili, jak bezcenné životy žijí a druzí pro poučení, proč bude dovoleno takové pakáži zakroutit hned po VŘSR krkem.
Začátek je téměř pochopitelný. Na jevišti omývají (polo)chcíplou rybu, hubu má plnou zubů, takže asi žraloka. Dneska Grínpísáci podobně omývají velryby, co z nějakého neznámého důvodu připlavou na pláž a chtějí spáchat sebevraždu. Už na tohle zíráte jako vrány, za chvilku ji odtáhnou za kulisy a už o ní do konce hry neuslyšíte. Jediné, čím se to celé dá vysvětlit, je symbolika opečovávání umírajícího otce podnikatele a příprava, očištění dědictví.
Celkem se na jevišti objevuje asi deset postav, všechny se chovají jako debilové a blbky. Vážně jsem se snažil mít alespoň někoho z nich rád. Ale nejde to. Zuzana Stivínová hraje své obvyklé úplně odbržděné postavy, vhodné do seriálů typu Dobré zprávy nebo Slunečná, ale divadlo by ji mělo přece jen motivovat k alespoň trochu jiným výkonům. Měl jsem radost z krásné Pavly Beretové, v rudých sexy šatech. Tu budu mít rád, řekl jsem si. Ale neměl. Možná tomu nepomohly kožené dialogy, možná prkennost všech postav. A prkenností myslím i to, že Petr Vančura po jevišti pobíhal jako gumový pětiletý debílek.
Během hry vyplynulo, že je nějakým způsobem poškozený, tělesně, ale není to na něm vidět. Zatímco jeho krásná žena ho nenávidí a z nějakého neznámého důvodu má obludnou levou ruku. Když si na to zvyknete, v pohodě ruku odloží, jako rukavici, a na balalajku vyšvihne písničku. Aby to mohla udělat, tak si ještě „nenápadně“ nasadí na hlavu sluchátka, asi jako další, třetí, plán jak znechutit znechuceného diváka.
Vassa své děti nenávidí a asi už nenávidí jimi i manipulovat. Zfalšovala manželovu závěť, děti nedostanou nic. Služku, která na její pokyn otrávila nemanželské dítě syna Semjona, pověří otrávením příliš dlouho umírajícího manžela. V té chvíli se poprvé a naposledy rodina semkne. Otec umírá, provinění služky je odhaleno a je dehonestována. Ve výčitkách svědomí umírá též. Otrávila se. Byla to otravná služka.
Všichni rozumní členové rodiny se vzdálili, co vzdálili, prostě utekli. Na podiu zbylo ale dost ženských postav plijících si vzájemně do obličejů, formuje se generační spor. Úderem plechového kýblu je Vassa sražena na zem a obě její souputnice večerem se na ní vrhají. Její Anna, její milovaná, důvěryhodná dcera Anna, ji začala škrtit. Jedna z manželek poškozených chlapců zaběhla na zahradu, aby pomohla účinně oddělat Vassu. Nasadila jí oprátku ze zahradní hadice. Já seděl ve druhé řadě a byl jsem připravený pomoc. Z tohohle se už Stivínová nedostane! Anna a ta druhá se snažili, ale nemělo to konce. Už jsem vstával, že pomohu, trhnu s ní a bude klid a po Stivínové
Jsou tam věci, které potřebuju vysvětlit:
1. Proč se Petr Vančura vysral na podiu na mrtvou služku, a přitom použil montážní pěnu?
2. Proč jeho žena nosí zprzněnou gumovou rukavici?
3. Proč Semjonov a Pavel hrají takové debily?
4. Proč Prochorov umřel tak podivuhodně klidně? V takové debilní inscenaci. Možná mu jen došel pervitin a usnul
5. Proč se otrávila i služka?
6. Proč občas mluvili rusky a někdy kvičeli jako Bernardeta v Teorii velkého třesku?
7. Proč vůbec se pustili do inscenace takové kraviny?
A hlavně, proč jste nám něco takového hráli? Je mi šedesát. A zas jsem byl u posunování hranic. Nic tak obludného jsem ještě neviděl. Možná tam režisér nasázel spoustu jinotajů, které by při podrobném intelektuálním rozboru byly rozluštitelné. Možná je třeba si dílo přečíst v originále a docházet na seminář v délce jednoho či dvou semestrů. Možná je Janu Fričovi u prdele, jestli je pochopený, hlavně že se hra stala Inscenací roku 2021 Cen divadelní kritiky.
Na závěr bych pochválil divadlo za jeho rozhodnutí nedělat přestávku. Už tak měli jen částečně obsazeno a pokud by na přestávku odemkli, zůstanou jen bezďáci, co se potřebují ohřát a zamilovaní mladí muži, kteří čekají na Janu Pidrmanovou, Pavlu Beretovou a Roberta Mikluše.
Pokud přemýšlíte, zda se na představení vydáte, mám pro vás radu – pokud milujete ruční práce, loupejte si doma raději do zásoby brambory. Nebo si na počítači zahrajte Solitaire. Pokud jen tak chcete vypustit a strávit příjemný večer, pak je tu pro vás Riskuj, Prostřeno nebo Máme rádi Česko. Nebo se zabavte sexem, třeba i placeným. Nebo se po setmění projděte parkem. I tam máte naději, že vás někdo okrade, podobně jako Frič ve Stavovském. Mě okradl o dvě hodiny života.
08.05.2023 Stařec na chmelu
(108x známkováno, průměr: 1,23 z 5)