Blog: BESIP ve své kampani zase lže. Bezpečnost? Ne, jde o vaše prachy

Nová celostátní kampaň protimotoristické nátlakové organizace ministerstva dopravy, kterou možná znáte pod zkratkou BESIP, jasně ukazuje, že BESIPu, potažmo policii, politikům a zainteresovaným osobám nejde o bezpečnost, ale jen o to, jak z vás vytáhnout další a další peníze za bagatelní překročení zcela nesmyslně nastavených rychlostních limitů.

Organizace BESIP je oddělení ministerstva dopravy, které se zabývá metodikou dopravní výchovy a vytváří různé kampaně, které mají působit preventivně a vychovávat. Ačkoli se BESIP občas věnuje i tématům jako alkohol za volantem a bezpečnost na železničních přejezdech, nejčastěji přetřásá téma rychlosti jízdy.

Souvisí to s celoevropským trendem, který se řídí tzv. Veronskou deklarací z roku 2003, kdy se evropské státy, ve zkratce řečeno: zavázaly více sblížit silniční předpisy a sdílet informace, to vše s cílem snížit počet obětí dopravních nehod na evropských silnicích.

Ještě než se do rozebírání nové kampaně BESIPU „Zpomal, dokud není skutečně pozdě“ pustíme, pojďme se podívat na statistiky. Evropské silnice jsou nejbezpečnější na světě. Podle údajů z roku 2016 zemřelo na 100 000 obyvatel na silnicích za rok 9,3 lidí. Celosvětový průměr je 18,2 úmrtí. Nejnižší je také počet úmrtí na počet aut (19 na 100 000 vozidel). Statisticky nejhorší je v Evropě Arménie (18,3 obětí na 100 000 obyvatel), případně Albánie (107,2 obětí za rok na 100 000 aut). Záleží na tom, jakou metodiku použijete, ale celkově jsou na tom nejhůře balkánské státy, s čímž bude souviset především složení vozového parku a hlavně geografie (úzké horské silnice, nepříliš rozvinutá dálniční síť). Východní Evropa je také statisticky za evropským průměrem, což bude především důvodem jak horší kvality silniční sítě, tak staršího vozového parku, tedy aut s nižší úrovní pasivní i aktivní bezpečnostní výbavy.

Česká republika patří mezi nejbezpečnější země nejen v Evropě, ale i na světě. Podle údajů z roku 2019 zemřelo na 100 000 obyvatel za rok 5,8 lidí, na 100 000 aut pak 8,6 lidí. To jsou lepší výsledky než jaký je celoevropský průměr. Moc to nehraje s tím, jak nás neustále politici straší tím, že jezdími starými nebezpečnými auty. Ostatně, nejvýznamnější dopravní výkony odpracovávají moderní, nová a bezpečná auta. Starým třicetiletýcm pelechem bez katalyzátorů a airbagů už skoro nikdo denně do práce nejezdí.

Neříkám, že by čistá nula nebyl ten nejlepší možný výsledek, ale nehody se prostě stávat budou a bohužel při nich bude docházet i ke zraněním a občas i umrtím. Přesto se stav na českých silnicích výrazně zlepšil, jak se pomalu zlepšuje stav silniční sítě (i když bychom se mohli dohadovat, jestli ta rychlost modernizace stíhá nárůst objemu dopravy) a jak se průběžně modernizuje vozový park. Statisticky průměrné auto dnes plní emisní normu Euro 4, má ABS i ESP a čtyři až šest airbagů a od Euro NCAP čtyři až pět hvězdiček.

Je tedy otázkou, jak moc je potřeba lidi strašit a vyvolávat v nich dojem, že silnice jsou místem, kde se vraždí a zabíjí a kde číhají tzv. „piráti silnic“, kteří pak ze zálohy bez světel vyráží lovit své oběti vysokou rychlostí a zabíjejí matky s kočárky a cyklisty. Že přeháním? Jen se podívejte někdy na zprávy. Až se může zdát, že nic jiného než zmar, neštěstí a smrt na člověka na silnici nečeká.

Také je vidět ten transfer mediálního narativu od zpochybňování a věcné kritiky takových kampaní (placených z našich kapes) přes ignorování po současné zbožné uctívání a přikyvování. Zatímco před lety jste se v článcích mimo motoristické weby dočetli aspoň oba pohledy, dnes už se dozvíte jen ten přikyvující. Novináři rezignovali, už si nekladou otázky. Už jen „povinně“ přikyvují tomu, co se jim naservíruje v tiskové zprávě pod rypák. Bohužel už to vidíme i na některých motoristických webech, které zřejmě na obranu zájmů a práv motoristů zcela rezignovaly.

Vidět to můžeme i teď během tzv. „pandemie čínské chřipky“. Ptát se na smysluplnost některých vládních opatření? Kritizovat zcela nesystémový postup a chtít vidět důvody takových rozhodnutí? Upozorňovat na protiústavnost některých (tedy, skoro všech) opatření? Ale jděte! Napíšeme „Vláda zakázala…“ a tím to končí. Nebudeme nad tím přemýšlet, nebudeme se ptát. A vy také ne!

A tak se teď všude zase hlásá, že rychlost zabíjí, rychlost je špatná a že je potřeba více pokut a trestů, protože to tak řekli na ministerstvu. Takže stejně jako v saturninovské „Kanceláři pro uvádění románových příběhu na pravou míru“ se nyní podíváme mezi řádky a vysvětlíme si, o co vlastně BESIPu a tedy ministerstvu dopravy jde.

„Nepřiměřená rychlost je nejčastější příčinou smrtelných dopravních nehod, může dlouhodobě za zhruba 40 procent z nich. Také podle hloubkového výzkumu dopravních nehod patří nepřiměřená rychlost k nejvýznamnějším faktorům ovlivňujícím závažnost dopravních nehod,“ uvádí na stránkách BESIP v úvodním článku k této kampani.

Hned ve vůbec první větě BESIP zcela vědomě lže a úmyslně manipuluje data. Musí mít přístup k oficiálním statistikám nehodovosti od policie, které jsou veřejně přístupné. Co se z nich dá vyčíst? Třeba to, že dlouhodobě nejčastější příčinou nehod je nevěnování se řízení, nedodržování bezpečné vzdálenosti a nesprávné otáčení nebo couvání.

Podle statistik policie z roku 2019 (roky 2020 a 2021 nebudou kvůli násilnému omezení svobodné mobility obyvatel moc vypovídající) bylo nejčastější příčinou tragických nehod přejetí do protisměru. Ukazatel označený jako „nepřizpůsobení rychlosti dopravně technickému stavu vozovky“ byl na druhém místě. Podle dostupných údajů z roku 2020 se ono nepřizpůsobení rychlosti dopravně technickému stavu vozovky dostalo zase na první místo.

Policie ve svých pravidelně vydávaných ročenkách nehodovosti sleduje v souvislosti se slovem „rychlost“ několik ukazatelů. Zajímavé je, že pravidelně je mění, dost možná proto, aby se pak dalo strašit. Ale budiž, hlavní jsou tři. A to právě nepřizpůsobení rychlosti stavu vozovky (jeli jste rychleji než co dovolovaly aktuální podmínky) a nepřizpůsobení rychlosti dopravně technickému stavu vozovky (typicky má silnice takový profil, že přijedete rychle ze zatáčky a vyletíte ze silnice) a nepřizpůsobení rychlosti vlastnostem vozidla a nákladu (jeli jste rychleji, než co zvládá vaše auto nebo náklad, který veze).

Pokud bychom tedy sečetli údaje všech tří statistických ukazetelů, které nějak zmiňují slovíčko „rychlost“, skutečně půjde o nejtragičtější příčinu nehod. Nicméně ne z těch 40 %, které vzal BESIP kdo ví kde.

Zkusme se tedy dopracovat k tomu číslu 40 %, které do nás hustí BESIP. Abychom porozuměli, možná úmyslně nepřehledným statistikám, musíme se do tabulek ponořit trochu hlouběji. Podle dostupných dat tak vezmeme data pro osobní auta, nákladní auta a motocykly, vynecháme chodce a cyklisty, u kterých se také nepřizpůsobení rychlosti uvádí jako příčina u sedmi smrtelných nehod v roce 2019.

V roce 2019 tak řidiči osobních a nákladních aut a motocyklů způsobili nehody, při kterých zahynulo 491 osob. Počet obětí nehod, ve kterých se nějakým způsobem objevuje slovíčko rychlost, je celkem 152. Ať počítáme, jak počítáme, i tak nám vychází údaj 31 %. A to opravdu sčítáme jablka a brambory do jednoho, jako to dělají ti „experti“ v BESIPu a na ministerstvu, aby jim to vycházelo. Když do toho započteme i ty cyklisty, klesne nám podíl „obětí nějak souvisejících se slovíčkem rychlost“ na 30,6 %. Tak skutečně nevím, kde se v BESIPU k tomu číslu 40 % dopracovali.

Ani data z roku 2020, která ale nejsou vzhledem k celostátnímu nucenému poklesu dopravy moc vypovídající, se k číslu 40 % nepřibližují. Podle dostupných policejních statistik zemřelo v roce 2020 na českých silnicích 460 lidí, řidiči motorových vozidel pak způsobili nehody nějak související se slovíčkem „rychlost“ ve statistikách, při kterých zahynulo 151 osob. I tak nám ten podíl vychází na 32,8 %, ne na 40 %. Jestli tedy chce BESIP zaokrouhlovat a napsat „zhruba nějaké číslo“, tak by měl uvádět „zhruba třetinu“ nebo „zhruba 30 %“.

Tak, co tam máme dál? „Kampaň naplňuje novou vládní strategii BESIP, která si jako prioritu pro roky 2021–2022 vytkla právě snížení počtu případů jízdy nepřiměřenou rychlostí. Kromě navýšení viditelného dohledu policie nad dodržováním rychlostních limitů a rozšíření úsekového a okamžitého měření rychlosti v rizikových lokalitách, je preventivním nástrojem k naplnění strategie právě výrazná celostátní kampaň. Řidiče má přimět přemýšlet o tom, zda zisk několika minut v důsledku jízdy nepřiměřenou rychlostí, stojí za rizika spojená s následky tragických nehod.“

Aha, tak teď už tomu začínám rozumět. Všechno vysvětlují slova „… viditelného dohledu policie nad dodržováním rychlostních limitů a rozšíření úsekového a okamžitého měření rychlosti …“. Celá ta kampaň se odkopala hned v prvním odstavci.

Tady totiž nejde o bezpečnost, ale o to, kolik peněz vyrazíme z vašich kapes. BESIP si udělal oslí můstek a začal míchat překračování zákonem nejvyšší dovolené rychlosti s bezpečností provozu, což spolu souvisí asi jako hrneček kávy s hráběmi. Možná stojí za to BESIPu (a tedy i ministerstvu dopravy) připomenout, že překročení nejvyšší dovolené rychlosti není to samé co nepřizpůsobení rychlosti. Stačí se podívat na těch sedm smrtelných nehod cyklistů. Chcete mi snad říci, že průměrný cyklista překročí nejvyšší dovolenou rychlost? To možná tak třicítku z kopce. A také bychom rádi připomněli, že ve statistikách nehodovosti se vůbec překračování dovolené rychlosti nesleduje.

Mimochodem, v dalších odstavcích sám BESIP tohle připouští, cituji celý odstavec: „Překračování povolené rychlosti není totéž co nepřiměřená rychlost. „Řidiči nepřizpůsobují rychlost konkrétní situaci – na úzké silnici nižší třídy, na mokré vozovce nebo v místech, kde se nachází zvýšený počet chodců a cyklistů. Řidiči obecně vliv rychlosti na smrtelné nehody podceňují. Statistiky i analýzy nehod ale hovoří jasně: právě vysoká rychlost je hlavním faktorem u nejtragičtějších nehod. Touto výraznou a netradiční kampaní chceme přimět řidiče, aby uvažovali o tom, jestli má překračování limitů vůbec smysl, a vnímali, že díky nižší rychlosti mají prostor napravit chybu a předejít zbytečné tragédii,“ upozornil Tomáš Neřold, vedoucí oddělení BESIP Ministerstva dopravy.“

U Pána Všemohoucího! Co je to zase za blábol? V jedné větě se dozvíme, že povolená rychlost není to samé co nepřiměřená rychlost (ano, to je v pořádku), ale pak do toho hned BESIP zamíchá dodržování rychlostního limitu. Jako by snad byl právě rychlostní limit tím jediným a správným nástrojem, jak poznat, jak by se kde mělo jezdit.

Abych se vrátil, nelze přece jednoznačně říci, že překročení dovolené rychlosti by bylo automaticky příčinou nehody. A to nám vlastně krásně ukazuje, že zákonem stanovený rychlostní limit je pouze státní nátlakový nástroj. Pro každého bude ta bezpečná rychlost v daném místě a čase jiná. Kdyby platilo, že vyšší rychlost automaticky znamená nehodu, smrt a zmar, tak by se na německých dálnicích konala jatka. Přitom právě rychlostně neomezené německé dálnice patří statisticky mezi nejbezpečnější silnice na světě (1,9 úmrtí na miliardu ujetých kilometrů proti například 3,4 oběti na miliardu ujetých kilometrů českých rychlostně omezených dálnic).

Proč? Protože rychlostní limity s bezpečností vůbec nesouvisí. A protože naprostá většina řidičů svou rychlost přizpůsobuje správně. Jinak by se z těch asi dvou milionů lidí, kteří se denně dopravují autem, nevrátil nikdo domů živý. A rozhodně to nemá co dělat s tím, že tedy většina z těch dvou milionů lidí dodržuje všechny rychlostní limity. Sám BESIP uvádí, že „… rychlost podle aktuálního průzkumu pravidelně překračuje 86 procent řidičů…“ Sice nevíme, kde ten průzkum a čísla vzal, ale trochu se tímhle střelil do nohy. 86 % řidičů v nějaké nám neznámé statistice uvedlo, že prakračuje rychlostní limity pravidelně, a přesto se pravidelně dostávají bezpečně a včas do cíle své cesty. 14 % řidičů pak rychlost nepřekračuje, nebo to aspoň nepřiznává. To znamená, že by si třeba překročení dovolené rychlosti nebyli vědomi.

Co nám to o rychlostních limitech říká? Především to, že jsou nastaveny špatně, když 86 % lidí přizná, že je pravidelně překračují. Že takoví řidiči „zbytečně riskují“ či přímo „hazardují s životy“, což jsou oblíbené mediální termíny toho přikyvujícího narativu? Ne, oni si jen umí ten bezpečný limit nastavit jinak a nepotřebují úředníka, který rozhodl ze zaprděného křesla 200 km od daného místa.

A tak by to mělo s rychlostí být. Každý by si měl jezdit tak, jak uzná za vhodné. Ono se stačí podívat na ty německé dálnice, kde na neomezených úsecích jezdí největší vzorek řidičů průměrně 137 km/h (někde se lze dočíst údaj 136 km/h). Ano, někteří pojedou rychleji, jiní zase pomaleji. Ale každý pojede tak, jak mu to vzhledem k podmínkám, jeho schopnostem, náladě a vlastnostem vozidla přijde bezpečné. Zajímavé je, že když stát delegoval tu odpovědnost v nastavení rychlostního omezení na řidiče, najdou si bezpečně tu svoji hranici. A není bez zajímavosti, že evidentně velmi bezpečnou, jak ukazují data o počtu obětí dopravních nehod na miliardu najetých kilometrů.

Můžete namítnout, že přece nějaké rychlostní limity potřebujeme, abychom mohli potrestat to patologické jednání zlomku populace, která má problém chovat se zodpovědně. Ale… Kdo určí, jaký takový limit má být. 150 km/h? A proč? Proč ne třeba 153,7 km/h? Je na rovné, poloprázdné suché silnici při výborných rozhledových podmínkách nebezpečné jet s vozem s kontrukční rychlostí třeba 300 km/h dvoustovkou? A je bezpečné jet na stejném místě 80 km/h, když je chumelenice a dohlednost dvacet metrů?

Tím se dostávám k několika negativním vlastnostem rychlostních limitů. Zaprvé dodržování rychlostního limitu vyžaduje další řidičovu pozornost, kterou by mohl vynaložit na něco jiného, třeba sledování zrcátek a prostoru kolem sebe. Rychlostní limit nastavený nesmyslně hluboko pod rozumnou hranicí vyžaduje ještě více pozornosti a pravděpodobně bude působit zcela kontraproduktivně. Řidiči budou udržování limitu věnovat tolik pozornosti, že už jim žádná nezbyde na sledování provozu okolo. A pak budou víc bourat. Proto bourají na těch měřených úsecích, kde přece máme ten úsekový radar proto, aby zvyšoval bezpečnost. Funguje? Ne. Naopak stresuje řidiče, nutí je sledovat rychlost místo zrcátek a pak dělají chyby. A neumí svou rychlost přizpůsobovat situaci, tedy chvilkově zrychlit (třeba pro bezpečné předjetí, aby neviseli kamioňákovi půl minuty v mrtvém úhlu pod kabinou) a pak zase zpomalit.

Zadruhé mají řidiči podvědomě tendenci jet tak, jak je dovoleno. Prostě se drží toho čísla, které je na ceduli, a to i v místě, kde by měli jet vzhledem k podmínkám pomaleji. Proto kdekdo vyletí ze silnice v ostré zatáčce, protože mu tam úředník nedal značku, že má jet do té ostré zatáčky třeba 20 km/h. A on jel dál 85 km/h. Sice 5 km/h pod zákonným limitem, ale asi tak 65 km/h nad fyzikálními možnostmi vozidla v daném místě. Odbouráním limitu se ale ta odpovědnost přenese zpátky na řidiče, takže si tu bezpečnou rychlost musí určit vždy a všude sám.

Ono by nebylo o čem mluvit, kdyby se rychlostní limity nastavovaly rozumně, tedy podle toho, jak se lidé v daném místě nejčastěji pohybují. Rychlostní limit se ale rozumně nastavit nedá, protože, jak už bylo řečeno, každý ho má jiný. A liší se i podle aktuálních podmínek. Jednou je bezpečná dvoustovka, jindy na stejném místě není bezpečná ani padesátka.

BESIP to moc dobře ví, ví to policie, ví to ministerstvo dopravy. Ale to se od nich v takových kampaních nedozvíte. Na rychlost se dá ukazovat, dá se měřit. Nepozornost nezměříte, nezkušenost anebo neschopnost řídit také ne. Proto jen ta rychlost a jen ty rychlostní limity. Jejich zrušení se rozhodně nedočkáme a trend je spíše opačný: bude hůř.

Zrušením limitů by také obce přišly o výnosný byznys. Vždyť právě obce a zpřátelené firmy se naučily s příjmem z automatizovaných radarů počítat v obecních rozpočtech jako s příjmem z mýtných bran. Proto nenajdete radar v zatáčce u školky, ale na širokém přivaděči do města, kde nejsou žádné domy, přechod nebo chodník a každý by jel v takovém místě podvědomě tak 80 a ne 50, kolik je tam dovoleno. Takže i když vám tam 60 km/h přijde jako zbytečná buzerace a šikana, stejně za ní ještě dostanete pokutu, rozuměj uhradíte poplatek za využítí svého práva nevypovídat. Proto je na Jižní spojce a podobných lokalitách idiotská osmdesátka, i když by se tam dalo jezdit třeba sto dvacet, pokud by to dovolil provoz. Proto se ze všech hlavních tahů stalo dopravní peklo plné rychlostních pastí. A proto se pořád všude bourá a vznikají vyhrocené a nebezpečné situace, protože řidiči čumí jen na rychloměr a nesledující zrcátka. „Mámo, hlavně aby nám nedali tu pokutu! Ta blikající sanitka za náma musí počkat.“

06.06.2021 Dalibor Žák

Související články: