We got that book (Kniha Nenechte se nachytat)

Jak si vážení čtenáři již mohli povšimnout, v následujících týdnech vyjde připravovaná kniha s názvem Nenechte se nachytat a podtitulem Uvedl jsem protokol na pravou míru.

Kniha se týká záležitostí práva dopravně správního a reflektuje minulých zhruba 25 let, po které se této tematice věnuji. V knize jsem vyšel ze svých zkušeností, jak jsem je postupně získal v různých přestupkových a trestních kauzách, které jsme monitorovali v rámci činnosti spolku Mobilita 2014 nebo se prostě staly někde kolem mne, a jejichž počet dosáhl už několika stovek.

Co bylo hlubší motivací pro to, abych sepsal 152 stran hutného textu koncentrovaného do 17 kapitol? Důvodem bylo, že jsem pořád dokola zaznamenával jeden opakující se vzor. Řidiči jsou v kontaktu s policií a státním represivním aparátem hned od první minuty v obrovské nevýhodě. Neznají postupy a triky, kterými se policisté, strážníci a úředníci pokouší dobrat k tomu, co potřebují. Klamou řidiče, ať již úmyslně nebo v důsledku rutiny a zjednodušování si práce, a chystají na řidiče různé právní, psychologické a technické pasti, které běžný účastník silničního provozu nemůže prokouknout. To nakonec vede k tomu, že jim řidič svolí poškozovat jeho práva a způsobí si újmu, kterou může v případ zákazů řízení nebo likvidační pokuty pociťovat několik let. Ano, často se to týká mého oblíbeného tématu nemluvení s policajty, ale nejen jeho. A tak jsem napsal něco jako manuál, který je ovšem rozšířen o různé související úvahy a postřehy z praxe.

O některých postupech popsaných v knize jsem například před časem mluvil ve Svobodném přístavu u Urzy. Zmínil jsem je pouze mimochodem, ale posluchači se toho chytili a teď dostáváme zpětnou vazbu, jak to funguje. Například zde je hezky vidět, jak policajti vytáhli na řidiče se smyšleným obviněním, zkoušeli ho manipulovat a za pár minut vyjeli jak cukráři. V knize se dozvíte, jak takovým věcem čelit a proč se vlastně dějí.

Někdo by si mohl říci, já jsem slušný řidič, mně se tohle netýká, já nedělám nic proti ničemu, dodržuji předpisy, mé vozidlo je v pořádku, mně o nic nejde. V tom případě mám špatnou zprávu. Jsme v prostředí, kde být slušný člověk nepomůže. Naopak, spíš to škodí. Slušní lidé mají ještě méně praxe při jednání s poskoky systému a jsou více zranitelní křivdami a nespravedlností, které prostředí českého silničního fašismu generuje. Proto je kniha určena zejména těmto „slušným lidem“, bez ohledu, jak slušní ve skutečnosti jsou, protože právě oni jsou ideální surovinou pro český stroj na velkovýrobu pachatelů. Opravdoví hardcore silniční piráti si už nějak poradí, jak je také v knize ukázáno.

We got that book, yeah we runnin’ the game,..

Mohl jsem se tedy věnovat publikační a přednáškové činnosti jako doposud, a nepochybně také nadále budu, nicméně zachtělo se mi šířit pravdu a lásku… OK, tak alespoň pravdu ještě nějakým dalším kanálem. Kromě toho, knihy se nedají cenzurovat. Informace na internetu lze zneviditelnit, nebo nechat smazat, ale co je už jednou vytištěné, to se těžko vyzmizíkuje ze světa.

V prvních kapitolách knihy se dozvíme, jak se vybavit a připravit na setkání s českým silničním fašismem, jak používat nahrávací zařízení, kdo je přítel na telefonu a jaké zásady má minimalistická komunikace. Budeme věnovat mírnějším formám interakce s pohůnky systému, jako jsou „kontrolní kontroly“, příkazy na místě a policejní provokace. Pak přejdeme k rizikovým úkonům, jako je testování „na alkohol“ a „na drogy“. „Na alkohol“ a „na drogy“ je v uvozovkách, protože testy na alkohol nejsou ve skutečnosti na alkohol a testy na drogy nejsou testy na drogy, jak je v knize vysvětleno. Tématu testování „na alkohol“ a „na drogy“ jsem se věnoval obzvlášť podrobně, včetně odmítnutí zkoušky, které policisté někdy inscenují a které představuje pro řidiče velké riziko. Nakonec se dotkneme problematiky malých a velkých dopravních nehod. V knize se čtenáři dozví, jaké úskoky, triky a manipulace používají policisté za různých situací, aby řidiče dostali kam potřebují, a jak tomu čelit.

… pages full of words, yeah you know the name,

Podobně jako se to stalo recenzentům, čtenáře nejspíš některé věci v knize překvapí. Dozvíte se, jak je možné, že 84% procent řidičů otestovaných pozitivně na drogy žádné drogy nebralo, jak vás policie přiměje doznat se k něčemu, co jste nespáchali a ještě budete mít z toho radost, proč někdy je nejlepší rada žádná rada nebo jak se provinit odmítnutím zkoušky na alkohol, aniž byste řekli „ne“. Nebo k čemu je po malé nehodě dobré zjistit, kdo z řidičů ho má menší. Nebo také jak souvisí závodní monopost na dálnici s prasklou žárovkou. Český silniční fašismus produkuje absurdní výstupy ve velkém. Také se dozvíte, proč jsem líný a cituji starou judikaturu. Ve skoro každé kapitole je nějaký příběh ze života, podobně jako v Ženě a život, a většinou jsou to příběhy s happyendem, takže čtenáři budou odcházet ze záchoda veselí.

To by tedy byl výčet, pro koho je kniha určena a nyní ještě zbývá uvést, pro koho určena není. Kdo se identifikuje se státem a jeho silovými složkami, miluje „nižší princip“ nebo je přesvědčen že posláním občana je silové složky podporovat, pomáhat jim v jejich činnosti a přitom rád práská sám sebe nebo jiné občany, nebo odvozuje svou morální nadřazenost z toho, že „pokuty platí čestně jako chlap“, ten by knihu neměl číst, protože tam pro něj nic není. Těmto lidem ušetřím peníze. Kolaborantům nenaléváme a knihy pro ně nepíšeme, alespoň zbydou pro ty z nás, kdo se nebojí bránit svá práva.

Kniha není určena jako manuál pro právníky, takže jsem se snažil minimalizovat rozsah různých citací ze zákonů a judikatury, i když nějaké tam pochopitelně jsou. Právníkům se kniha většinou nelíbila. Kniha se líbila několika aktivním nebo bývalým policistům, kteří ji dostali přečíst v rámci recenzního procesu, a říkali, že přesně takhle instruují své rodinné příslušníky, aby se chovali k jejich kolegům ze sboru. Je to velmi legrační. Během výkonu služby policejní sbor působí na občany, aby panu policajtovi vždy všechno popravdě řekli, bez formalit a bez advokáta, je to přece náš uniformovaný brácha a chce jen naše dobro, a pak přijdou domů a vlastním dětem říkají pravý opak.

V knize nepíšu o rozšířené praxi „výzev k úhradě určené částky“, pomocí kterých zlodějské radnice a hamižní radní vybírají pomocí soukromých firem poplatek za průjezd jako ve středověku. Tento fenomén je sice krajně otravný, ale na druhé straně skrze něj nikdo nepřijde o řidičák. Také se nevěnuji správnímu řízení o přestupcích, protože by pak kniha velmi rychle nabyla na objemu a vypadala by jako Staré pověsti české. To si necháme případně až na další díl.

Kde se vzal název „Nenechte se nachytat“ s podtitulem „Uvedl jsem protokol na pravou míru“? To vzniklo náhodou. Původně to mělo být jen „Nenechte se nachytat“. Šedý text na obalu v pozadí jsou různé policejní hlášky, které policisté v minulosti sdělovali řidičům s cílem je klamat nebo vzít nějaké právo, a tyto hlášky jsem za tímto účelem shromáždil. Když naše grafička paní Linda zpracovávala návrh obálky, z nějakého důvodu vypíchla tuto větu a napsala jí o něco větším písmem. Není divu, protože je to vážně legendární mem. Pronesl ho plzeňský policejní velitel Horváth, když spolu s expolicisty Willem a Zachovou falšovali důkazy proti jednomu řidiči. Když se nad tím zamyslíte, dojde vám absurdnost celého sdělení, protože protokol je záznamem o nějakém úředním úkonu tak, jak proběhl, nelze ho proto uvést „na pravou míru“, je vždy na pravé míře ze své podstaty. Nicméně hláška „uvedl jsem protokol na pravou míru“ skvěle demonstruje podstatu práce policie s důkazy, kdy má přednost výroba pachatele před základními principy spravedlivého výkonu práva. Když jsem tu obálku viděl, napadlo mě, že „uvedl jsem protokol na pravou míru“ by mohl být dobrý podtitul, protože „protokol“ nemusí být jen listina, ale také nějaký soubor pravidel a akcí, jak se chovat za nějaké situace a to právě kniha je. Mimochodem, paní Linda je také autorkou nápadu s „cenzorním“ designem obálky, který reflektuje nátlak, falšování dokumentů a zneužívání moci.

Zhruba ve dvou třetinách textu jsem se propadl do určité tvůrčí krize, jak ostatně také v jedné z kapitol knihy zmiňuji, protože mi došla jedna věc. Já vůbec nechci žít ve společnosti, kde vznikají takové knihy. Není normální a není v pořádku, aby se občané museli bránit nespravedlivým a nezákonným, nicméně propracovaným a široce tolerovaným postupům těch, kteří měli naopak spravedlnost a zákony chránit, stejně jako není normální, aby lékaři propagovali očkování neschválenými řádně nevyzkoušenými preparáty na nádraží. Něco je tu děsivě špatně, taková kniha je špatná kniha a taková společnost je špatná společnost, kterou je nutné opravit ještě dříve, než se definitivně rozbije.

Holdin’ that knowledge, fire in the look…

Já celkem i očekávám, že kniha vyvolá menší nebo větší zpětný ráz a politici, úředníci, policisté a strážníci nás budou ubezpečovat, že to, co tam stojí, není pravda a nikdy se to nestalo ani nestane, a to už sám o sobě bude malý pokrok. Tedy, kniha je něco jako samopopírající proroctví. Věřím, že čtenářům jednou k ničemu nebude, protože zanikne důvod, proč byla napsána. Třeba hned zítra. Nebo třeba po dalších volbách. Je to v rukou každého z nás.

Knihu je možné si předobjednat na e-shopu Spoutaného nakladatelství, kde je aktuálně v čele žebříčku top 10 a upozadila i paní Gabrielu Novotnou, první českou závodnici z Dakaru, což je trochu škoda. Pomalu propaguje do dalších e-shopů včetně těch mainstreamových. Kniha bude materiálně k dispozici na konci července 2026.