Vrtěti Lacinou 7: Až do úplného konce

Featured Image

Média dnes zjistila, že Ing. Luboš Lacina byl skoro před čtyřmi měsíci podmíněně propuštěn z výkonu trestu. Gratuluji tímto serveru Novinky.cz k tomu, že dostál svému jménu. Novinkovatější novinku si snad ani nelze představit.

P. Lacina byl odsouzen k pětiletému nepodmíněnému trestu poté, co domněle úmyslně z boku najel do vozidla řidičky Urbancové. Urbancové ani jejímu spolujezdci Sankotovi se během nehody nic nestalo, hmotnou škodu jim p. Lacina uhradil včetně rozbitých věcí marginální hodnoty, které neváhala ona dvojice uplatnit jako škodu. Lacina připouštěl a nepopíral, že je viníkem nehody, nesouhlasil však s tím, že by se jednalo o úmyslný akt, čemuž nakonec nasvědčuje i samotné provedení manévru.

Celý proces byl zmedializovaný a také zpolitizovaný, protože vyvolání mediálního šílenství ve stylu filmu „Vrtěti psem“ posloužilo k vzniku a částečně také prosazení některých návrhů, které dále prohloubily to, čemu často říkám dopravní fašismus. Zejména se jednalo o prosazení tzv. objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla, která umožňuje trestat za určité přestupky provozovatele vozidla, aniž by mu skutek byl prokázán, a nedokonané zavedení pokut podle výše příjmu. To druhé neprošlo snad jen díky tomu, že se společný projekt několika zpravodajských služeb a jedné bezpečnostní agentury rozpadl po konzumaci těžkého francouzského vína, aniž by tuto zrůdnost prosadil.

Proces nebyl spravedlivý. Rozhodnutí o vině bylo vystavěno na kruhu nepřímých důkazů, z nichž některé byly sporné nebo k nim nemělo být přihlédnuto. Například k posudku zaujatého znalce Martina Kořána nebo odborně pokleslý a kolem spekulace vystavěný posudek experta Aleše Vémoly, stejně tak k rozporuplným výpovědim svědků Urbancové a Sankota, které byly v čase měněny, aby inherovaly s mediálním vyzněním případu. V podstatě jsem nyní také vyjmenoval skoro všechny důkazy obžaloby. Osobně se domnívám, že jde o jednu z největších ostud české justice.

Když si někteří čtenáři D-F přečetli odůvodnění rozsudku soudu první instance a posudky slovutných znalců Kořána a Vémoly, tedy spíše jejich snůšky účelových blábolů a tvrzení nepodložených argumenty, rozhodli se nečekat a nabídnout pomoc. Zatímco tedy část zdejších diskutujících sklopila uši, případně magorkovala a podotýkala v diskusích, jiní šli na věc. Nyní tedy můžeme oznámit, že čtenáři D-F vlastními silami přispěli k úspěchu žádosti o podmíněné propuštění, která „prošla“ na první pokus, stejně jako k pokusu dosáhnout propuštění p. Laciny ještě před dosažením poloviny trestu, který nevyšel jen neuvěřitelnou shodou náhod. Všem, kdo podpořili P. Lacinu, se zpožděním děkuji. Odvedli jste vynikající práci, i když to ne vždy dopadlo dobře. To byly přesně ty okamžiky, pro které stojí za to tento blog provozovat.

Jak se v průběhu celé akce ukázalo, existovala řada lidí z různých prostředí a s různou motivací, kteří neváhali p. Lacinu různými cestami podpořit, včetně bývalých kolegů z Prazdroje, jeho přátel, sousedů nebo dokonce bývalého učitele z gymnázia. Last but not least, paní Daniela Lacinová se také nedala zadarmo, zapamatovali jsme si jako ženu, která se nebojí nikoho a ničeho. Právník, který připravil žádost o podmínečné propuštění také odvedl vynikající práci, stějně jako obhájci v pozdějším stádiu řízení JUDr. Hrdá a Mgr. Zapotil, tam však bylo již pozdě.

Nejzajímavější otázkou spojenou s kauzou p. Laciny nepochybně je, na čí objednávku byla realizována. Takovou věc je samozřejmě velmi těžko zjistit. Nicméně se nedomnívám, že by se jednalo o nějakou rozsáhlou konspiraci. Prostě si pár hochů bývalých fízlů řeklo, že udělají „něco pro dobrou věc“ a vykonstruují exemplární případ agresivního řidiče, aby „rozpoutali veřejnou diskusi“ o agresivitě na silnicích, aby následně z této diskuse derivovali konkrétní legislativní opatření. Je to scénář, který vídáme dnes a denně v podobě tažení proti „hazardu“, „nadměrnému automobilismu“, „korupci“ a dalších „bojích“, které zájmové struktury vyhlašují, pokaždé však s konkrétním mocenským záměrem.

V té souvislosti upozorňuji, že struktura tvořená policisty, odbornými „znalci“, státními zástupci a angažovanými novináři má mnoho formálních i neformálních styčných bodů. Tím jsem kulantně opsal slovo „mafie“. Dovedou u soudu navodit situaci, kdy soudce zcela přijme řádně „vyfutrovanou“ verzi žalobce a bude úplně ignorovat, co říká obhájce. Osobně se domnívám, že se jednalo o komplot několika jedinců z řad policie a Věcí veřejných, většinou expolicistů, stranou nelze ponechat ani ambice Víta Bárty podstatně prohloubit silniční buzeraci prostřednictvím ministerstvem dopravy tehdy favorizovaného dodavatele represívních řešení a pomůcek ATS Telcom. Nakonec jeden exponent Věcí veřejných seděl dokonce přímo u soudu jako přísedící, jednalo se o subalterního politického hochštaplera jménem Stejkoza, který následně figuroval v jednom korupčním skandálu kolem poslance Babáka.

Až ex-post a se zpožděním vycházejí najevo skutečnosti, které umožňují vidět Lacinovu kauzu v pravém světle. Například reportér TV Prima Patrik Kaizr, který sehrál klíčovou roli v laciniádě tím, že ve svém pořadu Krimi zprávy odvysílal manipulativní reportáž s pozměněným videem a tak celou kauzu inicioval. Až nedávno vyšlo najevo, že v jedné kauze si vykonstruoval korunního svědka, kterého zahrál sám a který sděloval divákům fiktivní věci, dále se objevily zprávy, že v minulosti byl donašečem policie a práskal členy extrémistické organizace Antifa. Ostatně při sledování Krimi zpráv pochopí i slepý, že celý pořad je vystavěn na úzké spolupráci s PČR.

Jeden z výše uvedených „znalců“ se cítil články na D-F dotčen a obracel se na mně s opatrně formulovanými maily, ve kterých požadoval a navrhoval určité věci. Čekali jsme, že podá žalobu, ale patrně se v něm probudil pud sebezáchovy a nestál příliš o to, aby se jeho znalecké postupy a metody, ve kterých patrně dominuje cucání z prstu a akční lyrika v posudcích, přetřásaly někde veřejně.

Druhotným problémem kauzy podle mého názoru bylo, že p. Lacina nevložil maximální úsilí do obhajoby v soudním řízení v první instanci. Prostě si myslel, že není vinen tím, co je mu za vinu kladeno a že v právním státě není možné odsoudit někoho za něco, co nelze prokázat. S orgány činnými v trestním řízení spolupracoval a na policii vypovídal. Soud rozhodla média, která v podstatě p. Lacinu odsoudila sama a státní justice to mohla už jen potvrdit.

Lacina vykonal část trestu ve věznici v Břeclavi. Ačkoli se komunistický soudce Zelinka oháněl tím, že trest není exeplární, protože odsouzený Lacina byl zařazen do nejmírnějšího stupně výkonu trestu a tím pádem mu zůstane určitá úroveň sociálních kontaktů s rodinou, justice se postarala, aby exemplární trest exemplárním taky byl. Styk s rodinou a dětmi v prostředí věznice v Břeclavi byl skutečně tristní a težko říct, pro koho byl více frustrující, zda pro Lacinu nebo pro děti. Po nějaké době byl přesunut do věznice v Rapoticích, kde to bylo o něco snesitelnější. V poslední třetině trestu, po prezidentské amnestii, pracoval jako údržbář na čističce odpadních vod. Tím pádem neměl ani pořádně čas se věnovaz zájmovým aktivitám pro vězně, jako například rybářský kroužek (opakované chytání ryb v požární nádrži věznice a jejich opětovné pouštění, takže měly poněkud rozpíchané tlamy) nebo fotografický kroužek, kdy si vězni povídají o tom, jak by fotili, kdyby směli.

Lacina byl podmínečně propuštěn z věznice Rapotice po uplynutí necelých 33 měsíců trestu, což je více než polovina. Dalších sedm let nesmí řídit auto. Upřímně řečeno, 26.2.2014 od rána jsme pociťovali určité obavy, že buď soud rozhodne v Lacinův neprospěch, nebo že rozhodne v Lacinův prospěch, ale před věznicí bude čekat novinářský štáb v čele s Kaizrem a policejním kolaboranem Fránkem. Byli jsme odhodláni případně novináře navést někam jinam a nechat Lacinu přivítat se s rodinou po propuštění z basy bez přítomnosti médií. Byli jsme rádi, že to dobře dopadlo a prošlo to totálně bez zájmu médií a dokonce že to tak dlouho vydrželo.

O tom, že je Lacina venku, jsme kromě spolupracovníků nikoho neinformovali, protože jsme se obávali mediální pozornosti v rozsahu, jaké se p. Lacinovi dostalo dnes a přiznám se, že nevím proč. Není snad náhoda, že se během osmi hodin objeví na čtyřech různých serverech obsahově odlišné články na stejné téma:

Hovinky (20.6.2014 3:38)
Blesk (20.6.2014 9:23)
idnes  (20.6.2014 11:34)
Týden (20.6.2014 6:12)

Není snad dost na tom, že Lacinu zavřeli na základě pochybného procesu a že si to odseděl. Ono je už i špatně, že využil zákonné možnosti, kdy za splnění všech zákonných podmínek požádá o propuštění z basy? Jedná se o pokračování sociální popravy? Nebo co zase novinářsko-policejní mafie zkouší?

V neposlední řadě, p. Lacinovi přejeme hodně štěstí, zdraví a úspěchů v jeho nové práci.


20.6.2014 D-FENS


Související články:


12345 (5x hodnoceno, průměr: 1,80 z 5)
1 967x přečteno
D-FENS © 2017