Rok s Audi A6 Allroad C6

V této krátké recenzi bych vám rád představil svoje současné vozidlo Audi A6 Allroad C6 (4F) z roku 2008, a to zhruba po roce používání. Protože se v autech moc nevyznám a moje znalosti vznětového motoru končí zhruba na druhé stránce výsledků vyhledávání „how diesel engine works“ na YouTube, prosím zdejší božstvo a petrolheads o trochu shovívavosti. Zkusím předat spíše praktické poznatky a pokusím se vysvětlit, co mě vedlo ke koupi právě tohoto vozu.

Výběr modelu

Recenzované Audi je moje první auto. Jelikož jsem od dob studií na VŠ žil v Praze a žádné auto jsem nepotřeboval, zhruba deset let jsem za volantem neseděl. Jak se tomu člověk nějakou dobu nevěnuje, ztratí sebevědomí a začne mít strach, což zase zpětně vede k tomu, že se řízení úmyslně začne vyhýbat. Před nedávnem jsem se ale odstěhoval do Lucemburska, kde se bez auta prakticky nedá existovat, a tak jsem byl nucen svoje znalosti dopravních značek a pravidel oprášit, udělat si na poslední chvíli pár kondičních jízd po Praze a psychicky i finančně se připravit na koupi vozidla. Zároveň se naše domácnost rozrostla o další dva členy, takže bylo nutné myslet i na ně. Z tohoto všeho dohromady mi vyplynuly následující požadavky:

– cena: kolem 10.000 euro

– stáří: nebude mi vadit starší, pokud bude dobře udržované

– značka: německé auto střední třídy (Audi, BMW, Mercedes, VW), nic exotického

– motorizace: cokoliv s automatickou převodovkou (jako řidič začátečník se pak mohu více soustředit na dopravní situaci)

– velikost: pohodlné pro čtyři lidi a ideálně kombík, abychom mohli pašovat víno a sýry do Čech a levné dobré pivo zpět

– použití: jednou za čas trasa Lucemburk – Praha – Východní Čechy, jinak nákupy, víkendové výlety do sousedních zemí a převoz pidi-lidí po městě

– spotřeba: nezáleží (jednak jsou v Lucembursku pohonné hmoty mnohem levnější než v ČR, a jednak jsou pro můj malý nájezd ostatní náklady řádově vyšší)

Abych si udělal nějakou hrubou představu o nabídce vozů a jejich cenách, prohledával jsem klasické weby, jako je mobile.de, autoscout24.de a luxauto.lu. Tou dobou už jsem tak nějak podvědomě a iracionálně začal tíhnout k Audi. Můžete se mi smát, ale ten jejich pitomý slogan (Vorsprung durch Technik) mi prostě hlodal v hlavě jako nějaký otravný mozkomor. Auto koneckonců má právě čtyři kola, takže i to jejich logo vlastně dává smysl.

Začal jsem tedy hledat kombíky A4 + A6 avant kolem požadované ceny. K allroadovi jsem se dostal v podstatě náhodou, ale o tom později.

Audi ve verzi Allroad auto bych doporučil všem, kdo si rádi zajezdí po dálnici, ale vydají se i do lehčího terénu, případně tahají přívěsy. Ten poslední kilometr na chatu, na pláž, polní cestou vedle řeky na ryby, v zimě do hor. Na extrémní nerovnosti to kvůli délce vozidla bohužel není.

Verze Allroad se od klasického Avantu liší tím, že je postavena na vzduchovém podvozku s nastavitelnou světlou výškou, má pohon všech kol, mechanický diferenciál, dole je oplastovaná, a především má svislé chromované pruhy na masce chladiče místo vodorovných.

Model v čase prochází určitým vývojem – s každou další generací se auto stává spíše mírně vylepšenou a lehce robustnější A6kou, aby si automobilka nekanibalizovala zákazníky toužící po „terenním“ SUV, pro které má připraveny modely Q5 a Q7. Navíc se jedná o allroad, nikoliv offroad – auto tedy názvem neklame a existenci cesty předpokládá :).

Nalezení a koupě

Jelikož Lucembursko je velmi specifický trh co se automobilů týče (X5 a Land Rover Discovery si kupují mámy na vození dětí do školy a v garáži naší celkem obyčejné bytovky parkovalo už všechno možné od Mustanga ze 70. let přes Aston Martin až po Ferrari, přes týden přikryté fajnovou červenou plachtou). Proto se dají po bazarech sehnat celkem zajímavé kousky. Ceny ojetin jsou tu určitě vyšší, než třeba v sousedním Německu, ale vozy mají zpravidla velmi štědrou výbavu a kompletní servisní historii – zdejší obyvatelé na autech nešetří, v servisu se nebojí „pustit kačku“ a hrozně rádi kupují nová. V Lucembursku samozřejmě (stejně jako všude jinde) pospolu žijí různé vrstvy obyvatel. Ta nejbohatší prodává nová auta do bazarů po třech letech, kdy musí auto poprvé na technickou. Nechce se jim to řešit, tak mažou pro novou generaci a šup s tím šrotem do bazaru. Je tu také velké množství firemních aut.

Tímto způsobem drahá vozidla „propadávají“ i k sociálně slabším vrstvám a již za několik málo let se dostávají na velmi rozumnou cenovou úroveň. V Lucembursku je autobazarů poměrně mnoho a většina spořivých lidí jezdí za vidinou nižší ceny i do Německa, ale tam už na hejly číhá Ahmed s Hakanem. Nic proti nim, ale jako naprosto jasný koloušek jsem nechtěl podstupovat žádné riziko.

Nějakou dobu jsem přemýšlel i o tzv. Jahreswagen, což jsou pár let staré a poměrně zajímavými cenovkami ověšené vozy zaměstnanců automobilek, ale tato varianta byla velmi nepraktická, neboť jsem byl bez auta a pro tyto vozy bych musel jet až někam do nitra Říše, navíc s nejasným výsledkem.

Dost už ale řečí kolem, svůj vysněný vůz jsem našel osobně až v bazaru, který mi doporučil kolega. Byla to láska na první pohled a aby byl můj cit opětován, musel jsem zaplatil 10900 ojro. Auto mi vyleštili a připravili se všemi papíry do týdne.

Zakoupil jsem již v titulku zmíněné Audi A6 Allroad.

Stáří a stav tachometru

Vozidlo je model třetí generace (C6), bylo vyrobeno začátkem roku 2008 a při koupi mělo najeto zhruba 214000 km. Aktuální stav je 234000 km. Auto jsem kupoval po prvním majiteli s kompletní servisní knížkou a bez závad – jediné, co jsem zatím musel měnit, byly kotouče zadních brzd, žárovka potkávacích světel a ještě jedna hadička, kterou mi prokousla nějaká nasraná místní veverka – zřejmě odplata matky přírody za předimenzovaný motor. Začal jsem také pravidelně doplňovat provozní kapaliny, například diesel :D.

Exteriér a podvozek

Design vozidla je celkově velmi jednoduchý a konzervativní, pro někoho nudný. Na boku ani na kapotě nejsou žádné „dynamické“ či „elegantní“ linie.

Díky lehce zvýšenému podvozku a plastovým krytům nevypadá vůz z boku naštěstí tak úplně jako jezevčík. Lak je černý a ve spojení s chromovými detaily působí lehce luxusně.

Stáří vozu už se ale na vzhledu projevuje – auto není tolik hranaté a drzé jako nové facelifty, roli určitě hraje i absence předních LED světel. Zadní strana je také trochu fádní. Za zmínku možná stojí jen masivní hliníkové kryty nárazníků, které se však lehce ohnou po nešťastním najetí na nějaký obrubník.

Co ten vzduchový podvozek? To první, co o něm na internetu najdete, je varování: pokud je ve špatném stavu, oprava se prodraží. Ten můj se zatím drží. Podvozek má několik nastavitelných režimů. Nejčastěji využívám režim „comfort“, který je spíše měkký a plně použitelný i při dálničních rychlostech. Přepnutí na tvrdší režim „dynamic” je docela cítit, nerovnosti na vozovce se začnou ihned více projevovat a řidič získá větší jistotu v zatáčkách. Změna režimu trvá zhruba minutu. Nastavení „allroad“ jsem vyzkoušel na belgických lesních cestách. Je to poznat – auto se začne jakoby “vznášet” a z jízdy začnete mít úplně jiný pocit, i když objektivní rozdíl je zcela určitě jen velmi malý. Navolený režim ovlivňuje i tuhost řízení a nastavení poměru diferenciálu.

S autem jsem se vždy cítil jistě a několikrát mě „zachránilo“ v nenadálé průtrži mračen. Těžko se to vysvětluje nebo něčím zdůvodňuje, ale je to takový ten pocit, kdy vaše auto dělá přesně to, co od něj očekáváte, nebo – v tom horším případě – v co doufáte. Auto už okusilo i sněhovou břečku v podhůří, ale bylo to bez problémů. Systém ESP je také možné speciálním tlačítkem zcela vypnout, pokud se vám nelíbí.

Drobnost, která se mi exteriéru líbí, jsou hranatá a poměrně velká zrcátka. Bohužel však způsobují poměrně znatelný aerodynamický hluk ve vyšších rychlostech.

Motor a převodovka

Vůz pohání vznětový šestiválec 3.0 TDI s výkonem zhruba 220 koní (165 kW), který je na všechna čtyři kola přenášen automatickou převodovkou Tiptronic se šesti stupni a mechanickým diferenciálem. Spotřeba se pohybuje ve městě kolem 11 litrů na 100 km, na dálnici klesá na 8,5 litrů. Palivová nádrž o objemu 80 litrů vystačí na jednu cestu z Lucemburku do Prahy (zhruba 740 km).

Výkon motoru je naprosto dostatečný pro většinu věcí, které lze na silnicích legálně dělat. Pokud se nebojíte, můžete si zapnout sportovní režim, přitvrdit podvozek a na dálnici v Německu si trochu užít. Jednu věc vím už jistě: s tímhle strojem je až příliš snadné překračovat rychlost.

Co se týče brzd, ze začátku mi přišly až moc jedovaté, ale zvykl jsem si. Parkovací brzda je elektromechanická a klasickou bych asi viděl raději, ale zřejmě je to trendy a nedá se nic dělat.

Motor točí na volnoběh zhruba 800 ot/min, v 50 km/h 1400 ot/min na čtyřku, zhruba 2400 ot/min v rychlosti 130 km/h a 2800 ot/min v rychlosti 160 km/h. Nejvíce jsem s ním jel 226 km/h, když jsem se kochal prázdnou dálnicí a přestal sledovat tachometr. Zvuk motoru při otáčkách do 3000 ot/min příliš slyšet není, v rychlostech nad 140 km/h ho překonává aerodynamický hluk, zejména svist kolem zrcátek.

Převodovka řadí plynule a ve většině situací není kromě změny otáček cítit žádná změna. Jediné, co převodovka tak úplně nezvládá, je akcelerace při dojíždění, například v kolonách nebo když zpomalujete před křižovatkou na rychlost kolem 10 km/h a padne zelená. Co se turbodíry týče, ta se většinou vyřeší během podřazení. Pokud nemáte nastavený sportovní režim, po sešlápnutí pedálu na podlahu musíte zhruba vteřinu až dvě čekat, než si auto podřadí, oturbí, a vystřelí.

Chápu, že spousta lidí automatickou převodovku nemusí, ale mně naprosto vyhovuje, zvláště v kombinaci s tempomatem. Nejvíc se mi líbí to, že na řazení prostě nemusím myslet a mám jednu ruku volnou i v případě popojíždění po městě.

Přiznám se, že jsem se s automatikou setkal poprvé a musel jsem jako idiot hledat, co jednotlivé volby znamenají, abych s autem vůbec odjel. Takže pro podobně postižené jedince: P (park = zařazení při parkování), R (reverse = zpátečka), N (neutrál), D (drive = po odbrždění v tomto režimu se auto krokem rozjede), S (sport = jako drive, ale motor vyženete do vyšších otáček a zvýší se i tlak v turbu). Pokud máte řadící páku v poloze D, dalším pohybem vpravo se můžete dostat do režimu manuální volby stupně (+ / -).

Startuje se typicky do polohy P bez pedálů. Po nastartování stisknete pedál brzdy, odemknete řadící páku a přesunete ji do polohy D. Brzdu pak pustíte a auto se rozjede. Je to celkem blbuvzdorné – auto se po zastavení v kopci nikdy nerozjede samo dozadu a samotné uspořádání voleb na převodovce v kombinaci se zámkem řadící páky a elektronickou ruční brzdou zamezí těm nejhorším failům.

Interiér

Interiér je decentní a funknční. Střední panel s displejem MMI je lehce natočený směrem k řidiči a počet ovladačů nepřesahuje rozumnou mez. Moje interakce je omezena na pouštění hudby a 8 let starou navigaci v případě nouze (především na venkově je však stále použitelná).

Kromě rádia je k dispozici měnič šesti CD s podporou MP3, který je schovaný v přihrádce spolujezdce a občas už trochu zlobí – CD vypálená vysokou rychlostí se mu po čase přestanou líbit a pomůže jen jejich vysunutí a opětovné zasunutí. Bohužel, rozhraní USB/iPod/Bluetooth pro Audi v roce 2008 bylo stále ještě doplňkovou výbavou, a tak je bohatství mé hudební kolekce shora omezeno leností neustále vypalovat a měnit CD. Reprosoustava se subwooferem je velmi výkonná a můžete si zvolit, zda chcete zvuk soustředit na řidiče, nebo rozložit rovnoměrně v celém autě.

Klimatizace hřeje i topí dostatečně. V létě, když se auto venku paří několik hodin na sluníčku, je před jízdou potřeba nastartovat, zapnout klimatizaci na maximum a pár minut počkat, než se vzduch stane trochu snesitelným i pro malé děti. Ani rolety tomu moc nepomáhají. Dodnes jsem nepřišel na to, k čemu vlastně jsou.

Co vibrace, jsou? A mohla bych je vidět? Ano, při nízkých otáčkách motoru a extrémních teplotách se nějaké vyskytnou. Zdá se, že trochu vibruje výdech klimatizace, kryt přístrojové desky nebo něco v předních dveřích (zní to jako kov na plast), ale toleruju to, je to slabé a auto už na to má věk. Taky už vržou vnější kliky u dveří.

Výbava

Předchozí majitel si dokoupil následující příplatkovou výbavu: kožené sedačky (velmi praktické, pokud máte děti), kožený volant (příjemný, ale už docela ošoupaný), vyhřívané sedačky (používám jako rychlou záchranu v zimě, než se ohřeje motor), střešní okénko, okenní rolety a elektrické otevírání kufru. Zbytek už je klasika: loketní opěrka, tempomat, malý informační displej za volantem, dvouzónová klimatizace, ovládání všech oken, zrcátek, a tak. Bohužel nevím přesně, co z toho je normální a co příplatkové.

V autě jsou přítomné všelijaké úložné prostory, kapsy, háčky, síťky, ale je asi zbytečné to všechno rozepisovat. Velkou PET flašku s vodou do dveří asi dáte, ale vyndávat za jízdy bych ji nechtěl. Pitný režim řeším větším množstvím malých lahví, které postupně střídám v držáku za řadící pákou.

Velmi příjemná je loketní opěrka skrývající dva úložené prostory, do kterých lze uschovat třeba peněženku, klíče, mobil, adaptér a nabíječku. U zadních sedadel je uprostřed podobná skládací opěrka s vysouvacím držákem na kelímky, ve které je umístěna asi sto let stará lékarnička.

Co se kufru týče, oficiální údaje uvádí kapacitu 565 litrů, po sklopení sedadel 1660 litrů. Prakticky to znamená, že s trochou šikovnosti převezete dvoumetrovou krabici z IKEA a spoustu dalších kravin. Trochu mě ale štve, že víko kufru nelze zavřít a otevřít i ručně – někdo vám chce třeba pomoci s vyndáváním věcí a místo toho se přetahuje s motorem.

Závěr

Celkově jsem se svým autem velmi spokojen a užívám si každý kilometr s ním. Nevybral bych podruhé jinak. Ta radost, když jsem jezdil týden v Chorvatsku s Dusterem a po dovolené zasedl zpět! Na dálnici se Audi cítí jako doma, popojíždění po městě také zvládá bez problému, jen občas mám problém s parkováním, protože auto je velmi dlouhé a kromě zadních senzorů nemá žádné parkovací asistenty, ani kamery. Pro mě jako řidiče začátečníka bylo dost těžké si na rozměry auta zvyknout a pár poškrábaných plastových blatníků už jsem musel taky měnit.

Dost už ale chvály. Auto si sice nechávám zběžně kontrolovat při vyměňování pneumatik a zatím vypadá v pořádku, ale kdo ví. Podle mě se budu muset brzy podívat na přední nápravu, posilovač a větrák klimatizace, který sice funguje, ale občas se z něj ozývá nějaký podezřelý šelest.

A to je asi vše. Omlouvám se všem, které tato recenze zklamala, ale možná alespoň trochu pomůže někomu, kdo má podobný „mindset“ jako já. Univerzální, pohodlné a spolehlivé auto pro přesun rodiny z bodu A do bodu B, které vám neudělá ostudu, ani díru do rozpočtu, pokud se rozhodnete pro starší model.

Na závěr přeju všem čtenářům spoustu kilometrů najetých bez nehod a s radostí!

28.05.2017 Voho

Související články: