I.Quest 2018 AAR

Featured Image

Tentokráte včas přináším after action report z letošního I.Questu. Předesílám, že za letošní i-quest si organizační team zaslouží pochvalu. Byl to skvělý I.Quest, podobně jako třeba ročníky 2015 a 2014, a obsahoval přesně to, kvůli čemu tam jezdíme.

Náš tým skončil 9. z osmnácti, protože jsme se zadrhli na dvou úkolech velmi nepříjemným způsobem. Ale popořádku.

V rámci přípravy jsem shlédl všechny čtyři řady seriálu Zmizelá Šumava na Streamu, což se rovnalo lobotomii prováděné neinvazivně skrz ucho. Od třetí řady dále jsem měl dojem, že všechny pro lidstvo podstatné události se odehrály na Šumavě a jiné lokality je proto možné zrušit. Honza Z. na tom byl pravděpodobně ještě hůře, protože shlédl 15 dílů Návštěvníků a jediné, co byl ochoten komentovat pozitivně, byly známé scény s Dádou Patrasovou.

Během sledování traileru jsem se stal alergickým na song, který oznamuje, že na železnici dějou se věci. Při sdělení, že na dráze jsou zaměstnáni švarní mládenci se mi pravidelně vybavoval exministr dopravy buzerant Slamečka, generální ředitel Žaluda a všichni jejich kolegové, kteří vyvolali v odboráři Duškovi akutní strach sbírat ze země tužku.

Od začátku jsme čelili personální výzvě. Zřejmě posun soutěže o 14 dnů způsobil, že v teamu nezůstal kámen na kameni. Z pracovních důvodů odpadl jak Elzet, tak Ostravák, takže jsme torzo teamu narychlo doplnili Martinem, Honzou O. a mojí manželkou. Honza II. prohlašoval, že bude dělat jen špinavou práci, což jsme mu nakonec splnili. Moje žena se zase během přípravné fáze osvědčila jako hledač kódů. Doma disponuje zvláštním talentem schovat věci tak, aby je už nikdo nikdy nenašel, což se jí hodilo, protože většina kódů bývá umístěna podle stejné logiky.

Kupodivu dobře jsme se vypořádali s trailerem a hromadění mincí před soutěží. Absolutně jsme neuspěli s autíčkem, které popojíždí po zádech modelky. Já měl za to, že to je gesto na klávesnici Swift Key, která se používá v různých dotykových zařízeních a v rámci analýzy jsme zhotovili níže vyobrazenou mapu. I jiné teamy se na tomto zasekly, například jeden team zjistil, že by se mohlo jednat o 6. RZ Rallye Český Krumlov, což nemohu potvrdit, protože Svatý Jan je mnohem větší prdel.

Fajn bylo, že se letos nemusel vyplňovat ten registrační Excel, což jsem žádný ročník nestihl provést včas a pak jsem čelil v týmu kritice, že nemám hotové prezentace v Powerpointu.

Ačkoli jsme měli obavy z lokace místa úvodního setkání, což byl současně první quest, ukázalo se, že to byl nejmenší problém. Naším záměrem bylo jet na šestou hodinu naslepo do Netolic, protože oblast Netolice- Prachatice je něco jako brána do Šumavy, a úvaha se ukázala nepřesná jen o pár kilometrů.

Na místě jsme obdrželi kovové puzzle vyřezané laserem (velmi pěkně provedené), jogurt a propisku. Ukázalo se, že jogurt představuje ten největší vojeb. Konstatovali jsme optimisticky, že organizační team i-questu má soustavně problémy se schováváním něčeho do něčeho, protože to vždycky najdem. Z jogurtu jsme proto snadno vylovili pár dílků puzzle a z propisky papírek s kódem. Zajímalo by mě, jakým postupem dosáhl přípravný team průmyslového zabalení jogurtu a nakolik je produkce jogurtu s kovovým dílem uvnitř HACCP kompatibilní. Každopádně kelímek jsme zahodili, ačkoli etiketa na kelímku velela jinak a později se nám to vymstilo. Možná jsme měli jogurt sníst, protože obsahoval nějaký hipsterský brainbooster a se soutěží bychom byli hotoví už v poledne.

Zpočátku to nevypadalo nikterak dramaticky, včetně Jana Husa, který humidoval v QKZ na -.-.-, nicméně problémy měly teprve přijít.

Telegraficky o různých questech.

Protože jsme se rozdělili a aplikovali jsme multivehicle strategii, přišel jsem o quest Bunkr, který implementoval symboliku z vetřelce obsaženou v traileru. Prý to bylo cool. Já místo toho chodil po Prachaticích, kde jsme lokalizovali různé artefakty a většinou se nám je podařilo najít zhruba dvě minuty po prekluzi. Jak bába v muzeu, tak osazenstvo turistických informací byli úplně plonkový.

U Husinecké nádrže jsme se setkali s jiným teamem v červené A-R 159 1.8 TBI s TI paketem, což mě přivádí k tomu, že letošní ročník nebyl vůbec offroad a nezničili jsme při ní žádné auto. Také tam kolem profrčel krásný modrý Wartburg 312 a zvuk a následně smrad dvoutaktního motoru se krásně nesl údolím.

K poněkud drsnějším taskům patřil výstup na zříceninu hradu Osule, kde byl na stromě zavěšený dost zvláštní cajk. Jednalo se o součástku známou jako push – pull elektromagnet, možná původně součást nějakého bezpečnostního okruhu k blokaci nějakého zámku apod., zavěšenou asi 10 m vysoko na stromě tak, že z ní na zem vedl neizolovaný ocelový drát. Zjevně velmi robustní uchycení nasvědčovalo, že za drát se bude tahat. Dále napájecí vedení. Elektromagnet fungoval jako cívka v reproduktoru a drát měl přenášet vibrace do membrány, má to stejný princip jako mobilní telefon vzniklý spojením dvou plechovek provázkem. Soutěžící mohl při správném napnutí drátu slyšet hlas říkající kód. Problém byl jen v tom, že jako membrána byl zamýšlen kelímek od jogurtu, který už ale spočíval v koši u benzínky ve Vitějovicích. Nosit si na vrchol kopce kelímek asi nikoho nenapadlo, přestože to na kelímku bylo uvedeno (oproti tomu řadu soutěžících napadlo vzít si s sebou polní telefon nebo teodolit) a jít pro něj taky nebylo právě cool, protože na Osuli vede lidově řečeno krpál. Místy má cesta sklon asi 30°. Jedinou útěchou mi při jeho zdolávání mi bylo, že se pořadatelé pěkně pronesli, než tam natahali všechny ty krámy. Stejně dobře jako kelímek by fungovala plechovka nebo PET láhev, ale protože se na místě srotilo více teamů, nebylo mluvícímu stroji rozumět skrze orální projevy ostatních soutěžících, ale nápad to byl hezký. Jinak jsme to vyhodnotili jako typickou houbovinu.

Lokalizace Osule byla možná na základě časových údajů, které se odkryly v různých větvích soutěže a které znamenaly přesné časy, kdy se daná planeta nachází nad Osulí. K zaměření Osule tak teoreticky postačovaly dva časy – k tomu byl vhodný nástroj stellarium. I k tomuto tasku jsme se dostali prekluzí, protože nás zcela zaměstnaly Bunkr a Prachatice. Jak bylo řečeno v traileru, „bylo toho až nad hlavu“, možná že těch questů bylo dokonce až moc.

Během soutěže bylo možné potkat skutečně zajímavou dopravní značku.

Další houbovinou byl CML alias centrální mozek lidstva, který spočíval v lese poblíž Kvildy. Jednalo se o krabici z plexiskla mající tvar a zčásti i funkcionalitu známého stroje, ve které bylo usazeno něco jako účes Leváka Boba ze Simpsonů oddělený od hlavy a na konci jednotlivých dredů z drátů blikaly LEDky. Poblíž mozku ležely dokonce lahváče dědka Brodského, který ve známém seriálu manipuloval CML, a CML měl i podobný bug – dokud nebyl narovnaný, neposkytl správný kód. K vyrovnání zařízení byl určen teodolit z doporučené výbavy, což je trochu overengineered, protože stejně mohla zafungovat láhev od piva. CML byl sice opticky hezká rekvizita, ale potřeboval dotunit. Jednak mu nebylo rozumět, protože mluvil příliš potichu, takže si tam něco huhlal v lese a hlavně pochopení jeho poselství zprostředkované LEDkami bylo možné pouze s nápovědou. Zde na obrázku vidíme přístroj v činnosti spolu s hlavním autorem, jak se drží za hlavu.

Stejně tak jsem měl problémy s finálním taskem. Teamu se podařilo ve 21:09 složit puzzle, takže jednoznačně off competition. Nebylo mi ale jasné, jak naložit s dvěma čtverci klíče do four sqare šifry, protože ať jsem dělal co jsem dělal, redukovaná abeceda má 25 hlásek (I=J), zatímco Rubikova kostka byla ochotná vydat ze sebe pouze 2×24 písmenek. Ve finále jsem ze zoufalství kostku rozebral (pod vlivem tasku se štěpením atomu z roku 2013), ale chybějící písmenko jsem tam nenašel, takže se dekódování nekonalo. Údajně se mělo k jednomu řetězci dopsat A k druhému Z, což mi nepřijde právě intuitivní.

Složená puzzle a rozložená Rubikova kostka

Roztomilý byl mincovní quest, který spočíval ve získání kódů z osmi ptačích budek. V každé budce bylo umístěno něco jako Arduino ovládající diplej. Budky se zapínaly nahodile, přičemž se jejich pozice zobrazovala v mapce, kterou měli soutěžící k dispozici. Při pohledu na mapku to vypadalo, jako by v terénu něco jezdilo. Kdyby organizátoři použili „opršené“ ne tolik nápadné nové budky, nemělo by to chybu už vůbec, protože si všechny týmy myslely, že se v terénu pohybuje osoba na motocyklu, čtyřkolce nebo že je lokátor připevněný na nějaké zvíře. Zde konečně dostal prostor druhý Honza, který předtím deklaroval, že bude dělat jen špinavou práci, a tak mu bylo přáno budky oběhnout a provozovat budkový voyeurismus.

Nepřišel jsem na to, k čemu měl být organizér a kde se v soutěži vyskytovaly matičky, co se měly dát do taštičky, asi nějaká změna plánu na poslední chvíli. Tak mám alespoň kam dávat šroubky. Určitě se vyplatí věnovat maximální pozornost traileru, protože všechno, co v něm bylo, se také objevilo v soutěži. Taktickou chybou možná bylo, že jsme málo utráceli mince, za což jsme byli ex post vyhlášeni skrblíkem roku.

Byl to povedený I.Quest a dobře jsme se bavili. Děkuji organizátorům za skvěle strávený den (vlastně více dnů, dvě odpoledne jsme lovili IQ coiny). Nezaznamenal jsem žádné organizační zádrhele ani omyly, lokalita byla také vybrána skvěle (o „hardcore“ Šumavu šlo až na závěr), co si jinak přát. Ujeli jsme pouhých 310 km včetně cesty do a z Českých Budějovic.

Seznam úkolů a jejich řešení naleznete zde. Naprosto fenomenální výkon předvedl tým Zelenej brouk, který si takto zaslouží respekt, protože questy nebyly nijak jednoduché. Tým Vládcovia strachu dodal zajímavou analýzu průběhu soutěže, která ukazuje právě náskok Zeleného Brouka. Zajímavá je také fotogalerie z výroby questware zde.

Momentálně probíhá diskuse, zda umožnit rozšíření teamu na 6 osob a zda ponechat multivehicle strategii, tedy omezit počet automobilů používaných jedním teamem. Ještě než se do toho tématu pustím, měl bych také jednu prosbu na organizátory. Totiž zda by nešlo omezit průměrné IQ v teamu. Jak často říkám, máme to na banánu a nejezdíme to na pořadí, mně v pohodě stačí, když jsme v první polovině, hlavní je si pokecat, dát si obídek a tak. Jenže se vždycky objeví nějaký mazaný parchanti, kteří pracují, zatímco se my flákáme a v pořadí se začneme velmi rychle propadat, takže si dvouhodinový oběd ani pořádně neužijeme a musíme jet zase soutěžit. Kdyby ostatní soutěžící byli blbí, daleko více bychom si soutěž užili, protože bychom se mohli celý den flákat, kecat o různých věcech a projíždět se po krajině. Navrhuji zavést něco jako inkluzi, týmům, které budou mít průměrné IQ třeba nad 110, by se jeden člen odebral a na jeho místo by se přidělil tzv. herní dement, třeba nějaký městský policajt nebo fanoušek Baníku, čímž průměr spadne opět do dvouciferné oblasti. Samozřejmě že si dělám legraci, bylo by to dost absurdní, a stejně absurdní mi připadá i návrh nějakým způsobem omezovat prostředky, které týmy používají. Teď třeba auta, příště by to mohly být třeba počítače, telefony nebo konektivita. Argumenty toho typu, že si týmy soutěž neužijí mi připadají scestné, je to zhruba stejné jako ty diskuse o zvýšení maximální dovolené rychlosti na dálnici, kde se vždy najde někdo, kdo řekne „pokud zvýšíte nejvyšší dovolenou rychlost na dálnici, začnu jezdit rychle a nakonec se vám zabiju“. Vícevozidlová strategie není povinná a není ani rozhodujícím faktorem úspěchu (pravděpodobně se nestane, že by někdo vyřešil nějaký quest díky tomu, že měl o autíčko víc), naopak, dokáže být i výrazně kontraproduktivní (zde by bylo zajímavé vědět, zda existuje nějaká korelace mezi počtem použitých vozidel jednotlivými týmy a jejich a umístěním). Je pak na každém vedoucím teamu, jakou strategii zvolí a jakými prioritami se přitom bude řídit. Kromě tohoto obecného je zde ještě zcela praktický aspekt, že pět členů s i vybavením do běžného auta moc dobře nacpat nejde.

Já bych to nechal tak, jak to je. Není dobré měnit něco, co funguje.

Jinou věc bych nenechal jak to je, je další vývoj a marketing soutěže. I.Quest má celou řadu význačných prvků, které jiné navigační soutěže nemají, hlavním z nich je různý soutěžní hardware postavený radioklubem Písek a jihočeským Jamiem Hynemanem Houbou. Herní plán a nastavení soutěže v nelineárním schématu se také povedlo „vychytat“ a funguje dobře. Ono to sice možná tak nevypadá, ale musí za tím být spousta práce a entuziasmu. Celý ten koncept je prostě moc dobrý na to, aby byl jen komunitní soutěží pro 17 týmů, zkusil bych hledat nějaké cesty, jak to udělat skutečně BIG a dostat jich tam třeba třínásobek.

Také mi dorazila výzva, že soutěž hledá nějaké sponzory, takže využívám této příležitosti a výzvu reprodukuji širšímu okruhu osob. Zčásti to souvisí s předchozím bodem a s tím, jak budou organizátoři soutěže chtít svůj záměr rozvíjet, protože potenciál tady evidentně je.

Na další ročník I.Questu se těšíme už teď.


04.08.2018 D-FENS


Související články:


12345 (53x hodnoceno, průměr: 1,09 z 5)
8 925x přečteno
Updatováno: 4.8.2018 — 23:30
D-FENS © 2017