i.quest 2013 AAR

Featured Image

Přináším krátkou reportáž z naší účasti na podniku, o kterém jsme laskavé čtenáře již informovali – totiž i.quest odehrávající se 20.7.2013 v okolí Písku. Akce jsme se zúčastnili ve složení obvyklém pro podobné akce (Elzet a jeho bratr, říkejme mu třeba Ejčzet, protože házet se v Jižních Čechách nesmí).

Hra je podobně jako již komentovaná V-U vystavěna na lokalizaci různých artefaktů vytvořených pořadateli a nalézání informací nezbytných pro další pokračování v soutěži, přičemž tyto informace na sebe berou nejčastěji podobu kódu, který je třeba postupy známými v geocachingu najít a který se následně pomocí webového rozhraní odesílá do HQ. Na základě něhož jsou pomocí webového rozhraní sdělovány pokyny pro hledání waypointů dalších. Během 15 hodin tak lze obsáhnout celkem rozsáhlé území, přičemž je zapotřebí mít připojení k internetu a automobil. Samozřejmě že to není jen tak, součástí hry jsou různé hlavolamy a šifry vyžadující určitý důvtip soutěžících.

Podstatnou fíčurou souteže bylo, že samotné nezískání kódu nebylo důvodem k ukončení hry (základní problém V-U, kdy kvůli nějakému banálnímu omylu nebo přehlédnutí, případně hledání zelené flashky na zelené louce vykysnete na čtyři hodiny někde v prdeli) a tudíž bylo možno v soutěži pokračovat, i když tým nebyl dostatečně silný v oblasti genetiky.

Nemám ambice rozebrat průběh soutěže jako celku, to jistě udělají organizátoři sami lépe, budu pouze hajl… hajlajtovat nejzajímavější okamžiky ze soutěže v našem týmu.

1. Da klacek fejlr – první waypoint byl u pomínku, který nechal hajný vystavět v lese na okraji Písku. Kód byl umístěn na klacku zatlučeném do země. Kód jsme nenašli, ačkoli byl dobře viditelný. Nalezení kódu nám trvalo hodinu čtyřicet. Při tomto úkolu se také ukázalo, že gamemaster loguje kódy, které do webového rozhraní zadávají hráči, a tak došlo k vytvoření komunikačního kanálu, který jsme v průběhu soutěže ještě několikrát použili. Naše první sdělení organizačnímu týmu bylo “zdechni zrůdo”.

2. Discworld hifuck – k získání dalšího kódu bylo nutné identifikovat budovu, která se nacházela na určitém místě města popsaného v Pratchettově knize. Bohudík měl Elzet tuto literaturu načtenou a odpověď dal za dvě minuty z hlavy. Ztráta z da klacek mišn byla kompenzována.

3. “Kód je uvnitř”. Jedna z nápověd obsahovala přesně tento text. Jakkoli to bylo triviální, pořádně jsme se do toho zahrabali.

4. Aplikovaná genetika. Další nápovědou bylo video, na kterém byly jakési točité schody připomínající rozhlednu. Audiostopou byl jakýsi rap šíleného eugenika, který pojednával o tom, jak provést replikaci DNA snadno a rychle. Původně jsme pojali myšlenku, že je třeba najít rozhlednu vypadající podobně a současně se zabývat genetickou problematikou. Našli jsme na Písecku několik zajímavých rozhleden a najeli zbytečně asi 90 km, přičemž jsem se dozvěděl mnoho zajímavých informací z oblasti genetiky. Vzhledem k nedostatku webových tránek typu “DNA synthesis for dummies” jsme si museli vystačit s Ejčzetovými materiály nazvanými “zápisky z bižule”. Na palubě našeho vozu se odehrál zhruba následující rozhovor:

D-F: A nedá se z toho kódu zjistit, k jakému živočichovi ta sekvence DNA patří?
Elzet: No, problém je, že jí mají všichni skoro stejnou. Stačí pozměnit třeba pět těch vazeb a už to pak není člověk, ale delfín.
Ejčzet: Třeba s banánem má člověk shodných 75% genů.
(Po chvíli)
Ejčzet: Taky nám říkali, že čím méně se toho v genetickým kódu změní, tím větší je to průser. Takový ty lidi s patnácti rukama měli špatně třeba jen tři písmenka.

V tu chvíli jsem už nebyl smíchy s to řídit a málem jsem poslal Alfu do kamenolomu. Když pominu komický rozměr celého dialogu, zarazila mě “nestabilita” celého mechanismu reprodukce. Stačí, když se někde přepíše U na G a hned se z toho narodí cykloaktivista nebo nějakej takovej buzerant.

5. Nehoda. Něpekným řízením osudu a vohnoutstvím českých řidičů jsme byli vtaženi do této události. Na nějakou dobu mě to vyřadilo ze soutěže natolik, že jsem byl sice schopen řídit, ale nebyl jsem schopen hrát. Pozitivní ovšem je, že i přes fatálně vyhlížející zranění a téměř beznadějný stav na místě se nakonec nejvíce postiženou oběť udržet při životě a dopravit do nemocnice, nepochybně také díky tomu, že sanitka i vrtulník s profi personálem i vybavením dorazili na místo rychle. K tématu se vrátím separátním textem, ale neodpustím si poznámku k řidičům přítomným zhruba ve 13:30 na místě samém, zejména k posádce Renaultu Mégane Scénic stříbrné barvy s pražskou registrační značkou. Jděte do píči kokoti zasraný. Je mi moc líto, že jsem si nenašel čas a nenakopal jsem ani jednomu z vás prdel. To, co jste tam předvedli, bylo pod jakoukoli myslitelnou laťkou, to bylo úplně nejhůř. Že má někdo díru v hlavě, nemá hmatný puls a celkově nevypadá zdravě jak v reklamě na jogurt neznamená, že na to budete srát, vy idioti. Ze zhruba 30 přítomných osob jen pět bylo ochotno máknout. Zbytek se někam vytratil.

6. JJ a Žižkova řiť. Zdrojem nemalého pobavení bylo, že se JJ coby monarchista musel intenzivně zabývat osobou Jana Žižky z Trocnova, ano, toho, co jej označuje největším zemským škůdcem. Po jednookém vojevůdci nezůstalo skutečně nic pozitivního, o tom asi žádná, ale postavit soutěž kolem oka této sporné osoby v kraji proslulém tolika významnými feudály (např. kníže Schwarzenberg, kníže Buquoy, kníže Pavel Dlouhý) bylo k monarchisticky založeným hráčům skutečně brutální. Našli jsme si také čas k zhodnocení Žižkovy taktiky v bitvě u Sudoměře, přičemž jsme došli k závěru, že campil a také asi cheatoval, neb socha drží v ruce RPG-2.

7. Štěpení atomu v Temelíně. V pokladně informačního střediska temelínské atomové elektrárny jsme obdrželi pytlík, ve kterém bylo něco, co připomínalo model atomu. V Týně na náměstí (free wifi) jsme se jali objekt zkoumat, ale bohužel to nevypadalo, že by skrýval něco zajímavého. Dialog

D-F: Tak to rozbijem. Co s tim jinak.
Elzet: No jasně. Rozbijem atom.
Ejčzet: No a o to tady asi jde. Rozbít atom.
(Ejčzet na zadním sedadle rozebírá model. V jedné z kuliček byl vsunutý miniaturní papír s kódem).

by se mohl uvádět na školení o soft skills jako ukázka brainstormingu v týmu.

8. Hospoda v Sudoměři. Příchod třech osob s notebooky do venkovské hospody, kde nejkomplexnějším technickým zařízením je lednička, pípa a kleště na utopence, navíc ještě diskutujících různá nepochopitelná témata bude patrně patřit k tématům, o kterých se bude mluvit minimálně do voleb. Škoda že mě na konci viliž LAN párty nenapadlo utrousit něco jako “odešli to Snowdenovi”, to by pak obec žijící ve stínu Žižkova dávného úspěchu zažila něco skutečně silného.

Celkový dojem ze soutěže? Konkurence je fajn. Organizátoři se inspirací Viribem unitis nijak netajili, na druhé straně nebyl jejich cílem podnik konkurenční, ale další rozvoj JJova konceptu v protilehlém kusu republiky. Myslím, že celý úkol zvládli se ctí. Hlavní pozitiva:

– celková stabilita herního systému, tím myslím webového rozhraní a “kešek”. Na V-U se opakovaně řeší, že něco sice je k dispozici, ale nefunguje to, protože se to rozpadlo, odlepilo, bylo to nalepené na něčem, co odjelo, někdo to utrhl, vybila se tomu baterie apod.. Team i-questu vložil do přípravy soutěže nemálo úsilí a zručnosti, nehledě na nepopíratelný smysl pro detail. Například kódy byly vygravírované na kovových štítkách solidně připevněných k podkladu, domeček Pytlíků bych slepoval asi deset hodin a vrchol všech ojebávek byl stojan na ceduli u Žižkova památníku, který byl proveden jako přesná kopie stejných stojanů rozmisťovaných v krajině legálně například zřizovateli turistických a naučných stezek a tudíž nepřitahoval pozornost. Můj respekt, muselo to dát mega práce.

– webové rozhraní

– soutež jsme absolvovali v pohodě bez křeče, v uvolněné atmosféře, skutečně jsme si to užili. Že jsme skončili na osmém místě nás nemálo překvapilo, protože jsme to měli fakt na banánu (na tom, co má 75% genů totožných s člověkem). Jak by to asi dopadlo, kdybychom to brali vážně :)

– dalším dobrým marketingovým tahem bylo, že podnik zavedl soutěžící na místa, která jsou atraktivní a kam by se možná mnoho z nich rádo podívalo i bez i.questu. Zatímco V-U udržuje spíše postapo pojetí a scény na jednotlivých wayponitech někdy připomínají Fallout nebo Last days of Gaia, i.quest mířil na turistický mainstream

– účast JJ jako hráče, i přesto, že měl za sebou dlouhou cestu a měl na autě laďák. Podobně na tom byl člůen jeho týmu HonzaZZR, který předchozí noci spal asi čtyři hodiny (podobně jako já). Myslím, že pro hodně hráčů z V-U byla výzva poměřit se s JJ na stejné straně barikády, a také je třeba říci, že i přes nezvyklou roli se toho JJův tříčlenný team zhostil se ctí a dojel pátý.

Drobné nedostatky:

– preferuji hru se známým počtem zastávek (což prý v tomto případě nešlo, protože scénář nebyl lineární).
– omezená fukčnost BT majáku na hradě Rabí, kde se v roce 2005 odehrál problém s velkým ptákem. Úkoly typu “najděte BT maják s dosahem 5 metrů na největší zřícenině v ČR o rozloze několika hektarů” prostě nějak nemusím.
– trochu bych to časově zkrátil. Toho dne ujela naše one-four-seven 430 km (včetně cesty do Písku z ČB a zpět), přičemž zhruba 110 km jsme najezdili zbytečně. To vše po okresních silnicích a měli jsme toho dost, nehledě na to, že nás všechny čekala cesta domů. JJových 12h na V-U je absolutně OK.

Hlášky:

“Pravá je ta, co se používá na hajlování”. (Pokus o řešení soustavného problému se záměnou pravé a levé strany)
“No jasně že to mám dobře, nejsem přece slepej!” (Elzet při řešení úkolu zahrnujícího Braillovo písmo)
“Ať jdou někam. Tady řeší, že Klaus ukrad pero, ale u bouračky nepomůžou a radši se vytratí. Je to krásná země, ale proč je zrovna moje? ” (Elzetův hořký koment v Bernarticích, kde zrovna probíhala “pouť” spojená s reprodukcí skupiny Těžkej Pokondr).
“Nejmenovaný tým (…) měl potíže se stěpením atomu. Do webového rozhraní zadal celkem 250 různých kódů (…), z nichž jeden z posledních zněl “uran čuráci”, psáno bez diakritiky.” (RIK při vyhodnocování soutěže).
 

Děkuji tedy organizátorům za vynikající zážitek. i.quest nasadil laťku a tak jsem zvědavý, jaký bude letošní V-U. V této souvislosti ke mně doputovaly nějaké informace, zahrnující například seznam vybavení, který naprosto bezostyšně vrhnu čtenářům D-F vstříc. Podle JJových slov bude letošní ročník poněkud jiný než ten loňský,


21.07.2013 D-FENS
 
 

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
411x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:53
D-FENS © 2016