Útok náklaďákem a obrana se zbraní

Islámský terorismus začal kácet v našem lese a nákladák zjevně začíná být populárním prostředkem na cestě za 40 nadrženými pannami v sexy hidžábech.

Z hlediska protizbraňové propagandy je to všechno mimořádně zapeklité a nepříjemné. Když přijde nějaký pošuk a vystřílí teplouší klub, tak je to paráda. Ale náklaďáky, bomby z hnojiva a podobné věci aby vzal čert. Na těchto zbraních se projevuje, jak stupidní koncept je gun control a jak moc nasráno mají v hlavách zbraňoví zakazovači. Ukazuje se, že i neškodný nebo dokonce užitečný předmět, jakým nákladní automobil nepochybně je, může být současně velmi efektivní zbraň, a to, co vytyčuje tenkou hranici mezi každodenním pomocníkem a smrtícím strojem je míra vyšinutosti jedince, který sedí za volantem, ale nikoli náklaďák sám.

Co horšího. Když se odehrál útok nákladním vozem v Berlíně, probíhala samozřejmě diskuse, jak takový útok zastavit. V berlínském případě ho náhodou zastavila multikolizní brzda, ale ta bezmoc byla všudypřítomná. Policejní hrdinové musí obsluhovat své radary a i kdyby ne a náhodou se vyskytli v místě útoku, kdo z nich si stoupne před rozjetý truck? Myslím, že ani jeden, vysírat se na puberťáka, to ano, ale nechat se přejet kamionem? Je za zabití teroristy čárka, když pak už nezaplatí blokovou pokutu za neoprávněný vjezd na náměstí? Nelze s nimi počítat. Další alternativou ve veřejné diskusi byl občan se zbraní. Internetoví rozumbradové to kategoricky odmítli. Měli pro to spoustu důvodů, zjevně pohledaných metodou „podle sebe soudím tebe“: Nenašel by odvahu. Byl by dezorientovaný. Nenašel by zbraň. Netrefil by se. Trefil by se někam jinam. Zabil někoho nevinného doma u polívky. Prostě hledání důvodů, proč by to nešlo, místo aby hledali způsob, jak tomu pomoci.

Realita ve vší podlosti nebrala na internetové diskutující a kavárenské teoretiky ohled a s veškerou brutalitou ukázala, že to jde.

8. leden 2017, Izrael, Jeruzalém, Armon Hanatziv Esplanade, kolem 13:00. Poblíž silnice stojí dvě skupiny vojáků. Jsou to vojáci (muži i ženy) v základní službě (v Izraeli je povinná bez ohledu na pohlaví, což je totálně gender spravedlivé) a mají zbraně. Jedna asi dvacetičlenná skupina vojáků stojí vedle autobusu a čeká, až se otevřou dveře. Bílý midliner Mercedes 517 sjede z cesty, objíždí autobus zprava, přeskočí přes obrubník a naráží do skupiny vojáků. Náklaďák hrne lidi před sebou, projede kolem busu po celé jeho délce a pokračuje dál z náspu mezi stromy. To řidiče dezorientuje, nejdříve se pokouší otočit, ale pak couvá do míst, kde srazil první oběti. Zřejmě má spadeno na raněné, kteří leží na zemi. Ať už má plán jakýkoli, nevychází to.

Ranění leží na zemi, jiní se pokoušejí dostat pryč. Někteří z vojáků na nic nečekají, berou zbraně a střílí na kabinu řidiče. Útočník a řidič v jedné osobě jménem Fadi al-Qanbar to má brzy za sebou a může konečně začít s obšťastňováním čtyřiceti panen. Auto se zastavuje. Útok tak končí s bilancí čtyřech mrtvých a 17 raněných. Dalším mrtvým je sám útočník.

Z hlediska úspěšnosti teroristy tedy celkem epic fail, zvláště když uvážíme, že všechny okolnosti stály na jeho straně. Měl vysoce výkonnou zbraň, což rozjeté nákladní auto nepochybně je. Na jeho straně stál i moment překvapení, protože si zvolil čas i místo útoku. Přesto jeho útočná akce skončila během pár desítek sekund a pro jeho arabské bratry asi nebude právě vzorem.

Střelců bylo dohromady sedm – jeden důstojník, pět studentů vojenské školy a jeden civilista – průvodce. Civilní průvodce jménem Eitan Rod popsal pro izraelské armádní radio situaci takto:

“In a fraction of a second during which I was speaking with one of the officers, I saw the truck plowing into us (…) After a few rolls on the grass I saw the truck start to reverse and then I already understood that this was not an accident. I felt that my pistol was still on me, so I ran up to him and started emptying my clip. He went in reverse and again drove over the injured.”

(„Ve zlomku sekundy, když jsem mluvil s jedním důstojníkem, jsem uviděl nákladní auto, jak se hrne na nás. Po pár otočkách na trávníku jsem viděl, že náklaďák začíná couvat a v tom jsem pochopil, že tohle nebyla nehoda. Cítil jsem, že pořád mám svojí pistoli, tak jsem k němu doběhl a začal střílet. Začal couvat a znova přejel zraněné.“

Zdroj.

Bum, bum, alláh akhbar. Netrvalo to ani minutu. Co by za to v Nice dali. Tam se terorista projížděl mezi chodci a přes chodce 30 minut. „Výhody“ odzbrojování veřejnosti už snad ani nejde demonstrovat lépe.

Pokud by někdo namítal, že se jednalo o vojáky, tedy osoby na takový útok trénované, tak mu budu oponovat. Předně si nemyslím, že by kdokoli byl trénovaný na to, aby čelil takovému druhu útoku. Dále, byli to sice vojáci (kromě jednoho civilisty), ale většina z nich byli kadeti ve věku kolem 20 let. Nasvědčuje tomu také věková struktura obětí (jeden muž a tři ženy ve věku kolem 20 let). Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že jejich zkušenosti v použití zbraně nebyly nijak rozsáhlé a v podstatě odpovídaly tomu, co by zvládl i běžný civilista. Ostatně, celá situace nebyla střelecky nijak složitá.

Celou událost zachycuje video, které české sdělovací prostředky nějak odignorovaly. Na české mediální scéně došlo k politováníhodné události, kdy 9. ledna, zjevně bez vazby na celou událost, vydala tištěná forma Kosteleckých uzenin obsáhlý článek na téma izraelizace národní bezpečnosti, který vtipně charakterizoval náš spolupracovník DanielX větou „pisatelka vytvořila mýty a snaží se je vyvracet“. V něm pisatelka soudružka Dagmar Langová rozebírá, že zbraně jsou špatné, áno, a to i v Izraeli. Že zbraně by neměl mít každý, že zbraně nic neřeší a v boji proti terorismu pouze zbraně nepomohou. Tomu říkám mizerný timing, protože zrovna jako na potvoru tam v tom místě a čase měl zbraň každý a docela uspokojivě to pomocí nich vyřešili, takže jim to pomohlo. Bylo by dobře, kdyby příště čeští žurnalisté svoji činnost na poli formování názorů veřejnosti nějak koordinovali s teroristy, aby nedocházelo k takovým omylům.

Současně mi to nedá, abych okomentoval výkřik ministra Chovance týkajícího se zásahu do ústavy, respektive vložení věty „Občané České republiky mají právo nabývat, držet a nosit zbraně a střelivo za účelem ochrany životů, zdraví a majetkových hodnot a podílet se tak na zajišťování vnitřního pořádku a bezpečnosti a ochraně územní celistvosti, svrchovanosti a demokratických základů České republiky. Podmínky a podrobnosti stanoví zákon.“ tamtéž. Tento akt bych nepřeceňoval. Nemyslím si, že by nás jakákoli věta v ústavě chránila před zvůlí čtvrté říše a jeho poťouchlých představitelů, žijících v čím dál větším odstupu od reality, protože k národním ústavám pociťují asi stejný respekt jako k hajzlpapíru. Vykrádání základních právních principů ze strany EU se děje běžně, tady je jeden příklad, který mě právě napadl.

Dále je naivní předpokládat, že agrosocialistická vláda, která utahuje šrouby všude možně, bude právě takto progresivní ohledně zbraní. Možná je to skutečně tak, protože vím, že poměrně dost poslanců a politiků různých garnitur drží zbraně ať už za účelem lovu (kde se dají uzavírat dobré kšefty) nebo sebeobrany, protože na policii věří tím méně, čím lépe znají její zákulisí. Spíš než cokoli jiného se však podle mě jedná o manévr a klamnou taktiku, kterou svého času výstižně popsal Topolánek heslem „měkký obal, tvrdé jádro“.

Většina čtenářů D-F je schopnějších než kterýkoli vládní úředník, tak se zamyslete sami, jak byste takovou věc udělali. Jak byste sebrali lidem zbraně. Je jich už pomalu 400.000, jsou částečně organizovaní a mají legální zbraně, to není prdel. Tohle nejsou řidiči, kterých je sice 10x víc, ale jsou rozdělení, podléhají snadno propagandě a utahování šroubu obvykle nechávají bez významnějšího projevu odporu. Podle mě zvolí inkrementalismus jako obvykle, přičemž tahle žába je pořádně velká a bude se muset vařit pomalu. Je to něco jako projekt a projekt má fáze. Nyní jsme v první fázi, žábu lákají do hrnce a vyvolávají dojem, že vláda stojí na straně slušných ozbrojených občanů. Druhá fáze bude „jsme na vaší straně, ale chápejte, že s tím musíme něco dělat“. Třetí fáze bude „navalte bouchačky“.

18.01.2017 D-FENS

Související články: