This is how it ends (demokracie 2018 revisited)

Musel jsem odskočit od psaní mé série o životě v Británii z pohledu jednotlivce se zájmem o politiku a politické dění (coming soon) a vylil jsem si srdce v následujících řádcích. Pokusil jsem se shrnout, co si pod pojmem “demokracie” představují lidé v Česku v roce 2018, anobrž se tento obraz v očích veřejnosti v čase mění nekonstantní rychlostí.

Výrazně tíhnu k myšlenkám ankapu a moje doložitelné vzdělání v oboru politologie je nulové. Nemám proto žádné konkrétní kompetence se k situaci vyjadřovat – budiž to varování čtenářům, kteří by neměli mít přehnaná očekávání o kvalitě mých textů. My, kteří existenci státu odsuzujeme nezávisle na pomíjivých náladách společnosti, sledujeme celé dění jako hádku dvou a více znepřátelených ideových táborů, které se přou o kvalitách dvou stran téže mince. Myslím, že i odpůrci exotických směrů jako je ankap by mohli souhlasit, že příznivci takových utopických výmyslů se zájmem o politiku mají dobré předpoklady k sepsání analýz, které jsou více objektivní než ty, které píší statisti sami. Tak pojďme na to.

Co všechno je dneska demokracie

Tomuto pojmu stále nerozumí zhruba 10 z 10 respondentů v mém neoficiálním průzkumu a od toho se odvíjí úžasná moudra lidí všech úrovní vzdělání, věku a zaměření.

Opak demokracie je komunismus. Svoboda je synonymem pro demokracii. Socialismus je synonymem pro komunismus. Dělba moci je funkční demokracie. Demokracie znamená, že šéf jezdí v Audi a já ne, protože šéf krade, což za bolševika nešlo. Ve škole se o demokracii učí, že je nejlepší a že teď zrovna je v ČR demokracie. Prezidenti ve školách dnes na zdech visí demokraticky, kdežto za bolševika tam viseli socialisticky.

Univerzálně by se současné vnímání tohoto svatého slova dalo vyložit takto: Když děláme svinstvo my, je to dobré (toho času demokratické). Například dnes vás „osoba pověřená komisí vyzve k vydání vaší studniční vody v zájmu společnosti pod hrozbou sankce,“ protože voda je přeci strategická surovina a je potřeba zajistit její dostupnost a to dá rozum. Dříve vás „totalitní režim připravil o majetek a nespravedlivě perzekuoval,“ nikoliv proto, že jídlo bylo z pohledu režimu strategickou surovinou, ale protože socialismus byl zlý a nespravedlivý, přece. Dříve „komunističtí SNBáci mlátili lidi,“ dnes „se nezastírá, že jednání policie se mohlo jevit neprofesionálním.“ Dříve stát „totalitně cenzuroval informace.“ Dnes stát „podle ustanovení § 11 odst. 3 Zákona neposkytuje informace, které získal povinný subjekt od třetí osoby při plnění úkolů v rámci kontrolní, dozorové, dohledové nebo obdobné činnosti prováděné na základě zvláštního právního předpisu.“ Kdybyste se ale přesunuli v čase zpět, přečetli byste si, že o té strašlivé a nespravedlivé perzekuci a znárodňování se tisk a stát vyjadřovali docela jinak, totiž jako o „převodu do vyšších forem socialistického podnikání.“ Tenkrát se svinstvo dělalo socialisticky, dneska se dělá demokraticky. Pro i jen trochu všímavé se jedná o tytéž postupy, tytéž sviňárny a velmi často i tytéž aktéry, kteří tenkját jednali v zájmu lidu socialisticky, a dnes jednají v zájmu lidu demokraticky a oba výrazy, totiž „socialisticky“ a „demokraticky“ jsou jen zástupnými slovíčky užitými v kontextu, ve kterém nedávají smysl, ale dodávají důvěryhodnost. Jak chcete demokraticky mlátit lidi? Lidi můžete mlátit agresivně, hodně, málo, nebo bičem. Jak se demokratické bití lidí liší od jiného bití lidí? Nijak, ale když řeknete, že lidi mlátíte demokraticky, tak si spoustu voličů řekne, že si to asi zasloužili.

Ti, kteří si dali tu práci a zajímají se o konkrétní významy uvedených pojmů si v diskusích často připadají, jako by se ocitli v blázinci. Veřejnost dodnes není schopna smysluplně vysvětlit změnu, kterou měla přinést sametová revoluce. Lidé nejsou schopni nalézt neexistující rozdíly mezi tehdejší a dnešní politickou ideologií, a tak se snaží takové rozdíly vytvořit různou slovní a názorovou akrobacií, jako jsme si ukázali na příkladech výše. Ukázalo se, že ani ti, kteří tenkrát cinkali klíčema vlastně nevěděli, co vůbec chtějí.

Co se teda změnilo?

Principiálně nic. Pořád nemáme žádné hodnoty. A bez nich to nepůjde.

Pointa

Mnozí mě vezmou za slovo, že přece hodnoty mají. Že jsou proti týrání zvířat, že chtějí pomáhat chudým a že každý by měl mít právo na zdravotní péči. Nerad vám to říkám, moji milí, ale tyhle vaše hodnoty stojí za hovno, když mi o nich vyprávíte, zatímco házíte kradené dříví do vozejku, který jste do lesa dotáhli za dýzlovým vrakem s vyřezaným filtrem částic a za firemní naftu. Víte, co jsou hodnoty? Já vás to naučím. Vezměte množinu všech lidí, které znáte. Máte? Tak, a teď odečtěte ty, kteří nekradou v lese dříví, nenechají své děti matlat zmrzlinu po zdech restaurace nebo kašlat do ošatky s pečivem v samoobsluze, nepodporují trestání nevinných, ctí soukromý majetek a neříkají lidem, co mají se svým majetkem dělat. Nevolí takové lidi, kteří byli usvědčeni ze lží. Mno, odečítání je u konce. Zůstali vám nějací lidé? Tak to jsou ti, kteří možná mají nějaké hodnoty. Říkám možná. Říkám to proto, že takových lidí je obvykle dvě prdele a je potřeba na ně spustit nějaký test. Například jste s takovým člověkem v restauraci a ten si objedná stejk. Co si myslí o týrání zvířat a zátahu policie na pozemky nějakého pana Berouska, co choval Tygry? „Takový dobytky bych rovnou střílel, vždyť to ani nejsou lidi.“ Odpovídá hejl, co je proti týrání zvířat, přežvykujíce stejk. Pan Berousek nebyl z ničeho usvědčen, podle svých slov prodával části těl uhynulých zvířat, čímž částečně financoval parádní pavilon pro zvířata živá, která u nás normálně nežijí, a tak jsme se díky němu mohli kochat pohledem na exotické šelmy i v našich krajinách. Na okraji zájmu pak zůstalo, že celou akci vedl traktorista Robert Šlachta, který se proslavil například kompletně vylhaným a vykonstruovaným procesem proti několika levicovým hejlům, který kulminoval operací Fénix. Zde se ukázalo, že Šlachta měl raději zůstat u hnoje a házet vidlema. Člověk, který má hodnoty, nemůže schvalovat trest smrti pro někoho, kdo nebyl z ničeho usvědčen a proti komuž veškeré „zdrcující důkazy“ kulhají na obě nohy. Zabít zvíře kvůli masu je v pohodě, ale ne když je to tygr? Množit krávy jenom proto, abych je pak zabil a sežral je v pořádku? Takže klonovat člověka, vykrmit ho a pak zabít kvůli orgánu by podle téže logiky mělo být rovněž v pořádku, no ni? Dokonce i podle oficiálních informací prodával zbytky uhynulých zvířat hejlům do Číny, kteří věří, že jim písek ze zubů přinese štěstí, nebo drť z kosti postaví péro. Tváří v tvář takovým skutečnostem nemůže nikdo normální nic namítat proti tomu, že Berousek tyhle čalamády tvořil v rendliku ve stodole, anobrž čarovné schopnosti viagrového typu by asi změna prostředí stejně nepřinesla. Jako ochránce práv zvířat by mě naopak těšilo, že kusy každého uhynulého zvířete jsou beze zbytku využity k ochraně ostatních šelem, které si díky tomu mohou užívat perfektního habitatu. To neznamená, že lidé, kteří odsuzují násilí na zvířatech, nemají hodnoty. Pointa je v tom, jak takové hodnoty vyjadřují.

Objevil se případ nějakého muže, který údajně choval koně v nevyhovujících podmínkách a bijcům za zvířecí práva přišlo jako nejlepší řešení mu vniknout na pozemek a házet na něj kameny. Dobré dílo se podařilo a chovateli byl zkonfiskován jeho koňácký majetek. Ti, kteří na něj po vzoru pouličních soudů v islámských zemích házeli kamení, se s pocitem dobře odvedené práce rozešli do svých domovů a celý příběh byl u sladkého konce. O něco později se ukázalo, že bijci se na koně vysrali a obec finančně krvácí na jejich chovu, protože nikdo neví, kam s nimi a jelikož majiteli dosud nebyla prokázána žádná vina, nemůže se jich jen tak zbavit. Kde byli ti bijci, co vtrhli na soukromý pozemek, kamenovali majitele a hořekovali za práva zvířat? Na prach shořeli, voda je vzala a tu voli vypili. Takoví lidé normálně existují, říká se jim dementi a žádné hodnoty nemají. Náklady na jejich chov (těch koní) hradí obec, tedy reálně my všichni ostatní, co víme o koních kulový a musíme sanovat další operaci dementů bez hodnot, kterým padnul za oběť nějakej strejda s koňma. K překvapení všech, koně nežerou lajky a jejich hovna se neodklidí sdílením statusu na fejsbuku. Člověk, který hodnoty má, netráví čas házením kamení na lidi a sdílením odkazů. Chápe, že rozhodnutí správního orgánu není důkazem viny a že vina je dokázána buď pravomocným soudním rozhodnutím, anebo přiznáním a nehovoří o majiteli jako o usvědčeném tyranovi, když se proti rozhodnutí nějakého nepodstatného správního orgánu odvolal. Člověk, který hodnoty má k takovému člověku přijde a koně od něj koupí, protože je přesvědčen, že se o ně dokáže postarat lépe. Pakliže neví, jak se dobře postarat o 97 koní, nebo na ně nemá, nebude kecat jejich majiteli do toho, jak se má o ně starat on a nespoléhá na bezedný měšec peněz ostatních lidí, kteří za své peníze chtějí třeba nové silnice a nějací koně jsou jim u prdele. Celému průseru s farmou pana Vondrušky by mohl nasadit korunu snad už jenom Babiš, který by mohl celý spor vyřešit smírem. Totiž obci sehnat dotace na zalepení rozpočtu, kamenující mudrlanty pochválit – a koně namlít do buřtů.

Demokracie

A tím se dostáváme k tomu, čím demokracie dneska skutečně je. Původní myšlenka demokratického státního zřízení bylo konsensuální řízení takových esencialit jako navyšování rozpočtu zdravotnictví, zahraniční politika, zda se účastnit války v nějaké rovníkové prdeli, nebo například zda vyhladit nějaké etnikum.

Byla to témata, která se svým způsobem týkala všech a skoro všichni souhlasili se společným postupem v jejich řešení, resp. souhlasili s kompetencemi státu v jejich regulaci. Většina voličů neměla při rozhodování o takových otázkách konkrétní agendu, která by je nějak zvýhodňovala. Nezištně tak rozhodovali například o tom, jestli vstoupí do nějaké celní unie. Dnes se jedná víceméně o porcování lupu, který bude v následujících čtyřech letech ukraden lidem. Kdo by se zabýval takovou hovadinou, jako celní unie, když na trhu jsou subjekty, které mi slíbí nejen, že moje výdaje budou hradit ostatní, ale také konkrétní plány na zkurvení života těm, které nemám rád! Když dnes vhodíte do urny hlas takové straně, která hodlá podporovat nějakou konkrétní demografickou skupinu (třeba cyklisty), znamená to, že se musí vzít peníze nějaké jiné demografické skupině (třeba živnostníkům), která bude křičet ze všech nejmíň nahlas. A tak je národ zavlečen do celospolečenského konfliktu, ve kterém jedni chtějí utrácet více nakradených peněz za sociální pracovníky, jiní chtějí více lupu neziskovkám. Někdy jsou vztahy spletité, například mnoho voličů by rádo využilo více uloupených prostředků k nákupu dalších policejních aut, kterými by policie mohla krást více peněz od jiné, konkurenční demografické skupiny (třeba kamioňáků), lobující za konkurenční využití dříve zmíněného lupu.

Předmětem voleb je nyní hejt (nenávist). Hejt k řidičům motorových vozidel, hejt k podnikatelům, hejt k hospodským, co si chtějí zakouřit, hejt k chovatelům koní, co jejich ranč vypadá jinak než ten v pohádce. Těch, kteří hejtují neziskovky momentálně není tolik, jako těch, kteří hejtují svobodné podnikání. Proto volby vyhrály subjekty, které serou na neziskovky, ale neustále fabulují s novými a dalšími plány, jak ještě více, a ještě tvrději trestat podniky a podnikatele, kteří se nepodřídí nějaké další, zbytečné regulaci. Pokud tedy chcete vést úspěšný politický projekt, musíte zmapovat aktuální předměty hejtů a nabídnout takové politické produkty, které pronikají nejširším spektrem navzájem si nejméně odporujících hejtů. Například nemůžete najednou uspokojit skupiny, které lobují za navýšení podílu lupu pro cyklo-neziskovky na úkor auto-neziskovkám a zároveň ty, které lobují za snížení podílu lupu pro cyklo-neziskovky ve prospěch auto-neziskovek. Tradiční politické strany zkoprněly v pravěku a orientují se na hejty, které jsou nějakým způsobem nejviditelnější, nebo nejhlasitější. Zástupcem takové strany kostlivců je například ČSSD, která se neustále točí okolo pomoci potřebným, přerozdělování, zvyšování daní a podobně. Babiš na to šel od lesa a místo hejtů nejviditelnějších si vybral hejty, které mají největší voličské zastoupení mezi politicky aktivními hajzly, třebaže nejsou úplně slyšet. Víte, většina voličů se nebude chlubit tím, že by rádi zkurvili život někomu, kdo úspěšně podniká, takže jejich poptávka není úplně zřejmá. Babiš tuto skrytou poptávku identifikoval a řádně podojil, proto volby spravedlivě vyhrál. Nabízí se otázka, od koho se vlastně učil. Vsadím se, že většina předválečného Německa si také nechala pro sebe, že by nejradši zatočili s žiďákama a přesto jejich poptávku někdo objevil a vytěžil.

Naivové si myslí, že naděje na spásu tkví ve spících 40 procentech nevoličů, kteří nepropadli davovému šílenství a hře na hejty. Nevolí, protože třicetikorunové poplatky u doktorů jsou jim u prdele a EET se jich netýká. Nevolí nikoliv proto, že politické subjekty jim momentálně nemají co nabídnout, ale proto, že takovým voličům už nelze nabídnout vůbec nic. Nemají žádnou poptávku a obecná, bez-emoční témata jako zahraniční politika je k urnám nedostane. I proto jsem přesvědčen (a rád bych se mýlil), že tradiční a svým způsobem minarchistické subjekty podporované D-FENSem, nebo Františkem Matějkou, jsou předem odsouzeny k nezdaru, jelikož jejich target audience už rezignovala na systém řízení země jako takový. Ti ostatní, kteří k volbám chodí si pomyslí, že taková Strana nezávislosti ČR má třeba zajímavý program. Jenže je mnohem lákavější volit takový subjekt, který slibuje, že se nějak pomstí na lidech, které nemám rád, protože ti budou jistě volit takové subjekty, kterými se budou mstít na mě. Tento mindset dal vzniknout debilní strategii, že je potřeba volit menší zlo, protože hlas malé straně, třebaže ta není zazmrdovaná a vyjadřuje moje postoje zcela, je jako dát hlas konkurenci. To by tak hrálo, aby konkurenční hejty porazily naše hejty! Proto dá spoustu i jinak racionálně uvažujících lidí raději hlas ODSce, nebo jiné majoritní mafii, protože ta má největší šanci střílet v parlamentu counter-hejty na ostatní politické subjekty, které střílejí hejty na ně. Nikdo tam tedy nebude zastupovat ideály a myšlenky, pro které byla původně demokracie stvořena. Je to už jenom hádka mezi hlupci, kteří si navzájem dělají naschvály.

Už chápete? Všechny ty citáty a moudra, která odsuzují demokracii k nevyhnutelnému zániku a návratu k otroctví a oligarchii, nehovoří o představitelích demokracie. Nehovoří o chybě v návrhu systému, který se nějakým kouzlem vždy sám od sebe posere a s touto vesmírnou pravdou se je potřeba smířit. Mluví o voličích. O hloupých lidech, kteří stále dokolečka dokola kálí na historii, a proto dělají pořád stejné chyby. Opět jsme v situaci, kdy normální lidé nevolí a celou společnost řídí totální šílenci a retardi buď v roli představitelů, nebo v roli jejich voličů, kteří se pohoňkávají a žijí ve vzájemné symbióze hejtu – třeba tím, že malá část voličů zvolí nějakého hlavního hejtaře a ten za odměnu vyhejtuje konkrétního objekta hejtu. Třeba majitele hospod. A tak jsme se dostali do stavu, kdy pouhých 11 % voličů stačilo k tomu, aby se k moci dostal master-hejtr Babiš a zkurvil život celému zbytku.

This is how it ends (takhle to končí).

12.08.2018 Masiton

Související články: