Musel jsem odskočit od psaní mé série o životě v Británii z pohledu jednotlivce se zájmem o politiku a politické dění (coming soon) a vylil jsem si srdce v následujících řádcích. Pokusil jsem se shrnout, co si pod pojmem “demokracie” představují lidé v Česku v roce 2018, anobrž se tento obraz v očích veřejnosti v čase mění nekonstantní rychlostí.
Obyvatelé Katalánska uspořádali referendum o nezávislosti na Španělské nadvládě; španělští mocipáni byli proti, takže referendum prohlásili za neplatné. A aby nikdo nemohl náhodou operovat ani s výsledky zakázaného referenda (což se stejně nakonec stalo a zdá se, že 9 z 10 Katalánců je pro odtržení), rozhodl se stát svou železnou pěstí v podobě uniformovaných opic voličům fyzicky zabránit se hlasování účastnit; zásahové jednotky násilím dokonce útočily i na samotný náboženský symbol demokracie – zabavovaly volební urny.
Během uplynulých dnů se mediálně přežvýkala, strávila a vysrala slova „demokracie“ a „svoboda“ tolikrát, že to ani nejde spočítat. Za svobodu a demokracii se demonstrovalo, psalo, řečnilo, fízlovalo, diskutovalo se to v kavárnách a všude jinde a já měl dojem, že jsou to všechno sračky.
Před pár dny D-FENS publikoval článek plný zajímavých postřehů ohledně voleb, se kterými se většinou ztotožňuji; přesto však v jeho textu nacházím cosi, co považuji za velmi rozšířený omyl, jenž bych rád podrobil kritice, neboť jeho důsledky jsou dalekosáhlé. Jedná se o tendenci drtivé většiny lidí mluvit o demokracii jako o něčem inherentně bezchybném, takže její důsledky, které považují za špatné, raději označí za „nedemokratické“, neboť kritizování demokracie se dnes nenosí; jde o rétoriku rozšířenou tak masivně, že i D-FENS, jenž je asi ten poslední, kdo by měl potřebu „jít s davem“, ji ve svém článku dle mého názoru přebírá.
Skrytá za čím? Za Babišem!
Po přečtení dobrého článku Kdo je John Galt? jsem se rozhodl dopsat a publikovat text, který mám rozepsaný již poměrně dlouhou dobu; článek se totiž daného tématu nepřímo dotýká, leč opomíjí jej. Rád bych se zde zabýval důvody a hlavně dalšími důsledky stavu, ve kterém se naše společnost nachází kvůli propasti mezi morálními hodnotami, jež oceňujeme v soukromém životě, a hodnotami, ke kterým se hlásíme v doméně veřejné. Nechci nijak rozporovat příčiny uváděné Ayn Rand a objektivisty (ač s nimi v mnohém nesouhlasím, hodně z jejich myšlenek smysl dává; knihu Atlas Shrugged doporučuji k přečtení všem zdejším čtenářům), ale ani […]
Časopis Reflex nám přináší článek o tom, kterak Laura Janáčková, kandidátka senátních voleb, fakticky pohřbívá demokracii tím, že v rámci své kampaně používá ženských zbraní a polonahá v noční košilce útočí z reklamních ploch na nízké mužské pudy. A není sama; například dámy z litvínovského hnutí Otevřená radnice se rozhodly vsadit na úderné heslo: „Otevřená radnice, vyšpulená zadnice,“ doprovázené fotografií kandidátek, které si své vyšpulené zadnice vzájemně osahávají (i když v tomto případě asi nepůjde ani o útok na nízké pudy, neboť zde o nějakém erotickém náboji nemůže být řeč, vypadá to prostě jen blbě a trapně, ale kdo ví, […]
Předpokládám, že čtenáři, kteří ode mě už něco četli, už z názvu článku očekávají text kritizující demokratická zřízení; hned v úvodu musím říci, že takové očekávání není úplně přesné. Pravdou sice je, že demokracii považuji za dost špatný způsob řízení státu (a ač si lze jistě představit i horší, tak například v monarchii bych žil raději), avšak o tom teď psát nechci; článek nepojednává o demokracii jako takové, nýbrž jen a pouze o tom, jak ji lidé vnímají (a prosím případné diskutující, aby toto vzali na zřetel při psaní svých komentářů). Celkem bezbřehou adoraci demokracie, jev tak rozšířený napříč drtivou […]