Demokracie a svoboda

Během uplynulých dnů se mediálně přežvýkala, strávila a vysrala slova „demokracie“ a „svoboda“ tolikrát, že to ani nejde spočítat. Za svobodu a demokracii se demonstrovalo, psalo, řečnilo, fízlovalo, diskutovalo se to v kavárnách a všude jinde a já měl dojem, že jsou to všechno sračky.

Koho to jen napadlo, klást mezi svobodu a demokracii rovnítko.

Představte si, že…

Ale radši ne. Řeknem nejdřív, co je zastupitelská demokracie. Lidé mají individuální zájmy. Například chtějí určitý životní standard, bezpečí, nižší daně (pro sebe), vyšší daně (pro souseda, protože má drahé auto a hezkou partnerku), chtějí, aby jim ostatní zaplatili cyklostezku nebo zubaře nebo naopak aby nechali jejich peněženky na pokoji. Tyto zájmy adresují politickému establishmentu skrze volby. Tím bohužel dochází k tomu, že se nedobrovolně musí spojovat s ostatními, aby dosáhli svého. Pokud toho dosáhnou, pak mají kolektivní úspěch, ale peklo přijde, pokud neuspějí, protože musejí akceptovat pravidla těch, kteří byli ve své realizaci demokratické volby úspěšnější. Pokud se poměr obou frakcí pohybuje kolem 50%, což se v poslední době často děje, generuje tento systém vždy minimálně 50% nespokojenost. Spíš ale větší, protože nepočítám z podílem těch 50%, kteří jsou i pro dobytém vítězství nespokojení. Trump tak pravděpodobně nezruší celou Obamacare a tím dost lidí naštve. Ve volbě neúspěšná skupina nemá možnost provést opt-out, protože ji vítězná frakce neumí nechat na pokoji a vyžaduje, aby se přizpůsobila. To je vidět nyní na pravdoláskomilech, kterým se to sype pod rukama a pomalu ale jistě vedou společnost do občanské války, protože se neumí srovnat s prohrami jako zvolení Zemana nebo Brexit. Vůbec už ponechávám stranou, že v ČR je oligokracie s karosérií demokracie a rozhodování nemá skoro žádnou vazbu na demokratické procesy, což podíl „pozitivních příjemců“ demokracie dále snižuje hluboko pod udaných 50%.

Ještě zajímavější je podívat se na realizaci individuálních svobod v demokratickém systému. V demokratickém systému existuje jen jedna svoboda, totiž svoboda volby. Až podle toho, co si jednotliví lidé navolí na zástupce a jak kolektivně rozhodnou, se budou odvíjet jejich svobody další. Dobře je to vidět na příkladu například Turecka, kde občané realizovali svoje primární právo volit, zvolili si demokraticky Erdogana a jeho partu. Ten teď určuje všechny jejich další svobody za použití postupů jako fake puče, zavírání stovek lidí bez soudu a budování autoritativního státu řízeného policií. Demokracie jak řemen.

Představme si…

… že v běžném životě děláme celou řadu i poměrně zásadních rozhodnutí zcela nedemokratickým způsobem. Žádný kolektivní volený orgán nám tak neříká, co budeme jíst, pít, s kým budeme souložit, na co půjdeme do kina. Zdá se to triviální, ale jaká je podstata tohoto rozhodování? Podstata těchto rozhodnutí je, že se jedná o svobodnou realizaci vrozeného práva uspořádat svůj život. Svobodně si tak například volíme povolání, to zase realizujeme inherentní právo řídit svoji budoucnost (moji rodiče toto právo neměli, protože dostávali pracovní místo přiděleno na základě umístěnky, tedy demokratickým procesem, kdy kolektivní orgán rozhodl, kde se nejlépe uplatní). Pravděpodobně to ale už neplatí o volbě vzdělávání, protože demokratický orgán (vláda) občas uplatňuje ty svoje pošahané politiky a chce produkovat tu více vysokoškoláků, tu více učňů, podle toho, jak na ně firmy písknou, takže se to pokouší rozhodnout za ně. Svobodně dosud rozhodujeme o tom, kde a v čem budeme bydlet, nicméně i tady se v minulosti aplikovala demokracie (různá ty vysídlování a přesídlování populace ve veřejném zájmu) a všechno nasvědčuje, že se bude po čase praktikovat zase. Například nějaký smažky demokraticky zabraly barabiznu zvanou „Centrum klinika“ tím, že prostě s pomocí úředníků a policie přehlasovaly individuální právo jeho majitele užívat svůj majetek (ale ten vlastník je státní organizace, takže nás to nemusí srát, ať pes žere psa). Není tedy pravda to, co se říká, že demokracie sice není perfektní, ale je to to nejlepší, co lidstvo vymyslelo. Je to to nejlepší, když se o tom někomu nechce přemýšlet. Ve skutečnosti je tady paralelní systém, budeme mu říkat svobodný systém.

Svobodný systém prostě funguje jinak. Jsou určitá práva, která jsou vrozená. Třeba právo vlastnit majetek nebo řídit svůj život. Jedním z nich je, že se lidé mohou spojovat za účelem dosažení svých zájmů. Podle toho, jak se rozhodnou, budou akceptovat nějaká další pravidla a podřizovat tomu své chování. Tedy například nastoupit do zaměstnání, do školy nebo podnikat anebo se nechat zaměstnávat státem. Každá z těchto alternativ je podmíněna souhlasem s nějakými pravidly hry a jedno z nich je, že z tohoto vztahu lze vystoupit a najít si nějaký jiný lépe funkční. Svobodným systémem (zatím) je osobní doprava, kde si dosud můžeme svobodně a na základě vlastní vůle vybrat, zda pojedeme MHD, autem, půjdeme pěšky a podobně. Nicméně tento dosud svobodný systém čelí už nějakou dobu tlaku změnit se na demokratický, kde nám pak nějaký kolektivní orgán bude nakazovat, čím máme jezdit. Dalším svobodným systémem je třeba internet, kde si uživatel také může vybírat, jaký obsah bude sledovat a jaké informace bude přijímat, nicméně se postupně proměňuje v demokratický a nesvobodný, kdy korporace jako Google nebo Facebook rozhodují za uživatele, co bude vidět a co vidět nebude, a uživateli zbývá už jen jedna volba, totiž Google a Facebook nepoužívat, tedy hlasovat klávesnicí.

Demokratický systém je například zdravotní pojištění. Někdy v minulosti nějaký kolektivní orgán rozhodl, jak bude vypadat a musíte se ho účastnit, ať chcete nebo ne. Dovedu si například představit, že existují lidé, kteří by z důvodu zájmu o své zdraví rádi platili více, ale nemohou, a stejně tak existují lidé, kteří by si nekoupili žádné pojištění a raději si vše platili sami. Stejně tak by někteří postupovali třeba jako se zubaři, že by rádi sami určovali rozsah péče, které se jim dostane a její cenu, protože jim standardy kolektivní a solidární zdravotní péče nevyhovují. Pravděpodobně by to skončilo tak, že by se opět nějakým způsobem spojili v solidárním modelu podobném státem organizovanému pojištění, kde by působilo několik pojišťoven nabízejících různé poijistné plány například jako u pojištění auta nebo domu. Bohužel ani jedno z toho v rámci současného demokratického systému není možné, takže to musí akceptovat. Jedná se tak o systém, který je naprosto demokratický, nicméně nesvobodný a v mnoha ohledech nespravedlivý. Navíc je od určitého bodu kontraproduktivní, protože svobodný systém by pravděpodobně vedl k tomu, že by se lidé více zajímali o své zdraví, zatímco demokratický staví na východisku, že o zdraví jednotlivce se společnost a dochtoři nějak postarají.

Školský systém je také demokratický a v posledních dvaceti letech úspěšně odolal pokusům o implementaci svobodných prvků, respektive v posledních letech likviduje těch posledních několik málo, které se do něj podařilo vsunout (domácí vzdělávání). Naopak se posilují prvky, které jsou ryze demokratické a tak se musí vzdělávat i ti, kdo o to vůbec nestojí nebo vůbec k tomu nemají předpoklady (násilná inkluze) a vzdělávat podle daných plánů se musejí i ti, kdo jsou nadprůměrně nadaní a kdyby mohli realizovat svoji svobodnou volbu, našli by si jiný plán. Současný školský systém pokládám za extrémně kolektivistický a špatný, ale většině lidí vyhovuje, takže je z demokratického hlediska OK.

Fízlování a špehování občanů vládou je opět zcela demokratické. Lidé to požadují. To, že na vás všude venku koukají kamery a váš telefonní přístroj je monitorován, bylo zavedeno zcela v souladu s demokratickými principy a vůlí většiny, a to včetně excesů, jako že strážníci koukají do bytu oknem nebo používají „bezpečnostní“ kamery k okukování holek na koupališti. Jak asi uznáte, se svobodou tohle nemá nic společného.

Tím se také dostávám k jiné věci, totiž ze demokracie není svěcená kráva, je to jen nástroj k usnadnění rozhodování o tom, kdo bude rozhodovat. Nemá žádný prostředek k tomu, aby určila, že výsledek toho rozhodování bude dobrý, špatný, svobodný, morální, prospěšný nebo jakýkoli. Kdyby se spolčili zloději a vytvořili relevantní společenskou sílu, vytvoří demokratickou cestou vládu, která bude krást. Jo, počkat, to už se vlastně stalo. Když elektorát bude trvat na válce (třeba ho k tomu média vyhecují), bude výsledkem demokratického procesu válka. Demokracie může zaručit svobodu jen tehdy, pokud většina voličů svobodu požaduje, ale jinak ne. Protože většině voličů jsou výše zmíněná inherentní práva u prdele a nijak se jich uvnitř demokratického systému nedomáhají, demokrati je také nebudou hájit a nechají na ně zaútočit každého, komu se to bude hodit, včetně různých nepřátel slušných lidí, jako jsou zločinci, policajti a podobně. To je důležitý poznatek, demokracie sama o sobě nezaručuje ani svobodu, ani mír. Lze ji k tomu s jistým úsilím přimět.

Naopak v jednom ohledu je demokracie geniální a svobodný systém ji nikdy nepřekoná. Poskytuje lepší ochranu pachatelům. On vlastně nikdo za nic nemůže a není nikdo, na koho by se dalo ukázat prstem. Když si například jednotlivec založí investiční fond, získá do něj podílníky (zde se pořád pohybujeme na úrovni individuálních práv, dispozice s majetkem) a pak v důsledku špatných rozhodnutí prodělá a utratí peníze svých podílníků, tak si ho najdou a vysvléknou ho z kalhot, když neuteče dost rychle a daleko. Když stát utrácí peníze občanů za cyklostezky, rozhledny v údolích, hasičárny v obcích, co nemají hasiče apod., nemůže za to nikdo. Jednalo se o rozhodnutí kolektivních orgánů a není koho potrestat. Můžete je nevolit… a jsme u toho zase. To je k posrání.

Osobně si myslím, že každá demokracie povede dříve nebo později k totalitě většiny nad menšinou a vzniku perverzního systému vystaveného na nedůvěře, zlovolnosti a závisti. Na začátku takového systému jsme právě teď. Ještě jsem nepotkal voliče ANO, který by nebyl lůzr a dement, který má úplně zatemněný mozek tou Babišovou demagogií o zlodějích, korupci a že to tady bude řídit jako kosteleckou firmu na sójové salámy. Jenže je jich takových třicet procent a de facto vládnou.

Docela mě překvapilo, že při všech těch demokratických orgiích z minulého týdne nezaznělo vůbec nic, co by se nějak dotýkalo ne právě jednoduchých vztahů mezi demokracií a svobodou. Doufám, že jsem to alespoň částečně napravil. A hlavně, pravda a láska musí být, i kdyby se u toho mělo lhát a zabíjet.

20.11.2016 D-FENS

Související články: