Už dlouho se na D-FENS neobjevil článek o cestování, tak jsem se konečně dokopal k tomu, abych se s vámi podělil o tom, jak se jezdí po Ukrajině.

Strávil jsem teď v létě pár týdnu v Norsku, během kterých jsem tam najel asi 3000 km, a jakožto auto- a silničního nadšence (záměrně se vyhýbám označení „petrolhead“, neboť mým vehicle of choice byl z praktických důvodů VW Multivan T4 r.v. 1999) mě na norských silnicích zaujalo celkem dost pozoruhodností. Samozřejmě si uvědomuji, že několik týdnů a pár tisíc kilometrů nemůže přinést kompletní poznání dopravy, navíc v tak velké zemi, ale člověka zvyklého autem brázdit hlavně střední a jižní/západní Evropu ihned pár věcí zaujme.

Ve čtvrtek proběhl v Německu takzvaný Blitzmarathon. Prý to byla celoevropská záležitost.

Minule jsem sem přispěl článkem Jak se jezdí v Německu (Bericht von Insider). Neměl to být ani vyčerpávající popis ani výčet pravidel provozu, to bych byl dlouhý a nudný.

Bydlím v Bavorsku, v malém okresním městě (ca. 50.000 obyvatel).  Přistěhoval jsem se sem před sedmi lety. Jo a jezdím docela rád na kole a mám rád Angelu Merkel a než začal blbnout s uprchlíky a jezdit do Ruska, tak jsem měl rád i Horsta Seehofera.

Nedávno jsme to zaznamenali článek o tom, jak se jezdí v Německu. Myslím, že k tomu mám co říct. Za volantem osobního auta jsem toho v Německu už nalítal docela pytel. Zajímavé informace o ježdění v Německu přinášejí také domácí dopravní experti, přičemž mám někdy dojem, že maji na mysli nějaké úplně jiné Německo nebo spíš kalkulují s tím, že buřtžrout zná z Německa jen Netto ve Waidhausu, co tam nakupuje půl Plzně a jsou tam český prodavačky.

  Představím vám zkušenosti z německých silnic a také uvedl na pravou míru některé zažité předsudky (i ty pozitivní) a stereotypy, které se vyskytují u lidí bez tohoto zážitku. Především bych rád vyvrátil ty kecy od pseudoexpertů, kteří jimi šermují před očima lidí a používají je jako argumenty pro své děsné nápady. Moje zkušenosti jsou především z dálnic, když jich tam mají tolik, ale nejen z nich.