Jak se jezdí v Německu

Představím vám zkušenosti z německých silnic a také uvedl na pravou míru některé zažité předsudky (i ty pozitivní) a stereotypy, které se vyskytují u lidí bez tohoto zážitku. Především bych rád vyvrátil ty kecy od pseudoexpertů, kteří jimi šermují před očima lidí a používají je jako argumenty pro své děsné nápady. Moje zkušenosti jsou především z dálnic, když jich tam mají tolik, ale nejen z nich.

V Říši by tu měli mít dle statistik 30% dálnic se stálým omezením rychlosti, cca 17% s proměnlivým (např. v noci kvůli hluku, platné jen za mokra, v případě kolon atp.) a zbytek, 53%, bez omezení. Tak by se zdálo, že to je fakt dobré v porovnání s ČR. To by se ale na dálnicích nesměli vyskytovat Němci. Ne že by byl problém jen s Němci (resp. auty s německou RZ, což automaticky neznamená státní příslušnost), ale Poláci a ostatní asi mají ještě zbytky soudnosti a také jich tam není tolik.

Na dálnici je potřeba někdy předjíždět, ale v tom je největší problém. Pravděpodobně se tu v Německu v autoškole učí, jak guerillově zavádět rychlostní omezení na neomezených úsecích, případně jak nikomu neumožnit dosáhnout maximální dovolené rychlosti v omezených úsecích. Standardně se totiž můžete setkat s touto situací:
Jedete cca o 50km/h více než většina ostatních aut, takže používáte pruh víc vlevo než onen zbytek provozu. Nicméně v tom vás v zrcátku zahlédne individum za volantem auta před vámi v druhém pruhu zleva, který se už tak 10 minut rozmýšlí, jestli toho před sebou předjede. Počká tedy na příhodný okamžik, který nastane ve vzdálenosti cca 30-40m od vás strhne to doleva před vás. Abych tedy úplně nekřivdil, použijí i blinkr…ale v okamžiku, kdy začínají se změnou pruhu a to vám tedy poskytne zhruba 0,5 vteřiny navíc. Času tedy není mnoho, razantně zabrzdíte a chtě nechtě se nalepíte tomuto autu na kufr. Dalším efektem je, že už nejedete např. 190km/h, ale jen kolem 120km/h, protože musíte udělat ještě aspoň trochu odstup od tohoto individua a čekáte, než někoho předjede. To může klidně trvat i pár minut, protože nejčastěji jedou 100-130km/h a tohle vám udělají i víc než 500m před např. kamionem, kterého chce individum předjet. To se opravdu děje a proto nepřeháním, když píšu o tom, že vyčkává až někdo pojede. Celé to dovrší třešnička na dortu v podobě pohledu do zpětného zrcátka, ve kterém nevidíte nikoho za sebou a tudíž ani důvod, proč nemohlo individum odložit manévr, který vás dost zbrzdil, o 5-10 vteřin kdy by to už nikomu nevadilo, neomezilo ho a neohrozilo. Tohle ale musíte vynásobit několika desítkami podle délky trasy, takže ve výsledku neděláte nic jiného, než skoro celou dobu na dálníci jen zrychlujete a zpomalujete. Ustálená rychlost je sen a pokud v Rajchu můžu jet na tempomat 180km/h délě než 5 minut, mám chuť otevírat šáňo a slavit. Pamatuji si, že posledně jsem v ČR jel 170km/h od Rozvadova skoro celou půlhodinu, protože všichni normálně sledují zpětné zrcátko jako já. A to na dálnicích v Rajchu rychlost zhruba dodržuji (viz níže) a v ČR ne.

Po úspěšném překonání takové pastičky ne zřídkakdy ve zpětném zrcátku uvidíte, že to auto zůstává na poloprázdné dálnici v levém pruhu. Tohle je opravdu fenomén, protože jen malá část zdejších německých řidičů se neštítí jet v úplně pravém pruhu. Asi tam jsou nějaké bacily, které jim sežerou auto…nebo zbytek mozku. Mně je to celkem jedno, v jakém pruhu jezdí, ale ať mě nechají projet, mein Gott! Zpočátku jsem v normální vzdálenosti vyčkával, jestli/až se zařadí. Potom jsem rozestup snižoval na cca 4m, aby si mě lépe všimli a také kvůli dalšímu důvodu, viz níže. Pořád jsem dosahoval neuspokojivých výsledků, které mi snižovaly průměrnou rychlost a zvyšovaly krevní tlak. Nyní tedy už z dálky krátce (jakože nesměle) probliknu dálkovými a už jen výjimečně vysvítím dlouhou dávkou, protože si mě obvykle všimnou. Většina z nich nad tím pravděpodobně kroutí hubou, ale já opravdu díky tomuto postupu zlepšil čas na 500km o necelou půlhodinu. Tlak jsem si neměřil. Díky těmto postupům jsem v Říši odhalil několik malopéráků a totálních ignorantů. Klasických malopéráků, kteří se nenechají předjet a radši zrychlí svůj pekáč ze 130km/h na 210km/h není tolik co v ČR. Bohužel se tam vyskytují i lidé, kteří mě vybrzdí za to, že je krátce probliknu poté, co za nimi minutu jedu 120km/h v levém na prázdné dálnici bez limitu. Sice to byly jednotky případů během půl roku a cca 20 000km, ale tohle se mi v ČR za 15 let ježdění tolikrát nestalo. Co by na to řekli „experti“ a jejich argumenty o civilizovanosti na západ od ČR?

Výše uvedené si zkuste představit absolvovat minimálně jednou týdně na tisícikilometrové cestě a přidejte pár dalších bonusů. Například kolony a zácpy na dálnicích. Ty jsou naštěstí celkem předvídatelné podle denní doby, kdy všichni jedou do nebo z práce a místa jsou profláknutá. Není výjimkou kolona 8 či 10km, kdy se prostě tolik aut na dálnici nebo křížení nevejde. Občas se samozřejmě také vytvoří kolona z ničeho, např. když v odstavném pruhu bliká auto odtahovky či dokonce policajtů a každý se musí kouknout. Tento výdobytek se však již delší dobu vyskytuje i v ČR, tak mě to zase tak nepřekvapuje jako jiné věci. Co mě ale opravdu drtí je drzost či vtíravost aplikovaná při jízdě v koloně. Ti lidé jsou schopní se vecpat do jakékoliv mezery alespoň vzdáleně odpovídající rozměrům jejich auta, když jedete v koloně třeba 100km/h či 120km/h. Jakmile necháte o něco větší mezeru, o které lze s přimhouřením obou očí prohlásit, že je náznakem snahy o bezpečný odstup, ihned se vám tam někdo vetře. Nejlépe ten, co byl za vámi a předjel vás zprava. Pokud chcete mít alespoň dojem, že se někam dostanete a už vám vadí desáté předjetí zprava, musíte udržovat odstup od auta před vámi max. 4 metry. Je to trochu málo i na mě, ale na druhou stranu vám potřeba být maximálně ve střehu každou pikovteřinu potlačí jakoukoliv únavu z dlouhé cesty. A ve střehu být musíte, protože není zvykem jezdit plynule, případně někdo před vámi prokaučuje jeden okamžik a už se mu tam někdo nacpe, on brzdí a pak zrychluje, další brzdí trochu víc a do mezery se nacpe další, tak se zase brzdí, …

Zácpy však také mohou vznikat ve městech a troufám si tvrdit, že to je z poloviny schválně. Buď jsou to desetivteřinové zelené a několikaminutové červené na světlech, semafory „v polích“ nebo různá zůžení. Předpokládám, že v tom je snaha o jistou regulaci objemu dopravy ve městě. Projel jsem desítky velkých měst a menších vesnic a bylo to ve více než polovině míst. Na druhou stranu musím poznamenat zcela zásadní pozitivní rozdíl oproti ČR a jiným zemím, kdy je v každém větším i menším městě a vlastně i na vesnicích vyřešeno parkování v centru. Opravdu všude jsou parkovací domy nebo aspoň parkoviště v blízko centra s celkem dostatečnou kapacitou. Sice se za ně platí 1-2?/h, ale mě fascinuje to, že s tím počítají, vybudují to a pak to i funguje. Na druhou stranu je to asi dobrý business, protože třeba ochoďáky v centrech také zpoplatňují parkování v patrových parkovištích alias parkhaus a to i pro své zákazníky. Z 15ti obchodních center, která jsem navštívil nechtěli zaplatit jen v jednom a to bylo v NDR a navíc bylo nějak jen napůl otevřené. Obchodní centra na periferiích mají obvykle normální venkovní parkování, případně dvoupatrové parkoviště a to bývá zdarma.

Cyklistů ve městech potkávám ani málo, ani hodně. Rozdíl je samozřejmě v určitých městech jako Heidelberg, kde je hafo studentů. Provoz je uvnitř města řešen samostatnou cyklostezkou či spíše cyklopruhem na širokém chodníku. Pokud to není možné, tak je pruh na silnici a to občas i za cenu zúžení prostoru pro auta. Není to často, ale je tu vidět jistá preference cyklistiky, ovšem nikoliv bezbřehá jako někdy v ČR. Obecně na kolech lidí jezdí nikoliv z přesvědčení, ale spíš tak nějak ze zájmu a ne masově. Cyklopošuků v elasťákách jsem viděl minimum. Celkově s jsem s cyklisty nikdy neměl problém ať v autě, tak jako chodec.

Ve městech jsou taky velmi často fotoradary na měření rychlosti docela kousek za cedulí města. Já mám tak jednu pokutu za 2 měsíce, když se zapomenu a obvykle překročím rychlost o 6-8km/h. Rychlost měří i na dálnicích pomocí statických radarů v cedulích nad silnicí, dle kolegy prý mají také neoznačená civilní měřící auta, ale ta jsem ještě nikdy nezahlédl ani z dálky. Každopádně tu provozují i zabukaření, asi je učili ti nejpovolanější z nejpovolanějších – prakticky jakékoliv české obecní nuly. Mobilní radary jsou jsou dvě až tři khaki krabice velikosti mikrovlnky na nízké trojnožce postavené kousek od silnice a šikmo namířené na směr jízdy. Obsluha zaparkuje své nápadné auto někam do roští a sama se schová za strom či křoví a loví. Další skupina kasíruje opodál, ale snad někdy ani nezastavují a posílají to dopisem provozovateli vozidla (v DE existuje něco jako objektivní odpovědnost). Přikládám fotku jednoho stanoviště. Zvětšené jsou dvě ty krabice, na třetí ukazuje šipka vpravo, protože se mi zjedoucího auto nepodařilo udělat lepší foto. Fízlauto je v elipse, schované za náspem a jsou vidět trochu jen zadní světla.

Systém pokut neznám do detailu, vím jen že za překročení rychlosti do 20km/h je max. 20 EUR pokuta a žádné trestné body. Mimochodem proto nemalá část lidí na jezdí na 80km/h omezení kolem 100km/h, na 120km/h omezení cca 140km/h atp. Za víc než 20km/h je min. jeden bod a po dosažení 8 bodů musíte dělat znovu autoškolu, která tu stojí 1 500 EUR na osobák. Pokuta za parkování třeba na pěší zóně byla za 20 EUR, parkování na ulici bez lístku z automatu za 10 EUR (pozor na pojem pracovní dny (Werktag), v Rajchu je to i sobota, s čímž jsem po zaparkování a přelouskání dodatkové cedule s tímto slovem vůbec nepočítal a nevěděl to ani německý kolega), překročení rychlosti ve městě o 6 km/h (56 km/h) bylo za 10 EUR, překročení o 13km/h na obchvatu na osmdesátce za 15 EUR, překročení ve městě o 11km/h za 20 EUR. Všimněte si absolutní a hlavně relativní výše pokut, která je v ČR zhruba 6x až 15x vyšší než v tom přísném Německu, kde se s nikým „nepárají“.

Ježdění v Německu tedy není takový med a nirvána bezpečnosti, jak se v ČR někdo snaží čas od času namluvit. Celkově jsou tu řidiči dost bezohlední, snad i škodolibí a někteří autu navíc moc nevládnou. Pár momentů, kdy mě pustí z vedlejší do zácpy to fakt nevyváží. Osobně se nepřestávám divit, že tu mají o tolik menší nehodovost oproti. Teď opravdu nemohu mít výhrady k řidičům v Čechách – i když nejsou ideální, tak je to přesto skvělé. A pořád se zlepšují.

Už teď se můžete těšit, že se mi v blízké době podaří napsat volné pokračování o tom, jak se žije v Německu.

09.01.2016 hstromek

Související články: